Každé pondělí Vám představíme jednu povídku z knihy „KRAŤASY“. Dnešní premiérová povídka má název  „Zázrak s madonou“, tento příběh se stal Jiřímu Poláčkovi před devatenácti lety. 

Světová výstava EXPO 2000 v Hannoveru po hektickém začátku líně plynula. Proběhl i Národní den České republiky, na kterém vedle Vlčnovské jízdy králů vystoupil i Karel Gott. Byl v Německu, tak nemohl nezazpívat písničku „Biene Maja“, kterou s ním zpívaly snad všechny generace. Po slavném článku pana Lukeše na jaře roku 2000, že snad by tam už pan Gott neměl vystupovat, a následných mediálních přemetech „vystoupí, nevystoupí“ někdo spočítal, že kdyby si takovou kampaň měl Karel Gott platit sám, tak by musel vydat přes 7,5 milionu marek, tehdy tak kolem 95 milionů českých korun. Jó, taková vhodně načasovaná kritika je někdy k nezaplacení.

Do pavilonu přicházelo z celého světa stále více a více návštěvníků a jednoho dne dorazil z Holandska fax. Dvoustránkový, ručně psaný fax.

Zde bych měl ještě připomenout, že expozice byla zaměřena zejména na dobu Karla IV., kapli sv. Kříže a gotiku obecně. Vedle vzácných rukopisů zapůjčených Národní knihovnou, kopie sochy Karla IV., meče a dalších předmětů zde byly vystaveny i polychromované gotické madony vyřezané z lipového dřeva. Všechny madony stály na asi 150 centimetrů vysokých podstavcích a otáčely se. Celkem jich bylo šest a byly jedna krásnější než druhá. V červnu dorazil zmíněný fax z Holandska, naštěstí psaný německy, v němž jeden zřejmě starší pán popisoval, jak po schodech vyjel do prvního patra našeho pavilonu a jak hned na začátku expozice spatřil tyto madony. Zaujala ho především ta, které jsme říkali Družetická.

Postavil se před ní, dlouze se na ni díval a toužebně si přál, aby se zastavila. A skutečně. Madona se zastavila a dívala se na něho, přímo do očí. Minutu, dvě, tři a pán se díval a díval… Když už tam tak oba stáli asi osm deset minut, zatahal toho zřejmě staršího a hluboce věřícího pána jeho syn za rukáv, že chtěli navštívit i další pavilony a že je třeba jít dál.

Četli jsme ten fax jednou, dvakrát, potřetí a cítili z rukou psaných řádek úžasnou pokoru a takovou radost a spokojenost, že se stal zázrak a že ten pán byl jeho součástí. Byl již pozdní večer, pili jsme červené moravské, a možná i proto na nás ten dopis působil jinak, než obvykle dopisy působí.

Druhý den jsme to ještě rozechvěle vyprávěli technikům, kteří měli chod pavilonu a tedy i otáčení madon na starosti. Ale vzápětí jsme uslyšeli tvrdou větu. „Jo, ta druhá zleva. Ta má vadný ložisko či co, ta to občas dělá.“

Tak jsme se pustili normálně do práce a na ten fax jsme raději ani neodpověděli…

Autor  příběhu:   Jiří Poláček

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline