Kráska na Dunaji má jméno Budapešť

Peter Falk z bronzu, sladkosti za babku, termální lázeň pro hrochy a vězení nefalšovaného hraběte Drákuly. Ne, to není bohapustý výmysl, to je kolorit Budapešti. Na zdejších bulvárech se budete cítit jako v Paříži a v blízké vesnici na kůlech jako v Thajsku.

Budapešť je město nejen velmi příjemné, ale je také tajuplné a zábavné. Pod svými základy ukrývá jeskyně. Zdejší podzemní svět se skládá z více než dvou set dutin. Hodně z nich je otevřených pro turisty. Můžete se tak na vlastní oči podívat, kde byl vězněn Vlad Tepeš, známý jako hrabě Drákula, kde bylo velitelské stanoviště během studené války s vojenskou nemocnicí nebo kde bydleli prehistoričtí lidé.

Paulínští mniši zase provozují jeskynní kostel ve vrchu Gellért, který je inspirovaný podobnými skalními stavbami z francouzských Lurd. Ne vždy tu ale pauláni našli klid a mír. V roce 1951, přesně na Velikonoční pondělí, byl celý řád zatčen státní bezpečností a obviněn z velezrady. Hlavní mnich byl popraven a zbytek osazenstva skončil v pracovních táborech. Aby bylo dílo dokonané, komunisté vchod zabetonovali. Jeskynní kostel spatřil světlo světa zase až po pádu komunismu v roce 1989.

Místní raritou je záplava bronzových soch všech velikostí, jejichž historická hodnota není nijak závratná. Mezi ty oficiální, které se těší velké popularitě, patří například postava herce Petera Falka alias detektiva Colomba s typickým doutníkem mezi prsty a rukou na čele v chápajícím gestu. Nablízku je mu i jeho věrný psí společník.

Častým důvodem návštěvy Budapešti jsou její termální lázně. Aby ne, na světě totiž nenajdete město, které by disponovalo větším množstvím léčivých vod. Skutečně to tak je. Pod městem je tak obrovská zásoba pramenité vody, která produkuje ty termální, že se v teplé koupeli válí i hroši ze zdejší zoologické zahrady.

Pokud budete chtít obdivovat památky UNESCO, přijdete si tu na své. Za jednou z nich ale musíte opět pod zem. Je jí linka M1 místního metra, která je nejstarší kontinentální linkou v Evropě a od své výstavby stále bezvadně funguje. Další evropské prvenství, kterým se může maďarská metropole pochlubit, je židovský svatostánek. Velká synagoga je největší synagogou starého kontinentu.

Pokud se chcete podívat na město z výšky, zvolte kopuli baziliky svatého Štěpána. Než sem vyjedete některým z výtahů, prohlédněte si interiér. Kromě překrásné benátské mozaiky tu spatříte také mumifikovanou pěst zakladatele uherského státu, samotného svatého Štěpána.

Zdroj: Britannica

Toskánská Siena patří mezi nejkrásnější italská města

Budovy, náměstí i kašny z cihel. Paláce a velkolepé církevní stavby obložené mramorem. Křivolaké tajuplné uličky. Městské čtvrti ozdobené originálními prapory. Slavný dostihový závod. Nejstarší světová banka. Fontána, o které se píše v Božské komedii. Vypravte se s námi na návštěvu jednoho z nejkrásnějších italských měst.

Toskánská Siena patří mezi nejkrásnější italská města vůbec. Podle pověsti založil Sienu Senius, syn Remův, což byl jeden ze zakladatelů Říma. Pravdou ale je, že původně tu stávala etruská osada, později bylo město součástí Římské říše. Největší slávu zažila Siena ve středověku, kdy se stala jedním z nejvýznamnějších evropských měst. Soustředili se sem hlavně obchodníci s bavlnou a olivovým olejem. Význam města ještě vzrostl v roce 1472, kdy tu byla založena Banca Monte dei Paschi di Siena. Půjčovala obchodníkům, šlechtě, evropským vládcům i papežům. Jde o nejstarší nepřetržitě fungující peněžní ústav na světě. Její sídlo a kanceláře najdete v honosném paláci na Piazza Salimbeni.

Hlinité půdy v okolí Sieny byly už v dávnověku vhodné pro výrobu cihel, a tak se v Sieně stavělo a dělalo z cihel téměř všechno, včetně cihlové dlažby hlavního náměstí. Piazza del Campo vznikla na místě bývalého tržiště. Má neobvyklý tvar, který připomíná lasturu. Mozaiky rozdělují náměstí do devíti částí. Důvod? Stalo se tak na počest vládnoucí Rady devíti, za níž město dosáhlo největší slávy. Náměstí zdobí kašna Fonte Gaia od Jacopa della Quercii. V Palazzo Pubblico sídlí radnice a muzeum. K paláci přiléhá štíhlá věž Torre del Mangia. Tyčí se do výšky 88 metrů a nahoru vede 400 schodů. Když je zdoláte, čeká na vás nádherný výhled. 

Siena je rozdělená do 17 městských čtvrtí – kontrád. Každou z nich reprezentuje symbol, který má ve znaku. Jaké to jsou? Housenka, věž, hlemýžď, dikobraz, sova, drak, žirafa, jednorožec, vlčice, beran, mušle, husa, vlna, panter, les, želva nebo orel. Dvakrát ročně, a to 2. července a 16. srpna, se ve městě koná slavný dostih. V Palio di Siena bojuje deset jezdců na neosedlaných koních o pomyslnou vládu nad městem. Závodníci jsou oděni v typických barvách své čtvrti a nesou vlajku. Po obvodu náměstí Piazza del Campo je hlínou vysypaná dráha. Slavnost začíná historickým průvodem Corteo Storico. Samotný závod se jede na tři kola a vítěz získává ručně malovaný hedvábný prapor – palio. Udržet se na neosedlaném koni je mistrovské umění a vyhrává ten, kdo dorazí do cíle v nejkratším čase. Mimochodem, vyhrát může i kůň bez jezdce. Celé soupeření trvá jen okolo devadesáti vteřin. Když to celé skončí, vypukne bujaré veselí.

Kdo byla svatá Kateřina Sienská 

Dominikánský kostel San Domenico je gotická stavba z červených pálených cihel. Ve stříbrných schránkách tu střeží vzácné relikvie. Lebku a prst svaté Kateřiny Sienské, jedné z nejznámějších žen křesťanských dějin. Patronka Itálie i celé Evropy sepsala více než 300 náboženských traktátů a má velkou zásluhu na přesídlení papežů z Avignonu zpět do Říma. Při potulkách historickým centrem města čas od času narazíte na desku s vyrytou pasáží z Božské komedie od Dante Alighieriho. Jednu z desek objevíte u gotické fontány Fontebranda. Je postavená z cihel, má tři oblouky a od 13. století sloužila městu jako zásobárna pitné vody. A to nejen pro místní obyvatele, ale i pro dobytek. Ženy k ní dokonce chodily i prát prádlo. V Božské komedii se o téhle fontáně píše v první části nazvané Peklo.

Zdroj:  Itálie-průvodce

 

Riegrova stezka

Riegrovou stezkou se můžete projít cestou ze Železného Brodu do Semil. Cesta vede skrz romantické údolí Jizery a skalnatým kaňonem Galerie Jizery. Své jméno má po slavném semilském rodákovi doktoru Františku Ladislavu Riegrovi.

Riegrova stezka je 3,5 km dlouhá naučná stezka, vedoucí z městské části Bítouchov – Semily do Spálova. Trasa stezky návštěvníky provází po pravém břehu řeky Jizery a prochází přírodní rezervací Údolí Jizery u Semil a Bítouchova.

Cesta je zčásti vylámaná ve skále, prochází čtyřmi tunely a po 77 m dlouhé visuté lávce 6 m nad řekou – skalní bloky zde dosahují výšky až 40 m. Na stezce byla vybudována také Bömova vyhlídka s pěkným výhledem na řeku.

Historie Riegrovy stezky se píše již od konce 19. století, kdy Klub českých turistů vybudoval tzv. starou část Riegrovy stezky, 1,3 km dlouhou cestu ze Železného Brodu k soutoku říčky Kamenice s Jizerou. V roce 1901 měla být stezka prodloužena do Semil, ale navrhovatelé narazili na odpor tehdejšího majitele pozemků, který neměl s městem dobré vztahy. Až v roce 1909 se začalo s budováním tzv. nové části stezky od Podspálova do Semil.

Zdroj: Semily.cz

AH

Zámecký park Průhonice

Zámecký park u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších zámeckých parků v Česku. Pohádková příroda pouze pár kilometrů od hranic hlavního města – to je Průhonický zámecký park, ve kterém byla natočena řada pohádek.

Park Průhonice je ideální místem pro relaxaci i romantickou procházku. Do parku se můžete vypravit v kterémkoli ročním období a vždy budete mít na co se dívat. Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1 600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8 000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Park je v posledních letech útočištěm četných rostlinných i živočišných druhů. Na jeho území jsou zachovaná cenná lesní a luční společenstva. K Průhonickému parku patří také cenné genofondové sbírky a dendrotéka – sbírka šišek.

Sbírka šišek po několik desetiletí shromažďoval dlouholetý pracovník Správy Průhonického parku pan Miroslav Kučera. Svým rozsahem 2659 položek se řadí mezi tři největší na světě. Tuto původně soukromou sbírku dnes vlastní Botanický ústav Akademie věd a slouží ke studijním účelům. Součástí areálu Průhonického parku je také Průhonická botanická zahrada se svými unikátními sbírkami kosatců, pivoněk, denivek, růží a rododendronů.

Park Průhonice a návštěvnické centrum

V přízemí průhonického zámku naleznete Návštěvnické centrum věnované parku i Botanického ústavu Akademie věd ČR, která park spravuje. Prohlédnete si zde velkou mapu s informacemi o aktuálně kvetoucích rostlinách, dozvíte se, jaké akce se v Průhonickém parku v průběhu roku pořádají, dále je zde 3D model parku nebo přístup do informačního systému Virtuální Průhonice. Část expozice je věnována vědecké činnosti Botanického ústavu.

Návštěvnické centrum je umístěno v části nazývané Malý zámek v prostorech bývalé kočárovny, u hlavní cesty do zámku a parku a je přístupné z Velkého nádvoří.

Historie Průhonického parku

Park založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca a najdete v něm kromě lesu s cizokrajnými dřevinami také volné louky či rozlehlé Alpinum (vybudované na skalnatých partiích nad Botičem).

Přírodně krajinářský park je založený na uměleckém uchopení přírodních prvků. Hrabě využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami, pro které byl často park vstupní branou nejen do Čech, ale i Evropy. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy, které vás mnohdy překvapí v místech, kde je nečekáte. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. To vše se pojí v jeden velký, propracovaný, rozmanitý a bohatý harmonický celek.

Přírodně krajinářský park Průhonice, který je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO se nachází jen kousek od Prahy a nabízí 25 km cest, na kterých můžete obdivovat jedinečné průhledy, domácí i cizokrajné dřeviny, vzácné sbírky a mistrné kompozice. Průhonický park je posledním svobodným uměleckým krajinářským dílem na našem území a možná i na světě.

Zdroj: www.pruhonickypark.cz

AH

Vyhlídka Máj – tip na podzimní výlet!

Fascinující výhled můžete spatřit z vyhlídky Máj nedaleko obce Krňany, asi 10 km od Štěchovic. Jedna z nejpůsobivějších vyhlídek nabízí pohled do hlubokého kaňonu meandrující Vltavy nad bývalými Svatojánskými proudy. Rozhledy z vyhlídky Máj jsou nádherné v každém ročním období, nejpůsobivější ovšem bývají začátkem podzimu, kdy okolní listnaté lesy hýří všemi barvami.

Vyhlídka Máj se nachází na vysoké skále, přímo nad bývalými Svatojánskými proudy. Tak se říkalo v minulosti úseku řeky Vltavy mezi obcemi Slapy a Štěchovice, kde řekla protékala hlubokým skalnatým údolím a tvořila peřeje. Všichni voraři, kteří dopravovali dřevo do Prahy, se právě této části obávali. Svatojánské proudy byly zatopeny Štěchovickou přehradou v roce 1943.

Jak se na vyhlídku dostanete? Vyhlídka Máj je celoročně volně přístupná po žluté turistické stezce z obce Teletín. Nejbližší vlaková zastávka je Jílové u Prahy (cca 12 km), autobusová zastávka Teletín (cca 1,2 km po žluté turistické stezce).

AH

 

Arte Sella, galerie v přírodě pod širým nebem 

Jedinečná výstava současného umění, která je umístěna pod širým nebem – Arte Sella.  Arte Sella vznikla v roce 1986 a od té doby se stala významným místem pro setkávání umělců a milovníků přírody. Také je to místo, které navštěvuje mnoho návštěvníků po celý rok.

Arte Sella se nachází v Severní Itálii, asi 35 km od Tridentu (Trento). Cesta na místo je klikatá a vyvede vás do prostředí krásných alpských luk, kam landart tohoto stylu prostě skvěle zapadne.

Díla a prostor, který je obklopuje, dokonale ladí. Často nutí návštěvníka přemýšlet, jaký materiál kde byl použit a jaké má asi dílo vyznění třeba při dešti. Skvělá je také impozantnost většiny děl – procházíte mezi nimi jak velmi chytře postavenými kulisami chrámů, které působí jako vnořené do krajiny. Jinde zas pohledu dominují.  Jinde je potřeba být zas dobrým pozorovatelem, protože některé kousky jsou jakoby prvoplánově skryty a vynoří se až po pohledu z toho správného úhlu, nebo pokud je člověk opravdu pozorným divákem.

Jedním z umělců, kteří mají v této neuvěřitelné galerii své dílo je i český umělec Krištof Kintera. Ten je známý svými inovativními a často provokativními díly, která kombinují sochařství, instalaci a multimédia. Jeho práce často zahrnují každodenní předměty, které přetváří nečekaným způsobem, čímž zkoumá témata jako městský život, konzumerismus a lidskou podstatu.

Dílo Krištofa Kintery je dokonce jedním ze symbolů Arte Selly, o tak významné dílo jde. Jedná se o jakousi věž z použitých zářivek, ale když se na ni díváte, hned vás nenapadne, že jde o zářivky. Musíte jít blíž a celé to pozorovat, jak je to neobyčejné a krásné a při tom základ je tak jednoduchý. Dílo se jmenuje Memorial světla, které bylo. Jak v průvodci galerie citují autora: „Zářivky poskytují světlo do našich životů. Jsou to velmi obyčejné předměty, které považujeme za samozřejmost a už je nepovažujeme za něco magického. Jedná se o hmatatelný monument zrozený z něčeho tak nehmotného, jako je světlo, a připomíná nám, že i když je umělé, je živé. Tato práce podtrhuje, jak lze velmi obyčejný předmět, který zjevně není hoden naší pozornosti, použít se záměrem dát život něčemu magickému: jak se v pohádkách stává, obyčejné se může stát neobyčejným.“

AH
Zdroj: http://www.artesella.it/it/

 

Norimberk: Bavorské historické a romantické městečko!

Krásné bavorské městečko leží na řece Pegnitz, severně od Mnichova. Město je charakteristické hrázděnými domky. Pro někoho jsou symbolem Norimberka bavorské klobásky, perník a vánoční trhy. Pro další je městem Albrechta Dürera, německého romantismu, skvostných kostelů, památek a muzeí.

Historie Norimberka se píše téměř tisíciletí. První písemný doklad se jménem Noremberc nese datum 16. 7. 1050. Tento den je považován za založení města a slaví se jako výročí. Štaufští panovníci Svaté říše římské tu nechali postavit hrad, který se později stal císařským sídlem. Pod jeho ochranou se sídlo rychle rozrůstalo a díky poloze na důležitých kupeckých stezkách vzkvétalo.

V roce 1219 bylo povýšeno na svobodné říšské město a brzy se přeměnilo ve významné obchodní a následně i politické středisko. Místní hrad se stal symbolem královské moci a město pokladnicí německé říše, kde byly uloženy korunovační klenoty.

V roce 1356 vydává Karel IV. Zlatou bulu, která mj. ukládá, že každý nový římský císař je povinen svolat svůj první sjezd, jednu z nejdůležitějších evropských událostí, právě do Norimberka. Zlatým věkem města je 15. a 16. století, kdy pokračuje prudký rozmach obchodu, věd a umění.

Nejen v Praze, ale i v Norimberku, nejdete Karlův most (německy Karlsbrücke) – název dvou mostů, které se překlenují řeku Pegnitz ve starém městě Norimberku.

Na Hlavním náměstí (Hauptmarkt) stojí kostel Panny Marie (Frauenkirche), který v roce 1355 založil Karel IV. Je na místě, kde bývala synagoga, k jejímuž zbourání – a pogromu na židovskou komunitu – dal panovník svolení, aby si zajistil přízeň představitelů města. V kostele nechal pokřtít svého syna a pozdějšího krále Václava IV. Na orloji kostela, jehož autorem je zřejmě Petr Parléř, stavitel Svatovítského chrámu na Pražském hradě, vždy v poledne sedm kurfiřtů vzdává Karlu IV. hold.

Moderní umění symbolizuje alegorická kašna Ehekarussell neboli Manželský kolotoč, kterou v letech 1977-1984 vytvořil sochař Jürgen Weber. Bronzové plastiky na mramorové kašně velmi naturalisticky zobrazují radosti a strasti manželství od prvního vzplanutí přes hádky až po smrt. Inspirací pro vznik kašny byla báseň Sladkohořký život manželský norimberského básníka a dramatika Hanse Sachse (1494-1576).

Na kopci v severovýchodním cípu Sebeldu stojí císařský hrad. Výrazný komplex budov s věžemi a nádvořími se táhne na pískovcovém hřbetu v délce 200 m. Z původní malé tvrze se v 11. století stalo opevněné sídlo, které sloužilo panovníkům při jejich cestách po říši.

Cestou z hradu si prohlédněte opevnění. Hradby kolem města měly původně 130 věží a lemoval je široký pás země, kde nic nerostlo. Celý obranný systém byl vybudován za pouhých sedm let. Pak se zastavte v Městském muzeu Fembohaus, které sídlí v honosném kupeckém domě z konce 16. století s renesančním průčelím.

V jedné z uliček pod hradem stojí hrázděný dům, v němž žil nejslavnější místní rodák Albrecht Dürer (1471-1528). Uvnitř je stálá expozice věnovaná jeho životu a dílu včetně ateliéru a tiskárny se vzorky nedokončených prací.

K vidění jsou originální grafiky i kopie slavných obrazů. V přízemí se můžete vyfotit u zvětšeniny proslulého autoportrétu, kde Dürer sám sebe ztvárnil jako Ježíše. Hned vedle domu sídlí slavná pivnice Augustiner Zur Schranke, kde mají např. kouřové pivo.

Na blízkém náměstí Albrechta Dürera je vchod do městského podzemí. Velká část starého města, celkem 25 000 m², je totiž poddolována. Štoly a sklepní systémy původně sloužily pro výrobu a skladování piva.

Krásná kašna (Schöner Brunnen) se nachází na západní straně náměstí Hauptmarkt stejně jako kostel Panny Marie.  Kašna byla zhotovena v gotickém stylu roku 1396 a jedná se o kamennou věž tyčící se do výše 19 metrů. Kolem věže je 40 soch ve čtyřech řadách nad sebou (alegorie filozofie, sedmi svobodných umění, čtyři evangelisté a čtyři církevní otcové, sedm kurfiřtů, devět hrdinů, sedm proroků a Mojžíš). Kašnu ohraničuje kovaná mříž z roku 1587 a na mříži je umístěn „norimberský zlatý prsten“ (kroužek norimberských řemeslnických tovaryšů). Traduje se, že prsten splní přání tomu, kdo jím otočí dokola.

Foto: Alexandra Hejlová, nuernberg.de

Italské Assisi: Město svatého Františka

Assisi je duchovním centrem střední Itálie. Městečko, kde se můžete vydat po stopách svatého Františka a svaté Kláry, se rozložilo v regionu Umbrie na úpatí hory Monte Subasio. Není divu, že na Apeninském poloostrově je Assisi hned po Vatikánu nejdůležitějším poutním místem. Svojí atmosférou a historií své návštěvníky nadchne.

Svatý František je patronem Itálie i celé Evropy. Pochovaný je v gotické bazilice San Francesco, která se skládá z chrámů Chiesa Inferiore (Dolní chrám) a Chiesa Superiore (Horní chrám) a kláštera Sacro Convento. Na výzdobě chrámů se podíleli i slavní malíři: Cimabue (Madonna) a Giotto (cyklus 28 fresek ze světcova života). Prostranství před chrámy zdobí Piazza Inferiore a Piazza Superiore, náměstí, která připomínají spíše kolonádu.

Mimochodem, právě svatému Františkovi vděčíme za poetickou podobu našich Vánoc. Jeho velkým přáním totiž bylo navštívit místo, kde se narodil Ježíš. Věděl ale, že ho opouštějí síly a že tohle přání se mu už s největší pravděpodobností nikdy nesplní. A dostal nápad: nechal do své poustevny nanosit seno, přivést vola a oslíka, aby zobrazil betlémské zrození. Lidé k jeho poustevně přišli poprvé na Štědrý večer roku 1223. Svátek svatého Františka se v Assisi slaví každý rok 4. října a jde o velkolepou slavnost, kdy ulice zaplní františkánští mniši z celé Evropy. Jejich hnědé hábity vidíte doslova na každém kroku.

S Assisi je spojen také příběh svaté Kláry. Gotická bazilika Santa Chiara uchovává ve svých útrobách ostatky následovnice svatého Františka a zakladatelky řádu klarisek. Tím ale výčet sakrálních staveb v Assisi zdaleka nekončí: vnořit se můžete například do katedrály San Rufino, baziliky Santa Maria degli Angeli nebo do útrob kostelů San Pietro a San Damiano či kostelíka Porziuncola. Cestu k františkánské poustevně Eremo delle Carceri vám zkříží pramen Fontemaggio, který v dobách antického Říma zajišťoval městu pitnou vodu. Poustevnu, kde žil svatý František, objevíte na vrcholku Monte Subasio. Jak se k ní dostanete? Prostě vyjděte z města branou Porta dei Cappucini a dubovým lesem až nahoru.

Co dalšího se vyplatí vědět? Třeba to, že nad městem se tyčí Rocca Maggiore. Tato vojenská pevnost z 12. století chránila město před útokem nepřátel. Je odsud nádherný výhled!

AH

Zdroj: Britannica

 

Londýn: Srdce Británie a elegantní tradice

Londýn je město nevídané pestrosti a výjimečné vzrušující atmosféry, které se nedá odolat. Ať už se zajímáte o historii, módu, umění, gastronomii či noční život, je velmi nepravděpodobné, že byste byli zklamáni. 

Každého návštěvníka Londýna zaujme jeho rozloha, se svým téměř tisícem čtverečních kilometrů je totiž největším evropským městem. Londýn má téměř osm milionů obyvatel.

Turistický ruch se soustředí na oblast definovanou hlavními atrakcemi, z nichž každá v průběhu roku přitahuje jeden až sedm milionů návštěvníků: Buckinghamský palác, Britské muzeum , Národní galerie , Westminsterské opatství , sbírka voskových figurín Madame Tussaud.

Londýn je doslova zasycen památkami. Ujít by vám ovšem neměla, alespoň tato trojice: Jedenáctipatrová hodinová věž Elizabeth Tower se svou dominantou – zvonem jménem Big Ben, unikátní most přes Temži Tower Bridge a Katedrála sv. Pavla.

Na dodržování tradic si v Anglii potrpí. Tradice tady čiší z každého koutu města, ale pro turisty jsou tou nejatraktivnější záležitostí všudypřítomné uniformy. Řeč je o zdvořilých londýnských strážnících, kteří se stali doslova symbolem Londýna.

Počátky Londýna sahají až do doby starověkých Římanů, kteří v prvním století položili jeho základy. Jak stoupala sláva a význam celé země, město na řece Temži se stávalo čím dál mohutnější a kosmopolitnější. Díky své dlouhé tradici je dnes plné různorodých etnik a kultur a slouží jako obchodní, politické a kulturní středisko.

Zdroj: Britannica.com

 

Alšova jihočeská galerie: Klenot českého kulturního dědictví

Alšova jihočeská galerie (AJG) je jednou z významných kulturních institucí v České republice, která se nachází v malebném městě Hluboká nad Vltavou. Gallery byla založena v roce 1953 a od té doby se stala důležitým centrem pro umění a kulturu v jižních Čechách. Její zaměření na české umění, a to v širokém spektru žánrů, ji činí unikátní v českém kulturním prostoru.

Budova galerie, nacházející se v historickém zámku Hluboká, sama o sobě představuje architektonický skvost. Zámek byl postaven v 19. století a jeho interiéry a exteriéry nabízejí návštěvníkům nádherný pohled na romantický styl, který v minulosti zdobil šlechtické sídlo. Prostory galerie jsou adaptovány tak, aby co nejlépe prezentovaly umělecká díla, a návštěvníkům poskytují příjemné prostředí k obdivování umění.

Alšova jihočeská galerie se pyšní rozsáhlou sbírkou českého umění, která zahrnuje malbu, grafiku, sochařství a další výtvarné formy. Srdcem sbírky jsou díla významných českých umělců jako jsou Mikoláš Aleš, František Kupka, Václav Špála a mnozí další. Galerie často hostí také dočasné výstavy, které přinášejí nové pohledy na každodenní umění a inspirují návštěvníky.

AJG se také aktivně podílí na vzdělávacích aktivitách a organizuje různé workshopy, přednášky a diskuse. Tyto akce podporují aktivní zapojení veřejnosti do uměleckého dialogu a přispívají k obohacení kulturního povědomí v regionu.

Alšova jihočeská galerie hraje klíčovou roli v kulturním životě jižních Čech. Její programy a akce přitahují nejen místní návštěvníky, ale také turisty, kteří se zajímají o českou kulturu a umění. Galerie spolupracuje s různými institucemi a organizacemi, čímž rozšiřuje své působení a oslovuje širší publikum.

Alšova jihočeská galerie je více než jen výstavní prostor; je to místo, kde se setkává historie, kultura a moderní umění. Její bohaté sbírky a dynamický program ji činí nepostradatelnou součástí českého kulturního prostoru. Navzdory výzev moderní doby si AJG uchovává své zaměření na vysokou kvalitu uměleckého vyjádření a vzdělávání veřejnosti, což ji zajišťuje důležité místo v srdci jižních Čech. Vzhledem k jejímu významu pro regionální kulturu i vzdělávání si zaslouží pozornost jak místních obyvatel, tak návštěvníků z celého světa.

Hlavní sídlo galerie se nachází v Zámecké jízdárně, která je součástí zámku Hluboká.

Otevírací doba: denně, 9:00 – 18:00

Základní vstupné: 225 Kč

foto : stránky AJG