Rubrika: CESTOVÁNÍ

Není náhoda, že Tyrolsko je turisticky nejoblíbenější spolkovou zemí Rakouska. Má ryze alpský ráz a jeho slavnou metropolí je Innsbruck. Sahá od Kitzbühelu (Kitzbühelské Alpy) až po Arlberg. Nabídka lyžařských středisek je tak pestrá, jak rozmanité mohou být nároky, představy i finanční možnosti návštěvníků. V zimě na sněžnicích nebo na upravených zimních stezkách – ohromný horský svět Tyrolska vám nabízí nespočetné možnosti na putování. Málokterá horská oblast se vyrovná Tyrolsku co se týče kvality a koncentrace hor. 

Na sněžnicích po Tyrolsku

Daleko od stresu velkoměst objevíte při turistice na sněžnicích pravou zimní krajinu. Jednoduše připevníte sněžnice na svoje zimní boty, vezmete hůlky do ruky a jdete do toho. Můžete se vydat na túru sami nebo se připojíte ke skupině vedené horským průvodcem.

Na cestách v odloučeném tyrolském světě hor

Především pět tyrolských přírodních parků a také národní park Hohe Tauern vás zvou k procházce na sněžnicích. Obvzláště hluboko do přírody vedou vedené túry tzv. Nature Watch Guides a ukáží vám ohromující svět zvířat a rostlin.

Na sněžnicích v Tyrolsku pro rodiny a aktivní dovolenou

Túry na sněžnicích jsou zábavné pro celou rodinu a napínavou variantou pro aktivní dovolenou. Pro děti je procházka na sněžnicích v Tyrolsku správným dobrodružstvím. Můžete postavit hrad ze sněhu, koulovat se a nebo otisknout andělíčky ve sněhu – vy rozhodnete o vašem tempu a najdete si svoje místečko na odpočinek.

Zimní putování: Tyrolsko pro požitkáře

Jako požitkář si při pohodové túře v malebné zimní krajině Tyrolska jistě přijdete na své. Ideální výlet je např. údolím Kaiserbachtal s cílem v horském hostinci Griesner. Zde poznáte pravou tyrolskou pohostinnost a využijete příležitosti se dobře najíst a natankovat síly na cestu nazpět.

Pro aktivní zimní dovolenou: zimní putování, sáňkování a více

Milovníci aktivní dovolené dají přednost náročnějším a prudším túrám. Zimní putování se dá v Tyrolsku lehce spojit se zimní aktivitou. Právě strmé cesty vám zaručí parádní zábavu na saních. Mnoho cest vede okolo jezer jako např. jezero Piburger See nebo Berglsteiner See – které jsou ideální na bruslení.

Kuchyně Tyrolska

Kuchyně zdejšího kraje byla již tradičně skromná a souvisí úzce jeho s historickým vývojem. V jídelníčku se objevovalo především mléko a mléčné výrobky – díky rozšířenému chovu hovězího dobytka.

V Čechách se říká, že polévka je grunt – a v tyrolské kuchyni to platí dvojnásob. Vydatné polévky, často označované jako „zimní“, se připravují z ječmene, mrkve, celeru, petržele a přidává se špek.

K hlavním jídlům patří bezesporu vařené maso z polévky, ke kterému se přikládá nejčastěji čerstvě nastrouhaný křen. Na druhém místě jsou jako typická jídla uváděná „tyrolská játra“, osmažená na cibulce a špeku. V tyrolské kuchyni se velmi často objevuje také jehněčí maso a zvěřina.

Tyrolská kuchyně miluje smažená jídla, řada tyrolských specialit však také vznikla jednoduše z praktického důvodu – bylo třeba zpracovat a využít zbytky od oběda či večeře. Na tomto principu vznikla například specialita „Tiroler Gröstl“, což je opečená směs kousků brambor, masa, škvarků, šalvěje, cibule a majoránky.

Tyrolskou kuchyni ovlivnila také blízkost Itálie, např. v používání kukuřičné mouky. K typickým specialitám patří tyrolské dortíčky zvané „Türtl“, což jsou různými náplněmi prokládané kolečka těsta, které se v závěru usmaží v horkém tuku.

K místním specialitám patří také hořcová nebo vyhlášená jeřabinová pálenka.

 

 

Zámek je zapsaný na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako příklad středoevropské šlechtické rezidence z období renesance. Litomyšlský zámek byl postaven v letech 1568 až 1581 jako reprezentační rodinné sídlo nejvyššího kancléře Království českého Vratislava z Pernštějna a španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara.

Skvost, který si UNESCO zapsalo na prestižní seznam světového a kulturního dědictví, najdete na pomezí Čech a Moravy. Zámek Litomyšl je jednou z nejkrásnějších renesančních staveb ve střední Evropě — byl postaven mezi lety 1568 až 1581. Vratislav II. z Pernštejna, nejvyšší kancléř Království českého, tehdy pověřil výstavbou významné stavitele: Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostallis zámek stvořili jako dar pro kancléřovu manželku Marii Manrique de Lara y Mendoza (s Vratislavem II. z Pernštejna měla 21 dětí a byla to právě ona, která přivezla do Čech voskovou sošku, později nazvanou Pražské jezulátko). Obdivovat tu budete nádherná psaníčková a figurální sgrafita na fasádách a štítech a dvě velké bitevní scény na hlavním nádvořím – to je jejich práce. Sgrafit se tu nachází více než 8 000, což je naprostý unikát!

Za hraběte Jiřího Josefa Valdštejna-Vartemberka vzniklo zámecké divadlo. Jde tak o druhé nejstarší palácové divadlo v českých zemích (po Českém Krumlově). Slavnostně se otevřelo v roce 1798 a až do poloviny 19. století tu probíhal čilý divadelní život. Členové hraběcí rodiny i jejich přátelé hráli pro publikum oblíbené konverzační komedie.

Za poslední vlastníky zámku platila knížata z linie Thurn-Taxisů. Ti zámek zakoupili v nucené dražbě roku 1855 od Valdštejnů-Vartenberků. České statky spravovala i Helena Bavorská, někdejší snoubenka císaře Františka Josefa I. (císař si za manželku nakonec vybral její mladší sestru Alžbětu, přezdívanou Sisi, a Helena se provdala do rodiny Thurn-Taxisů). 

Najdete zde francouzskou zahradu i anglický park. Krásu zdejších zahrad ocenil už v roce 1937 režisér Otakar Vávra, když tu natáčel Filosofskou historii, adaptaci románu Aloise Jiráska. 

Renesanční klenot mezi rybníky Netolické pánve. Sen italského stavitele, který v cizích službách vzpomíná na vzdálený domov. Panský rozmar, který přinesl úchvatný výsledek. To všechno je Kratochvíle, malebné panské sídlo s jezdeckým areálem, obklopené lesy, rybníky, alejemi a pastvinami.

Zámek Kratochvíle stojí nedaleko Prachatic. Na místě dnešního zámku míval Vilém z Rožmberka hospodářský dvůr Leptáč. V roce 1569 ho však věnoval Jakubovi Krčínovi z Jelena, slavnému budovateli jihočeských rybníků, který si tu posléze vystavěl dvůr, jenž obehnal loveckou oborou. A Vilém z Rožmberka zbystřil! Krčínovi nabídl barterový obchod s myšlenkou, že svůj bývalý majetek vyhandluje zpátky za Sedlčany, ke kterým přihodí ještě deset vesnic. Krčín na velkorysou nabídku kývl a Vilém z Rožmberka nechal v sousedství Leptáče zbudovat lovecký zámek. Na stavbu povolal italského architekta a stavitele Baldassara Maggiho z Arogna a za šest let se nápad vybudovat zámek, který bude vypadat jako italské sídlo, zrealizoval.

Zámek je včleněný do zahrady. Celý areál má tvar obřího obdélníku se zdí, kterou prostupují na třech stranách domky. Složitý terén byl ale původně plný bažin, takže základy stavitelé zpevnili piloty z dubového a olšového dřeva. To v bahně časem ztvrdlo na kámen. A nesměl chybět ani vodní příkop. Po smrti Viléma z Rožmberka přešel zámek do majetku Petra Voka. Ten ho po třech letech prodal císaři Rudolfu II. Po něm patřil ještě Janu Oldřichu z Eggenbergu, kterého vystřídali v roce 1719 Schwarzenbergové. Ti zde v 19. století zřídili ústav pro sirotky. K zestátnění zámku došlo na základě pozemkové reformy roku 1922. Od roku 1981 do roku 2006 tu sídlilo muzeum animovaného filmu. Dnes je zámek zrekonstruovaný do podoby, jakou měl v období posledních Rožmberků.

Nádherné štukové výzdoby zámku i kostela Narození Panny Marie. Autorem je italský mistr Antonio Melana, který patřil v 16. století k družině umělců pracujících pro pány z Hradce a Rožmberka. Nakouknout můžete i do alchymistického koutku. Uchvátí vás honosný Zlatý sál, který sloužil k přijímaní hostů. Zdi zdobí malovaná tapeta brokátového vzoru, malované jsou i dveřní špalety či okenní výklenky. Kachlová podlaha prošla rekonstrukcí podle původního vzoru. Mrkněte vzhůru: uprostřed klenby, mezi erby, zahlédnete portréty čtyř žen Viléma z Rožmberka.

Zdroj: Zámek Kratochvíle

Kouzelná náměstíčka. Úzké uličky vystlané obrovskými pláty zdejšího růžového mramoru, který nohy obyvatel i návštěvníků vyhladily do podoby zámecké podlahy. Antické památky, honosné paláce, kamenné mosty i velkolepá aréna z časů Starého Říma. To je Verona! Pro její krásu ji UNESCO zapsalo na svůj prestižní seznam. Podmanivý půvab dodává městu blízkost Gardského jezera.

Po velkých vyleštěných kamenech bílé a růžové barvy dojdete uličkami plných značkových obchodů s módou, doplňky a domácí zmrzlinou na náměstí Piazza delle Erbe. Tady to žije od časných ranních hodin. Trhovci nabízejí své zboží, ať už to jsou kabelky, nebo čerstvě vymačkané džusy. Náměstí lemují domy a starobylé paláce. Fontánu zdobí socha, které místní říkají Madona di Verona. V renesančním paláci Palazzo Maffei vejdete do obrazové galerie.

Ve Veroně nesmíme zapomenout na muže, který město asi nejvíc proslavil. William Shakespeare umístil do Verony nejen děj své hry Dva šlechtici z Verony, v níž neváhal město upíchnout rovnou na mořský břeh, ale hlavně nejromantičtější drama všech dob – Romea a Julii. Z Piazza delle Erbe je to k Juliinu domu, jen co by kamenem dohodil. Ve dvoře se vypíná Juliina socha. Legenda praví, že tření jejího pravého prsu přinese lásku a plodnost.

Třetí největší aréna v Itálii stojí ve Veroně od roku 30 n. l. Pyšní se elipsovitým tvarem a rozměry 139 x 110 metrů. V dobách své největší slávy pojala až 30 tisíc diváků, přičemž usazení každého z nich na to správné místo zabralo jen 10 minut. Staří Římané zkrátka měli perfektní organizaci v malíčku. Místo, kde v minulosti mezi sebou bojovali gladiátoři nebo probíhaly veřejné popravy, si v současnosti ochočily múzy. Konají se zde operní představení či koncerty populární hudby. Mrkněte do programu, určitě v něm objevíte titul, kterému nebudete moci odolat.

 

Madeira je portugalské souostroví v Atlantském oceánu a je přezdívána jako ostrov věčného jara – zimy jsou tu mírné a připomínají brzké středoevropské jaro, léta jsou teplá, ale ne extrémně horká – a připomínají období, kdy v Česku přechází jarní počasí v letní horka. Příjemných pětadvacet, svěží větřík a slunce dělají z Madeiry oblíbenou letní destinaci.

Díky pozdnímu objevení si Madeira zachovala přírodu, kterou Portugalci v dalších stoletích kultivovali vysazováním exotických rostlin, dovezených z kolonií po celém světě. Pro spoustu návštěvníků je právě příroda a neuvěřitelné kombinace rostlinných druhů hlavním důvodem návštěvy tohoto nádherného ostrova.

Fanoušci horských túr si budou na Madeiře připadat jako v nebi. Nezapomenutelné zážitky vás čekají při cestách vavřínovým pralesem, podél všudypřítomných levád – starých zavlažovacích kanálů, hlubokými kaňony s říčkami a vodopády, při šplhání na horské vrcholy Pico Ruivo a Pico do Arieiro.

Pláží je na Madeiře poskrovnu a jsou vulkanické s oblázky nebo černým pískem. Zážitkem a specialitou ostrova je koupání v lávových jezírkách. Jemný zlatý písek najdete na ostrově Porto Santo nebo na dvou plážích Madeiry, kam byl ovšem dovezený až ze Sahary.

Na Madeiře se budete cítit jednoduše příjemně. Pohostinný ostrov okouzluje turisty přívětivými obyvateli i atmosférou malebných vesniček. Projděte se uličkami Funchalu, dejte si vyhlášenou espadu v rybářské vesnici Câmara de Lobos, navštivte některý z ovocných trhů a ochutnejte madeirské víno.

Foto: madeira-web.com

Kulturní památka je ve správě statutárního města Karviná.

Sbírka umění 19. století otevřela v roce 2003 reprezentativní expozici Českého umění 19. století v Karviné-Fryštátu, v objektu zvaném Lottyhaus. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout expozici umění 19. století, která představuje práce nejvýznamnějších reprezentantů českého umění předminulého věku. Kolekce padesáti obrazů a plastik zahrnuje díla od období klasicismu až po umělecké proudy konce 19. století.

Diváci zde najdou práce představitelů rané romantické krajinomalby Antonína Mánesa, Augusta B. Piepenhagena a Josefa Navrátila, dále žáků Haushoferova krajinářského ateliéru pražské Akademie Aloise Bubáka, Adolfa Kosárka a Julia Mařáka i nejvýznamnějšího zástupce francouzského plenérového realismu u nás Antonína Chittussiho. Náladovou krajinomalbu přelomu století ovlivněnou impresionismem a pointilismem reprezentují plátna Antonína Hudečka a Antonína Slavíčka. Umění portrétu je představeno vynikajícími plátny Antonína Machka, Josefa Mánesa, Karla Purkyně a Jaroslava Čermáka. Žánrovou malbu zastupuje barevně brilantní studie Josefa Navrátila, druhorokokový námět Josefa Mánesa, realistický pohled do interiéru Soběslava H. Pinkase a další. Své místo zde má i umělecká generace Národního divadla v pracích takových osobností jako Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Julius Mařák a František Ženíšek. Umělecké proudy a směry konce 19. století reprezentují práce Maxmiliána Pirnera, Jakuba Schikanedera a Jana Preislera.

Ze sochařů zde zastoupených jmenujme Josefa Václava Myslbeka, Bohuslava Schnircha, Františka Bílka, Quido Kociána, Stanislava Suchardu, Bohumila Kafku a Josefa Mařatku.

Zdroj: NGP

V roce 1541 zničil požár na pražských Hradčanech čtyři středověké domy, které stály na místě dnešního paláce. V jednom z nich měl ve 14. století dílnu Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. Pozemky pak koupil Jan IV. Popel z Lobkowicz a vybudoval na nich renesanční rezidenci v severoitalském stylu, která byla dokončena v roce 1567. Palác v následujících dekádách několikrát změnil majitele a až na počátku 18. století připadl dědictvím rodu Schwarzenbergů.

V letech 1870–1874 získal svoji ikonickou sgrafitovou výzdobou podle návrhu Josefa Schulze. V roce 1909 byl zpřístupněn veřejnosti jako sídlo Technického muzea, během druhé světové války v něm bylo Wehrmachtem zřízeno vojenské muzeum a po konfiskaci československým státem se stal sídlem Vojenského historického muzea. Národní galerie Praha získala palác v roce 2002.

Zdroj: NGP

Evropské hlavní město kultury pro rok 2024, Bad Ischl a s ním i dalších 22 obcí v Horním Rakousku a Štýrsku. Místo na soutoku řek Traun a Ischl, kde si základnu lásky budovali císař František Josef I. a Sisi. Dýchne na vás nejen nostalgie, ale i lázeňská blaženost.

V lázeňském městě Bad Ischl se teplými solankovými koupelemi lidé léčili už v roce 1822. Užívali si je horníci z nedalekých solných dolů i vídeňská honorace. Solanka totiž obsahuje řadu cenných minerálních látek, ale především jód ve vysoké koncentraci. Má blahodárný vliv nejen na srdce a pokožku, ale i dýchací cesty, pohybový aparát či ženské pohlavní orgány. A prospívá i ve formě pitného režimu.  V Solné komoře, na jejímž území leží i Horní Rakousy, se sůl těžila již od keltských dob. Ale teprve v 17. století začala z Hallstattu do Bad Ischlu proudit dřevěným potrubím solanka.

Ulicí Kaiser-Franz-Josef- Strasse dojdete až k císařské vile. Rakouskému císaři Františku Josefovi I. bylo třiadvacet let, když se právě tady zasnoubil s šestnáctiletou Alžbětou Bavorskou, přezdívanou Sisi. Jako svatební dar dostal od své matky, Žofie Frederiky, nádhernou vilu postavenou v biedermeierovském stylu. V průběhu let začali mladí manželé dům různě přestavovat, až se dostavěla dvě křídla. Vila tak vytvořila půdorys ve tvaru písmene E. Účel sídla? Každé léto tu císařský pár trávil několik týdnů, oslavovaly se zde i císařovy srpnové narozeniny. Po smrti Sisi sem jezdil císař sám a v nádherně zdobených komnatách si vyřizoval neodkladné vládní záležitosti. Bylo to právě tady, kde 28. července 1914 podepsal vyhlášení války Srbsku, čímž rozpoutal první světovou válku. O pár hodin později zde sepsal manifest Mým národům, ve kterém panovník vyhlášení války vysvětloval a obhajoval. To bylo také poslední léto, které zde strávil. V anglickém parku objevíte kromě mramorové kašny i Marmorschlössl. V tomhle zahradním zámečku měla císařovna Sisi čajovnu. V současnosti tu probíhají výstavy o habsburském rodu nebo dvorské kultuře. Až do 27. října tu vystavuje čínský umělec Aj Wej-wej. Název výstavy zní Transcending Borders.

Návštěva cukrárny Zauner je pro mlsné jazýčky nutností, protože má za sebou dlouhou historii výroby vynikajících cukrovinek, jako jsou Zaunerstollen, Ischler Krapferl nebo tartaletky, Kaisergugelhupf, Zauner Kipferl a Kaisertorte. Viktor Zauner otevřel v roce 1927 přímo na řece Traun kavárnu „Café Esplanade Zauner“, která existuje dodnes. Philipp Zauner je sedmou generací, která vede rodinný podnik.  Jako bývalý dvorní cukrář a dvorní dodavatel si společnost klade za hlavní prioritu udržovat tradice, zachovávat osvědčené metody a zároveň být otevřená moderní době. Stammhaus v ulici Pfarrgasse i Grand Café na Esplanádě zvou k ochutnávce nostalgických pochoutek.

Siriuskogl je nádherný vyhlídkový bod v Bad Ischlu, na který se dostanete během 20minutové túry. Na vrcholu stojí dřevěná rozhledna „Vyhlídka císaře Františka Josefa“ z roku 1885. Hned vedle se nachází hostinec Christopha „Krauliho“ Helda. Jeho kreativita a vášeň pro čerstvou, autentickou a především kosmopolitní kuchyni jsou nakažlivé. Krauliho podnik se vyznačuje jednoduchým, nekonvenčním, ale především oddaným způsobem vaření. V profesním i soukromém životě je znám jako kuchyňský rebel, milující tvrdohlavec a vizionář. Krauli je známý z mnoha německojazyčných televizních pořadů.

Z Bad Ischlu je to pouhá půlhodinka cesty autem k jezeru Attersee. Skoro devatenáct kilometrů dlouhé jezero vlastní rakouské spolkové lesy a je třetím největším a druhým nejhlubším jezerem v Rakousku. Attersee se pyšní neskutečně čistou vodou (lze vidět až do hloubky dvaceti metrů) a příznivou teplotou vhodnou ke koupání.

Attersee je spojeno také s českou stopou. U jezera totiž pobýval rodák z Kaliště u Jihlavy, hudební skladatel Gustav Mahler. Poprvé se u Attersee ocitl v roce 1893 v rámci rekonvalescence po prodělané choleře a místo mu učarovalo natolik, že sem další tři roky jezdil v letních měsících za odpočinkem. Nadšeně se věnoval cyklistice, pěší turistice a koupání. Komponista bydlel v hostinci Gasthaus zum Höllengebirge (dnes hotel Föttinger) ve Steinbachu a nádherné prostředí ho velmi inspirovalo k napsání nových skladeb.

Zdroj: Austria.com