Autor: Artstar admin

Zřícenina mohutného gotického hradu Kostomlaty

Nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou v Českém středohoří se na zalesněném kopci tyčí zřícenina mohutného gotického hradu Sukoslav, zvaného též Kostomlaty. Hrad byl založen počátkem 14. století pány z Oseka. Pokud vám snad hrad bude připadat povědomý, vzpomeňte si na pohádku Nejkrásnější hádanka. K natočení některých scén si právě tento hrad vybral režisér Zdeněk Troška.

Hrad provázel osud podobný většině takovýchto objektů a vyměnil mnohokrát své majitele. Turistům se jeho brány otevřely před rokem 1840, kdy byla zpřístupněna velká hradní věž. Zanedlouho poté vznikla na místě zasypaného příkopu další vyhlídka a navíc přibyla budova restaurace a ubytovny. Hrad byl po řadu let turistiky vyhledávaným místem, které bylo dle odhadů definitivně opuštěno zřejmě v roce 1948. Poté turistické objekty pustly, došlo k jejich zřícení a nakonec byla znepřístupněna i hradní věž.

Díky usilí Občanského sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty dnes opět můžete navštívit místa, kudy kráčela historie a odkud je také velmi pěkný výhled do kraje. Konávají se zde navíc oblíbená vystoupení historického šermu, rekonstrukce bitev, divadelní vystoupení a řada dalších zajímavých akcí. Během nich je na hradě zajištěno občerstvení. 

Foto: Alexandra Hejlová

Oldřich Nový: Prvorepublikový gentleman

Fanoušci filmového plátna si Oldřicha Nového nejčastěji představí v jeho nejslavnější roli neodolatelného donchuána Kristiána proslulého nezapomenutelnou větou: „Zavřete oči, odcházím…“

Oldřich Nový byl symbolem vytříbeného vkusu a noblesy. Jako dokonalý gentleman se zapsal do srdcí mnoha žen. Přežil koncentrační tábor, zachránil několik lidských životů a překonal dřinu ve vápencových dolech. Byl hercem, zpěvákem, režisérem, pedagogem i dramatikem. Oldřich se stal legendou a nezapomenutelná melodie průvodní písně jeho největšího filmového hitu „Jen pro ten dnešní den“ se vryla do našich srdcí navždy. Narodil se v Praze 7. srpna 1899. Pocházel z rodiny s bohatými divadelními tradicemi. Z ochotníka se postupně vypracoval přes angažmá v pražských kabaretech a divadle v Ostravě ve hvězdu operetního souboru Zemského divadla v Brně, kam přišel v roce 1919 a působil zde až do roku 1935 (od roku 1923 i jako režisér a v letech 1925 – 26 šéf operety). V letech 1935 – 48 vedl se svou manželkou Alicí Valentovou-Novou vlastní scénu – Nové divadlo ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí v Praze. Poté do poloviny 70. let spolupracoval s Hudebním divadlem v Karlíně. Režijní a pedagogickou prací se významně zasloužil o rozvoj hudební komedie. Kultivovaným hereckým projevem s mírným komediálním nadhledem i smyslem pro specifičnost filmového obrazu se zařadil mezi nejoblíbenější české filmové herce. Jeho nejslavnější filmovou rolí se stal pan Novák – muž dvojí tváře – z komedie Kristián, kterou natočil režisér M. Frič (1939). Po únoru 1948 již Nový v budovatelských filmech příliš nevystupoval. Jakmile měl, alespoň přijatelné textové předpoklady, vytvořil i v 50. a 60. letech několik působivých postav ve filmech Hudba z Marsu, Kde alibi nestačí  a především ve filmu režiséra Z. Podskalského Světáci, v němž hrál nezapomenutelného bývalého tanečního mistra a učitele společenského chování. Oldřich Nový zemřel 15. března 1983 v Praze.

Oldřich Nový s manželkou Alicí a dcerou Janou

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Česká televize, Lucernafilm

Král mimiky Louis de Funès se proslavil až v padesáti letech

Francouzský herec Louis de Funès se narodil 31. července 1914 v osmdesátitisícovém francouzském městě Courbevoie – před 110 lety. Byl to talentovaný klavírista, který se nějaký čas živil hraním jazzové hudby. Pracoval jako dekoratér, kožešník, aranžér, účetní i prodavač. Láska k divadlu jej ale ve třicátých letech minulého století přivedla do hereckých kurzů.

Jeho první divadelní rolí byl statista ve hře Slaměný milenec na začátku čtyřicátých let. V šestačtyřicátém se poprvé objevil před filmovou kamerou – v roli portýra ve filmu Barbizonovo pokušení. Dlouhou dobu nicméně působil ve francouzské kinematografii nenápadně. Mnohé filmy z těch prvních, které natočil ve čtyřicátých a padesátých letech, neuspěly.

Rok 1964, když už slavil své 50 narozeniny, byl šťastný rok, kdy vznikly snímky, které jistil svou neopakovatelnou komikou, a pomohl je tak představit celému světu – Četník ze Saint Tropez a Fantomas. Ve filmu Četník ze Saint Tropez doslova zazářil. Filmů o četníkovi bylo několik, například Četník a mimozemšťané nebo Četník v New Yorku. Následovaly filmy o Fantomasovi a z herce epizodních rolí se stala hvězda.

Režisér Gérard Oury říkal, že Louis de Funès byl jediným hercem, který si mohl dovolit hrát zápornou či přímo nesympatickou postavu, přesto mu všichni diváci v kině drželi palce. Často ztvárňoval role šéfů, kteří byli arogantní a nepříjemní, ale tím, že jim dával osobitou mimiku, z nich udělal karikatury, které lidé spíše litovali, než nenáviděli.

Jeho herecký styl definovala živelná komika a mimické schopnosti, které prý měl po své matce. Jak přiznal, mnohé své typické grimasy okoukal z grotesek s kačerem Donaldem a z němých filmů s Laurelem a Hardym.

Měl však dlouhodobé problémy se srdcem a lékaři jej několikrát varovali, že s každou rolí, ve které hraje choleriky, riskuje srdeční infarkt. Měli pravdu. Po skončení natáčení filmu Četník a četnice mu 27. ledna 1983 podlehl. Bylo mu osmašedesát let.

Z prvního manželství měl syna Daniela a z druhého dva syny Patrika a Olivera, z nichž první se stal lékařem a druhý pilotem. Společně se svou ženou Jeanne Augustine Barhélemy de Maupassant si koupil zámek u řeky Loiry, kde nejraději zahradničil. Podařilo se mu vypěstovat dokonce novou odrůdu oranžové růže, která získala jméno po něm.

AH

Foto: Gala, stuttgarter-zeitung.de

Motýlí dům v centru Vídně

Pokud se domníváte, že ve Vídni jsou k vidění pouze historické památky, tak jste na velkém omylu. Pro milovníky přírodních krás je připravena expozice ve Schmetterlinghausu neboli Motýlím domě v srdci Vídně. Najdete zde jedinečnou tropickou oázu klidu a relaxace. V jedné z nejvýznamnějších secesních budov na světě vstupujete do fantastického světa, který se věnuje nejjemnějším a nejkrásněji zabarveným motýlům.

V motýlím domě můžete obdivovat kolem 500 volně žijících a létajících motýlů po celý rok. Vy i Vaše děti budete ohromeni jejich výjimečnými barvami a budete moci sledovat, jak tato jedinečná stvoření létají v blízkosti vodopádů a exotických rostlin poblíž jejich přirozeného prostředí.

Schmetterlinghaus najdete přímo v srdci Vídně za Hofburgem (dnes politické centrum Vídně) na okraji Burggarten (dříve Kaisergarten, původně soukromá zahrada císaře a jeho rodiny sloužící pro odpočinek a relaxaci, nyní je tato zámecká zahrada otevřena veřejnosti) pouhých 100 metrů od Albertiny a 200 metrů od Státní opery. Císař František Josef v krásné secesní budově, kde dnes sídlí motýlí dům, nacházel klid a odpočinek. Užijte si nebeskou atmosféru a jedinečnou flóru a faunu v Motýlím domě.

Některé druhy motýlů se množí přímo v Motýlím domě, jako je banánový motýl (Caligo eurilochus). V Motýlím domě doufají, že zvýší povědomí o celosvětové ochraně motýlů. Chcete-li se dozvědět více o životním cyklu motýlů, navštivte Motýlí dům a dozvíte se vše o motýlech.

Motýlí dům přikládá velkou důležitost přirozenému postoji k motýlům. Vždy se snaží zajistit komfort pro motýly jako by byli ve svém přirozeném prostředí. Teplota domu je v průběhu celého roku kolem 26 stupňů Celsia a vlhkost 80% zajišťuje optimální životní podmínky. Skleněná konstrukce secesního skleníku nabízí maximální přirozené světlo, které je nezbytné jak pro motýly, tak pro rostliny.

Další atrakcí kromě motýlů jsou nesčetné exotické rostliny v Motýlím domě. Rostliny se vybírají podle potřeb motýlů a nacházejí se také v jejich přirozené lokalitě jako kvetoucí, nektarové a krmné rostliny. Kvetoucí rostliny produkují nektar a slouží motýlům jako hlavní zdroj potravy, např. ibišek, lantana a plumbago. Navíc zde najdete také krásné uspořádání umělých květin, které jsou medově zabarvené a slouží jako krmná stanice pro motýly. Některé druhy motýlů si chtějí snést ovocné šťávy, takže zde vždy najdete malá ovocná pole pro motýly.

AH

Foto: Alexandra Hejlová, Schmetterlinghaus (úvodní fotografie)

 

Jedna z největších osobností francouzského filmu 20. století: André Bourvil

Na severu Francie se narodil 27. července 1917, herec Bourvil, vlastním jménem André Raimbourg. Měl imaga dobráckého, prostého venkovana. Ve skutečnosti byl francouzský herec André Raimbourg, známý jako Bourvil, vzdělaný džentlmen.

Klidný sympaťák vytvořil v několika filmech protipól svému kolegovi Louisovi de Funèsovi. Delší hvězdné dráhy se bohužel nedočkal, život mu zkrátila zhoubná nemoc krve. Zemřel 23. září 1970 na Kahlerovu nemoc.



Gustav Klimt a Atterské jezero

Gustav Klimt nebyl pouze jedním z nejvýznamnějších zástupců secese a spoluzakladatel spolku Vídeňská secese, ale také milovník krásných věcí v životě. Fascinovala ho zejména estetika růže jako symbolu vášně. Inspiraci nacházel v přírodě. Gustav Klimt během svých častých letních návštěv zachytil Atterské jezero v Horním Rakousku na mnoha malbách. Vedle portrétů, které jsou oslavovány pro svou inovaci, styl a kontroverzi, podtrhuje roli rakouského jezera v Klimtově inspiraci řada krajin a květinových obrazů.

Hornorakouský statek

Od konce 90. let 19. století navštěvoval Gustav Klimt Atterské jezero každé léto. Od roku 1900 do roku 1916 vytvořil kolem 40 ze svých více než 50 známých krajinomaleb v tomto regionu, a dal tak vzniknout působivému uměleckému odkazu Atterského jezera.

Avenue v parku hradu Kammer – (v Belvedere ve Vídni)

Osm let trávil každé léto v hostinci v Litzlbergu, v roce 1908 se přestěhoval na východní břeh jezera a během následujících letních pobytů se mu stala útočištěm Villa Oleander.

Zámek Kammer am Attersee III

Tento rekreační dům, postavený v roce 1872, patřil k hradu Kammer. Klimta malování této budovy uchvátilo – od roku 1908 ji vyobrazil pětkrát a její přilehlé zahrady dvakrát.

Makové pole

V okolí Atterského jezera se Klimt inspiroval ovocnými stromy, kvetoucími loukami, kopci a březovými, bukovými a jedlovými lesy.

Slunečnice

Venkovská zahrada se slunečnicemi

AH

Foto: artsy.net,  Imagno/Getty Images (úvodní fotografie -Gustav Klimt jako účastník večírku v Primavesi-house s domácím kabátem od Carla Otto Czeschky)

Albertina: Vídeňská galerie umění

Sbírky galerie Albertina jsou vyhledávané mezi milovníky umění z celého světa. Katalog Albertiny uvádí například 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürrera, 70 Rembrandta nebo 150 Egona Schieleho. Mezi další světoznámé autory zastoupené v Albertině patří Leonardo da Vinci, Paul Cézanne, Pieter Brueghel, Michelangelo, Peter Paul Rubens, Pablo Picasso a mnoho dalších.

Ve své stálé expozici prezentuje Albertina hlavní umělecké směry zhruba v rozmezí od 16. do 19. století.

Albertina se nachází v centru Vídně, která je součástí palácového komplexu Hofburg. Samotná budova pochází z počátku 18. století a do jeho poloviny složila jako residence pro místodržícího rakouského Nizozemska. Od roku 1794 je budova ve vlastnictví vévody Alberta Sasko-Těsínského, po němž také nese jméno a od té doby se postupně přeměňovala v galerii.

Kromě skvostných děl tak můžete v Albertině obdivovat i přepychové komnaty, v nichž jsou díla vystavena.

Foto: Alexandra Hejlová, C. Stadler (úvodní fotografie)

Palác Belvedere – nejvýznamnější sbírka rakouského umění od středověku až po současnost

Zámecký komplex, který se skládá z Horního a Dolního Belvederu a rozsáhlé zahrady, je jednou z nejkrásnějších barokních staveb v Evropě. Je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se tu nejvýznamnější sbírka rakouského umění od středověku až po současnost. K nejvýznamnějším památkám patří největší světová sbírka obrazů Gustava Klimta, včetně slavných zlatých secesních ikon Polibek a Judita.

Horní Belveder byl postaven v letech 1717 až 1723 podle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta. Za vlády prince Evžena měl především reprezentativní funkci. Za Marie Terezie a Josefa II. se jako jedno z prvních veřejných muzeí na světě stalo výstavním centrem císařských sbírek.

Dnes jsou v bývalém reprezentačním paláci prince Evžena Savojského trvale vystavena významná díla ze všech oblastí sbírky Belvedere, od středověku až po současnost. Kromě architektonických skvostů, jako je historický Mramorový sál, kde byla v roce 1955 podepsána rakouská státní smlouva, barokní palácová kaple, impozantní velké schodiště a velkolepá Sala terrena, se v Horním Belvederu nacházejí některá z nejvýznamnějších děl rakouských dějin umění. Vrcholem prezentace je největší světová sbírka obrazů Gustava Klimta, včetně secesních ikon Polibek (Milenci) a Judita.

Mistrovská díla Egona Schieleho, Oskara Kokoschky a zahraničních umělců doplňují kolekci vynikajících děl secesního umění a vídeňské secese. V Belvederu se nachází také nejvýznamnější sbírka děl z období vídeňského biedermeieru – včetně četných obrazů Ferdinanda Georga Waldmüllera -, rozsáhlá barokní sbírka, pozoruhodná středověká díla a významná díla z 19. a 20. století.

Zatímco Horní Belveder sloužil především reprezentačním účelům, v Dolním Belvederu se mělo původně především bydlet. Nakonec se sem přemístila část knížecích sbírek.

Dolní Belvedere

Mramorový sál

Mramorový sál, který se vyznačuje červenohnědým kamenem a zlacením, je nejvelkolepější místností v Horním Belvederu.

Foto: Alexandra Hejlová, C. Stadler (úvodní fotografie)

Největší ostrov španělského souostroví Baleáry: Mallorca

Mallorka má typické středomořské klima se slunečním svitem přes 300 dní v roce, azurové moře s množstvím krásných pláží, útesů a zátok, horské masivy, kouzelné vesnice i pestrou přírodu. Není divu, že patří mezi nejoblíbenější turistické destinace na světě.

