Rubrika: OSOBNOSTI

„Když muž skoncuje se ženou, pro ni tím věc teprve začíná.“ Citáty, ty byly oblíbeným koníčkem amerického režiséra, producenta a herce Orsona Wellese, kterých za svůj život napsal opravdu mnoho.

V roce 2008 se Orson Welles dokonce objevil jako kreslená postavička ve Speciálním čarodějnickém díle slavného seriálu Simpsonovi, kde byl zabit jednou z hlavních postav, Homerem.

Nejvíce se ale samozřejmě proslavil svou filmovou tvorbou za kterou byl oceněný Oscarem. Velkého úspěchu se dočkal u rozhlasové adaptace románu H. G. Wellse Válka světů. Ta ale vyvolala veřejnou paniku. Posluchači se domnívali, že došlo k invazi mimozemšťanů do New Jersey. Několik lidí dokonce očekávalo konec lidské civilizace a spáchalo sebevraždu. U svých filmů se pokoušel uplatňovat především nové režijní metody, zvukové techniky, ale soustředil se i na netradiční práci s kamerou a střihem. I přes 150 tisíc prodělaných dolarů se za jeho nejznámější a zároveň první celovečerní film považuje Občan Kane natočený v roce 1941, ve kterém si sám režisér zahrál hlavní roli.

Orson se narodil v roce 1915 do rodiny známého vynálezce a továrníka Richarda Heada Wellese, který vynalezl karbidovou lampu.  Orsonovo šťastné dětství se začalo rozpadat, když jeho otec ve svých 46 letech prodal svou firmu a odešel do důchodu, ve kterém se stal alkoholikem.  Jeho matka byla koncertní klavírní virtuoska a zemřela, když bylo Orsonovi pouhých devět let. Po její smrti začal s otcem cestovat. Ten ho přihlásil do internátní Toddovy školy ve Woodstocku ve státě Illinois. Orson se zařekl, že s otcem nepromluví, dokud nepřestane pít, ten poté o dva roky později, v Orsonových patnácti letech, zemřel. Orsonovým opatrovníkem se stal rodinný přítel Dr. Maurice Bernstein z Chicaga. V roce 1931 dokončil školu a začal dálkově studovat chicagském uměleckém institutu.

Začínal pracovat jako reportér. Později se začal věnovat i herectví v Irsku, kam se v šestnácti letech přestěhoval. Před svou opravdovou kariérou si ještě procestoval pár zemí a vyzkoušel různé pracovní pozice od psaní barokní literatury až po člena ochotnického divadla.  V roce 1934 natočil svůj první krátkometrážní film The Heart of Age a oženil se za svou první ze tří manželek. O tři roky později si se svým přítelem Housemanem založili divadlo The Mercury Theatre.

V roce 1940 podepsal smlouvu s hollywoodským filmovým studiem RKO, které mu zaručilo 225 tisíc dolarů za natočení dvou filmů a absolutní tvůrčí svobodu. Tyto skvělé podmínky snad nikdy Hollywood nezkušenému filmaři nenabídl.

Než režisér odjel na natáčení do Ria de Janeira, režisérsky spolupracoval na natáčení filmu Journey into Fear. Když se vrátil, zjistil, že společnost The Magnificent Ambersons ze strachu zkrátila film o 43 minut a uvedla ho do kin. Snímek se stal opět propadákem.

V Hollywoodu získal pověst režiséra, který není schopen natočit výdělečný film.  Orson se z této urážky nikdy nevzpamatoval.
V roce 1952 natočil ve Francii už konečně úspěšný film The Tragedy of Othello: The Moor of Venice, který vyhrál v Grand Prix v Cannes. Do Hollywoodu se ale ještě několikrát vrátil a natočil tam filmy Dotek zla nebo jeho poslední celovečerní snímek s názvem F for Fake.

Orson si psal poznámky pro scénu, kterou měl točit 10. října 1985, jenže náhle zemřel na srdeční záchvat. Po jeho smrti bylo nalezeno čtrnáct filmů, které začal točit, ale z různých důvodů je nestihl nebo nemohl dokončit.

