Rubrika: ART

Sandro Botticelli: Zrození Venuše

Obraz zachycuje okamžik, kdy se Venuše vynoří z moře nesena na lastuře. Západní vítr ji nese ke břehu, kde ji jedna z Hór (bohyň ročních období) podává květinami posetý plášť. Kromě samostatné ilustrace mýtu umělec zakomponoval do obrazu mnoho dalších konotací a významů. Obraz je v Galerii Uffizi v italské Florencii.

Zrození Venuše ukazuje Venuši vystupující z moře na břeh v podobě dospělé ženy. Vlevo vidíte letící postavy Zefyrů (boha mírného západního větru) ovívající Venuši stojí na mořské lastuře. Vpravo jednu z dcer Dia, bohyni Thalló (souhrně se Diovy dcery označují jako Hóry), která se chystá Venuši zahalit do květinového pláště, což symbolizuje příchod jara (alegorie jara). Všimněte si, že Venuše má nepřirozeně dlouhé paže a zkosené levé rameno. Na obraze je několik dalších symbolů: růžová růže je symbolem sexuality a lidské touhy (Venuše byla navíc bohyní květin). Mušle, kdysi odkazovala na ženské pohlavní orgány – symbol nového počátku a zrození, později byly lastury symbolem znovuzrození a zmrtvýchvstání. Bůh větru Zefyros a jeho žen Chloris symbolizují duchovno a spojení ducha a hmoty. Zlato na obraze podtrhuje hodnotu obrazu a odkazuje na dokonalost a lásku.

Sandro Botticelli (1445 – 1510). Známý také pod jménem Alessandro di Mariano di Vanni Filipepi. Botticelli byl italský renesanční malíř. Jeho práce náleží k tomu nejlepšímu, co v rané renesanci vzniklo. Příjmení Botticelli převzal údajně z přezdívky bratra, který byl tlustý jako bečka – „botticelli“. Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha. Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu. Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Mezi jeho nejslavnější díla patří Zrození Venuše a Jaro. Botticelli se nikdy neoženil – údajně se trápil neopětovanou láskou k Simonettě Vespucci, jenž měla stát modelem k jeho Venuši. Když umíral, přál si být pohřben k jejím nohám. Tak se také stalo.

Jaro

AH

Poslední večeře od Leonarda da Vinci

Věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci je k vidění v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde ho mistr po dlouhém studiu zhotovil mezi lety 1494 a 1498. Jeho inovativní přístup si vyžádal mnohonásobné restaurátorské zásahy. Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost. 

Ježíš sedí uprostřed stolu a je dominantní figurou na obraze. Ve smířlivém a odevzdaném gestu ukazuje na sklenici vína a bochník chleba. Kolem něj vidíme čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Ježíš pověděl. Řekl jim, že ho jeden z nich zradí.

Z levé strany obrazu nejdál od Ježíše to jsou Bartoloměj, Jakub menší a Ondřej. Blíže k Ježíši sedí tři nejdůležitější apoštolové. Jidáš drží v ruce váček s penězi, které dostal za zradu. Je v mírném záklonu a překvapení, neboť mu je jasné, že se Ježíš o jeho zradě dozvěděl. Budoucí první papež Petr (drží v pravé ruce dýku – na obranu Ježíše) sedí za ním a naklání se k Janu Evangelistovi.

Z pravé strany obrazu sedí nejdál od Ježíše Matouš, Juda Tadeáš a Šimon. V blízkosti Ježíše sedí (nevěřící Tomáš) Tomáš, Jakub větší a Filip.

Obraz má formát podlouhlý. Rozměr originálu je 450 x 870 cm.

Leonardo da Vinci (1452 – 1519)

Byl významným italským renesančním malířem, sochařem, architektem, hudebníkem i matematikem a vynálezcem. Bývá dokonce považován za největšího humanistu všech dob. Jeho umělecká díla jsou zvláštní a novátorská díky hledání kompoziční rovnováhy, pohybu postav a perspektivy dosahované hrou světla a barev. Využíval osobité techniky prolínání barev označované jako sfumato. Významná byla také jeho snaha zachytit povahu, náladu a výraz osob. Mezi jeho nejslavnější díla patří Poslední večeře, Dáma s hranostajem, Autoportrét a samozřejmě Mona Lisa, která je jedním z nejznámějších uměleckých děl v celé historii malířství.

Zdroj: santa-maria-delle-grazie.com/cs/Santa-Maria-delle-grazie, wikimedia

Pozvánka do Divadla Na Maninách: Sni dál-neřeš věk a žij!

Sni dál-neřeš věk a žij, je autorskou crazy komedií Marka Dobeše, kde Simona Prasková a Jana Vaculíková dostaly výrazné herecké příležitosti, ve kterých skutečně obě excelují. Pro velký úspěch se hra stěhuje na větší jeviště a vy se můžete těšit na toto představení již 12. září od 19 hod. v Divadle Na Maninách!

Co je pro moderní ženu důležitější – kariéra nebo rodinný život? A může se jí vůbec podařit žít plnohodnotně, pokud obě polohy nedokáže skloubit? Odpověď na tyto otázky hledá divadelní hra režiséra a scenáristy Marka Dobeše, který  debutuje na divadelních prknech v hudební komedii Sni dál.

„Sni dál – neřeš věk a žij “ je mimořádnou hereckou příležitostí pro Simonu Praskovou a Janu Vaculíkovou, které coby umělkyně, přítelkyně, a hlavně konkurentky, zábavně bojují o společného muže romantických snů. A jak už to ve světě vztahů bývá, také tak trochu nočních můr, které s sebou přináší život v showbyznysu.

Čt 12. září. 19:00

Sni dál – neřeš věk a žij

VSTUPENKY

 

AH

Foto: archiv Simona Prasková, Divadlo Na Maninách

Roy Lichtenstein v Albertině ke 100. narozeninám

Roy Lichtenstein byl americký malíř, který byl vedle Andyho Warhola jednou ze zakladatelských osobností pop-artu. U příležitosti jeho 100. narozenin oslavila vídeňská ALBERTINA mistra pop-artu Roye Lichtensteina obsáhlou retrospektivou, která spojila přes 90 obrazů, soch a grafik. Výstava byla zakončena 14. července 2024 a my si tuto výjimečnou výstavou  krátce připomeneme.

Díky zapůjčeným  exponátům z 30 mezinárodních muzeí, putovala nejvýznamnější a nejrozsáhlejší díla do Vídně z celého světa, mimo jiné z New Yorku – Museum of Modern Art a Whitney Museum, National Gallery, Washingtonu a Yale. University Art Gallery, New York Haven, Museum Ludwig, Kolín nad Rýnem, Louisiana Museum, Humlebæk, Moderna Museet, Stockholm a Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid.

Roy Lichtenstein je známý svými stereotypními blondýnami, válečnými hrdiny a kreslenými postavičkami s mluvenými bublinami. S jasnými  barvami, čistými liniemi a charakteristickými tečkami Ben Day, které napodobovaly levnou tiskařskou techniku ​​komiksů, utvářel svou kreslenou estetikou americkou uměleckou scénu 60. let.

Roy Lichtenstein je spolu s Andy Warholem a Jacksonem Pollockem jedním z nejvlivnějších a nejvýznamnějších amerických umělců 20. století.

Tato výstava byla realizována za podpory a ve spolupráci s Roy Lichtenstein Foundation a Roy Lichtenstein Estate.

Foto: Alexandra Hejlová

Nový film Tancem ke kořenům se představuje v novém traileru

Při příležitosti výročí jubilejního 70. ročníku Mezinárodního folklórního festivalu v Červeném Kostelci odstartuje premiéra nového dokumentárního filmu režisérky Evy Toulové – TANCEM KE KOŘENŮM. Celovečerní snímek zachycuje folklorní tance mezinárodních souborů z celého světa. Hlas dokumentu namluvil oblíbený herec Miroslav Táborský.

Film Tancem ke kořenům je novým dokumentem porovnávající rozdíly celosvětových lidových kultur na pozadí Mezinárodního folklórního festivalu v Červeném Kostelci. Tvůrci kombinují jak aktuální ročníky, tak i průřez nejzajímavějších tanečních souborů posledních 70 let. V desítkách rozhovorů se diváci dozvědí mnohé o tradicích folklóru v jiných částech světa a hodnotě, poslání a smyslu lidových tradic.

„Je fascinující pozorovat rozdíly folklórních kultur celého světa! Mít možnost natáčet tradiční tance, kroj, hudbu souborů z Indonésie, Itálie, Rumunska a mnohých dalších zemí světa, bylo něco výjimečného!“ popsala režisérka Eva Toulová a doplnila: „Je neuvěřitelné, že se něco tak velkého, celosvětového s neskutečným přesahem, děje u nás, a přitom se o ní ví poměrně málo. Doufám, že náš dokument pomůže šířit povědomí o tomto mimořádném festivalu.“

Natáčení probíhalo v Červeném Kostelci, kde se tradičně festival Mezinárodní folklórní festival koná. Letos odstartuje jubilejní 70. ročník. „Věřím, že se nám podařilo vybrat soubory, které opravdu reprezentují své země a divákům předvedou to nejlepší z folkloru svých zemí. Myslím, že bude z čeho vybírat a co srovnávat.“ uvedl prezident festivalu Petr Mědílek.

Film vzniká pod společností Copperfilm, která letos uvedla i hraný film stejné režisérky s názvem Superžena s Matoušem Rumlem, Igorem Barešem, Jitkou Sedláčkovou a dalšími známými tvářemi. Premiéra dokumentu se uskuteční v kině Luník v Červeném Kostelci, poté směřuje celovečerní dokumentární film do kinodistribuce a k následnému televiznímu vysílání.

Foto: Eva Toulová,  Copperfilm

Gustav Klimt a Atterské jezero

Gustav Klimt nebyl pouze jedním z nejvýznamnějších zástupců secese a spoluzakladatel spolku Vídeňská secese, ale také milovník krásných věcí v životě. Fascinovala ho zejména estetika růže jako symbolu vášně. Inspiraci nacházel v přírodě. Gustav Klimt během svých častých letních návštěv zachytil Atterské jezero v Horním Rakousku na mnoha malbách. Vedle portrétů, které jsou oslavovány pro svou inovaci, styl a kontroverzi, podtrhuje roli rakouského jezera v Klimtově inspiraci řada krajin a květinových obrazů.

Hornorakouský statek

Od konce 90. let 19. století navštěvoval Gustav Klimt Atterské jezero každé léto. Od roku 1900 do roku 1916 vytvořil kolem 40 ze svých více než 50 známých krajinomaleb v tomto regionu, a dal tak vzniknout působivému uměleckému odkazu Atterského jezera.

Avenue v parku hradu Kammer – (v Belvedere ve Vídni)

Osm let trávil každé léto v hostinci v Litzlbergu, v roce 1908 se přestěhoval na východní břeh jezera a během následujících letních pobytů se mu stala útočištěm Villa Oleander.

Zámek Kammer am Attersee III

Tento rekreační dům, postavený v roce 1872, patřil k hradu Kammer. Klimta malování této budovy uchvátilo – od roku 1908 ji vyobrazil pětkrát a její přilehlé zahrady dvakrát.

Makové pole

V okolí Atterského jezera se Klimt inspiroval ovocnými stromy, kvetoucími loukami, kopci a březovými, bukovými a jedlovými lesy.

Slunečnice

Venkovská zahrada se slunečnicemi

AH

Foto: artsy.net,  Imagno/Getty Images (úvodní fotografie -Gustav Klimt jako účastník večírku v Primavesi-house s domácím kabátem od Carla Otto Czeschky)

Albertina: Vídeňská galerie umění

Sbírky galerie Albertina jsou vyhledávané mezi milovníky umění z celého světa. Katalog Albertiny uvádí například 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürrera, 70 Rembrandta nebo 150 Egona Schieleho. Mezi další světoznámé autory zastoupené v Albertině patří Leonardo da Vinci, Paul Cézanne, Pieter Brueghel, Michelangelo, Peter Paul Rubens, Pablo Picasso a mnoho dalších.

Ve své stálé expozici prezentuje Albertina hlavní umělecké směry zhruba v rozmezí od 16. do 19. století.

Albertina se nachází v centru Vídně, která je součástí palácového komplexu Hofburg. Samotná budova pochází z počátku 18. století a do jeho poloviny složila jako residence pro místodržícího rakouského Nizozemska. Od roku 1794 je budova ve vlastnictví vévody Alberta Sasko-Těsínského, po němž také nese jméno a od té doby se postupně přeměňovala v galerii.

Kromě skvostných děl tak můžete v Albertině obdivovat i přepychové komnaty, v nichž jsou díla vystavena.

Foto: Alexandra Hejlová, C. Stadler (úvodní fotografie)

Palác Belvedere – nejvýznamnější sbírka rakouského umění od středověku až po současnost

Zámecký komplex, který se skládá z Horního a Dolního Belvederu a rozsáhlé zahrady, je jednou z nejkrásnějších barokních staveb v Evropě. Je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se tu nejvýznamnější sbírka rakouského umění od středověku až po současnost. K nejvýznamnějším památkám patří největší světová sbírka obrazů Gustava Klimta, včetně slavných zlatých secesních ikon Polibek a Judita.

Horní Belveder byl postaven v letech 1717 až 1723 podle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta. Za vlády prince Evžena měl především reprezentativní funkci. Za Marie Terezie a Josefa II. se jako jedno z prvních veřejných muzeí na světě stalo výstavním centrem císařských sbírek.

Dnes jsou v bývalém reprezentačním paláci prince Evžena Savojského trvale vystavena významná díla ze všech oblastí sbírky Belvedere, od středověku až po současnost. Kromě architektonických skvostů, jako je historický Mramorový sál, kde byla v roce 1955 podepsána rakouská státní smlouva, barokní palácová kaple, impozantní velké schodiště a velkolepá Sala terrena, se v Horním Belvederu nacházejí některá z nejvýznamnějších děl rakouských dějin umění. Vrcholem prezentace je největší světová sbírka obrazů Gustava Klimta, včetně secesních ikon Polibek (Milenci) a Judita.

Mistrovská díla Egona Schieleho, Oskara Kokoschky a zahraničních umělců doplňují kolekci vynikajících děl secesního umění a vídeňské secese. V Belvederu se nachází také nejvýznamnější sbírka děl z období vídeňského biedermeieru – včetně četných obrazů Ferdinanda Georga Waldmüllera -, rozsáhlá barokní sbírka, pozoruhodná středověká díla a významná díla z 19. a 20. století.

Zatímco Horní Belveder sloužil především reprezentačním účelům, v Dolním Belvederu se mělo původně především bydlet. Nakonec se sem přemístila část knížecích sbírek.

Dolní Belvedere

Mramorový sál

Mramorový sál, který se vyznačuje červenohnědým kamenem a zlacením, je nejvelkolepější místností v Horním Belvederu.

Foto: Alexandra Hejlová, C. Stadler (úvodní fotografie)

Geniální Pablo Picasso – Kubismus

Pablo Picasso, celým jménem Pablo Diego José Picasso, se narodil 25. října 1881 v Málaze ve Španělsku. Byl  španělský malíř a sochař. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.

Syn profesora malby, v jehož díle je obsažena celá pouť moderního malířství. Vytvořil nový styl – kubismus, který se v různé míře objevoval ve všech jeho dílech. Spektrum jeho maleb je totiž velice různorodé.

Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem (novinář a básník), který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.

První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký ten majetek, odešel Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.

Období Picassovy tvorby: 
– Modré období, 1901 až 1904
– Růžové období, 1905 až 1907
– Období ovlivněné Afrikou, 1908 až 1909
– Analytický kubismus, 1909 až 1912
– Syntetický kubismus, 1912 až 1919

Modré období

V modrém období (1901–1904) tvořil Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Není jisté, kdy přesně toto Picassovo období začalo. Je možné, že se tak stalo ve Španělsku na jaře 1901 nebo v Paříži ve druhé polovině toho roku. Strohá barevnost a smutné náměty (prostitutka, žebrák) mohou mít za příčinu Picassovu cestu po Španělsku a také sebevraždu jeho přítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvořil několik posmrtných portrétů Casagemase a v roce 1903 namaloval temný alegorický obraz La Vie – Život.

Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromný pokrm z roku 1904, na které je žena a slepý muž, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassových obrazech tohoto období objevuje častěji. Další časté téma jsou umělci, akrobati a harlekýni. Harlekýn – obvykle vyobrazený v oblečení se čtvercovým vzorem – se stal Picassovým osobním symbolem.

