V sobotu 21. října 1911 bylo kolem sedmé hodiny večerní v obci Přemyšlení v politickém okrese Karlín doslova pozdvižení. Všichni, dospělí, ale i děti, hledali šestiletého Jaroslava Baštu, nevlastního syna místního hostinského Františka Bláhy.
Strážmistr Josef Rýdl z četnické stanice Klecany se právě vracel přes Přemyšlení ze své celodenní obchůzky. Když zjistil, co se událo, počal okamžitě organizovat pátrání po zmizelém chlapci.
C. k. četník v korkové přilbě
Jelikož se dalo předpokládat, že chlapec spadl do panského rybníka, vydali se všichni s lucernami v rukou postupně prohledávat jeho levý břeh.
Mimo jiné se na prohledávání břehu rozlehlého rybníka podílel i obecní starosta Vencl. Pátrání po chlapci se aktivně účastnila i služka Karolina Novotná, které se chlapec ztratil při podvečerní procházce.
Právě od služky se hostinský Bláha dozvěděl, že při pravidelné podvečerní procházce, na kterou se s malým Jaroslavem vydali krátce po šesté hodině, poté, co umyla okna, se jí chlapec zaběhl u panského rybníka a nechtěl se vrátit domů. Sama jej marně na břehu rybníka hledala a když se jí to nepodařilo, vrátila se do stavení, aby přivolala pomoc.
Propátrávání levého břehu rozlehlého rybníka pokračovalo pomalu a nebylo při něm nalezeno sebemenší stopy po hledaném chlapci. Zkušeného četnického strážmistra zaujalo poněkud zvláštní chování služky, která co chvíli ukazovala, kde by se mělo hledat a kde by chlapec mohl spadnout do rybníka. Služka na sobě jevila známky nejen rozčílení, ale i značné únavy, proto ji kolem desáté hodiny večerní poslal strážmistr domů, aby se vyspala.
O tom, že je mu služka svým chováním podezřelá se strážmistr Rýdl svěřil jak obecnímu starostovi Venclovi, tak i chlapcově nevlastnímu otci. Přestože pátrání pokračovalo až do půlnoci, zůstalo bez jediného výsledku, a proto bylo přerušeno s tím, že v něm bude pokračováno hned druhého dne, v neděli ráno.
Od hostinského Bláhy se strážmistr Rýdl dozvěděl, že služka Karolina Novotná u nich pracuje teprve krátce. Zaměstnali ji poté, co hospodyně před třemi týdny propustila pro nespolehlivost služku. Byla jí doporučena právě Novotná, která, ač nedávno vyšla školu, byla i přes svůj věk čtrnácti let neobyčejně vyspělá a silná. Díky tomu působila, že je jí nejméně sedmnáct let. Je dcerou spořádaného továrního dělníka ze Střížkova, a proto byla přijata do služby i přes zjištění, že pro nedbalost a nepořádné docházení do továrny byla propuštěna z práce. V domácnosti Bláhových byla využívána na různé domácí práce a zejména měla na starost syna Jaroslava velmi živé a čiperné povahy. Bezdětní manželé měli u sebe malého Jaroslava od jeho narození, považovali jej za vlastního a hodlali chlapce, který měl příští školní rok nastoupit do školy, adoptovat.
Ještě před svítáním se k rybníku vypravil chlapcův otec a k jeho velkému překvapení zahlédl na pravém břehu, na samém konci rybníka služku Novotnou. Ta, když hospodáře uviděla, dala se na útěk směrem k sousední obci Zdiby.
Kromě strážmistra Rýdla se do hledání zmizelého chlapce zapojil i strážmistr Karel Šulc z četnické stanice Zdiby. Po obdržení informace o spatření Karoliny Novotné na břehu rybníka, se začalo s pátráním právě v místě, kde byla služka zahlédnuta.
Strážmistr Rýdl se odebral do usedlosti Bláhových, aby prohlédl služčin pokoj a její věci. Zde byla pod postelí nalezena smotaná služčina blůza, která na prsou nesla nepatrné stopy krve.
Následně na to si hospodyně Marie Bláhová uvědomila, že uvedenou blůzu a bílou zástěru měla služka na sobě po celý předchozí den, a to i v době, když s malým Jarouškem večer odcházeli na procházku. Naproti tomu chlapcovo zmizení oznámila v jiné blůze a v černé zástěře. Přitom vykřikovala, že se od chlapce, který nechce jít domů nenechá škrábat a mlátit. Nato jí hostinská vyzvala, ať se vrátí a chlapce přivede domů. Mezi tím se však chlapcovo zmizení rozkřiklo po obci a její obyvatelé se ve velkém počtu zapojili do hledání malého Jarouška.
