Zabrousíme trochu do historie a vzpomeneme si na výraz, „Fronta na banány“, který se stal jedním ze symbolů socialismu v Československu. Zákazníci však nečekali jen na banány, ale i na maso, televizi, pračku, jízdní kola nebo zájezdy. Ještě ke konci 80. let měla automatickou pračku nebo barevnou televizi cca polovina lidí, dnes toto vybavení snad nechybí nikde. Luxusním zbožím nebyly jen spotřebiče, ale například toaletní papír, dámské vložky, maso nebo exotické ovoce.
Nejvíce nedostatkovým zboží bylo již zmíněné maso a uzeniny. Důvod byla i cena, která se nezměnila po dobu třiceti let. Kvalita masa se lišila podle vedoucích v řeznictvích. Většina pamětníků se setkala se zkušenostmi s podpultovým prodejem. Pokud člověk znal dobře prodavače nebo podavačku, měl tak bokem odložené lepší zboží. Bylo známo, že kdo nepatřil do blízkého okruhu prodavačů, buď musel za nedostatkové zboží připlatit, nebo ho prostě nedostal. Cena horšího masa byla totiž stejná jako toho dobrého. Když se cena pohybovala nízko, těžko mohla regulovat trh.
Velkým luxusem bylo exotické ovoce jako banány či mandarinky. Dodnes se tedy používá přirovnání „fronta jako na banány“. Zde tento výraz vznikl.
Čeho byl naopak dostatek i v dobré kvalitě, byla čokoláda a sladkosti. Bylo to díky tomu, že čokoládové výrobky – zejména z Čech a Moravy – měly skvělou pověst i v zahraničí a i ve světě.
Dnes už se ale neobáváme, že neseženeme to, co právě sháníme. Prázdné regály, specifikum předrevoluční éry, nahradily reklamy a pocit, že události jako například Vánoce znamenají velký finanční výdaj, třeba i spojeným se zadlužením.
Každá doba má své nešvary a kouzlo.
(JT)
foto internet
Komentáře z facebooku