Štábní strážmistr Václav Ondráček a strážmistr Antonín Mareček ze třímužové četnické stanice Libuň měli velitelem četnické stanice vrchním strážmistrem Antonínem Lešňákem na neděli 1. června 1930 předepsánu celodenní služební obchůzku staničního služebního obvodu.
Trojice četníků před stanicí
Když odpoledne po opuštění obce Cidlina procházeli k ní náležející osadou Březky, byli jedním místním hospodářem pozváni na kávu a čerstvou bublaninu s višněmi, kterých se ten rok urodilo až běda.
Jelikož neúplatnost patří mezi hlavní ctnosti četníka, snažil se velitel hlídky štábní strážmistr Ondráček nabídku pohoštění odmítnout. To se mu však dařilo pouze do okamžiku, kdy se dozvěděl, že bublaninu pekla slečna dcera. Slečna Tonička se totiž panu štábnímu strážmistrovi velmi líbila a bylo tudíž nemyslitelné dát jí košem.
Po chvíli však oba četníci zjistili, že pozvání na kávu bylo pouze záminkou. Hospodář totiž měl pro pány četníky důvěrné sdělení.
Obcí se totiž povídalo, že před nějakou dobou proběhla rodinná hádka u Škaloudových, při níž měla ze strany místní chalupnice Marty Škaloudové na adresu její švagrové Anny Jandové zaznít slova: „Já jsem svého muže neoběsila ani nezabila, jako ty!“.
Po projednání záležitosti s velitelem četnické stanice se hned druhý den vydal štábní strážmistr Ondráček se strážmistrem Marečkem opět do Cidliny, tentokrát za účelem návštěvy obecního starosty. Zde zjistili vše potřebné.
Domkář Václav Škaloud žije v osadě Březky se svojí manželkou Martou, rozenou Jandovou a spolu s nimi žije ve společné domácnosti i Škaloudova matka. Švagrová Škaloudové vdova Anna Jandová žije v obci Bystřice v politickém okrese Jičín, odkud Škaloudová pochází a odkud se do Březky přivdala.
Od kolegů z četnické stanice Libáň v politickém okrese Jičín, do jejichž staničního služebního obvodu Bystřice spadá, byly k Anně Jandové zjištěny velmi zajímavé informace.
Případem se začal velmi podrobně zabývat velitel libáňské četnické stanice vrchní strážmistr František Medlík, který nejen že prostudoval veškeré záznamy uložené ve spisovně četnické stanice, nýbrž i spisy uložené u okresního soudu v Libáni, ale také vyzpovídal bystřického obecního starostu a řadu obyvatel obce.
Vdova Jandová již několik let hospodaří v chalupě po svém manželu s dělnicí Barborou Zemancovou. Chalupa s číslem popisným 19, ke které patří dvacet korců dobrých polí patří rodině Jandových od nepaměti. V roce 1913 převzal chalupu od svých rodičů nejstarší syn František Janda, který se krátce před tím oženil s Annou Škaloudovou z osady Březky patřící k obci Cidlina nedaleko Libuně. Současně se vdávala i sestra Františka Jandy, která se provdala za bratrova švagra Václava Škalouda, domkáře z Březky.
Jandova mladá manželka Anna, která do manželství nepřinesla téměř žádné věno, velmi těžce snášela, že výlučným vlastníkem chalupy je pouze její manžel. To bylo důvodem hádek a manželských nesvárů, které nastaly záhy po svatbě. Těm učinila přítrž až Velká válka, neboť Janda byl odveden na vojnu a krátce poté padl v Rusku do zajetí. Domů se vrátil až koncem roku 1918. Během jeho nepřítomnosti vedla chalupu neomezeně Anna Jandová, což skončilo manželovým návratem domů. Ještě v době manželovy nepřítomnosti přijala Jandová za služku Růženu Ouhrabkovou z Chuchelné u Semil.
Ouhrabková pochází z rodiny, která požívá velmi špatné pověsti, neboť její otec byl osobou opakovaně hledanou četnictvem a soudy. Za různé přestupky, přečiny a zločiny si mimo jiné odpykal v Kartouzské trestnici trest 12letého těžkého žaláře.
Kromě Ouhrabkové sloužila v chalupě u Jandových také starší žena Barbora Zemancová.
Janda se po návratu domů z lítosti nad rozháranými domácími poměry oddal alkoholu a když nenalezl štěstí u svojí manželky, navázal intimní poměr se služkou Růženou Ouhrabkovou, která toho náležitě využívala. František Janda se již v dané situaci nikdy nestal pravým pánem své chalupy.
