První máj – Pod kterou sochou se líbají nejen na prvního máje zamilovaní?

Socha, pod kterou se nejen na prvního máje líbají zamilování? Jedná se o sochu Máchovu. Karel Hynek Mácha se narodil na Újezdě, tedy pod Petřínem. Jeho bronzová podobizna se pravou rukou, ve které drží pero, opírá o zídku s otevřeným sešitem. V levé ruce drží kytici šeříku. Podstavec je z leštěné žuly. Sochu zhotovil Josef Václav Myslbek  v roce 1912. Na věnci, zavěšeném na soklu, si přečtete počáteční verš Máje: Byl pozdní večer – první máj.

Pokud byste na Újezdě hledali dům, kde se Karel Hynek Mácha v pátek 16. listopadu 1810 narodil, odejdete s nepořízenou. Už dávno nestojí. Dům U Bílého orla koncem 19. století zbourali. Dnes je na jeho místě nový dům (Újezd 401/35). Mezi okny v prvním patře se nachází pamětní deska, která připomíná básníkovo narození.

Sousoší Josefa Mařatky z roku 1910, které stojí u horní stanice lanovky na pražském Petříně, se jmenuje Polibek. Objímající se dvojice původně stávala v Letenských sadech. Na Petřín se přestěhovala až po roce 1945. Sousoší lemuje záhon růží Červená víla s modrofialovou šantou.

Pražský Petřín je zkrátka vyhlášeným místem pro líbání. Jenže, ruku na srdce, kdo by chtěl na líbání pod rozkvetlou třešní čekat frontu? Proto není od věci, když se vydáte na méně známá místečka. Jedno takové láskyplné místo najdete v Litoměřicích , kde se také pyšní sochou Máchy. K příjemné procházce protkané polibky přímo vybízí i přírodní rezervace Divoká Šárka a neméně zajímavým místem je Vyšehrad. V neposlední řadě určitě neuděláte krok vedle, když se vydáte na Vyhlídku Máj u obce Teletín. V případě, že ani jedno ze zmiňovaných míst nemáte u svého bydliště, nezoufejte! Krásný První máj si můžete užít i pod nejbližším rozkvetlým stromem. 

AH

Petřínský vrch nabízí přírodu, výhled, historii

Petřín je 327 metrů vysoký kopec v centru Prahy. Petřín tvoří hlavně pískovcové skály, proto se zde od pradávna těžila opuka. V běhu staletí změnil mnohokrát název: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince. V blízkosti kostela sv. Vavřince stávalo popraviště. Po zbudování Hladové zdi se přesunulo na protější Vítkov. Vydejte se s námi do oázy klidu.

Nejoblíbenější způsob, jak se na vrch Petřín dostat, je lanovkou. Jedná se o nejstarší pozemní lanovku u nás a měří 510 metrů. Nejtypičtějším místem Petřínského vrchu je bezesporu Petřínská rozhledna. Veřejnosti slouží již od roku 1891 a můžete ji navštívit celoročně. Petřínský vrch je protkán 18 podzemními štolami, z nichž štola XXII je dokonce přístupná. Můžete v ní zhlédnout výstavu fotografií z Podzemní Prahy. Nachází se v Lobkovické zahradě těsně u tzv. vyhlídkové cesty, která vede od stanice lanovky Nebozízek směrem na Úvoz.

Místo, které na Petříně nemůžete vynechat, je zrcadlové bludiště, kde se nachází celkem 35 obyčejných a 15 zkreslujících zrcadel. Vrchol Petřína je také ideálním místem pro pozorování hvězd. Štefánikova hvězdárna nabízí po celý rok veřejná pozorování denní a noční oblohy.

Na svahu Petřína můžete navštívit jednu z nejkrásnějších barokních zahrad v Praze – Vrtbovskou zahradu. Zahrada je přístupná z Karmelitské ulice na Malé Straně v Praze a je tvořena kaskádovitými zahradami.

Na Petříně najdeme také Strahovský klášter s historickou knihovnou nebo Letohrádek Kinských s národopisnou expozicí. Stojí zde dva kostely – barokní kostel sv. Vavřince a roubený kostel sv. Michala. Najdeme zde sochy slavných osobností jako například: Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Vítězslav Novák nebo Hana Kvapilová.

Zdroj: iprpraha


 

 

 

 

Diamantové město Antverpy

Antverpy bývají přezdívány „diamantové“ nejen pro svůj lesk mezi jinými belgickými městy, ale pro svou tradici zpracování a obchodování s tímto kamenem. Mimo jiné je to taktéž město Rubense, který tu žil a tvořil, a je tedy pochopitelné, že se s jeho díly můžete setkat na mnoha místech.

Metropole belgických Flander a také druhé největší město v Belgii, které leží na břehu řeky Šeldy, se může pochlubit bohatou historií. V ní narazíme i na známou legendu o tom, jak město získalo svůj dnešní název.

Kdysi na řece Šeldě vládl obr Druon Antigon, který nutil lodníky připlouvající do přístavu, aby mu odevzdávali vysoké poplatky. Pokud někdo odmítl zaplatit, utrhl mu obr obě ruce a hodil je do řeky. Na obra vyzrál až římský voják, údajně možná dokonce synovec samotného Julia Caesara, Silvius Brabo. Na oplátku uťal obrovi ruku mečem a vítězoslavně ji hodil do řeky. Podle legendy právě tehdy dostalo město svůj název „Antwerpen“ pocházející z holandského spojení „hand werpen“ – „trhat ruce“. Hrdina Brabo prý zase dal jméno provincii Brabantské. Budete-li se pozorně dívat, narazíte v Antverpách na připomínky tohoto příběhu takřka na každém kroku. Po městě jsou rozmístěny sochy kamenných rukou, za výlohami cukráren spatříte malé ručky z čokolády a marcipánu, na hlavním antverpském náměstí Grote Markt pak stojí tzv. Brabova kašna s neohroženým vojákem házejícím obrovu ruku do řeky a na začátku antverpského přístavu najdete sochu samotného hrozivého obra, před kterým se krčí vystrašení lodníci.

Ovšem antverpská historie je neméně poutavá. Druhé největší město v Belgii bylo v minulosti jedním z nejvýznamnějších obchodních a finančních center západní Evropy. Od 14. století pohádkově bohatlo díky fungování zdejšího přístavu a dvě století nato už zažívalo skutečný rozkvět. Portugalci si zde totiž zřídili své hlavní obchodní zastupitelství a začali odtud rozvážet veškeré zboží, které přivezli ze zámoří. Šlo především o pepř, stříbro, ale také textilní výrobky. V tomto zlatém věku začalo do Antverp proudit také velké množství Židů z Pyrenejského poloostrova. Ti ve městě postupně vytvářeli velkou komunitu, která dodnes patří k těm vůbec nejpočetnějším v Evropě. Ne nadarmo se proto Antverpám říká „Jeruzalém západu“. Antverpy jsou obecně velmi kosmopolitním městem. Kromě židovské čtvrti v okolí hlavního nádraží tu narazíte třeba na působivou indickou nebo čínskou čtvrť. Lidé z celého světa by do metropole Flander zřejmě nikdy nezavítali, kdyby nebylo antverpského přístavu, druhého největšího v Evropě, po nizozemském Rotterdamu.

Můžete se třeba vydat na procházku k hradu Steen, nejstarší stavební památce ve městě, u které přístav začíná.

Hrad Steen

S příchodem Židů v 16. století se v Antverpách začalo rozvíjet také odvětví, které je pro ně dodnes typické – diamantový průmysl. Říká se, že oblíbeným místem všech dívek a dam je okolí hlavního nádraží – zde totiž sídlí firmy zabývající se zpracováním a prodejem oslnivých třpytivých kamínků závratných cen.

Diamant připomíná i jedna z posledních staveb zesnulé architektky Zahy Hadid

Pro milovníky umění jsou Antverpy doslova rájem. Město vždy přitahovalo umělce a intelektuály. Zde žily a tvořily jedny z největších postav vlámského baroka i renesance. Tím nejslavnějším rodákem je malíř a obdivovatel kyprých žen Petr Paulus Rubens, který v Antverpách strávil více než třicet let svého života. Jeho stopy jsou tu dodnes patrné. Stojí zde Rubensův dům s ateliérem, ve kterém údajně vzniklo více než 2000 uměleckých děl. Chloubou antverpské katedrály jsou pak mistrovy monumentální polyptychy, které patří k vrcholům jeho tvorby. V kostele sv. Jakuba našel známý umělec svůj poslední odpočinek a v takřka každém dalším antverpském kostele narazíme na jeho obrazy. Některá z Rubensových děl, včetně slavného obrazu Klanění Tří králů, si zájemci mohou prohlédnout také v jedné z největších uměleckých sbírek v Belgii, Královském muzeu krásných umění. Tady se setkáte i s díly dalších významných vlámských malířů spojených s Antverpami, třeba Antoniem van Dyckem, Janem Brueghelem nebo Jacobem Jordaensem. A budete-li ve městě hledat českou uměleckou stopu, budete úspěšní také. Vždyť v Antverpách tvořil také český rytec a grafik evropského významu Václav Hollar, který tu dokonce dokončil svůj proslulý Velký pohled na Prahu.

 

Rubensův dům (Rubenshuis)

 

Zdroj: Britannica, Inspiracenacesty

Brusel: hlavní město Belgie i Evropy

Město Brusel je jednou z nejdůležitějších evropských metropolí, přesto bývá turisty neprávem opomínáno. A je to škoda, protože oproti svým kolegům Paříži, Londýnu nebo Římu je podstatně intimnější a klidnější. A krásných zákoutí v něm najdete víc než dost: úchvatné architektonické památky, muzea s jedněmi z nejcennějších uměleckých sbírek Evropy, sídla nejdůležitějších evropských institucí, čokoládovny zvoucí k ochutnávce pravých belgických pralinek.

Královský palác

O Bruselu bychom mohli říct, že je po všech stranách „multi“. Multikulturní, multijazyčný a dokonce doslova multifunkční. Brusel totiž funguje nejen jako hlavní město Belgie, ale také jako hlavní město regionu Flandry a navíc je také vedle Flander a Valonska jedním ze tří belgických správních regionů. Nadto je sídlem NATO, mnoha mezinárodních politických i ekonomických institucí a samozřejmě také hlavním městem Evropské unie. 

Dvojjazyčné je ve městě bez nadsázky vše – od cedulí a nápisů, přes popisky v muzeích nebo divadelní představení až k samotnému názvu města, který zní Bruxelles ve francouzštině a Brussel ve vlámštině. Když jste si dříve zašli v Bruselu do kina na zahraniční film, mohli jste u něj číst také dvojjazyčné titulky. 

Najdete tu památky zásadního významu, jako je například náměstí Grande-Place s úchvatnými cechovními domy a historickou budovou radnice nebo třeba čůrajícího chlapečka a také úchvatná pitoreskní zákoutí ve čtvrti Marolles, která je jakýmsi obrovským bleším trhem. Horní město je pak elegantní oblastí a tradičním centrem aristokracie. Najdete tu Královský palác a také tzv. Mont des Arts, tedy „Horu umění“ s muzei zásadního významu. Umění se však neschovává jen za zdmi muzeí a kulturních institucí – Brusel je také baštou evropského komiksu a komiksoví hrdinové k němu neoddělitelně patří. Mají tu své muzeum a najdete je také na fasádách domů – zejména budete-li si chtít projít tzv. komiksovou stezku.

Brusel je také rájem pro milovníky nákupů – luxusních butiků a obchodních domů je tu více než dost a nákupy si můžete užít třeba v Galeriích sv. Huberta, které byly podle všeho vůbec první evropskou nákupní pasáží na světě. Scházeli se tu četní literáti a intelektuálové a údajně se tu v cukrárně Neuhaus začaly kdysi prodávat také vůbec první pralinky, které později Belgii proslavily. Pro návštěvníka Belgie je ochutnávka pravých belgických pralinek příjemnou povinností a stejně jako pralinky nebo pivo i Brusel se dá ochutnávat. A pokaždé chutná jinak: jste-li na Grande-Place, bude vám Brusel chutnat historicky, nacházíte-li se v Horním městě, může chutnat umělecky nebo vskutku královsky.

Zdroj: Inspiracenacestu, Britannica

Monako: knížectví na pobřeží francouzské riviéry

Monacké knížectví ležící na pobřeží francouzské riviéry lze definovat nejlépe jako daňový ráj, Monte Carlo, kasino, jedno z nejmenších států na světě.

Casino Monte Carlo

Monako je státem i hlavním městem v jednom a jeho jediným sousedem je Francie, se kterou je historicky spjata dodnes. Nachází se na Azurovém pobřeží jen několik málo kilometrů od hranice s Itálií a je obklopeno vysokým pohořím přímořských Alp. Rozděleno je do čtyř částí, z nichž každá je něčím charakteristická.

Samotné Monako se pyšní knížecím palácem, katedrálou a muzeem, La Condamine patří přístav a obchodní centrum, Monte Carlo (vzniklo jako nutné řešení hospodářské krize). zná každý díky kasinu a trati Fomule 1 a poslední Fontvieille je spíše klidnější čtvrtí s parkem a přístavem pro jachty. Monako funguje na svých vlastních pravidlech, která mohou turistům připadat legrační.

Na dvou kilometrech čtverečních, které tato země zabírá, funguje šest autobusových linek, ale také spousta eskalátorů a výtahů, které obyvatele i návštěvníky přepravují zejména z pobřeží do kopcovitých částí města. Město je protkáno čistotou a také policisty, kteří dbají na veřejný pořádek. V Monaku je draze, což ale není nic překvapivého. Bydlet zde si může dovolit jen horních deset tisíc, jelikož za půdu se zde platí doslova zlatem. Zlatem zaplatíte i za potraviny, všechny se totiž dovážejí ze zahraničí. Díky téměř nulovému zdanění zde má sídlo tisíce rozličných firem. Daňové osvobození se však nevztahuje na francouzské občany. Největším příjmem státní pokladny nejsou překvapivě zisky z kasina, ale z cestovního ruchu.

Zdroj: Britannica

Marseille: přístavní klenot

Správním centrem celého regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur je město Marseille, které je také nejzápadnější zastávkou pro putování po Azurovém pobřeží. Nejdůležitější francouzský přístav je dnes s téměř milionem obyvatel kosmopolitním centrem jižní Francie.

Město Marseille bylo založeno kolem roku 600 před naším letopočtem. Massalie, mělo vždy výhodnou polohu pro námořní obchod. Centrem města je proto i dnes Starý přístav, ve kterém můžete vidět na 3000 ukotvených lodí a to z nejlepšího místa, jedné z mnoha restaurací či kaváren po jeho obvodu. Je odtud úžasný výhled na vrch Garde s bazilikou Panny Marie Strážné, na jejíž zvonici je bronzová socha Madony s Ježíškem. Dvojice chrání celé město, ale především rybáře v přístavu. Aby na to ale nebyly sami, byly na okrajích přístavu vystavěny mohutné pevnosti svatého Jana a svatého Mikuláše.

Město Marseille na vás dýchne i přes skupinky turistů příjemnou středomořskou atmosférou. Restaurace s bujabézou z čerstvých ryb a mořských plodů, všudypřítomné obchůdky s přírodními mýdly a krémy, vůně levandule svázané k prodeji na trzích.

Malé ateliéry a galerie vás dovedou na pobřeží, kde si můžete prohlédnout výjimečnou hlavní městskou katedrálu, Cathédrale de la Major, či prozkoumat sbírky evropských a středomořských civilizací v muzeu MuCEM. 

Parc Borély je ideálním místem pro odpočinek a relaxaci v centru Marseille. Park nabízí nádherné zelené prostranství, kde si můžete užít piknik.

Navštivte také Château d’If, slavnou pevnost na ostrově u Marseille. Pevnost sloužila jako vězení pro politické vězně a byla proslulá svými nehostinnými podmínkami. Dnes můžete prohlédnout muzeum a užít si úchvatné výhledy na Marseille a Středozemní moře.

Kostel Saint Laurent v Marseille je krásnou historickou památkou. Nachází se v centru města a je snadno dostupný. Kostel je známý svým nádherným interiérem a architekturou. Určitě byste si neměli nechat ujít prohlídku tohoto krásného kostela, který je jedním ze symbolů Marseille.

A na závěr si určitě nenechte ujít Cantini Museum v Marseille. Skvělá volba pro milovníky umění. Muzeum nabízí rozmanitou sbírku moderního umění, včetně děl od Picassa, Braquea a Dalího. Sousedící zahrady jsou ideálním místem pro relaxaci po prohlídce. A tip naší redakce – vstupné je přijatelné a vstup je zdarma první neděli v měsíci!

Zdroj: marseille-tourisme.com

Jarní energie od dubna v Trentinu

Jaro je cítit ve vzduchu a voní životem. Je to instinkt zděděný po předcích, kdy vnímáme všemi našimi smysly a který nám připomíná, že je nám dobře jen tehdy, když žijeme v harmonii mezi nebem a horami. Zavřete oči a dýchejte. Zůstaňte tiše a uslyšíte v dálce melodii říčky, která se po zimním spánku znovu rozběhla. Až vyjdete z lesa, v údolí na vás čeká žlutý koberec právě rozkvetlých upolínů.  A cítíte, jak vás všechna tato energie naplňuje.

3 snadné procházky v Trentinu, na nichž budete moci obdivovat krásné rozkvetlé louky, které si letos na jaře určitě nesmíte nechat ujít. 

1. Louky v Dromaè, v údolí Val di Ledro, se v květnu proměňují v bílo-fuchsiový koberec díky divokým narcisům a pivoňkám, které v místní krajině rozehrávají vzrušující hru barev. Pokud budete pozorní, objevíte také divoké orchideje, sasanky a lilie.

2. Na rozkvetlých pastvinách ve Val di Fiemme, v lesích pohoří Lagorai, ve výšce 2000 metrů, je úžasná rododendronová terasa. Cesta k ní je snadná a krátká. Během výletu uvidíte i další druhy květin, jako krokusy, hořce a sasanky, kterými jsou v tomto ročním období louky na okraji lesa posety.

3. Stráně údolí Val di Non se zbarvují jasně bílou a skoro se zdá, že se vrátila zima a zahalila krajinu svojí sněhovou pokrývkou. Ve skutečnosti však teplé paprsky jarního slunce zahřívají jabloňové sady a rozkvétají drobná kvítka, která údolí znovu plní jemnými barvami a vůněmi.

Z hradu na hrad

Již od dob římského impéria sloužilo Trentino jako hraniční oblast mezi Itálií a zbytkem Evropy. V tak náročném terénu, tvořeném drsnými horami a zalesněnými údolími, byly hrady zcela nepostradatelné pro kontrolu strategických přístupových cest.

Pevnosti sloužily k obraně, protiútoku i jako sídla moci, například knížatům-biskupům, kteří Trentinu vládli až do 19. století. Jak brzy zjistíte, jejich životy jsou s historií hradů, o kterých vám budeme vyprávět, úzce provázány.

Nedobytná sídla, honosné hrady nebo romantická panství – vybrali jsme pro vás tvrze, které vám umožní podniknout vzrušující cestu do středověku mezi meče, kříže a cimbuří.

Castello del Buonconsiglio

Jako sídlo trentských knížat-biskupů hrál hrad v průběhu staletí důležitou strategickou a politickou roli. Pokud milujete umění, jistě oceníte nádherné renesanční fresky v “Magno Palazzo” a skupinu fresek “Il ciclo dei mesi”, mistrovské dílo gotického umění, které zdobí zdi starodávné věže Torre dell’Aquila.

Castello di Rovereto

Pokud jste fanoušci historie, dobře si vstup do hradu rozmyslete, protože byste už taky nikdy nemuseli odejít! Hrad je totiž domovem Italského historického válečného muzea, které je skutečnou encyklopedií první světové války a moderních vojenských dějin, od renesance až po Garibaldiho.

Castel Thun

Pravděpodobně nejznámější pevnost v Trentinu stojí uprostřed jabloňových sadů v údolí Val di Non, přibližně půl hodiny jízdy autem od Trenta. Okouzlí vás dokonale zachované interiéry, díky kterým budete mít pocit, že jste se vrátili v čase. Až navštívíte biskupskou komnatu (Stanza del Vescovo), pochopíte, co máme na mysli.

Castel Beseno

Impozantní pevnost pokrývající celý vrchol kopce v obci Besenello hrála zásadní roli ve slavné bitvě u Calliana (1487), která proběhla mezi tyrolskými a benátskými vojsky. Hrad je velmi dobře zachovalý a v jeho vybavené zbrojnici mají návštěvníci možnost potěžkat si zbraně a obléct brnění.

Castello di Arco

Abyste se dostali ke vchodu a vychutnali si panorama na planinu Alto Garda, musíte vystoupat asi dvacet minut do kopce mezi olivovníky. Poté se přes schody, trosky a zeleň dostanete k Velké věži (Torre grande) a síni zdobené gotickými freskami. Pro zajímavost: zámek se objevuje na slavném akvarelu německého malíře Albrechta Dürera.

Castello di Avio

První pevnost, se kterou se setkáte, vjedete-li do Trentina po dálnici směřující k jihu – hrad se tyčí na kopci a jeho strážní věž hrdě ční nad okolními stromy a vinicemi. Castello di Avio určitě stojí za návštěvu, a to nejen kvůli válečným freskám, které zdobí síň “Casa delle Guardie”.

AH

Zdroj: visittrentino.info

Barokní skvost a poutní místo Svatý Kopeček 

Baziliku Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku najdete zhruba 5 km od Olomouce. V současnosti je Svatý Kopeček cílem obdivovatelů barokní krásy, mnoha poutníků a také srdcem farnosti, kde se odehrávají ta nejcennější tajemství víry.

Vznik poutního místa je spojen se jménem zámožného olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska (žil v letech 1595-1673), který slíbil postavit na kopci nad Olomoucí, tehdy zvaném Svatá hora, malou kapli. Legenda říká, že při vyhledávání místa pro budoucí kapli přišel na pahorek podobající se místu, na němž se mu Matka Boží zjevila ve snu. Již záhy bylo toto místo svědkem vyslyšení modliteb a trápení lidí, kteří je sem přicházeli ve víře odevzdat. V průběhu dějin věhlas zdejšího místa stoupal a časem byla Panna Maria na Svatém Kopečku vzývána a uctívána jako Královna Moravy.

Výstavbou kaple (vysvěcené roku 1633) postavené na pozemku premonstrátského opatství Klášterní Hradisko u Olomouce začíná trvalé sepětí budoucího poutního místa s premonstrátskou řeholní komunitou, která zde působila od roku 1151. Klášter byl na tomto místě založen v roce 1078 olomouckým údělným knížetem Ottou Sličným; do roku 1149 zde byli břevnovští benediktini.

Stavba současného kostela započala 1669, kostel byl vysvěcen 1679. Roku 1995 byl kostel povýšen na „baziliku minor“. Bazilika Navštívení Panny Marie prošla rozsáhlou rekonstrukcí (2018 – 2020). 

Svou polohou, architekturou a výtvarnou výzdobou patří svatokopecký chrám mezi mimořádně zdařilé barokní stavby. Je mistrným dílem umělců a uměleckých řemeslníků, povolaných ze zemí za Alpami i z Vídně a pracujících ve službách olomouckého biskupa a opatů Kláštera Hradiska; za nimi však nezůstávala pozadu ani řada moravských a olomouckých umělců.

AH

Zdroj: Svatykopecek.cz

Londýn: Srdce Británie a elegantní tradice

Londýn je město nevídané pestrosti a výjimečné vzrušující atmosféry, které se nedá odolat. Ať už se zajímáte o historii, módu, umění, gastronomii či noční život, je velmi nepravděpodobné, že byste byli zklamáni. 

Každého návštěvníka Londýna zaujme jeho rozloha, se svým téměř tisícem čtverečních kilometrů je totiž největším evropským městem. Londýn má téměř osm milionů obyvatel.

Turistický ruch se soustředí na oblast definovanou hlavními atrakcemi, z nichž každá v průběhu roku přitahuje jeden až sedm milionů návštěvníků: Buckinghamský palác, Britské muzeum , Národní galerie , Westminsterské opatství , sbírka voskových figurín Madame Tussaud.

Londýn je doslova zasycen památkami. Ujít by vám ovšem neměla, alespoň tato trojice: Jedenáctipatrová hodinová věž Elizabeth Tower se svou dominantou – zvonem jménem Big Ben, unikátní most přes Temži Tower Bridge a Katedrála sv. Pavla.

Na dodržování tradic si v Anglii potrpí. Tradice tady čiší z každého koutu města, ale pro turisty jsou tou nejatraktivnější záležitostí všudypřítomné uniformy. Řeč je o zdvořilých londýnských strážnících, kteří se stali doslova symbolem Londýna.

Počátky Londýna sahají až do doby starověkých Římanů, kteří v prvním století položili jeho základy. Jak stoupala sláva a význam celé země, město na řece Temži se stávalo čím dál mohutnější a kosmopolitnější. Díky své dlouhé tradici je dnes plné různorodých etnik a kultur a slouží jako obchodní, politické a kulturní středisko.

Zdroj: Britannica.com

 

New York

New York je nejen světovým obchodním centrem, ale také střediskem umění, kultury, sportu a mnoha dalších odvětví. Vyniká svou architekturou, pro niž jsou typické výškové budovy. Jeho obyvatelé reprezentují nejrůznější světová etnika.

Nejlidnatější americké město leží ve stejnojmenném státě v severní části východního pobřeží v místech, kde se do Atlantického oceánu vlévá řeka Hudson. Rozkládá se na ploše více než 1 200 čtverečních kilometrů a jeho převážná část je tvořena několika ostrovy. V minulosti mu patřil status hlavního státu celé konfederace.

New York se člení na pět městských obvodů. Každý z nich má své specifické vlastnosti. Nejstarší Manhattan se z větší části rozkládá na stejnojmenném ostrově. Je vyhlášeným obchodním centrem, jemuž dominují stovky mrakodrapů. Hustě zalidněný Brooklyn leží na ostrově Long Island a většinu jeho obyvatel tvoří přistěhovalci z Asie a Jižní Ameriky. Pokládá se za chudý a velmi nebezpečný, ovšem ne v takové míře jako Bronx, který je obýván převážně Afroameričany. Ten je považován za nejchudší obvod s vůbec největší kriminalistou. Queens je obydlen různorodými etniky a tudíž i tamní zástavba je velmi pestrá. Za nejklidnější a nejbohatší obvod se považuje Staten Island.

New York je významným střediskem kultury. Nejen že na jeho území sídlí stovky významných uměleckých center, jakými jsou například divadlo Broadway, koncertní síň Carnegie Hall nebo Metropolitní muzeum umění. Je také rodištěm množství kulturních hnutí a celých uměleckých směrů a žánrů.

Tato metropole je nejčastěji navštěvovaným městem celých Spojených států. Jen za rok 2023 se sem vypravilo na 56 milionů turistů. Většinou sem jezdí nasát jedinečnou atmosféru, kterou město oplývá, a poznat tamní specifickou kulturu. Málokdy ovšem vynechají prohlídku světově proslulých míst a turistických objektů. Mezi ty nejdůležitější patří bezpochyby Socha svobodyCentral ParkWall StreetTimes Square a mnoho dalších.

New York – vznik slavného města

Prvním evropským cestovatelem, který položil nohu na půdu státu New York, byl Angličan Henry Hudson. Objevil tu velikou řeku, kterou nazval podle svého příjmení – řeka Hudson. Prvními usedlíky v New Yorku byli ale Holanďané, kteří na ostrově Manhattan založili svoji kolonii pojmenovanou Nový Amsterdam. Roku 1664 ji silou svých vojsk získali Britové a přejmenovali ji na New York. V dalších letech se vedly dlouhé spory a války mezi Francií a Británií. Krev tekla, nepokoje zmítaly zemí. Nadvláda nad kontinentem byla na vahách osudu, kterou ještě komplikovaly vrtkavé smlouvy s místními indiánskými kmeny. Nakonec byl spor vyřešen Pařížskou smlouvou ve prospěch Británie roku 1763.

Město New York zůstalo pod nadvládou Britů až do konce války. Až v letech 1789-90 se stalo městem nového státu. Populace se neustále zvyšovala. Příliv přistěhovalců, imigrace po občanské válce, to vše zapříčinilo enormní růst počtu obyvatel, který se v letech 1880-90 zdvojnásobil. New York disponuje největším americkým přístavem a zároveň má největší letiště na světě. Pokud ještě sečteme roční obrat jeho tří velkých letišť, můžeme New York pasovat na největší letecký uzel světa.

Zdroj: https: nyc.gov