Mezi nejkrásnější romantické, písečné zátoky členitého pobřeží Calas de Mallorca patří Cala Mondrago, živým centrem oblasti jsou Cala D’Or a přístav Porto Petro. Středisko S’Illot u krásné, široké pláže s jemným pískem v zálivu Cala Moreia je ideální místo pro výlety na sever či do vnitrozemí ostrova. V blízkosti Sa Coma a Cala Millor, dvou živých letovisek s fantastickým koupáním na širokých otevřených plážích, leží přírodní přístav Porto Cristo a krasové „dračí” jeskyně.

V zálivu Alcúdia s mimořádnou, 9 kilometrů dlouhou písčitou pláží leží letoviska Alcúdia s kouzelným historickým centrem a Playa de Muro.

Jak se domluvit na Mallorce? I když úředními jazyky jsou španělština a katalánština, domorodci nejčastěji hovoří dialektem „mallorquí“, což je mix katalánštiny a místních nářečí, pro turisty prakticky nesrozumitelný. V turistických centrech není problém domluvit se německy a anglicky.

Vznešená a elegantní rakouská metropole: Vídeň

Vídeň, dříve centrum Habsburského impéria, dnes hlavní město Rakouska. Honosné paláce, zdobené kočáry tažené párem běloušů, a také vír moderního velkoměsta. To všechno v sobě spojuje Vídeň.

Vídeň není jen řízek, sachr a Sisi. Snoubí se zde tradice s modernou. Svou eleganci si zachovala z dob, kdy bývala hlavním městem rakousko-uherské monarchie. Vídeň je domovem desítek muzeí, koncertních sálů, kaváren, bálů i jiných kulturních událostí. K tomu přidala výbornou infrastrukturu a čisté životní prostředí. Návštěva metropole by měla v každém případě směřovat do centra Vídně. Vnitřní část města nabízí památkový okruh, takzvaný Ringstrasse.

V centru Vídně se nachází hradní komplex Hofburg. Od roku 1275 je sídlem panovníků. Více než 6 století vládli z Hofburgu Habsburkové, dnes je část paláce, konkrétně Leopoldovo křídlo, domovem rakouského prezidenta. Kromě exteriérů stojí za to prozkoumat i vnitřní části Hofburgu. Veřejnost může nahlédnout do Císařských komnat, jejichž součástí je i kultovní muzeum císařovny Sisi, císařské kaple Burgkapelle či pokladnice s habsburskými korunovačními klenoty.

Katedrála svatého Štěpána – Stephansdom  a jeho vysoká věž jsou dominantou centra Vídně a symbolem Rakouska. Impozantní katedrála je postavena v gotickém a románském slohu. Hovorově se jí ve Vídni říká Štěpánek. Během světových válek byla věž několikrát bombardována. Z věže je úchvatný panoramatický výhled na celou Vídeň. Základní kámen Katedrály svatého Štěpána položil Rudolf IV. Habsburský v roce 1359.

Z rukou architekta Johanna Lucase von Hildebrandta pochází asi nejkrásnější palácový komplex v celém Rakousku – Palác Belvedere. Ten byl postaven pro slavného vojevůdce Evžena Savojského, který se proslavil úspěšnými boji s Turky u bran Vídně.

Letní sídlo Habsburků Schönbrunn z 18. století je typickou ukázkou pozdního baroka. Postavil jej Johann Fisher z Erlachu, dvorní architekt Habsburků. Palác se symetrickou a bohatě zdobenou žlutou fasádou ukrývá 1 441 pokojů, pro které bylo potřeba více než 1 000 služebníků. Na zámku Schönbrunn svého času bydlela Marie Terezie, císař František Josef II., císařovna Alžběta zvaná Sissi a mnoho dalších osobností.

Foto: wikipedia.org, cityone.cz, pruvodce.eu