Jednoho dne na konci měsíce dubna roku 1919 se v noci ozval na špýchaře, nacházejícím se na druhé straně dvora patřícího k chalupě, šramot. Jandová do špýcharu poslala svého manžela, s tím, že jsou tam určitě zloději. Jandovi se sice do tmy nechtělo, ale nakonec se podvolil manželčinu naléhání. U špýcharu byl Janda neznámým pachatelem udeřen do hlavy. Jediné, co byl schopen četníkům uvést bylo, že se jednalo o muže vysoké postavy oděného v plátěných šatech. Později měl četníkům vyslovit podezření na svého švagra Václava Škalouda.
Po této události se již tak špatné poměry v domácnosti ještě více zhoršily. Podle sousedů si jim prý Janda stěžoval, že nedostával včas najíst, dokonce mu byl odměřován i chleba. Dokonce mu bylo po požití jídla několikrát nevolno a zvracel.
Jelikož se Janda začal obávat o svůj život, tak od konce dubna 1919 spával na špýcharu, a přitom si k ruce nebo k noze vázal provaz od dveří, aby byl probuzen v případě, že by jej chtěl někdo přepadnout.
V neděli 31. srpna 1919 dopoledne koupili Jandovi od souseda Ferdinanda Konůpka hříbě a Janda se večer v místním hostinci těšil, jak s ním bude již na podzim pěkně jezdit. Okolo 11. hodiny večerní zašel Janda k sousedu Knížkovi, u něhož vždy, když se vracel později z hostince, spával, klepal na jeho okno a žádal, aby ho nechali v jejich chalupě zase přespat. Důvodem odmítnutí ze strany Knížkových bylo, že nechtěli mít s Jandovou mrzutosti, a proto musel Janda jít spát domů.
Ráno následujícího dne, v pondělí 1. září 1919, byl služkou Ouhrabkovou nalezen Janda oběšený na jabloni před stodolou.
Soudní komise, která se dostavila od okresního soudu v Libáni se po odříznutí oběšence údajně podivovala nad nápadnou dvojitou smyčkou a dvěma dolíky pod větví, na které tělo viselo. Dokonce byla vyslovena domněnka, že zde byl postaven žebřík. Rovněž tak zajímavé bylo umístění špalku, na který měl před svým oběšením Janda vystoupit. Ten stál údajně v otavě, ač by podle dobrozdání znalců musel být houpáním oběšencova těla jistě povalen. Ačkoliv se lékaři provádějící ohledání těla mrtvého rozcházeli v názorech, nakonec zvítězil názor, že František Janda spáchal sebevraždu.
Krátce po pohřbu hlas lidu ukazoval na „sebevrahovy“ příbuzné a jeho manželku jako na pachatele vraždy. Dodnes se prý v Bystřici mezi lidmi hovoří o bouřlivých scénách, které se odehrávaly při Jandově pohřbu. Kdy někteří rozčílení občané volali. „Hoďte ji za ním do té díry taky!“ – „Ta potvora mu to udělala“ a podobně. Rozjitřený dav šel do pohřbu za Jandovou a jejími příbuzným až do chalupy.
Záhada Jandovy smrti tedy zůstala doposud nevyřešena a roky se vznášela nad Bystřicí doslova jako stín.
Vdova zůstala po Jandově smrti sama se dvěma dcerami, přičemž mladší z nich bylo teprve pět měsíců. Krátce poté vystrojila Růženě Ouhrabské a jejímu milému Františku Housovi hlučnou veselku. Manželé se sice ihned po svatbě odstěhovali do Semil, avšak velmi často přijížděli do Bystřice a odváželi si odtud aprovisaci a snad i peníze.
Od roku 1927 hospodařila Anna Jandová v chalupě spolu s dělnicí Barbarou Zemancovou.
S doposud zjištěnými informacemi velitel libuňské četnické stanice vrchní strážmistr Lešňák seznámil vedoucí sílu pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Jičíně vrchního strážmistra Františka Baumruka.
Vzhledem k důvodnému podezření ze zavraždění chalupníka Františka Jandy byla v sobotu 7. června 1930 zatčena v Bystřici jeho žena Anna Jandová a v Březce byl zatčen i Václav Škaloud. Následující den, v neděli 8. června 1930 byli v Semilech zatčeni manželé Růžena Housová a její manžel, tiskař látek František Housa.
Všichni zatčení byli dodáni do vyšetřovací vazby ve věznici krajského soudu v Jičíně. Zde se Anna Jandová při křížovém výslechu vedeném vrchním strážmistrem Baumrukem z jičínské pátračky za přítomnosti velitele libáňské četnické stanice vrchního strážmistra Medlíka přiznala, že v noci z 31. srpna na 1. září 1919 byl její manžel František Janda Růženou Ouhrabkovou, nyní provdanou Housovou a jejím manželem Františkem Housou na její žádost zavražděn.
Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnické historky z pátracích kursů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku