D

Daktyloskopie je zkoumání a porovnání otisků prstů za účelem zjištění totožnosti. Jako ústředna pro daktyloskopickou službu četnictva bylo v roce 1922 u Poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze zřízeno zvláštní četnické oddělení. Zároveň byla vydána Instrukce pro daktyloskopickou službu četnictva. Toto oddělení vyřizovalo za využití Ústřední daktyloskopické stanice pro Československou republiku při pražském policejním ředitelství veškerá podání z celého území státu týkající se četnické daktyloskopické služby, podávalo znalecké nálezy a posudky a jednotně řídilo četnickou pátrací službu. V roce 1928 se stalo součástí Ústředního četnického pátracího oddělení.  Od roku 1925 jsou jednotlivé četnické stanice vybavovány daktyloskopickými soupravami k vyhotovování daktyloskopických karet a zajišťování daktyloskopických stop.

Příklad první

 Ve čtvrtek 1. července 1937 okolo 19. hodiny do staniční kanceláře třímužové četnické stanice Karlovec v politickém okrese Moravský Beroun přiběhl uřícený mladík. Než se vůbec stačil přítomný štábní strážmistr Ladislav Hynek zeptat co se děje, mladík na něj doslova vychrlil, že jej posílá starosta z Nové Pláně, jelikož tam zavraždili starého uhlíře Aschera.

Štábní strážmistr Hynek ihned věděl, o koho se jedná, neboť uhlíře žijícího v dřevěné boudě na samotě v lese u Nové Pláně zná snad úplně každý. O tak závažném případu musel vyrozumět velitele četnické stanice vrchního strážmistra Františka Žáčka, který byl spolu s posledním příslušníkem stanice štábním strážmistrem Richardem Křístkem na večeři v nedalekém hostinci. Požádal tedy posla, aby šel s ním a mohl tak veliteli četnické stanice osobně dopodrobna říci, co se stalo.

Dvojici četníků potkali právě v okamžiku, když po večeři opouštěli hostinec. Posel sdělil, že je synem obecního starosty a ví pouze to, že uhlíř Jan Ascher byl ve své boudě zavražděn a že on má dojít pro četníky.

Vrchní strážmistr Žáček po návratu do četnických kasáren ihned telefonicky požádal velitele četnické stanice Dvorce praporčíka Jana Neisera, aby o případu vyrozuměl tamní okresní soud a vyžádal vyslání soudní komise k ohledání mrtvoly a sám telefonicky informoval četnickou pátrací stanici v Olomouci a vyžádal vyslání její hlídky se služebním psem. Po vyzbrojení se spolu se štábním strážmistrem Křístkem vypravili na místo činu vzdálené necelé dva kilometry.

Na místě činu četníci, od přítomné uhlířovy sestry Marie Tomasbergerové žijící s bratrem ve společné domácnosti, zjistili, že odpoledne odešla do lesa na trávu a když se vrátila, tak nalezla svého 79 roků starého bratra pod postelí mrtvého. V místnosti bylo vše zpřeházeno, a tak jí bylo jasné, že byl její bratr zavražděn a oloupen. Proto se ihned sebrala a utíkala tragickou událost oznámit obecnímu starostovi, aby poslal pro četníky.

Zavražděný měl na zakrvácené hlavě několik ran a podle situace na místě činu byl zřejmě napaden náhodným turistou, který si zřejmě chtěl koupit pivo, a dal se do zápasu s ním. Motivem napadení starce byla s největší pravděpodobností loupež, jelikož byla otevřena dvířka od skříňky, ve které měli majitelé uloženy svoje peníze. Přitom se jednalo o pouhých čtyřicet korun!

Starý Ascher byl pensistou a jelikož pobíral pouze malou penzi, živil se pálením dřevěného uhlí, pražením kávy a náhodným turistům, kteří do jeho boudy přišli, prodával lahvové pivo a sodovou vodu.

Hlídka olomoucké pátračky dorazila na místo již za soumraku. Vedl jí zástupce velitele pátračky štábní strážmistr Jaroslav Teplý. Zatímco vůdce služebního psa Agy strážmistr Leopold Najdekr uvedl svého svěřence na stopu pachatele, štábní strážmistr Alois Hanák pořídil fotografie a nákres situace na místě činu a zajistil stopy. Na rozpité lahvi piva stojící na stole zajistil otisky prstů, o nichž se dalo předpokládat, že patří pachateli činu. Dále byl na zemi nalezen zakrvácený klacek, kterým byl stařec při zápase s pachatelem ubit.

Služební pes Aga vypracoval stopu pouze do půl kilometru vzdálené Nové Pláně, kde ji vzhledem k pohybu většího množství osob ztratil a jeho vůdci se již nepodařilo uvést znovu služebního psa na stopu pachatele. V obci však strážmistr Najdekr zjistil, že vpodvečer zde byl spatřen zhruba 190 centimetrů vysoký a velmi štíhlý mladík, téměř dohola ostříhaných tmavých vlasů, který prošel obcí a pokračoval směrem na Roudno.

Soudní komise ze Dvorců se na místo dostavila až v pátek ráno. Při následně provedené pitvě v márnici místního hřbitova soudní lékaři zjistili, že Jan Ascher zemřel na následky opakovaných úderů klackem do hlavy, ale předtím byl pachatelem i rdoušen.

Dle popisu spatřeného mladíka padlo podle kancelářského pomocníka olomoucké pátračky podezření na 23 roků starého Aloise Endera z Dětřichovic u Bruntálu, který byl v den činu, tj. 1. července 1937 propuštěn ze zemské trestnice v Šumperku. Štíhlý Alois Ender, měřící 186 centimetrů byl četníky zastižen doma a prokázal na dobu činu své alibi, které mu kromě rodičů dosvědčil i obecní starosta, a hlavně jeho tmavé vlasy nebyly dohola ostříhané, nýbrž poměrně dlouhé.

Přestože byly rozeslány pátrací oběžníky a do pátrání po loupežném vrahovi byli zapojeni i důvěrníci četnictva, nepodařilo se zjistit přes veškerou snahu četníků jak z karlovecké četnické stanice, tak i z olomoucké pátračky jedinou stopu vedoucí k pachateli činu.

V noci ze soboty 2. dubna 1938 byl řezníkem Rudolfem Heinzem v obci Roudno přistižen mladík, který se pokoušel vloupat do jeho prodejny. Řezník, který byl vzbuzen způsobeným hlukem, vzal brokovnici a začal pachatele pronásledovat. Jelikož ho nemohl dostihnout, vystřelil po něm do dálky ve směru jeho útěku. Zaslechl sice výkřik, ale bylo slyšet, že dále utíká, a tak se řezník domníval, že pachatele pouze lehce zranil a přestal jej tedy ve tmě pronásledovat.

Druhý den, v neděli dopoledne při cestě z kostela potkal řezník Heinz na návsi štábního strážmistra Křístka z četnické stanice Karlovec, který byl na denní obchůzce a sdělil četníkovi, co se v noci událo.

Štábní strážmistr se ihned vypravil k řeznickému krámu, kde byly skutečně nalezeny stopy po páčení dveří zadního vchodu, kterým řezník navážel do skladu zboží. A na zemi leželo odhozené páčidlo. Potom šli dle řezníkova sdělení ve směru, kterým vyplašený pachatel utíkal.

Jaké však bylo jejich překvapení, když v jednom místě nalezli krvavé stopy, kde byl zřejmě prchající pachatel střelbou z brokovnice zasažen a po několika metrech byla na plotě nalezena mrtvola oběšence, mladého muže s mnohačetnými zraněními od zásahu z brokovnice.

To byl případ, který musel být oznámen okresnímu soudu ve Dvorcích a samozřejmě také i olomoucké pátračce.

Při ohledání bylo zjištěno, že střelbou zraněný muž, který neviděl možnost úniku, ani uzdravení, aby ukončil své utrpení, se oběsil na plotě jedné ze sousedních zahrad na opasku svých kalhot.

Jednalo se o mladého asi 25 roků starého muže velmi štíhlé a vysoké postavy, tmavých krátkých vlasů.

Jelikož zemřelý u sebe neměl žádné doklady byl štábním strážmistrem Hanákem z pátračky vyfotografován, včetně svých zranění a dále mu byly sejmuty otisky prstů za účelem pátrání po jeho totožnosti.

Sebevrah měřil 189 centimetrů a v jeho těle lékaři nalezli 71 broků, které způsobily závažná zranění po celém těle.

Strážmistru Najdekrovi z olomoucké pátrací stanice štíhlá vysoká postava sebevraha, který měl velmi krátké černé vlasy, připomenula stále neobjasněný případ loupežné vraždy uhlíře Jana Aschera.

Z uvedeného důvodu bylo zasláno dožádání na Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze, za účelem zjištění totožnosti neznámého muže a zároveň srovnání jeho otisků se stopami z případu neobjasněné loupežné vraždy.

Po několika dnech byla olomoucká pátrací stanice telefonicky informována, že se jedná 26 roků starého, několikrát pro krádeže trestaného Richarda Plenerta z Bílčic spadajících do obvodu stejnojmenné četnické stanice sousedící se staničním služebním obvodem karlovické četnické stanice. Plenertovy otisky se kromě toho skutečně shodují se stopami zajištěnými na místě loupežné vraždy Jana Aschera.

Telefonickým dotazem u velitele četnické stanice Bílčice v politickém okrese Moravský Beroun vrchního strážmistra Rajmunda Tmé bylo zjištěno, že v minulosti opakovaně trestaný Richard Plenert byl sice delší dobu bez zaměstnání, toulal se krajem, ale žádné podezření na spáchání jakéhokoliv trestného činu ve staničním obvodě bílčické četnické stanice v současné době neměli. 

Prozatímní instrukce pro pátrací službu četnictva

 

Příklad druhý

V polovině roku 1926 byl rozsáhlý staniční služební obvod četnické stanice Filakovo v politickém okrese Lučenec rozdělen a v jeho jižní části, v sousedství maďarské hranice, byla vytvořena expozitura Raďovce. Jako velitel expozitury četnické stanice byl z Filakova odkomandován čerstvý absolvent bratislavské hodnostní školy strážmistr Bohumil Vykopal.

Zřízení expozitury filakovské četnické stanice v Raďovcích bylo prvním krokem ke zřízení plnohodnotné četnické stanice. Mezitím povýšený štábní strážmistr Vykopal zařizoval vše potřebné a zajišťoval výkon bezpečnostní služby v obvodě expozitury dvojicí strážmistrů vysílaných velitelem četnické stanice Filakovo.

Blízkost státní hranice s Maďarskem měla svá specifika a odrážela se na výkonu služby ve staničním služebním obvodě. Není bez zajímavosti, že s Maďarskem, jako jedinou sousedící zemí neměla Československá republika sjednánu úmluvu o překračování hranic bezpečnostními orgány.

Ministerstvo vnitra výslovně co nejpřísněji zakázalo překročovat hranice do Maďarska a nařídilo, aby československé četnictvo se též vystříhalo vzájemného styku s maďarským četnictvem. Bylo to na základě tragických událostí z počátku dvacátých let, kdy při pohraničních incidentech v letech 1921 a 1922 byli zavražděni celkem čtyři českoslovenští četníci. 

Až v roce 1928 bylo ministerstvem vnitra povoleno zřízení sedmimužové četnické stanice Raďovce a jejím velitelem byl, jak se dalo očekávat, jmenován praporčík Bohumil Vykopal.

Když byla v roce 1929 vydána Prozatímní instrukce pro pátrací službu četnictva, vyplynula z ní pro velitele každé četnické stanice řada nových úkolů. Jedním z nich bylo vedení Přehledu trestných činů, jichž pachatelé nejsou vypátráni a vedení spisů souvisejících s těmito případy ve zvláštních deskách označených číslicí VI.

Při této příležitosti si praporčík Vykopal uvědomil, že kromě několika krádeží, je v přehledu uveden také případ loupežné vraždy neznámého muže, ke kterému došlo v červenci roku 1925.

Z útlého spisu k tomuto případu se praporčík Vykopal dozvěděl, že v lesní houštině podél cesty na úpatí vrchu Monica byla dne 16. července 1925 objevena mrtvola mladého muže, který byl na lesní cestě usmrcen několika ranami do hlavy a poté bylo tělo zataženo a ukryto v houštině. Při ohledání soudní komisí od okresního soudu v Lučenci bylo konstatováno, že muž ve věku asi 25 let byl usmrcen opakovanými údery tupým předmětem do zadní části hlavy. Při prohlídce oděvu mrtvého nebyly nalezeny žádné doklady ani peníze, a tudíž bylo zřejmé, že se jedná o vraždu loupežnou.

Mrtvola muže byla vyfotografována a daktyloskopována a byla zpracována Zpráva o nálezu neznámé mrtvoly. Jak na základě rozeslaných pátracích oběžníků na okolní četnické stanice, ani šetřením na Četnickém oddělení u Poznávacího úřadu policejního ředitelství v Praze se nepodařilo zjistit totožnost zavražděného ani vypátrat pachatele jeho vraždy.

Jelikož nově vydaná prozatímní instrukce ukládala pátrat po pachatelích nevypátraných trestných činů, zejména pokud se jedná o zločiny, začal se případem zabývat i právě povýšený vrchní strážmistr Vykopal.

Od obyvatel obce se četnický velitel při sobotní návštěvě hostince dozvěděl, že počátkem dvacátých let v okolí obce vzhledem k blízkosti státní hranice s Maďarskem působily maďarské lupičské tlupy, jejichž členové přepadávali a okrádali pocestné a nerozpakovali se ani krást a loupit v okolních obcích.

Když byla v roce 1931 konečně státní hranice určena, zaměřena a vymezníkována a upravena mezinárodní smlouvou, napadlo vrchního strážmistra Vykopala požádat velitele sousední maďarské četnické stanice, se kterým se při obchůzkách podél státní hranice seznámil o prověření daktyloskopické karty neznámého zavražděného muže, za účelem zjištění jeho totožnosti prostřednictvím daktyloskopické sbírky maďarského četnictva.

Bylo zjištěno a podle fotografie i potvrzeno, že se jedná o 23 roků starého Maďara Mikuláše Havasa, vůdce obávané lupičské tlupy, který v létě roku 1925 zmizel a od té doby po něm maďarské četnictvo a policie neúspěšně pátrají. S největší pravděpodobností byl při jedné z loupeživých výprav některým ze svých kumpánů, nebo přepadeným, který se svému napadení bránil, zavražděn. Jelikož byl Havasa usmrcen opakovanými ranami do zadní části hlavy, bylo pravděpodobně, že se stal obětí některého ze svých kumpánů.

Tímto způsobem byla vypátrána v Maďarsku pohřešovaná a bezpečnostními orgány hledaná osoba, pachatele na ní spáchané loupežné vraždy se však československému ani maďarskému četnictvu vypátrat nepodařilo.

   

 Obálka knihy Četnická abeceda

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.