Foto:  AFP/Getty Images

Na každou osobnost můžou být různé pohledy. Záleží, kdo článek o ní napíše. To se ukázalo i v tomto případě. Studenti médií z Mezinárodní konzervatoře Praha dostali, během domácího vzdělání během karantény, za úkol v rámci předmětu Dějiny filmu napsat článek na téma Alfréd Hitchcock. Motivace byla jasná – nejzdařilejší zveřejníme. A protože jsme se nemohli v redakci rozhodnout mezi dvěma vybranými, přinášíme vám oba. Tak schválně, co zajímavého se z nich dozvíte?

Pohled 1

Úchylky amerického režiséra Alfréda Hitchcocka: Blondýnky i fobie z vajec

Schodiště, vlaky, matky, pády z výšky a především blondýnky byly posedlostí známého režiséra Alfréda Hitchcocka (1899-1980), a proto je obsazoval do hlavních rolí svých snímků.

Americko-britský filmař byl v soukromí opravdový podivín. První blonďatou herečkou, kterou obsadil do svého filmu Okno do dvora, byla půvabná Grace Kelly.  Ta po pár filmech od režiséra utekla, aby se stala monackou princeznou. Hitchcock ji ale vystřídal za další plavovláskou Kim Novak, která exceluje ve Vertigu. Jeho zaujatosti si začali všímat i jeho kolegové a manželka Alma Revilleová, která na rozdíl od hereček byla zrzka. S tou se Hitchcock seznámil u filmu, protože společně pracovali ve stejných filmových studiích. Své „ano“ si řekli roku 1926.  Další zajímavostí je, že Alma byla přesně o den mladší než Hitchcock. Sex spolu prý měli jen jednou a to, když se snažili o dítě. Je totiž známo, že sex nebyl u známého režiséra oblíbenou aktivitou.

V dětství neměl moc přátel, a to především kvůli své obezitě. Říkal, že se i doma držel stranou a hrál si sám. V pouhých pěti letech zažil děsivé momenty, když ho jeho otec kvůli neslušnému chování poslal s dopisem na policii. Po přečtení dopisu policie Hitchcocka zavřela na pár minut za mříže. Tato zkušenost se později objevila i v jeho filmech. Alfréd také trpěl tak zvanou ovofobií, což je fobie z konzumace vajec.

Láska k filmu se k němu v mládí nedostala. Studoval školu strojírenství a navigace, po studiích ho cesta zavedla jinou stranou a začal pracovat jako bankovní úředník. V té době si začal přivydělávat kreslením karikatur. Svou filmovou kariéru rozjížděl velice pomalu. Začínal jako kreslíř titulků pro němé filmy. K této práci se dostal díky svému koníčku. Jako režisér začal působit už v Anglii, kde se narodil.  Od roku 1939 začal pracovat převážně v USA. Později si také zažádal o americké občanství a žil se svou rodinou v Kalifornii. Hitchcockovy filmy jsou především založené na strachu a fantazii, doplněné typickým humorem. V roce 1925 dostal šanci režírovat svůj první film s názvem Zahrada rozkoše. Z jeho desátého snímku Její zpověď se stal jeden z prvních britských zvukových filmů. I když film byl jeho život a práce s herci k režii patří, měl s nimi opravdu zvláštní vztah. Herců si moc nevážil a jednou se dokonce zmínil o tom, že jsou jako dobytek, a podle toho by se s nimi mělo zacházet. K jeho nejvýznamnějšímu dílu patří film Psycho z roku 1960.

Hitchockok se může pyšnit několika oceněními. Za jeho život získal dva Zlaté glóby, osm Laurel Awards a pětkrát obdržel cenu za celoživotní dílo. Na ceny Oscara získal pět nominací na režii, nikdy však cenu nedostal. V roce 1940 se mu přece jen podařilo získat Oscara za nejlepší film roku.

Autor: Natálie Šámalová, 2.B (média)

Pohled 2

Alfréd Hitchcock tvrdil, že se s herci musí zacházet jako s dobytkem a měl fobii z vajec

 Z malého obézního chlapce, který byl rodiči trestán, se vypracoval na jednoho z nejznámějších režisérů. Pomohla mu zaujatost proti blondýnkám k jeho slávě? Někteří Hitchcocka srovnávají s Tarantinem. Spolupracovali s ním neznámější herci své doby a Alfrédovy filmové techniky se používají doposud. Byl Walt Disney jeho nepřítel?

 Obézní zlobivý hoch

Alfréd Hitchcock byl britský a americký filmový režisér a producent. Narodil se roku 1899 v Anglii. Jeho ne úplně šťastné dětství mu dalo inspiraci pro několik filmů. Chodil do katolické školy. Byl obézní a trávil čas sám. Jeho matka Emma ho často trestala za nevhodné chování, musel klečet mezi nohami postele. I otec byl velice zásadový. V Alfrédových pěti letech ho za nevhodné chování poslal na policejní stanici, kam si měl jít zažádat o trest. Byl na deset minut zamčen do cely.

Po smrti otce, tedy v patnácti letech, opustil katolickou školu a začal studovat strojírenství a navigaci. Po škole se věnoval práci bankovního úředníka. K práci začal publikovat krátké povídky, zaměřoval se na odhalování temných stránek jeho hrdinů. Hitchcockovým koníčkem bylo kreslení karikatur, díky této zábavě se později dostal ke kreslení titulků pro němé filmy.

 Těžké začátky

Jen krátkých pět let trvalo, než Alfréd začal natáčet své filmy. Ze začátku natáčel v Německu, jeho filmy byly ale katastrofy, například Zahrada rozkoše z roku 1925. Neúspěch bral pozitivně a přiučil se spoustě důležitým věcem, které později využil ve své tvorbě.

O rok později, tedy roku 1926, objevil svou múzu, inspiraci a poradkyni, jeho rusovlasou ženu Almu, se kterou byl do konce života. Zajímavé bylo, že v jedné z již zmíněných povídek, které ze začátku kariéry psal, popsal do posledního detailu Almu, kterou v tu dobu ještě neznal.

Spekuluje se také o tom, že byl Hitchcock asexuál, se svou ženou měl sex jen jednou, a to při pokusu o potomka. Možná to byla Alma, možná zkušenosti z Německa, nebo narozená dcera Patricie, které mu přinesly úspěch roku 1927 s novým thrillerem Příběh londýnské mlhy.

Ovofobie

Když jste se na Hitchcocka podívali, viděli jste metr sedmdesát vysokého, korpulentního muže. Nenapadlo by vás, že může mít fóbii z vajec, budily v něm bytostný odpor. Přestože sám nikdy žloutek neochutnal, byl značně znechucen z jeho žluté barvy.

Momentálně jednou z nejpopulárnějších snídaní dnešní doby jsou vejce Benedikt s tekoucím zlatavým žloutkem. Tato snídaně by Alfrédovi pravděpodobně zvedla tlak.  Prohlásil, že v životě neviděl nic odpornějšího než tekoucí žloutek.

Urážka herců?

Říká vám něco MacGuffin? Pokud jste si mysleli, že je to nějaká inovace McMuffinu ve fastfoodu McDonald´s, vaše odpověď je chybná. Jedná se o Hitchcockovu filmovou vychytávku. Je to věc nebo záležitost, okolo které se točí celý film, přestože sama nemá žádný vliv na vývoj filmu.

Velká kauza zasáhla Alfreda Hitchcocka ve třicátých letech. Bylo o něm prohlášeno, že údajně řekl: „Herci jsou jako dobytek!“ Toto tvrzení se samozřejmě všech dotklo a požádali Alfréda o vysvětlení. Ten se obhajoval faktem, že jeho tvrzení bylo pozměněno, řekl prý: „S herci se musí zacházet jako s dobytkem!“

Jak to myslel? Chtěl naznačit, že jsou herci nevychovaní a musí se s nimi zacházet tvrdě? Nebo že jsou hloupí a musí je postavit na místo, kde mají stát, protože by to sami nezvládli? Odpovědi na tyto otázky se již nedozvíme, Alfréd se ke kauze vícekrát nevyjádřil.

Problém s cenzurou

I přes Hitchcockův talent, mu americká studila nedopřála moc příležitostí. Producent Selznick neměl tohoto umělce rád a dával mu to značně najevo. Druhá světová válka právě ničila svět a Alfréd měl nutkání podpořit svou zemi. Do svého druhého amerického filmu Zahraniční dopisovatel, který byl vydán roku 1940, zasadil evropské prostředí a německou tematiku. Snímek byl však zcenzurován a nezůstala v něm ani zmínka o Němcích.

Alfrédova nejplodnější léta, jak sám udává, byla čtyřicátá. Roku 1946 objevil své oblíbené herce Caryho Granta a Ingrid Bergmanovou, které obsadil do snímku Pověstný muž. Tento thriller byl velice úspěšný, hlavně díky zamilované dvojici Granta a Bergmanové a samozřejmě i padoucha, kterého ztvárnil úžasný Claudio Rains.

Spousty žen si film zamilovala díky líbací scéně. V té době bylo povoleno líbat se ve filmu jen tři sekundy. Alfréd toto pravidlo obešel, když nechal Granta a Bergmanovou líbat se tři sekundy, s pauzami pořád dokola, celkem minutu a půl.

3D obraz

Hitchcock svůj specifický styl stále tvořil, počátkem padesátých let se bere jeho styl za utvořený. Zásluhu na tom měla i herečka Grace Kelly, se kterou natočil tři snímky. Jedním z nich byla Vražda na objednávku z roku 1954. Zde Alfréd použil již zmiňovaný 3D obraz. Byl sice jen v jedné scéně, ale je důležité, že vůbec byl.

Další inspiraci si režisér vzal ve válečném reportérovi, který musel být uvázaný na vozíček. Jeho jedinou zábavou bylo sledování sousedů skrz okno. O tomto příběhu vypráví jeden z nejslavnějších snímků Okno do dvora z roku 1954.

Blonďatá krev

Nejen manželka Alma si začala všímat Alfrédovy neobvyklé záliby v obsazování žen s blonďatými vlasy. Nebyla to až tak obliba jako spíš zaujatost. Hitchcock je obsazoval s přesvědčením, že jsou blondýnky nejlepší oběti. Jednou do rozhovoru sdělil: „Blondýnky jsou jako čerstvý sníh, na kterém jsou nejlépe vidět krvavé stopy.“

Kvůli Psychu nepřátelé

Určitě znáte Alfrédův nejslavnější snímek Psycho z roku 1960. V tomto hororu si zahrál Anthony Perkins i Hitchcockova dcera Patricie. Psycho je známé také díky své vraždící scéně ve sprše. Kvůli Psychu si však vytvořil nepřítele. Když požádal Walta Disneyho, o propůjčení zábavného parku pro záměr natáčení, bylo mu to zamítnuto s odůvodněním „Ten odporný film Psycho!“

Nejděsivější snímek s přírodní katastrofou, který se v Hollywoodu natočil, byl film Ptáci z roku 1963. Film vypráví o páru, který se přistěhoval do Bodega Bay. Zaútočil na ně racek a v tu chvíli do města vletí desetitisíce ptáků, kteří napadají obyvatele. Hlavní pár poté musí bojovat s nevysvětlitelnou silou.

Sir Alfréd Joseph Hitchcock 

V jeho posledních letech stihl natočit ještě čtyři filmy, při přípravě pátého bohužel zemřel na dlouholeté zdravotní problémy. Důvodem smrti bylo selhání ledvin v dubnu roku 1980. Bylo mu 81 let.

Alfréd za svůj život dostal spousty ocenění. Obdržel dva Zlaté globy, pět ocenění za celoživotní dílo, osm Laurel Awards. Ovšem nikdy nedostal Oscara za nejlepší režii, i když byl pětkrát nominován. Oscara za nejlepší film získal roku 1940 za film Rebecca.

Jeden z největších úspěchů ho čekal v roce 1980, pár měsíců před smrtí, při udělování novoročních vyznamenání královny Alžběty II., když obdržel Řád britského impéria a stal se Sirem.

Foto: FB Alfréd Hitchcock, Instagram

Módní dům Dior se na trhu pohybuje mnoho let. Roku 1946 ji založil módní návrhář Christian Dior spolu se svým přítelem a podnikatelem Marcelem Bousaccem na ulici 30 Avenue Montagne v Paříži. Během své existence vystřídal celkem osm kreativních ředitelů.

Christian Dior se narodil v roce 1905 v Normandii jako syn zámožného obchodníka. Vystudoval mezinárodní vztahy, avšak kariéra ve státní službě ho nelákala a místo toho si v Paříži otevřel malou galerii. Otec mu ji pomohl financovat, ale vymínil si, že rodinné jméno s ní nebude spojováno. Stále doufal, že si Christian zvolí diplomatickou kariéru. Počátkem 30. let zemřela Christianova matka a rodina přišla téměř o všechen majetek. Skutečnost, že syn projevuje spíše umělecké sklony a pohybuje se ve světě módy, už tolik nevadila. Talentovaného mladého muže, který si přivydělával prodejem módních skic, zaměstnal návrhář Robert Piguet a později Lucien Lelong. Nakonec v roce 1946 Christian Dior s pomocí investice Marcela Boussaca, tehdy nejbohatšího člověka ve Francii, otevřel svůj vlastní módní dům se třemi ateliéry a pětaosmdesáti zaměstnanci. O deset let později už měl osmadvacet ateliérů, přes tisíc zaměstnanců a kolekci parfémů. Když v říjnu 1957 zemřel na infarkt v italském Montecatini, zdálo se, že s jeho značkou je konec. Naštěstí měl velmi schopného, teprve jednadvacetiletého asistenta s nápadně bledou tváří jménem Yves Saint Laurent, který Christiana Diora dokázal plně nahradit.

 

Jeho první kolekce se nesla ve znamení „nové ženy“, jejíž šaty mají vosí pás, zdůrazněné poprsí, úzká ramena a odhalená kolena. Dior se stává tvůrcem nového vzhledu, nebo-li New Look. Autorkou tohoto termínu je šéfredaktorka amerického Harper´s Bazaru Carmel Snow. Od tohoto okamžiku se stává mezinárodně známou osobností. Po založení salónu a vytvoření první kolekce, zakládá také společnost na výrobu parfémů. Jeho první vůní se stal parfém Miss Dior. V 50. letech jeho tvorba představuje 50% francouzského exportu.

Foto: iconic.cz, wikipedia.org

Theodor Pištěk  je světově proslulým autorem filmových kostýmů a dekorací a držitelem Oscara za kostýmy k filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Za následující film Valmont obdržel cenu César a byl nominován na Oscara.

Theodor Pištěk  se narodil  25. října 1932 v Praze. Když se v roce 2020 jeho hyperrealistický obraz Alfy Romeo nazvaný Adieu, Guy Moll v aukci prodal za 21,2 milionu korun, stal se Pištěk držitelem zajímavého rekordu, šlo o nejdražší v tuzemsku prodané dílo žijícího českého autora.

Syn herců Theodora Pištěka a Marie Ženíškové, pravnuk malíře Františka Ženíška a vnuk Julia Ženíška, zakladatele a majitele firmy Ford Motor Company pro Rakousko-Uhersko: to je Theodor Pištěk. Do vínku dostal řadu talentů, pro rychlá auta, pro techniku i pro malování. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, několik let reprezentoval Československo v automobilových závodech na okruzích, vášeň pro techniku a rychlé vozy se promítla i do jeho malířského díla. Mezi nejznámější patří obrazy ze 70. let 20. století, inspirované biblickými tématy. Před časem byl Theodor Pištěk jako jediný český malíř zařazen do přehlídky East of Eden v budapešťském Ludwigově muzeu, která mapovala tvorbu hyperrealistických malířů z celého světa.

Kromě toho byl Theodor Pištěk od roku 1990 předsedou výtvarné rady Pražského hradu a navrhl nové uniformy Hradní stráže, které se používají dodnes. Byl rovněž iniciátorem a spolu s Václavem Havlem a Jiřím Kolářem zakladatelem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé výtvarníky. V roce 2000 obdržel od tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy 1. stupně, je držitelem ceny Český lev za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu, roku 2013 získal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a v roce 2017 Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.

Foto: sumava.net, wikipedia.org, galerieklatovy.cz

Herec Erdogan Atalay je představitel Semira Gerkhana z oblíbeného kriminálního seriálu Kobra 11. Dnes slaví 57. narozeniny!

Erdogan Atalay se narodil 22. září 1966 v Hannoveru. Jeho první role byl duch z kouzelné lampy v představení Aladin und die Wunderlampe v Staatstheater Hannover. Tuto roli získal v 18 letech, protože má po otci turecké rysy.

Roli vrchního komisaře Semira Gerkhana v Kobře 11 vyhrál v roce 1995, od té doby sešrotoval v seriálu stovky aut a způsobil si mnohačetná poranění, které by v reálném životě nepřežil nejspíš nikdo. Zatímco on je v seiálu prakticky nesmrtelný, po jeho boku se vystřídalo spoustu parťáků. Ztvárnili je například Mark Keller, René Steinke, Christian Oliver, Gedeon Burkhard nebo Tom Beck. Od roku 2016 si v Kobře 11 přisvojil také producentskou židli. 

Foto: Google

 

Americký herec Peter Falk, který by dnes oslavil 96. narozeniny, se na celém světě proslavil jedinou rolí – zhruba 35 let totiž ztělesňoval losangeleského detektiva Columba ze stejnojmenného televizního seriálu. Pomačkaný baloňák, nepřítomný pohled a laciné doutníky, tedy hlavní charakteristické znaky seriálového kriminalistického esa, jemuž neunikl žádný zločinec, však nebyly jedinou rolí tohoto herce se slovanskými kořeny, který zemřel 23. června 2011.

Dlouhá kariéra v roli inspektora Columba – poprvé jej hrál už v roce 1968 – dala zapomenout na Falkovy další herecké výkony. A ty přitom nebyly vůbec špatné: za televizní film The Price of Tomatoes (Hodnota rajských jablíček) dostal v roce 1962 první Emmy, o deset let později si vysloužil i divadelní cenu Tony za účinkování ve hře The Prisoner of Second Avenue (Zajatec Druhé avenue).

Falk se narodil 16. září 1927 v New Yorku. Ačkoli ho mnozí považovali za Italoameričana, jeho otec byl Polák, matka měla příbuzné v Rusku a jeho předci žili i v Maďarsku a Čechách. Než se vydal na hereckou dráhu, chtěl do armády. Vojáci ho ale začátkem 50. let nevzali kvůli výraznému hendikepu – měl totiž jen jedno oko, o pravé přišel kvůli rakovině už ve třech letech.

V Novoměstské radnici v Praze se to hemží myšlenkami z dosud neprozkoumaného světa , proč tomu tak je? Z jednoho prostého důvodu, právě zde probíhá výstava malíře, sochaře a pedagoga figurální kresby na VŠUP v Praze Libora Kalába s názvem „Dosud neprozkoumané“.  

Cituji z nrpraha.cz :“ Jeho výstava obrazů a kreseb je projekcí malířské tvorby, která odkazuje na symbolistické a mystické tendence v umění a je zároveň hledáním adekvátního vyjádření faustovské cesty k ukrytým pravdám a pramenům. Autor se snaží vést diváka pomocí skrytých a záhadných symbolů ke svému pochopení hermetismu v současné době. Zároveň je logicky ovlivněn nejen dramatickými ději kolem nás a svojí pedagogickou činností na VŠUP, ale i dlouholetým působením ve spolku Palaestra. Autorova pozoruhodná tvorba je odrazem prolnutí jeho osobního rozvoje v umění a ve sportu.“

V citaci zmíněný spolek Palaestra byl založený roku 1999 boxerem Janem Balogem. Náplní sportovního klubu bylo a je umožnit dětem ze sociálně slabých rodin smysluplně trávit čas. Dále se ve spolku pravidelně věnuje boxerským tréninkům i skupina, jejíž jádro tvoří výtvarníci a umělci.

Výstava byla nainstalovaná 6. 9., trvá do 20. 9. 2023, otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. Plné vstupné je 50 Kč, rodinné 100 Kč a snížené 20 Kč. Novoměstská radnice je na adresa Karlovo nám. 1/23, Praha 2.

fotografie z www.liborkalab.cz

Text: Jana Tesaříková

Na pódiu dovedl strhnout publikum nejen svými pěveckými schopnostmi, ale také charismatem. Miloval život, kterého si plnými doušky užíval až do svého skonu v roce 1991, ať už v osobním životě nebo na pódiu. Narodil se na Zanzibaru 5. září 1946 jako Farrokh Bulsara.

Freddie Mercury byl geniální muzikant, majitel hlasu s rozsahem k neuvěření, hvězda první třídy. Ale také rozpolcená duše a muž, který dlouho skrýval svou náklonnost k jiným mužům. Trápil se a bolest zaháněl drogami, na večírcích a nezřízeným sexem. A dost často vším dohromady. Freddie  Mercury za to zaplatil vysokou cenu – v roce 1991 ho zabil virus HIV. Dnes by mu bylo 77 let. Jeho hudba, ale žije dál. Každý druhý by dokázal zanotovat aspoň kousek z některé jeho písně. Například Bohemian Rhapsody, Somebody to Love nebo We Are the Champions – nesmrtelné hity fenomenálního zpěváka.