V pátém roce existence, v létě roku 1932, byl po dosavadním používání motorového kola s postranním vozíkem, v němž byl převážen v případě potřeby tamní služební pes Bari, přidělen nitranské pátrací stanici další dopravní prostředek, služební automobil Praga Picollo.
Příslušníci pátrací stanice v Nitře se služebním automobilem
Oproti nekrytému motorovému kolu, z jehož používání za nepohody trpěla řada příslušníků pátračky, a zejména jeho řidič štábní strážmistr Jaroslav Dřevický, nachlazením a nemocemi dýchacích cest, byl služební automobil krytý plátěnou odklápěcí střechou, doslova luxusem.
Všichni nitranští četníci toužili po svezení se touto vymožeností, která byla od předchozího roku postupně u všech pátracích stanic v republice zaváděna. První jízdy samozřejmě patřily místní četnické honoraci, pánům důstojníkům, veliteli četnického oddělení majoru Hodinářovi, II. důstojníkovi kapitánu Aloisi Sonderlichovi a samozřejmě okresnímu četnickému veliteli, jemuž byla pátračka podřízena, štábnímu kapitánu Františku Munzarovi.
Všichni četníci v Nitře a v jejím širokém okolí toužili po tom, moci se svézt automobilem s pražskou poznávací značkou a číslem vyhrazeným pro vozidla v majetku státních organizací a institucí. Tato výsada však prozatím patřila pouze sedmi četníkům nitranské pátračky a služebnímu psu Barimu.
Již po návratu z kursu v Pyšelích bylo zařazení strážmistra Votruby s Altem na nitranskou četnickou stanici velitelem četnického oddělení majorem Hodinářem deklarováno jako dočasné, z čehož měl strážmistr Votruba určité obavy. Bylo totiž nesmyslné, aby v jedněch četnických kasárnách byli zařazeni dva vůdci se služebními psy. Strážmistrovy obavy se vyplnily, když obdržel rozhodnutí o přemístění na četnickou stanici v okresním městě Šala, kde se předpokládalo zřízení četnické stanice se služebním psem. Rudolf Votruba si již začal dělat starosti z odloučení od rodiny při službě s Altem v téměř třicet kilometrů vzdálené Šale. Zachránila jej zřejmě přízeň osudu.
Od konce června roku 1932 byl služební pes Bari vzhledem ke svému stáří a s ním spojeným onemocněním neschopen stopování. Z tohoto důvodu zrušil velitel četnického oddělení již vydané rozhodnutí o přemístění do Šaly a rozhodl, že strážmistr Votruba zůstane zařazen s Altem na četnické stanici Nitra a bude k dispozici dle potřeb pátrací stanici v Nitře. To byl významný krok v cestě na vysněnou pátračku.
Strážmistr Votruba k dispozici pátrací stanici
Přesto po celý měsíc červenec nenastal jediný případ, jenž by si v celém obvodu nitranského krajského soudu vyžadoval rekvizici služebního psa ke stopování. Strážmistr Votruba byl z této situace poněkud rozladěn.
Podobný stav pokračoval i v měsíci srpnu, až do neděle 21. srpna 1932, kdy byla ráno nitranská pátrací stanice telefonicky vyrozuměna o případu vloupání do bytu ředitele velkostatku Jana Nováka. Případ hlásilo okresní četnické velitelství v Hlohovci a došlo k němu v nedaleké obci Bučany.
Vloupání v malé obci, to byl přesně případ pro použití služebního psa. Strážmistr Votruba měl ten den volno a zrovna se chystal s Altem na výcvik do Pogranic.
Jaké to pro něho bylo překvapení, když před vraty do dvora zastavil automobil pátrací stanice řízený štábním strážmistrem Dřevickým. Z vozu vystoupil velitel hlídky štábní strážmistr František Pícl a pobízel strážmistra Votrubu, aby se co nejrychleji ustrojil, neboť nastala Altova chvíle.
Ačkoliv se Rudolf Votruba na tuto situaci velmi těšil a dlouhodobě očekával, že nastane, byl poněkud rozrušený. V rychlosti se oblékl, dostrojil a vyzbrojil. Posbíral chvatně Altovu výstroj a po chvíli seděli s Altem v zadní části automobilu. Vnímavý Alto vycítil, že se nejedná o pravidelný výcvik, ani obvyklou obchůzkovou službu, na které byl téměř denně zvyklý.
A tak se stalo, že strážmistr Votruba byl prvním z výkonných četníků u oddělení v Nitře nesloužící na pátračce, který měl tu čest svézt se ve služebním automobilu. Vychutnávaje si jízdu, neboť se jednalo o téměř čtyřicet kilometrů, uklidnil se z původního rozrušení. Rovněž tak Alto si užíval jízdu automobilem a pečlivě pozoroval vše co se kolem dělo.
Po příjezdu na místo, je však očekávalo nepříjemné překvapení. Okresní četnický velitel v Hlohovci nadporučík výkonný František Balajka, poté co se dozvěděl o případu vloupání se škodou dle prvních odhadů převyšující částku deseti tisíc korun, vyslal z místní četnické stanice, která byla stanicí se služebním psem, na místo vzdálené necelých deset kilometrů, vůdce služebního psa strážmistra Antonína Rybína se služební fenou Rinou. Okresní velitel si neuvědomil, že pátrací stanice je již vybavena služebním automobilem a měl obavy ze znehodnocení stop zanechaných pachateli před příjezdem motorového kola pátračky, který zabere vzhledem ke vzdálenosti nějaký čas.
Od místních četníků bylo zjištěno, že neznámí pachatelé, kteří museli být nejméně dva, odcizili při vloupání do bytu ředitele velkostatku Nováka k jeho škodě kožichy, a ložní prádlo v celkové ceně 15.400 Kč.
Služební pes Rina byl strážmistrem Rybínem uveden na stopu a tuto sledoval polní cestou více než jeden a půl kilometru do sousední obce Trakovice, kde ji vzhledem ke značnému pohybu osob ztratil.
Strážmistr Votruba se snažil nalézt na místě činu a v jeho okolí další stopu zanechanou pachateli, na níž by Alta uvedl. Ačkoliv se Alto snažil sebevíce, žádnou stopu již nenavětřil. Z toho plynulo, že pachatelé na místo činu přišli a následně z něho i odešli naprosto stejnou cestou.
Pachatele činu, ani žádné informace k nim, se místním četníkům ve spolupráci s nitranskou pátračkou nepodařilo při následně provedeném pátrání prozatím zjistit a tím pádem musely být zpracovány a na okolní četnické stanice a sousední pátrací stanice následně rozeslány pátrací oběžníky s popisem skutku a při něm odcizených věcí.
Cestou zpět strážmistr Votruba nezkrýval své zklamání. Byl přesvědčen, že pokud by došlo k nasazení Alta na stopu, mohl být výsledek pátrání zcela jiný. Nemohl se smířit s tím, ýe jeho Alto byl až druhý v pořadí…
Štábní strážmistr Pícl se jej snažil utěšit a vyprávěl o tom, že každé použití psa není korunováno úspěchem. Služební pes Bari, rovněž nedosahuje při každé rekvizici úspěchu. Důvodů je několik. Může se jednat o velmi frekventované místo, například ve městech, kde šance na úspěšné stopování služebním psem je vzhledem ke značnému pohybu osob minimální. Dalším faktorem je znehodnocení stop či pozdní vyžádání příjezdu služebního psa ke stopování a k tomu je třeba přičíst i dobu, jež uplyne před příjezdem vůdce se služebním psem na místo činu.
Pro strážmistra Votrubu to ovšem byla pouze slabá útěcha v jeho zklamání z výsledku Altova vyžádání. O to víc, jej to mrzelo, neboť byl s Altem členem hlídky četnické pátrací stanice.
Strážmistr Votruba s Altem
Kolegové z nitranské četnické stanice strážmistru Votrubovi záviděli skutečnost, že se mohl svézt služebním automobilem pátračky a k tomu to nebylo pouze krátké svezení po Nitře.
S jakýmkoliv vyžádáním služebního psa ke stopování bylo vždy spojeno zpracování záznamu o použití služebního psa a docílených výsledcích. Strážmistr Votruba doufal, že příští Altovo použití již bude korunováno úspěchem.
Nedělení podvečer věnoval Rudolf Votruba dalšímu výcviku, neboť byl přesvědčen, že Altův čas přijde a že bude moci všem, i těm, kteří se k používání služebních psů u četnictva stavěli skepticky, ukáže, co všechno jeho vlastní pes dovede.
Po návratu s výcviku následovalo pravidelné vyčistění Alta, údržba a konservace použité výstroje.
Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je již téměř rozebrána a je ještě k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku