Rubrika: ART

„Pšeničné pole s vránami“ nebo také „Pole s havrany“ je obraz od nizozemského malíře Vincenta van Gogha. Je to jeden z posledních, které namaloval před svou smrtí, a hlavně poslední tematická krajina. Malba každopádně vyjadřuje stav umělcovy duše (rozpolcená cesta, zamračená obloha před bouří a vrány, které možná právě představují smrt), tehdy těžce zkoušené depresemi. Zrovna zde na tamto místě Vincent právě spáchal sebevraždu, kde se postřelil a za dva dny na to zemřel v náruči svého bratra Thea. 

Gogh namaloval obraz Pole s havrany v roce 1890. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do žluta a jeho formát je podlouhlý. Rozměr originálu je 50.5×103 cm. Umístěním originálu obrazu je Van Gogh Museum, Amsterdam, The Netherlands. 

Goghovo Muzeum – Amsterdam, Holandsko https://www.vangoghmuseum.nl/en
Ceny vstupenek: dospělí € 20, děti do 18 let zdarma, studenti € 10

Pražský rodák Franz Kafka (1883–1924) je jedním z klíčových autorů kulturního světa 20. století. Jeho romány, příběhy a korespondence byly přeloženy do desítek jazyků, jeho dílo a život se staly předmětem četných monografií a odborných studií. Kafkovo literární dílo ovlivnilo nejen další spisovatele, ale postupně zasáhlo mnoho různých oblastí kultury, jako např. film, hudbu a výtvarné umění.

Výstava KAFKAESQUE se zaměřuje na reflexi Kafkova díla a poetiky v současném výtvarném umění. Nenabízí historický pohled na jeho tvorbu, ale pohled, který odráží naši současnou situaci se všemi jejími složitostmi a nejasnostmi. Práce více než dvaceti mezinárodně uznávaných umělců ukazují, že Kafkovo dílo se svými odkazy na existenciální strachy a osobní úzkosti je pro naši dobu vysoce relevantní.

Pokusy porozumět Kafkovu literárnímu dílu a jeho životu po desetiletí představovaly velkou intelektuální a často i emocionální výzvu pro vědce i čtenáře a byly předmětem mnoha výkladů. Cílem této výstavy není stavět nové pomníky opakující stará klišé, ale reflektovat Kafkovo dílo perspektivou současného světa, který se nachází v bodě, kde staré již neexistuje a nové se ještě nezrodilo. Vztah Franze Kafky k výtvarnému umění a dopad jeho tvorby na vizuální kulturu stále patří k méně prozkoumaným oblastem. Mnoho textů se v minulosti zabývalo vlivem jeho rodné Prahy a její magické a tísnivé atmosféry na Kafkovo dílo, jen pár se jich ale soustředilo na jeho zájem o výtvarné umění, který byl hluboký a soustavný.

Výstava KAFKAESQUE, která se koná v rodném městě Franze Kafky, v Praze, při příležitosti stého výročí jeho smrti, představí díla mezinárodně uznávaných umělců, pro něž díla Franze Kafky zůstávají inspirací. Výstavu doprovodí řada akcí, včetně literárních čtení, filmových projekcí či koncertů.

Vystavující umělci:

Josef Bolf, Pavel Büchler, Jake & Dinos Chapman, Mat Collishaw, Rowynn Michelle Dumont, Martin Gerboc, Douglas Gordon, Matouš Háša, Gottfried Helnwein, Siegfried Herz, Magdalena Jetelová, David Lynch, Volker März, Jan van Oost, Wolfgang Pavlik, Jiří Příhoda, Nil & Karin Romano, Jaroslav Róna, Nicola Samori, Jakub Špaňhel, Johan Tahon, Mark Ther, Alexander Tinei, Maciej Toporowicz, Liu Xia

Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7 – Holešovice

Zdroj: NG

Václav Hollar se narodil v roce 1607 v Praze, odkud v roce 1627 odešel a působil několik let v Německu. V roce 1636 se v Kolíně nad Rýnem setkal s anglickým diplomatem Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu a Surrey, který mladého umělce najal a odvezl s sebou do Anglie.

U Arundelova dvora Hollar pracoval na katalogu v té době již proslulých uměleckých sbírek svého mecenáše. Vnímal a zachycoval však také anglickou krajinu, například oblíbená místa hraběte z Arundelu v panství Albury v Surrey. Zobrazoval zajímavé postavy, které potkával, vydával své proslulé cykly ročních období jako ženských postav, zabýval se pohledy na Londýn a jeho okolí a dalšími náměty. Brzy po příjezdu v roce 1637 vytvořil panoramatický pohled na Greenwich, který věnoval anglické královně. Ostatně – vydával grafické listy s portréty členů královské rodiny.

Když v Anglii v roce 1642 vypukla občanská válka, Hollar dva roky po té odešel na několik let do Antverp. Věnoval se zde různým námětům a realizacím grafik pro antverpské vydavatele, nepřestal však pracovat pro Arundela a jeho ženu. Podle kreseb, které si přivezl, vydal v Antverpách řadu pohledů na anglickou krajinu, na Londýn a další tamní místa. Nadále publikoval obsah sbírek hraběte z Arundelu, ať šlo o umělecká díla významných umělců, nebo například o vyobrazení motýlů a jiného hmyzu. Vydal zde také portrét krále Karla I. podle Anthonyho van Dycka a mnoho dalších grafických prací.

Nedávno se objevil doposud zcela neznámý grafický list s erbem se třemi zvony, který může náležet některé anglické (nebo německé) rodině a je datován rokem 1651. Umělec tedy byl i v Antverpách v kontaktu i s dalšími členy anglické šlechty. Národní galerie právě získala tento unikátní lept do svých sbírek a zde jej poprvé představila.

V roce 1652 se Václav Hollar vrátil do Anglie, kde se vlivem společenské situace po občanské válce změnili jeho zaměstnavatelé. Některé jeho práce v té době nicméně vznikaly také ve službách královské rodiny a v blízkosti potomků hraběte z Arundelu. Hollar zemřel v Londýně v roce 1677.

Zdroj: NGP

Malíř, grafik a teoretik umění Bohumil Kubišta se narodil 21. srpna 1884, ve Vlčkovicích u Hradce Králové a zemřel 27. listopadu 1918 v Praze. Patřil k zakladatelům českého kubismu. Svou tvorbou inspiroval mladou meziválečnou generaci.

Bohumil Kubišta vystudoval gymnázium v Hradci Králové a ve studiích pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Tam však dlouho nevydržel a kvůli odlišným názorům na směrování výtvarného umění z akademie odešel. V roce 1904 nastoupil na vojenskou službu do školy pro důstojníky v záloze v Pule, umělecké vzdělání získal soukromým studiem ve Florencii a Paříži. Tam vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy, z nichž se postupně vyvinul kubismus. Jeho jméno zaujalo francouzské umělce; například Guillaume Apollinaire obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou“ již od narození.

Kubištu podobně jako řadu dalších domácích umělců výrazně ovlivnila Muchova výstava v roce 1905 v pavilonu Spolku výtvarných umělců Mánes, považovaná za jeden z mezníků vývoje českého moderního umění. Společně s přáteli Emilem Fillou, Antonínem Procházkou a dalšími umělci Kubišta založil výtvarnou skupinu Osma. Psal kritické články do řady uměleckých časopisů, neúspěšně se snažil prosadit nové výtvarné styly. Po seznámení s Janem Zrzavým se stal hostem v umělecké skupině Sursum, ovlivněné okultismem. Nakonec ho v roce 1913 bezvýchodná finanční situace přiměla znovu vstoupit do rakouské armády. Byl přidělen jako důstojník k pevnostnímu dělostřelectvu v Pule, kde pak sloužil i během první světové války.

Po jejím skončení přijel na dovolenou do Prahy a po vyhlášení samostatného státu se jako jeden z prvních přihlásil do československé armády. Krátce na to však onemocněl a ve 34 letech zemřel na španělskou chřipku. Je pochovaný v Hradci Králové, hrob zdobí pomník od sochaře Františka Bílka.

Kubišta pocházel z velmi skromných poměrů a téměř celý život se potýkal s existenčními problémy, o jeho obrazy nebyl zájem. Více než sto let po jeho smrti však jeho obraz Staropražský motiv překonal rekordy českých aukčních síní, když za něj v aukci na pražském Žofíně kupec zaplatil 123 milionů korun. Překonal tak dosud nejdražší obraz Divertimento II Františka Kupky, prodaný v roce 2020 za 90 milionů korun. V roce 2024 se rekord pomyslně vrátil Kupkovi, když jeho obraz byl vydražen za částku přes 126 milionů korun. 

AH

Zdroj: NGP

Malíř, kreslíř a grafik Wallerant Vaillant (Lille 1623 – Amsterdam 1677) byl vynikajícím portrétistou, především ale proslul jako „první profesionální grafik pracující v mezzotintě“.

Vyškolil se v Antverpách u malíře Erasma Quellina II., spolupracovníka Petera Paula Rubense. Během 40. let se osamostatnil a působil v Amsterdamu a okolí. Jako vyhlášený portrétista, tvořící v malbě i pastelu, byl Vaillant pozván do Frankfurtu, kde v letech 1657–1658 probíhala volba císaře. Zde se obeznámil s novou grafickou technikou – mezzotintou, poprvé použitou ve 40. letech 17. století. Mezzotinta je specifická grafická technika; obraz v ní není vytvářen liniemi, ale pomocí tónově odstupňovaných ploch v černobílé škále. V 50. letech byla mezzotinta technikou ještě nedokonalou. Věnovalo se jí tehdy několik urozených amatérských grafiků, především talentovaný princ Ruprecht Falcký, syn českého „zimního krále“, tehdy pobývající ve Frankfurtu.

Kolem roku 1658 si Ruprecht přizval Vaillanta jako asistenta svého experimentování s mezzotintou a společně techniku podstatně zdokonalili. Již v roce 1659 se však jejich cesty rozdělily. Vaillant poté pobýval ve Francii a kolem roku 1665 se natrvalo usadil v Amsterdamu.  Zde začal intenzivně tvořit v mezzotintě a od poloviny 60. let do konce života zhotovil přes 200 kvalitních listů. Grafiky vytvářel podle vlastních obrazů a invence, ale reprodukoval také díla velkých mistrů italského renesančního a raně barokního malířství i svých holandských a vlámských současníků.

Zdroj: NGP

Edgar Degas, rodným jménem Hilaire Germain Edgar de Gas, se narodil 19. července 1834 v Paříži. Byl francouzský malíř, který byl považován za impresionistu, za něhož se ale sám nikdy nepovažoval, i když byl jedním z hlavních iniciátorů impresionistických výstav.

Edgar Degas stál mimo impresionistické hnutí a zdráhal se pojem „impresionismus“ vůbec přijmout. Byl zaujatý postavou v pohybu. Proto také, kromě baletek, zobrazoval i koňské dostihy. Aby mohl lépe kreslit postavy s jejich stíny a liniemi, nepoužíval Degas techniky impresionistů. Více než polovina jeho pastelů a olejomaleb zachycuje baletky, které vystupovaly mezi jednotlivými dějstvími v pařížské Opeře. Od sedmdesátých let 19. století kreslil a maloval baletky na jevišti, při zkouškách, v šatnách i ve chvílích odpočinku.

Čtyří baletky na scéně

Degasovo dílo je už svou tematikou, ale i provedením příliš jedinečné na to, aby nalezlo mnoho následníků. To platí i pro Čechy. V roce 1902 uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes pro české malířství zásadní výstavu s názvem Moderní francouzské umění. Spolu s dalšími impresionisty zde vystavoval i Degas. Z českých malířů měl k Degasovi nejblíže zřejmě Miloš Jiránek. Publikoval o něm v časopisu Volné směry a vystopovat Degasův vliv lze i na jeho obrazech. Z Degasovy tvorby vycházel v určité fázi svého vývoje i fotograf Karel Ludwig.

Žena s chryzantémami

1865

Žena s chryzantémami z roku 1865 je model, paní Paula Valpinçonová, zcela zatlačena na pravou stranu zobrazovaného prostoru vázou s obrovskou kyticí chryzantém.

Baletky

1884-1885

Obrazem Baletky se Degas navrací k již okusenému ovoci ve své tvorbě – odpočívajícím baletkám. Současně se navrací ke stylu malování, při kterém potlačuje detaily, vymazává rysy v obličeji i na těle a obdarovává postavy anonymitou. Přestože stále pracuje se svým starým stylem, Baletky jsou inovativní svou velikostí i kompozicí a bez pochyby patří do období označovaného jako Degasovo klasické období. To bylo odpovědí na volání mnohých kritiků, kteří protestovali proti množství používaných barev nebo liniím, které neodpovídaly soudobým malířským ideálům. Baletky jsou tak určitým manifestem. Toto dílo je předzvěstí působivé řady obraů baletek, které Degas vypracoval mezi 1890 a 1900.

Skupina tanečnic

Degas byl zaníceným pozorovatelem lidí, zejména žen, které jsou snad nejčastějším námětem jeho obrazů. Ve studiích modistek, tanečnic, žehlířek a pradlen usiloval o naprostou objektivitu. Své modely znázorňoval v přirozených pozicích, podobně jak by je zachytil fotografický objektiv. To ho později přivedlo k vlastnímu fotografování. Pečlivé studium japonských dřevořezů ho přivedlo k experimentování s nezvyklými úhly pohledu na předměty obrazů a neobvyklou kompozicí. Patrné to je např. na pozdním obraze Skupina tanečnic, v níž jsou všechny dívky nakupené v jednom rohu místnosti.

Orchestr v opeře

U modistky

Zcela nevidomý a částečně hluchý Edgar Degas 27. září 1917 v Paříži zemřel. Je pochován v rodinné hrobce na pařížském hřbitově Montmartre.