Autor: Artstar admin

V roce 1928 připadl Svátek práce na úterý. Pohotovostní službu na kutnohorské pátrací stanici držel strážmistr Sainer, který trávil službu zprvu předepsanou údržbou přiděleného motorového kola a poté se začal věnovat aktualizaci pátracích pomůcek, přičemž zapisoval vyhlášení a odvolání pátrání z Ústředního policejního věstníku a Policejního oznamovatele do knih pátrání.

Krátce po deváté hodině se ve staniční kanceláři rozezvučel telefonní přístroj, který oznamoval, že na silnici vedoucí od Poličan do Kutné Hory došlo k přepadení a znásilnění sedmnáctileté dívky. Pachatel, kterému se podařilo uprchnout, při pronásledování vyhrožoval střelnou zbraní.

Na udané místo vyrazilo motokolo pátračky, v jehož postranním vozíku seděl strážmistr Oplištil se služebním psem, německým ovčákem Adou.

Po příjezdu na místo činu se hlídka pátrací stanice od strážmistra Břetislava Stehlíka z kutnohorské četnické stanice dozvěděla, že sedmnáct roků stará Adéla Hajná z Poličan šla ráno se svými dvěma mladšími sourozenci po silnici do Kutné Hory na oslavu 1. května. Když přicházeli ke Kutné Hoře, vyskočil ze křoví u silnice mladík, který se vrhl na Adélu Hajnou, povalil ji do příkopu u cesty a zde na ní přes její odpor vykonal soulož. Když to její mladší sourozenci spatřili, dali se na útěk domů a vše sdělili otci, který spolu se sousedem přiběhl k místu napadení. Poté co jim znásilněná dívka vylíčila, co se stalo, začali násilníka pronásledovat v udaném směru jeho útěku. Tak došli polními cestami až k lesíku na takzvanou Bylanku, kde mladíka dostihli. Ten když zjistil, že mu hrozí dopadení, otočil se proti Janu Hajnému, vytáhl přitom z kapsy revolver a křikl na něho: „Jak se hneš, tak tě střelím!“ Vlivem toho Hajný se svým sousedem upustili od dalšího pronásledování a mladík zmizel v lese. Následně byl případ oznámen četnictvu.

Služební pes Ada navětřil stopu pachatele a vedl svého pána pěšinou podél potoka Bylanka až do obce Bylany. Odtud Ada vypracovala stopu vedoucí po silnici až do Kutné Hory, ale zde ji vzhledem k pohybu velkého počtu osob ztratila.

Podle popisu udaného Adélou Hajnou a jejím otcem byl strážmistrem Sainerem zpracován pátrací oběžník, který byl rozeslán na všechny četnické stanice v obvodu kutnohorské pátrací stanice. Strážmistr Oplištil zatím zpracoval podrobný záznam s výsledky nasazení služebního psa.

Rozeslané pátrací oběžníky zůstaly bez odezvy a stejně tak zůstalo bez výsledku prověřování záznamů o spáchaných a dosud neobjasněných činech podobného charakteru i prověření osob, které se v minulosti dopustily podobného činu.

Ve středu 16. května 1928 odpoledne se na kutnohorskou pátrací stanici dostavil otec znásilněné dívky Jan Hajný s tím, že mezi zedníky pracujícími na opravě fasády jednoho domu v Sedlci spatřil pachatale znásilnění své dcery.

Na motokole řízeném strážmistrem Sainerem se do Sedlce vydal kromě oznamovatele i velitel pátračky vrchní strážmistr Kousal.

V Janem Hajným označeném muži byl zjištěn 21 roků starý pomocný dělník Josef Pecha z Nových Dvorů. Při osobní prohlídce Pechy ani při prohlídce jeho věcí nebyla žádná zbraň nalezena, a proto rozhodl vrchní strážmistr Kousal o provedení domovní prohlídky v jeho bytě.

V nedalekých Nových Dvorech byl v rodinném domku Pechových ve věcech Josefa Pechy nalezen ostře nabitý starý pětiranný revolver a větší množství pornografických fotografií.

Následně byla provedena konfrontace zatčeného s jeho obětí Adélou Hajnou, která Pechu označila za pachatele svého znásilnění.

Při výslechu Pecha četníkům uvedl, že s ženami prozatím neměl žádnou zkušenost. Po prohlížení pornografických obrázků, které zakoupil před časem od neznámého muže na kolínském nádraží, se však u něho projevovalo silné nutkání ke zmocnění se ženy. To bylo motivem k napadení urostlé dívky ustrojené v průhledné blůzce prosvícené slunečními paprsky. Pohledem na dívku byl natolik rozrušen, že si ani neuvědomil přítomnost jejích mladších sourozenců.

Zločin násilného smilstva

Dosud netrestaný Josef Pecha byl dodán pro zločin násilného smilstva spolu se zajištěnou střelnou zbraní, použitou proti pronásledovatelům po spáchání činu, do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.

Zajištěné fotografie byly spolu s předepsaným hlášením zaslány Ústředně pro potírání obchodu s necudnými publikacemi, která byla v roce 1921 zřízena při pražském policejním ředitelství.

Vrchní strážmistr Kousal sarkasticky poznamenal, že kdyby Pecha slavil Svátek práce prací a ne znásilněním mladé dívky, tak nemusel strávit polovinu měsíce lásky a zbytek léta ve vězení.

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je již téměř rozebrána a je ještě k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby. Dnes přinášíme ukázku ze stejnojmenné knihy

Četníkův zachránce

Strážmistr Emil Kaps zařazený na četnické stanici v okresním městě Fryštát ve Slezsku byl vůdcem služebního psa. S fenou německého ovčáka drobného vzrůstu jménem Asta vykonával strážmistr Kaps v případě potřeby službu v celém obvodu okresního soudu ve Fryštátě.

Četník s německým ovčákem

 Velitel fryštátské četnické stanice vrchní strážmistr Jan Wariš předepisoval strážmistru Kapsovi všechny noční, ale i většinu denních služeb právě s jeho služebním psem Astou.

Dne 27. září 1922 přistihl strážmistr Kaps při denní obchůzce nedaleko nádraží ve Fryštátě podezřelého muže, který po spatření četníka zrychlil svůj krok směrem ke trati Fryštát – Ráj.

Proto jej strážmistr dostihl a požádal jemu neznámého muže o prokázání totožnosti. Kromě toho, že dotazovaný muž uváděl nespolehlivé údaje, upoutalo četníkovu pozornost to, že se dotyčný velmi zvláštně choval a zejména to, že jeho zrak byl neustále upřen na služebního psa Astu.

Vzhledem k těmto skutečnostem přistoupil strážmistr Kaps k provedení osobní prohlídky, při které našel v náprsní kapse mužova kabátu automatickou pistoli značky Walther model IV, ráže 7,65 milimetru s osmi náboji v zásobníku a v další z kapes objevil elektrickou svítilnu a píšťalku.

To již byl důvod k mužovu zadržení, jelikož v poslední době došlo ve fryštátském politickém okrese několika loupežným přepadením střelnými zbraněmi ozbrojenými lupiči.

Jelikož zadržený nebyl schopen vysvětlit důvod své přítomnosti ve Fryštátě, jakož i potřebu nošení ostře nabité střelné zbraně, elektrické svítilny a píšťalky, domníval se strážmistr Kaps, že se jedná právě o jednoho z členů lupičské tlupy, po které četnictvo v celém politickém okrese doposud delší dobu neúspěšně pátralo.

O zadržení podezřelého muže a jeho dodání do věznice okresního soudu sídlícího v téže budově, ihned velitel četnické stanice vrchní strážmistr Wariš informoval fryštátského okresního četnického velitele nadporučíka výkonného Otu Demela majícího kancelář ve druhém patře budovy.

Okresní četnický velitel v zadrženém zjistil jemu osobně dobře známého a pro loupeže a krádeže již opakovaně trestaného Karla Wachtarczyka ze Stonavy, a proto se osobně ujal řízení dalšího pátrání.

Při důkladném výslechu nadporučík Demel Wachtarczykovi dokázal, že veškeré jím doposud uváděné údaje jsou nepravdivé.

Následovalo provedení konfrontace s jedním z přepadených, místním obchodníkem Löwensteinem, který s určitostí poznal Wachtarczyka jako jednoho z lupičů, kteří jej před časem přepadli a oloupili.

Až teprve nyní Wachtarczyk doznal, že je skutečně členem početné lupičské tlupy, která z Horního Slezska v Polsku dochází na území Československé republiky za účelem páchání loupeží a krádeží a po spáchání činu zase prchá zpět do Polska.

Dalším pátráním bylo zjištěno, že se jedná o čtrnáctičlennou tlupu, jejímiž členy byli většinou českoslovenští státní příslušníci stíhaní zatykači vydanými československými soudy a kteří po ukončení plebiscitu ve Slezsku uprchli do Horního Slezska, kde se mimo jiné účastnili tamního povstání.

Členům této lupičské tlupy bylo dokázáno spáchání čtyř loupeží, a jeden pokus loupežného přepadení, při kterém dokonce hodili prchající lupiči po svých pronásledovatelích ruční granát, který zranil dvě osoby těžce a jednu lehce.

Porotou v Moravské Ostravě byl v říjnu roku 1924 Karel Wachtarczyk odsouzen na dvanáct roků těžkého žaláře a další členové lupičské tlupy zatčení v Polsku byli odsouzeni čtyři na pět roků, jeden na tři roky, jeden na jeden a půl roku a jeden na jeden rok těžkého žaláře.

Velmi zajímavou byla výpověď lupiče Emila Zorychty ze Žibřidovic v Polsku, který uvedl, že dne 27. září 1922 se s Wachtarczykem a třemi dalšími členy tlupy zúčastnil loupežné výpravy do Fryštátu za účelem oloupení místního obchodníka Scheina a poté občana Josefa Moskvy ve Stonavě. Za stodolami ve Fryštátě čekali na Wachtarczyka, který zůstal někde pozadu a byli ze vzdálenosti třiceti kroků svědky, jak četník se psem zadržel Wachtarczyka, prováděl jeho osobní prohlídku a poté jej odváděl k soudu. Přitom se radili, jak Wachtarczyka osvobodit, avšak netroufali si napadnout četníka, neboť se obávali psa, který ho doprovázel.

Z uvedeného případu bylo zřejmé, že i drobná fena Asta zachránila strážmistra Kapse od napadení skupinou nebezpečných a ozbrojených lupičů.    

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, právě vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání u všech knihkupců.

Kniha bude vydána i v elektronické podobě.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.