Leonardo da Vinci: Tajemná Mona Lisa

Miliony návštěvníků každoročně navštíví francouzské muzeum Louvre, aby spatřili Monu Lisu, zřejmě nejslavnější portrét všech dob od famózního malíře Leonarda da Vinciho. Jak se podobizna poměrně obyčejné ženy proměnila v celosvětovou senzaci?

Pohled na dav kolem Leonarda da Vinciho, Portrét Mony Lisy,  olej na topolové desce, 77 x 53 cm – Musée du Louvre

Totožnost Mony Lisy dodnes mnohé vzrušuje, podobně jako tajemství jejího úsměvu. Někteří mají za to, že jde o Leonardův autoportrét, pouze v ženském vizuálu. Naopak historik Silvano Vincetti tvrdí, že umělec vyobrazil Giana Giacoma Caprottiho zvaného Salai, svého spolupracovníka a zároveň – dle mínění mnohých – i milence. Podle Caprottiho prý vznikl také da Vinciho obraz Svatý Jan Křtitel, což se Vincetti snažil doložit podobností nosů a očí obou postav. Řada historiků a vědců však považuje danou teorii za nepodloženou.

S dalším vysvětlením identity ženy na obraze nepřišel nikdo menší než zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, podle nějž takto Leonardo zvěčnil svou matku.

Ve skutečnosti totožnost Mony Lisy známe. Šlo zřejmě o Lisu del Giocondo, rozenou Gherardini, ženu florentského obchodníka Francesca del Giocondo. V souvislosti s obrazem ji už v 16. století zmínil Giorgio Vasari, první da Vinciho životopisec. Hypotézu potvrzuje i poznámka objevená roku 2005 v jednom z Ciceronových děl, uloženém v knihovně heidelberské univerzity. Italský úředník Agostino Vespucci si na okraj stránky napsal, že „da Vinci právě pracuje na portrétu Giocondovy manželky Lisy“. Ostatně, v Itálii dnes obraz znají spíš jako La Giocondu.

Tajemný úsměv Mony Lisy inspiroval mnoho spisovatelů, zpěváků a malířů.

Zdroj: smarthistory

Věštba z run (03. 04. 2024 – 09. 04. 2024)

Ušli jste dlouhou cestu, ale nyní je ten správný čas, abyste konečně vychutnali sladkou odměnu ze svého poznání. Dobře víte, kým jste a kým chcete být. Ujasnili jste si svou budoucnost a dokázali se smířit i se svou minulostí a dokonce se z ní i poučit.

V tyto dny byla vytažena runa Wujo, která nás zbavuje myšlenek na minulost a učí nás hledět k lepším zítřkům. V tyto dny se vám bude dařit.

Pro zopakování opět přidávám seznam run.

Enaz – ovlivňuje horečky, opařeniny, posiluje víru v sebe
Gebo – navrací harmonii těla i duše, chrání před útoky zlých lidí
Wunjo – označuje štěstí, pohodlí a slávu, celkový úspěch a uznání ze strany bližních
Hagalaz – je svázána se změnou a obrozením, pomáhá věci pochopit, podporuje cestovatele
Naudiz (Nauthiz) – použijte na deprese, nechutenství, posiluje psychiku při dědičných nemocech
Isa – pomáhá slyšet hlas intuice a otvírá vás k životu, drží od vás nepřátele dál
Jera – připomíná vaše sny a zviditelňuje cestu, jak je realizovat
Inguz (Eihawaz) – pomáhá chránit před vším zlem světa a lidmi zlé vůle, odhaluje dřímající vlohy
Pertho (Perthro) – umožňuje nalézt zřídlo vědění a poznání, chrání lidi, kteří znají více než ostatní
Algiz – ochrání vás před působením Luny v úplňku i v novoluní
Sovulo (Sowilo) – aktivuje čakry v těle a pomáhá posilovat vůli
Tiwaz – pomáhá uklidnit vaše vnitřní konflikty, vede k úspěchu
Berkana (Berkano) – posiluje ženskost a plodnost, posiluje domácí oheň
Ehwaz – zvyšuje sebevědomí partnerů, učí lásce
Manaz (Mannaz) – pomáhá v rodinných věcech a vztazích, posiluje v nastavení vztahů s ostatními lidmi
Laguz – umožňuje postavit se protivenstvím osudu a překonat legrácky osudu
Ihguz (Ingwaz) – pomáhá ženám v těhotenství a donosit zdravý plod, pomáhá při gynekologických problémech
Othila (Othala) – přináší domů harmonii a soulad, pomáhá při rodinných konfliktech
Dagaz – symbolizuje rovnováhu, vnitřní světlo, dodává energii a působí tak, že vnáší radostnější pohled na život

Vaše Yennefer

Jaterník podléška pomocník k čištění jater

ZÁKLADNÍ INFORMACE :

Český název: Jaterník podléška
Latinský název: Hepatica nobilis
Slovenský název: Pečeňovník trojlaločný
Další názvy: podlístka, podlíška, podleska, modří, lesní fialka

Rozšíření: stinné listnaté i smíšené lesy, lískové a jiné křoviny, ve výšce 250 až 600 m n.m.; celkově roste v Evropě, ve Velké Británii, na severozápadu Španělska, severu Francie, Holandska a jižních částí Ukrajiny a Ruska

Léčivé látky: antokyany, flavonoidy, invertin a v oddenku saponiny, třísloviny, sacharosu a emulsin.

Využití při:
zánětu jater
cirhóze jater
oslabených jater
zvětšení jater
žlučových kamenů
žlučové, písek
podrážděném žlučníku
podrážděné slezině
nemoci močového měchýře

POPIS ROSTLINY:
Jaterník podléška je nízká rostlina, která má plazivé oddenky. Listy, které přezimují jsou vyříznuty do tří srdcovitých jemně ochlupených laloků. Květy jsou modré až růžové. Mají 6-10 okvětních lístků. Plodem jaterníku je nažka. Kvete v březnu a dubnu. Roste v listnatých a smíšených lesích, vzácně i na světlinách smrkových monokultur, v lesních pláštích a křovinách, zejména lískových; u nás v nížinách, pahorkatinách a nižších horských polohách roztroušeně až hojně, místy vzácně nebo i chybí, zejména v Karpatech.
Jaterník můžeme potkat po celé střední Evropě, a to od nížin až po pahorkatiny.

LÉČIVÉ ÚČINKY:
Jaterník je, dá se říci, nenahraditelný. Je prvořadým lékem při tvrdnutí (cirhóze), zánětech (hepatitidě), zvětšení (hepatomegalii), rozpadu a slabé funkci jater (jaterní hypofunkce), pomáhá při všech tohoto životně důležitého orgánu.
Jaterník podléška zastavuje tvorbu žlučových kamenů a písku ve žlučníku a v žlučových cestách, léčí podrážděný žlučník a slezinu, slouží jako močopudný prostředek, doporučuje se na čištění krve z moči a prospívá i při některých nemocech močového měchýře. Je velmi močopudný.

Titulní fotografie a text (JT), další fotografie wikipedie

Pošlete Ďáblovu sbírku do kin!

Ďáblova sbírka, druhý autorský film Marka Dobeše (Jan Žižka,
Kajínek a Choking Hazard), je typický crossžánr. Pracuje s prvky thrilleru, dramatu i satiry, usiluje o černohumorně vtipný a nepředvídatelný divácký zážitek. Kombinuje moderní žánry found footage a mockumentary s ideovým společenským přesahem. Tvůrci černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka nabízejí na platformě Startovač netradiční cenu své crowd funding kampaně – zatčení hlavního dárce ve Vatikánu.

https://www.startovac.cz/projekty/dablova-sbirka

Po deseti letech práce od námětu k posledním dokončovacím tahům v postprodukci a míchačce, černá autorská komedie Ďáblova sbírka je již skoro hotova. Přesto je před tvůrci filmu ještě posledních pár rozhodujících finálních kroků. Proto se tvůrci obracíme s prosbou o pomoc! Na vás  teď záleží, zda se jim projekt podaří dotáhnout k plánované podzimní premiéře v Kině Lucerna

Odměny jako VIP vstupenky na premiéru nebo memorabilie z předchozích projektů Choking Hazard, Kajínek, Jan Žižka, Byl jsem mladistvým intelektuálem, čekají na vás! Tím můžete podpořit nový film Marka Dobeše!

Hlavní cena – autoři plánují sebeznovu zatčení ve Vatikánu. Už se jim to jednou povedlo. Tak proč to nezopakovat s někým z vás?!

Filmový, televizní a divadelní režisér  Jan Hřebejk řekl o filmu:
V Čechách znám pouze dva tvůrce, kteří jsou schopni natočit opravdu punkový film, který má humor a smysl: Pavla Göbla a Marka Dobeše, jehož Ďáblova sbírka přinese slušnou porci naprosté tvůrčí svobody… Hodně mi to sedlo! Děkuju za zážitek. Vážně se mi Ďáblova sbírka moc líbila! A trochu tu svobodu »závidím«.

O filmu samotném:

 

Tři muži se chtějí zapsat do české historie. Jeden filmař cítí příležitost. A mezi nimi dívka, rozhodnutá odhalit tajemství zmizelého otce.
Richard Bartyzal věřil, že je pouhý krok od objevu důkazů spolupráce mezi nacisty a Vatikánem. S přáteli chtěli najít osobní archiv Adolfa Hitlera údajně ukrytý za květnového povstání českých vlastenců. A slavnostně ho odevzdat státu. Nyní jsou nezvěstní. Policie je viní z loupežného přepadení
i vraždy. Petře Bartyzalové zbývá jediná možnost. Prostudovat materiály, které její otec natočil a vydat se po jeho stopách. Co zjistí, jí donutí přehodnotit svůj vztah k němu. Hledá otce, aby našla sama sebe.

 

www.dablovasbirka.cz

Foto: Alfedus, spol. s r.o.

Zdroj: Alfedus, spol. s r.o.

 

Milan Kundera: český exilový spisovatel

Jeden z mála světově proslulých českých spisovatelů Milan Kundera, od roku 1975 žil ve Francii a ačkoli byl ve světě považován za génia, pro svou domovinu zůstává těžko uchopitelný.

Milan Kundera se narodil 1. 4. 1929 v Brně, studoval pražskou filosofickou fakultu a nakonec FAMU, kde pak i vyučoval. Nejprve se jako básník zařadil mezi nadějné komunistické autory, v šedesátých letech už ale patřil k odpůrcům režimu. V roce 1968 podle románu Žert natočil Jaromil Jireš stejnojmenný film – a jako provokace proti režimu šel ihned do trezoru.

Milan Kundera v roce 1975 emigroval do Francie. V Paříži učil a nepřestával psát – nejdřív česky, od 90. let už jen francouzsky. Texty v češtině – ať už reedice, nebo nové překlady – Kundera vždy s úzkostnou pečlivostí kontroloval, slovo od slova.

S novináři Kundera už dlouhé dekády nehovořil, interview považoval za vykonstruovaný a jednostranný žánr. Výjimkou bylo jeho vyjádření ke zjištění redaktorů týdeníku Respekt, kteří v roce 2008 přišli s informací, že byl Milan Kundera spolupracovníkem StB. Zemřel ve věku 94 let, 11. července 2023 v Paříži.

Zdroj: Rozhlas.cz

Boží milosti

Boží milosti se podle tradice připravovaly na Velikonoční pondělí, ne dříve. Byly posledním velikonočním pečivem, které hospodyňky chystaly. Jednoduché, levné a tuze dobré velikonoční cukroví.

Suroviny:

300g hladké mouky

½ sáčku kypřícího prášku

50 g krupicového cukru

50 g másla

50 g mletých mandlí

1 lžička skořice

2 cl rumu

3 žloutky

125 ml smetany

sádlo na smažení

vanilkový cukr na posypání

Postup:

V misce smícháme mouku s kypřicím práškem.

Postupně přidáme cukr,  změklý tuk, mleté mandle, koření, žloutky, rum, smetanu a důkladně propracujeme.

Výsledné těsto by mělo být hladké a vláčné a měly by se v něm tvořit vzduchové bubliny.

Těsto necháme alespoň hodinu, lépe však přes noc, v chladu rozležet a pak ho rozválíme na tenkou placku.

Formičkami do ní vykrájíme různé tvary (srdíčka, hvězdičky, kroužky…). Ve vyšší pánvi rozehřejeme sádlo.

Jednotlivé tvary v něm zvolna osmažíme po obou stranách dozlatova.

Pak je vyjmeme a rozložíme na papírové utěrky, aby se vsákl přebytečný tuk. Hotové kousky pocukrujeme vanilkovým cukrem.