Z toho strážmistru Rýdlovi vyplynulo, že se Novotná musela nepozorovaně vrátit do usedlosti, převléci se, a až poté ztropit rozruch z chlapcova zmizení. Jeho podezření služky tedy bylo naprosto správné.
Při prohledávání pravého břehu rybníka bylo objeveno jedním z chlapců zapojených do pátrání v rákosí chlapcovo tělo ležící naznak ve zcela promočených šatech. Obličej chlapce byl bledý, zesinalý a jeho oči byly vytřeštěné. Ruce byly zaťaty na prsou a jeho šat byl silně zakrvácený. Na jeho hlavně bylo vidět několik krvavých zranění. Strážmistru Šulcovi bylo hned jasné, že tělo chlapce bylo na místo nálezu přivlečeno.
Dalším pátrání byla na jiném břehu rybníka nalezena bílá zástěra potřísněná krví a dále chlapcova čepice. Nedaleko od místa nálezu čepice a zástěry se nacházelo i místo, kde byl chlapec položen do vody. Ze situace na místě bylo zřejmé, že chlapec byl nejprve udeřen do hlavy kamenem a poté služkou odnesen do vody a utopen.
Hospodyně Bláhová s určitostí označila nalezenou zástěru jako majetek jejich služky Karoliny Novotné.
Na místo se od okresního soudu v Karlíně dostavila na žádost četnictva soudní komise v čele s vyšetřujícím soudcem dr. Strobachem, dále tvořená dvěma soudními lékaři, profesorem dr. Dittrichem a dr. Karlem.
Při ohledání chlapcova těla bylo zjištěno hluboké zranění hlavy v oblasti levého spánku způsobené pravděpodobně po úderu kamenem a dále řada drobnějších zranění na hlavě, v obličeji a na rukou.
Hlavním úkolem četníků bylo vypátrání uprchlé dívky. Nebyla zastižena u svého otce ne Střížkově, který ji údajně neviděl více než týden.
U její babičky v Líbeznicích bylo zjištěno, že se zde Karolina Novotná zastavila v neděli odpoledne. Sdělila nečekanou návštěvou překvapené babičce, že slouží v Přemyšlení, kde se ztratil malý chlapec a hospodyně ji poslala po zmizelém chlapci pátrat a poté odešla neznámo kam.
Mrtvolka chlapce byla ještě v neděli večer převezena do Prahy do Ústavu pro soudní lékařství, kde bylo v pondělí 23. října 1911 pitváno. Soudní lékaři zjistili, že chlapec zemřel na následky utopení, avšak jeho tělo bylo obličejem ve vodě pouze po krátkou dobu. Zranění levého spánku mělo za následek proražení lebeční kosti a její části pronikly až k mozku. Na hlavě bylo ještě pět menších nehlubokých zranění způsobených rovněž od kamene. Oděrky na rukou a obličeji vznikly ještě za chlapcova života, pravděpodobně vlečením těla po břehu rybníka. Jasnou odpověď, jak ke smrti Jaroslava Bašty došlo, však soudní lékaři nedokázali dát.
Od syna přemyšlenského obecního starosty se strážmistru Rýdlovi podařilo zjistit, že v sobotu vpodvečer potkal služku s malým Jaroslavem na procházce u rybníka, přitom jej služka vyzývala, ať kouká jít domů, a on nechtěl. Od dalších obyvatel obce strážmistr zjistil, že Jaroslav novou služku prý neměl moc rád a nechtěl ji poslouchat.
Případ se okamžitě dostal do popředí zájmu tisku a redaktoři jednotlivých novin a časopisů doslova obléhali Přemyšlení. Když nepochodili v honbě za informacemi v rodině hostinského Bláhy, spokojili se s jakoukoliv informací, od kteréhokoliv obyvatele obce, jen aby mohli plnit stránky svých titulů.
Hned v pondělí 26. října byla Karolina Novotná vypátrána četnictvem u svých příbuzných Na Staré Štaci u Libiše, kde byla a zatčena a eskortována do věznice okresního soudu v Karlíně.
Při prvním výslechu služka Novotná uvedla, že chlapce zabil jistý čeledín ze vzteku, protože chlapec vypráví doma o jeho schůzkách se služebnou. Tato informace byla okamžitě prověřena v rodině Bláhových a vyvrácena.
Poté při dalším výslechu začala vypovídat. Uvedla, že malý Jaroušek ji nechtěl poslouchat, když ho vyzvala, aby už šel domů, házel po ní kamením. To jí rozčílilo, sebrala potom ze země nejbližší kámen a hodila jej po chlapci tak nešťastně, že jej uhodila do spánku a on se okamžitě sesunul k zemi a zůstal bezvládně ležet s vytřeštěnýma očima. Začala jej tedy mlátit, aby se probral a poté ve vzteku, že jej zabila do něj začala tlouci i kamenem. Potom bezvládné tělo vzala do náručí a odnesla ho do rybníka, aby to vypadalo že se utopil. Když si uvědomila, že má zástěru od krve, sundala si ji a pohodila na místě. Potom celá rozčílená běžela domů. Poté co zjistila, že má od krve špinavou i svoji blůzku, nepozorovaně vběhla do své světnice, kde se převlékla a až poté začala křičet, že se jí Jaroušek ztratil, aby ho šli hledat. Na výtku hostinské, proč chlapce nehlídala, pouze odvětila, že ji neposlouchá a že se od něj mlátit nenechá. Potom se až do večera podílela na pátrání po zmizelém dítěti a všechny hledající vedla tak, aby nepřišli na místo, kde bezvládné tělo položila do vody. Když ji pan strážmistr vyzval, ať si jde odpočinout, odešla domů a šla spát. Druhý den ráno, ještě za tmy šla k rybníku a přetáhla chlapcovo tělo na místo, kde bylo nalezeno.
Následující den byla kočárem přivezena na místo činu a zde za přítomnosti četníků i vyšetřujícího soudce dr. Vávry ukázala místo, kde chlapce poprvé udeřila kamenem do hlavy, potom místo u potůčku, kde bezvládné tělo ponořila do vody, a následně i místo v rákosí, kde v neděli časně ráno tělo ukryla. Přitom byla silně apatická. Po provedené rekonstrukci byla opět odvezena do věznice trestního soudu v Praze.
Z vyšetřování vyplynulo, že chlapec po nešťastném zasažení kamenem do levého spánku upadl do bezvědomí. Služka se domnívala, poté co nereagoval na její údery, že je mrtvý, a v náhlém afektu jej opakovaně mlátila kamenem do hlavy. Když si uvědomila, co nechtíc způsobila, a že svěřené dítě nechtěně usmrtila, chtěla vše nastrojit tak, že chlapec upadl do vody a utopil se. Přitom si vůbec neuvědomila chlapcova zranění a že má svoje oblečení zašpiněné od krve.
Trestní zákon vydání z roku 1911
Ve čtvrtek 30. listopadu 1911 se případem začala zabývat pražská porota, která po několikadenní líčení Karolinu Novotnou osvobodila, neboť bylo zjištěno, že služka spolu se svěřeným chlapcem po sobě navzájem házeli kamením, přičemž Novotná zasáhla chlapce nechtíc větším kamenem do spánku, na základě čehož upadl do bezvědomí. Na to se zhrozila, že jej usmrtila a položila chlapcovo tělo do vody a díky tomu nastala nešťastnou náhodou jeho skutečná smrt utopením. Na základě osvobozujícího rozsudku byla Karolina Novotná propuštěna z vazby.
Ještě před Vánoci téhož roku měl tento případ zajímavou dohru. Karolina Novotná bydlela po propuštění u svého otce ve Střížkově a pravidelně mu donášela do Libně do práce obědy. Jednou se při této cestě potkala na ulici s Marií Bláhovou. Při spatření jejího zlostného výrazu ve tváři dostala strach, upustila oběd a utekla v obavě o svůj život do budovy pražského trestního soudu, kde žádala o ochranu. Zde byla odkázána na libeňské policejní komisařství, které se začalo případem zabývat a předvolalo si Marii Bláhovou pro podezření, že vyhrožuje Karolině Novotné smrtí. Bláhová uvedla, že při spatření Novotné ji popadla lítost a zlost, avšak že Novotné zabitím v žádném případě nevyhrožovala. Poté byla po příslušném napomenutí Marie Bláhová propuštěna.
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku