Rubrika: CESTOVÁNÍ

Zámecký park u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších zámeckých parků v Česku. Pohádková příroda pouze pár kilometrů od hranic hlavního města – to je Průhonický zámecký park, ve kterém byla natočena řada pohádek.

Park Průhonice je ideální místem pro relaxaci i romantickou procházku. Do parku se můžete vypravit v kterémkoli ročním období a vždy budete mít na co se dívat. Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1 600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8 000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Park je v posledních letech útočištěm četných rostlinných i živočišných druhů. Na jeho území jsou zachovaná cenná lesní a luční společenstva. K Průhonickému parku patří také cenné genofondové sbírky a dendrotéka – sbírka šišek.

Sbírka šišek po několik desetiletí shromažďoval dlouholetý pracovník Správy Průhonického parku pan Miroslav Kučera. Svým rozsahem 2659 položek se řadí mezi tři největší na světě. Tuto původně soukromou sbírku dnes vlastní Botanický ústav Akademie věd a slouží ke studijním účelům. Součástí areálu Průhonického parku je také Průhonická botanická zahrada se svými unikátními sbírkami kosatců, pivoněk, denivek, růží a rododendronů.

Park Průhonice a návštěvnické centrum

V přízemí průhonického zámku naleznete Návštěvnické centrum věnované parku i Botanického ústavu Akademie věd ČR, která park spravuje. Prohlédnete si zde velkou mapu s informacemi o aktuálně kvetoucích rostlinách, dozvíte se, jaké akce se v Průhonickém parku v průběhu roku pořádají, dále je zde 3D model parku nebo přístup do informačního systému Virtuální Průhonice. Část expozice je věnována vědecké činnosti Botanického ústavu.

Návštěvnické centrum je umístěno v části nazývané Malý zámek v prostorech bývalé kočárovny, u hlavní cesty do zámku a parku a je přístupné z Velkého nádvoří.

Historie Průhonického parku

Park založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca a najdete v něm kromě lesu s cizokrajnými dřevinami také volné louky či rozlehlé Alpinum (vybudované na skalnatých partiích nad Botičem).

Přírodně krajinářský park je založený na uměleckém uchopení přírodních prvků. Hrabě využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami, pro které byl často park vstupní branou nejen do Čech, ale i Evropy. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy, které vás mnohdy překvapí v místech, kde je nečekáte. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. To vše se pojí v jeden velký, propracovaný, rozmanitý a bohatý harmonický celek.

Přírodně krajinářský park Průhonice, který je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO se nachází jen kousek od Prahy a nabízí 25 km cest, na kterých můžete obdivovat jedinečné průhledy, domácí i cizokrajné dřeviny, vzácné sbírky a mistrné kompozice. Průhonický park je posledním svobodným uměleckým krajinářským dílem na našem území a možná i na světě.

Zdroj: www.pruhonickypark.cz

AH

Fascinující výhled můžete spatřit z vyhlídky Máj nedaleko obce Krňany, asi 10 km od Štěchovic. Jedna z nejpůsobivějších vyhlídek nabízí pohled do hlubokého kaňonu meandrující Vltavy nad bývalými Svatojánskými proudy. Rozhledy z vyhlídky Máj jsou nádherné v každém ročním období, nejpůsobivější ovšem bývají začátkem podzimu, kdy okolní listnaté lesy hýří všemi barvami.

Vyhlídka Máj se nachází na vysoké skále, přímo nad bývalými Svatojánskými proudy. Tak se říkalo v minulosti úseku řeky Vltavy mezi obcemi Slapy a Štěchovice, kde řekla protékala hlubokým skalnatým údolím a tvořila peřeje. Všichni voraři, kteří dopravovali dřevo do Prahy, se právě této části obávali. Svatojánské proudy byly zatopeny Štěchovickou přehradou v roce 1943.

Jak se na vyhlídku dostanete? Vyhlídka Máj je celoročně volně přístupná po žluté turistické stezce z obce Teletín. Nejbližší vlaková zastávka je Jílové u Prahy (cca 12 km), autobusová zastávka Teletín (cca 1,2 km po žluté turistické stezce).

AH

 

Krásné bavorské městečko leží na řece Pegnitz, severně od Mnichova. Město je charakteristické hrázděnými domky. Pro někoho jsou symbolem Norimberka bavorské klobásky, perník a vánoční trhy. Pro další je městem Albrechta Dürera, německého romantismu, skvostných kostelů, památek a muzeí.

Assisi je duchovním centrem střední Itálie. Městečko, kde se můžete vydat po stopách svatého Františka a svaté Kláry, se rozložilo v regionu Umbrie na úpatí hory Monte Subasio. Není divu, že na Apeninském poloostrově je Assisi hned po Vatikánu nejdůležitějším poutním místem. Svojí atmosférou a historií své návštěvníky nadchne.

Svatý František je patronem Itálie i celé Evropy. Pochovaný je v gotické bazilice San Francesco, která se skládá z chrámů Chiesa Inferiore (Dolní chrám) a Chiesa Superiore (Horní chrám) a kláštera Sacro Convento. Na výzdobě chrámů se podíleli i slavní malíři: Cimabue (Madonna) a Giotto (cyklus 28 fresek ze světcova života). Prostranství před chrámy zdobí Piazza Inferiore a Piazza Superiore, náměstí, která připomínají spíše kolonádu.

Mimochodem, právě svatému Františkovi vděčíme za poetickou podobu našich Vánoc. Jeho velkým přáním totiž bylo navštívit místo, kde se narodil Ježíš. Věděl ale, že ho opouštějí síly a že tohle přání se mu už s největší pravděpodobností nikdy nesplní. A dostal nápad: nechal do své poustevny nanosit seno, přivést vola a oslíka, aby zobrazil betlémské zrození. Lidé k jeho poustevně přišli poprvé na Štědrý večer roku 1223. Svátek svatého Františka se v Assisi slaví každý rok 4. října a jde o velkolepou slavnost, kdy ulice zaplní františkánští mniši z celé Evropy. Jejich hnědé hábity vidíte doslova na každém kroku.

S Assisi je spojen také příběh svaté Kláry. Gotická bazilika Santa Chiara uchovává ve svých útrobách ostatky následovnice svatého Františka a zakladatelky řádu klarisek. Tím ale výčet sakrálních staveb v Assisi zdaleka nekončí: vnořit se můžete například do katedrály San Rufino, baziliky Santa Maria degli Angeli nebo do útrob kostelů San Pietro a San Damiano či kostelíka Porziuncola. Cestu k františkánské poustevně Eremo delle Carceri vám zkříží pramen Fontemaggio, který v dobách antického Říma zajišťoval městu pitnou vodu. Poustevnu, kde žil svatý František, objevíte na vrcholku Monte Subasio. Jak se k ní dostanete? Prostě vyjděte z města branou Porta dei Cappucini a dubovým lesem až nahoru.

Co dalšího se vyplatí vědět? Třeba to, že nad městem se tyčí Rocca Maggiore. Tato vojenská pevnost z 12. století chránila město před útokem nepřátel. Je odsud nádherný výhled!

AH

Zdroj: Britannica

 

Londýn je město nevídané pestrosti a výjimečné vzrušující atmosféry, které se nedá odolat. Ať už se zajímáte o historii, módu, umění, gastronomii či noční život, je velmi nepravděpodobné, že byste byli zklamáni. 

Každého návštěvníka Londýna zaujme jeho rozloha, se svým téměř tisícem čtverečních kilometrů je totiž největším evropským městem. Londýn má téměř osm milionů obyvatel.

Turistický ruch se soustředí na oblast definovanou hlavními atrakcemi, z nichž každá v průběhu roku přitahuje jeden až sedm milionů návštěvníků: Buckinghamský palác, Britské muzeum , Národní galerie , Westminsterské opatství , sbírka voskových figurín Madame Tussaud.

Londýn je doslova zasycen památkami. Ujít by vám ovšem neměla, alespoň tato trojice: Jedenáctipatrová hodinová věž Elizabeth Tower se svou dominantou – zvonem jménem Big Ben, unikátní most přes Temži Tower Bridge a Katedrála sv. Pavla.

Na dodržování tradic si v Anglii potrpí. Tradice tady čiší z každého koutu města, ale pro turisty jsou tou nejatraktivnější záležitostí všudypřítomné uniformy. Řeč je o zdvořilých londýnských strážnících, kteří se stali doslova symbolem Londýna.

Počátky Londýna sahají až do doby starověkých Římanů, kteří v prvním století položili jeho základy. Jak stoupala sláva a význam celé země, město na řece Temži se stávalo čím dál mohutnější a kosmopolitnější. Díky své dlouhé tradici je dnes plné různorodých etnik a kultur a slouží jako obchodní, politické a kulturní středisko.

Zdroj: Britannica.com

 

Alšova jihočeská galerie (AJG) je jednou z významných kulturních institucí v České republice, která se nachází v malebném městě Hluboká nad Vltavou. Gallery byla založena v roce 1953 a od té doby se stala důležitým centrem pro umění a kulturu v jižních Čechách. Její zaměření na české umění, a to v širokém spektru žánrů, ji činí unikátní v českém kulturním prostoru.

Budova galerie, nacházející se v historickém zámku Hluboká, sama o sobě představuje architektonický skvost. Zámek byl postaven v 19. století a jeho interiéry a exteriéry nabízejí návštěvníkům nádherný pohled na romantický styl, který v minulosti zdobil šlechtické sídlo. Prostory galerie jsou adaptovány tak, aby co nejlépe prezentovaly umělecká díla, a návštěvníkům poskytují příjemné prostředí k obdivování umění.

Alšova jihočeská galerie se pyšní rozsáhlou sbírkou českého umění, která zahrnuje malbu, grafiku, sochařství a další výtvarné formy. Srdcem sbírky jsou díla významných českých umělců jako jsou Mikoláš Aleš, František Kupka, Václav Špála a mnozí další. Galerie často hostí také dočasné výstavy, které přinášejí nové pohledy na každodenní umění a inspirují návštěvníky.

AJG se také aktivně podílí na vzdělávacích aktivitách a organizuje různé workshopy, přednášky a diskuse. Tyto akce podporují aktivní zapojení veřejnosti do uměleckého dialogu a přispívají k obohacení kulturního povědomí v regionu.

Alšova jihočeská galerie hraje klíčovou roli v kulturním životě jižních Čech. Její programy a akce přitahují nejen místní návštěvníky, ale také turisty, kteří se zajímají o českou kulturu a umění. Galerie spolupracuje s různými institucemi a organizacemi, čímž rozšiřuje své působení a oslovuje širší publikum.

Alšova jihočeská galerie je více než jen výstavní prostor; je to místo, kde se setkává historie, kultura a moderní umění. Její bohaté sbírky a dynamický program ji činí nepostradatelnou součástí českého kulturního prostoru. Navzdory výzev moderní doby si AJG uchovává své zaměření na vysokou kvalitu uměleckého vyjádření a vzdělávání veřejnosti, což ji zajišťuje důležité místo v srdci jižních Čech. Vzhledem k jejímu významu pro regionální kulturu i vzdělávání si zaslouží pozornost jak místních obyvatel, tak návštěvníků z celého světa.

Hlavní sídlo galerie se nachází v Zámecké jízdárně, která je součástí zámku Hluboká.

Otevírací doba: denně, 9:00 – 18:00

Základní vstupné: 225 Kč

foto : stránky AJG

Karlův most je jedním z nejvýznamnějších a nejmalebnějších historických skvostů Prahy. Spojuje Malou Stranu s Starým Městem a překlenuje řeku Vltavu. Jeho historie sahá až do 14. století a má jak významné architektonické, tak kulturní postavení.

Historie

Výstavba Karlova mostu byla zahájena v roce 1357 za vlády císaře Karla IV., který měl v úmyslu nahradit starší Juditin most, jenž byl těžce poškozen povodněmi. Nový most se stal strategickou spojnicí mezi Pražským hradem a městem a rychle se stal důležitou obchodní trasou.

Karlův most byl dokončen na počátku 15. století a stal se jedním z nejstarších kamenných mostů ve střední Evropě. Jeho stavba byla provázena mnoha legendami, včetně pověsti o tom, že byl zpevněn vajíčky, aby získal větší odolnost.

Architektura

Most měří 516 metrů a je široký 10 metrů. Jeho konstrukci tvoří 16 oblouků, které jsou posíleny opěrnými pilíři. Karlův most je vybudován z pískovce, a jeho architekturou dominují gotické prvky. Zatímco most byl původně zdoben sochami, většina z nich byla v 20. století přesunuta do bezpečnějších prostorů, aby se ochránila před povětrnostními vlivy a vandalismem. Dnes je most zdoben replikami těchto soch, které jsou umístěny po obou stranách mostu.

Mezi nejvýznamnější sochy patří sochy svatého Jana Nepomuckého, svaté Voršily a svatého Kryštofa. Každá z těchto soch má svůj příběh a symboliku, což přidává na kouzlu tohoto místa.

Kulturní význam

Karlův most není pouze dopravní spojnicí, ale také důležitým kulturním a historickým symbolem města. Je oblíbeným místem pro turisty, malíře a fotografy. Živá atmosféra mostu je umocněna pouličními umělci, hudebníky a trhovci, kteří zde vystavují své umění.

Most je také místem konání různých kulturních a slavnostních událostí, které přitahují návštěvníky z celého světa. Je to prostor, kde se prolínají historie, kultura a současnost.

Karlův most je nejen technickým zázrakem, ale také symbolem české historie a kultury. Jeho krásné architektonické prvky a bohatá historie přitahují návštěvníky po staletí. Procházet se po tomto mostě a obdivovat výhled na Prahu je zážitkem, který by si nikdo neměl nechat ujít. Karlův most je skutečným pokladem, který spojuje minulost s přítomností a nás učí o kráse české kultury.

(JT)

Zámek Książ (kdysi Fürstenstein) se nachází v těsné blízkosti města Walbrzych v Dolním Slezsku.  Zámek je přezdíván také polské Versailles a to díky jeho romantickému vzhledu. Není divu, že si tento majestátní zámek vybral za své možné příští sídlo i Adolf Hitler. 

Zámek Ksiaž patří bezesporu k nejkrásnějším a největším v Polsku. Leží na skalnatém ostrohu nad řekou Pelcznica. Skalní ostroh, na němž se dnešní zámek tyčí, byl strategicky významným a ve středověku velmi cenným místem. Mezi lety 933 a 1263 zde stával dřevěný strážní hrad, který byl vypálen českým králem Přemyslem Otakarem II. Ihned poté byl vybudován nový obranný hrad, tentokrát kamenný, a spolu s ním byla přistavěna i vyhlídková kamenná věž vysoká 47 metrů. Tehdy dostal celý ostroh i s hradem název Knížecí hora. 

Po krátké epizodě polských králů získal hrad i s okolím český král Václav IV., během husitských válek se jej však zmocnili „loupeživí rytíři“, jimiž jsou velmi pravděpodobně myšleni sami husité. 

V 19. a na začátku 20. století hostil zámek mnohé známé osobnosti, mezi nimiž byl například Winston Churchill či ruský car Mikuláš I. Současný stav zámku je výsledkem přestavby ze začátku 20. století. V té době byly velmi moderní historizující architektonické styly a přestavby či dostavby hradů a zámků byly tehdy známkou „vytříbeného vkusu“.

Tehdejší majitel zámku, kníže Jan Jindřich XV. Hochberg, dostavěl celé nové křídlo a modernizoval terasy s fontánami. Těsně před 1. světovou válkou byl postaven ještě palmový skleník a dekorativní japonská zahrada.

V roce 1941 padl zámek do rukou nacistů a o dva roky později se začal realizovat plán přestavby na nové sídlo Adolfa Hitlera, při které byly bohužel z velké části zničeny historické interiéry. Pod zámkem byly vykopány hluboké štoly a před hlavním portálem našla osvobozenecká armáda v květnu 1945 šachtu hlubokou 50 metrů. V době 2. světové války byla na zámku uložena i část Berlínské státní knihovny.

Podle některých konspiračních teorií byl však zámek zabrán zejména díky jeho poloze na skále a možnosti vyhloubit zde četné podzemní chodby, které měly ve skutečnosti fungovat jako úkryt cenností či tajných dokumentů a jako továrna na výrobu vojenského materiálu. Celé okolí prý mělo sloužit jako testovací oblast pro jaderné zbraně.

Po 2. světové válce byl zámek vypleněn ruskými vojsky, byl opuštěný a chátral. Renovační práce začaly až v roce 1974.  10. prosince 2014, tedy již v době, kdy byl zrekonstruovaný zámek zpřístupněn návštěvníkům, vypukl ve východním křídle zámku požár, který následně zachvátil velkou část podkroví a střechy.  V dubnu 2015 byla střecha opravena. Dnes svým návštěvníkům zámek nabízí krásně zrestaurované zámecké interiéry a tajemné 100 metrů dlouhé podzemní chodby vybudované během 2. světové války. 

Zdroj a úvodní fotografie: ksiaz.walbrzych.pl

Foto: Alexandra Hejlová