Autor: A. Hejlová

Francouzská herecká legenda Jean-Paul Belmondo

Usměvavý, odvážný, okouzlující, přesně tak dnes Francouzi vzpomínají na herce Jeana-Paula Belmonda, který zemřel před více jak dvěma lety, 6. září 2021.

Jean-Paul Belmondo, se narodil 9. dubna 1933 kousek od Paříže, ve městě Neuilly-sur-Seine do umělecké rodiny s italskými kořeny. Matka byla malířkou, otec sochařem. Mladý Belmondo však navzdory tradici zprvu projevoval zájem především o sport. Věnoval se fotbalu i boxu. Onemocnění tuberkulózou jej však nakonec dovedlo zpět k umění a v roce 1952 nastoupil na konzervatoř.

Do paměti diváků se Belmondo, ve Francii přezdívaný Bébel, poprvé výrazně zapsal v roce 1960 filmem U konce s dechem Jean-Luca Godarda, čímž se zároveň stal výraznou hereckou osobností francouzské nové vlny. Nešlo však o jeho první film, ten natočil už o tři roky dříve.

Riskantní honičky, auta rozpůlená i nezapomenutelný příjezd autem rovnou do obýváku. Jean-Paul Belmondo seděl za volantem rád a uměl si to užít. Odvážné scény točil sám nebo je pomáhal vymýšlet. Během natáčení Muže z Ria se Jean-Paul vydá po parapetu ve čtyřicátém patře na obhlídku. Na ředitele hotelu jdou mdloby, přítomný kaskadér Gil Delamare ho vybídne, aby svou obratnost využil i ve filmu. Málem je to naposledy – lano s vozíkem se utrhne a Jean-Paul zůstane zavěšený desítky metrů nad zemí. Jean-Paul čekat na záchranu nemůže, dřevění mu ruka, doručkuje po lanu na okraj. Od dalších kaskadérských kousků ho blízkost smrti neodradí, právě naopak. „Nechci se předvádět, ale když jdou lidi do kina na Belmonda, tak mají vidět Belmonda,“ vysvětloval obvykle a zpravidla dodal: „Baví mě dělat blbosti.“ Má vždy jenom jedinou starost, aby se kvůli jeho případnému úrazu nemuselo přerušit natáčení. Přední zuby si vyrazí, když svým dětem předvádí Tarzana. Po dopadu se směje, aby je nevylekalo, že se pod ním tyč ulomila. Pro náhradní chrup zamíří do Spojených států, během letu žmoulá v ústech doutník, aby si nikdo ničeho nevšiml.

Jean-Paul Belmondo se stává tváří nové vlny. Dalších několik let točí pět filmů ročně. Pracuje s nejvýznamnějšími tvůrci, s nejkrásnějšími herečkami. Už neposlouchá, že má „hroznej ksicht“, dozvídá se, že je obdařen „netypickým druhem krásy“ a šarmem. Jean-Paul Belmondo natočil během své kariéry přes osmdesát filmů, několik jich sám produkoval. Většina měla divácký úspěch, některé přijaté nebyly.

AH

Zdroj: La Depeche, RTL

Velikonoční povídka: VYPRÁSKANÉ VELIKONOCE – Michal Dlouhý

Osazenstvo čtyřmužové četnické stanice Vildštějn v politickém okrese Cheb se v roce 1933 velmi odpovědně připravovalo na velikonoční svátky. Kromě nedělí se četníci jako řádní křesťané od Popeleční středy po celých čtyřicet dnů postili. Přitom je třeba poznamenat, že četníci se vzhledem ke svým služebním příjmům postili, dá se říci po celý rok.

Přehled služebních příjmů březen 1933

Strážmistr Jaroslav Šlapák dokonce zakoupil od místního sedláka kůzle, aby si po tom půstu mohli pochutnat na kůzlečí pečínce. Celé osazenstvo četnických kasáren, včetně manželky velitele stanice vrchního strážmistra Jana Morwitze a staniční kuchařky, si dovádivé kůzle rázem oblíbilo.

V úterý 11. dubna 1933 měl strážmistr Josef Leschinger denní obchůzku a při ní
potkal na silnici ke Křižovatce starého, jemu neznámého muže, oblečeného do ošuntělého kabátu, jedoucího ztežka na jízdním kole.

Strážmistr se muže rozhodl zkontrolovat, a jelikož ten se mu zdráhal předložit
doklady, vykonal u něho přes značnou nevoli dotyčného osobní prohlídku.

Kromě 234 korun na hotovosti u muže nalezl vkladní knížku na jméno Adam Gaipl, což byl strážmistru Leschingerovi dobře známý sedlák ze Starého Rybníka. Na uvedené vkladní knížce byla uložena částka 66.173 Kč.

Četníkovi bylo zřejmé, že zde něco není v pořádku a prohlásil muže hned za zatčeného a odvedl jej do nedalekého Vildštejna na četnickou stanici.

Vrchní strážmistr Morwitz vyslal do Starého Rybníka strážmistra Karla Tyburce a až od něho sedlák Gaipl zjistil, že byl jeho byt vykraden a že mu byla odcizena nejenom vkladní knížka, ale také stokoruna uložená v modlitební knížce a několik drobností.

Jelikož zatčený muž nehodlal sdělit svoji totožnost, byly mu odebrány otisky prstů a poslány prostřednictvím četnické pátrací stanice v Chebu do Prahy na Ústřední četnické pátrací oddělení. Neznámý muž byl dodán pro spáchání zločinu krádeže vloupáním do vazby chebského okresního soudu.

Mezitím se přilbížily velikonoce a ve vildštejných četnických kasárnách vyvstal
závažný problém. Nikdo totiž nebyl schopen roztomilé kůzle zabít. Nestalo se tak ani poté, co kůzle vběhlo na zahrádku a zde okousalo nejen čerstvé výhonky zeleniny pěstované staniční kuchařkou a právě vyrostlé tulipány a narcisky, které zde pěstovala a šlechtila paní vrchní strážmistrová.

To byl důvod, proč se v četnických kasárnách nechtěně pokračovalo v půstu, a největší pochoutkou tak byly boží milosti, které upekla staniční kuchařka.

Na dvoře kasáren kůzletem

Naproti tomu se vildštejnští četníci nesmilovali nad zlodějem, v němž byl zanedlouho pomocí daktyloskopie zjištěn několikrát trestaný Josef Schwandner, který byl navíc pomocí zanechaných otisků svých prstů usvědčen ze spáchání krádeže 1.409 Kč v hostinci ve Františkových Lázních, kde dále ukradl jedné domkářce z prádelníku 106 Kč.

Podle výrobního čísla jízdního kola, na kterém Schwandner jel v okamžiku svého zatčení, bylo zjištěno, že bylo odcizeno před více než měsícem v Mostě vzdáleném přes 130 kilometrů. Kolo odcizené z verandy domu si jeho majitel cenil na 350 Kč.

Až pod tíhou těchto důkazů, začal Josef Schwandner vypovídat. Mimo jiné četníkům sdělil, že k vykradení statkáře Gaipla jej navedl jeho bývalý spoluvězeň Johanes Trapp ze Starého Rybníka, kterého při svých toulkách několik dní před zatčením navštívil. Trappův syn prý dostal od Gaipla výpověď pro pár oklešťků z vrby, které nosil otci na košťata.

Četníkům bylo dobře známo, že starý košťatář Trapp, žijící v jejich staničním obvodě, byl před lety opakovaně trestán pro krádeže, a že si pěkných pár let odseděl v kriminále. Mylně se domnívali, že se na stará kolena živí pouze poctivou prací.

Statkář Gaipl strážmistru Tyburcovi potvrdil propuštění mladého Trappa za to, že mu bez dovolení zcela oholil několik vrb na košťata, jeho otec ve velkém vyrábí a prodává. Kluci si pak nemohli ani narežat pár proutků na své pomlázky, aby o velikonocích vyšlehaly děvčata ve vsi.

Při výslechu se starý košťatář přiznal k tomu, že svého bývalého spoluvězně skutečně navedl k vykradení statkáře Adama Gaipla. Topí se v penězích, zatímco chudáka by doslova sedřel z kůže. Před nedávnem prodal velkou spoustu dřeva z lesa, který nechal téměř celý vykácet.

Tím pádem byl kromě Josefa Schwandera udán pro zločin spoluúčasti na krázeži
návodem i Johanes Trapp. Zatímco pachatel byl chebským krajským soudem odsouzen na 18
měsíců do těžkého žaláře, jeho návodce vyfasoval 15 měsíců, oba nepodmínečně.

BOŽÍ MILOSTI

Rozpočet: 20 dkg hladké mouky, 5 dkg másla nebo umělého tuku, 3 dkg práškového cukru, 2 žloutky, 4 lžíce kyselé smetany, 1 lžíce rumu, citronová kůra, sůl a 10 dkg tuku na smažení. Na posypání 5 dkg práškového cukru s vanilkou a 5 dkg skořicového cukru.

Čajový margarín Sana

Předpis: Na vále rozrobíme do mouky máslo nebo umělý tuk, přidáme špetku strouhané citronové kůry, práškový cukr a špetku soli. Do dobře promíchané směsi zaděláme dva žloutky, kyselou smetanu a rum a vytvoříme těsto, které je tuhé jako na nudle. Těsto necháme pod hrnkem asi hodinu odpočinout. Poté je rozválíme na tloušťku stébla a nakrájíme rádýlkem na čtverečky. Ty pak v rozpáleném tuku na pánvi zrudka po obou stranách osmažíme do růžova. Ještě za tepla je obalíme ve směsi vanilkového a skořicového cukru.

Obálka knihy Četnická kuchařka

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ KUCHAŘKA, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

Duben měsíc jater (zdraví)

Játra, těsně spolupracují se žlučníkem, který jsme si představili v minulém březnovém článku.  Mají více než pět set funkcí a jsou označována jako „velící generál těla“. Vše, co sníme a vypijeme, projde játry a je tam zpracované. Zbavují tělo nežádoucích látek. Velmi ho zatěžují léky a drogy. Játra mají schopnost regenerace, což je důležité pro celkové zdraví těla.

Pokud játra oslabíme můžeme mít příznaky jako jsou například alergie, dna, migrény, zácpa, zvracení a nauzea, problémy se žlučníkem, bolestivá menstruace, nepravidelné cykly.

Pokud chcete posílit játra a vyhnout se jejich přetížení, měli byste omezit konzumaci potravin, které na ně  působí negativně. Mezi tyto potraviny řadíme tučná jídla, čokoláda, káva, arašídy, sířené sušené ovoce, potraviny s chemickými přídavky a hlavně alkohol, drogy. Nejlépe se zaměřit na potraviny, které jsou chemicky neoštřené nebo bio, jako například celozrnné produkty, ryby, zrna (jáhly), červená řepa, borůvky, hrozny a kopřiva, různé druhy řas.

Pro stimulaci jater je dobré každé ráno cca 14 dnů vypít sklenici čerstvé mrkvové šťávy. Také může pomoci směs šťáv z řepy, mrkve, citronů a jablek, které je dobré doplnit lžičkou olivového oleje. 

Existuje také mnoho bylin, které mohou podpořit zdraví jater. Jsou to například Ostropestřec mariánský, čekanka, řepík, smetanka lékařská, aryčok, černá ředkev a další.

Cvik pro posílení dráhy jater je na obrázku pod číslem 1. Dále léčivý zvuk je sssýýý.

(JT), foto volně na internetu a pixabay

Velikonoční beránek z třeného těsta

Podle tradice by se měl beránek péct na Bílou sobotu. Pro úplnost dodejme, že jidáše se pekly na Zelený čtvrtek. K Velikonočnímu pondělí patří boží milosti. Dobrou chuť!

Ingredience:
  • 4 ks vejce

  • 20 dkg cukru krupice

  • 14 dkg másla

  • 1 lžička citronové kůry

  • 1 ks kypřícího prášku do pečiva

  • 1 sklenka mléka

  • 35 dkg polohrubé mouky

Postup přípravy:

Formu na beránka řádně vymažeme a vysypeme. Troubu předehřejeme na 180 °C.

Vejce rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Cukr utřeme s máslem a žloutky. Přidáme citronovou kůru, mléko, mouku s kypřícím práškem do pečiva a tuhý sníh z bílků. Těsto lehce promícháme.

Třené těsto rozetřeme do připravené formy. Velikonočního beránka pečeme asi 45 minut v předehřáté troubě. Po upečení vyklopíme beránka z formy a necháme vychladnout.

Třeného velikonočního beránka zdobíme podle fantazie.

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: archiv