Růžové období

Pro růžové období (léta 1905–1907) je charakteristický veselejší nádech s oranžovými a růžovými barvami. Opět se zde často objevuje harlekýn. V roce 1904 se Picasso seznámil s Fernande Olivierovou. Vztah s ní a také vliv francouzských malířů se značně podepsaly na Picassově tvorbě. Roku 1906 strávil Picasso s Olivierovou deset týdnů v odlehlé katalánské horské vesničce Gosol, kde na něj silně zapůsobilo primitivní románské umění. Zde nastal radikální zlom v jeho malbě (Dva akty, 1906), který byl později označen jako africké období.

Období ovlivněné Afrikou

Na začátku Picassova afrického období (léta 1907–1909) stojí dvě postavy na obraze Avignonské slečny,  které byly inspirovány předměty přivezenými z Afriky. Nápady vzniklé v tomto období vedou přímo k následujícímu období – kubismu.

Analytický kubismus

Analytický kubismus (léta 1909–1912) je styl, který Picasso vytvořil společně s Braquem. Obrazy obou umělců byly v té době temné, vyvedené v hnědých barvách. Oba umělci malovali věci tak, jako by byly viděny z více úhlů najednou. Obrazy Picassa a Braqua z té doby jsou si velice podobné.

Syntetický kubismus

Syntetický kubismus (léta 1912–1919) je dalším stupněm kubismu. Umělec na obraz lepí i kusy papíru – často tapety nebo noviny. Jednalo se o první použití koláže v umění.

Picasso zemřel při večírku s přáteli po boku své manželky Jacqueline Roqueové 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii, byl pohřben v Vauvenargues. Jeho smrt byla smrtí geniálního a jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou. Picasso zemřel jako mistr bez dědiců, jako nejoriginálnější a nejtvořivější génius naší doby.

Ikona světového malířství Salvador Dalí – surrealismus

Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí (1904 – 1989). Španělský, přesněji katalánský, surrealistický malíř známý svými výraznými malbami. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy,  jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti.

Persistence paměti

 

Jedním z jeho nejslavnějších obrazů a možná vůbec nejznámějším surrealistickým dílem – je Perzistence paměti (1931). Obraz ukazuje kapesní hodinky, které splývají s krajinným pozadím. Tématem je čas, který není rigidní, není fixní a rozhodně není „spolehlivou“ konstantou. Dalí se stal známým, ale kvůli své výstřednosti i hodně diskutovaným umělcem. Mnoho z jeho veřejných vystoupení, prohlášení a způsobů, jak dělat věci, mělo schopnost vyvolat u veřejnosti diskuzi a polemiku.

Labutě odrážející se ve vodě jako sloni

Obraz Labutě odrážející se ve vodě jako sloni vytvořil v roce 1937 v jeho „paranoidně-kritickém“ období. Obraz zachycuje odraz labutí na hladině rybníka, který vnímáme v podobě slonů. Na levé straně si můžeme všimnout Dalího autoportrét. Autor chce prostřednictvím tohoto obrazu vyjádřit myšlenku, že to, co vidíme, záleží především na způsobu jakým na věc pohlížíme.

Hořící žirafa

Olejomalba na panelu v Kunstmuseum Basel.  Dalí namaloval Hořící žirafu před svým vyhnanstvím ve Spojených státech, což bylo v letech 1940 až 1948.

Velký masturbátor

Dílo z roku 1929 je jedním z obrazů Salvadora Dalího, kde jsou vidět části jeho těla, protože malíř chce na několika svých dílech zanechat stopu, aby byla vždy zapamatována. V tomto díle je vidět část jeho obličeje a úst, ale nos je obrácený.

Pokušení San Antonia

Obraz Salvadora Dalího z roku 1946. Dílo popisuje San Antonio de Abad v jakési poušti, kde klečí a v rukou drží kříž, který je vyroben ze dvou velmi tenkých tyčí, aby zabránil různým démonům, kteří si ho přejí napadnout.

 

Salvador Dalí nebyl jen malíř, ale také všestranný a eklektický umělec v pravém slova smyslu. Byl široce uznáván jako sochař, spisovatel, ilustrátor, režisér, šperkař a pro mnohé další profese. Vášeň a drtivá touha vyjádřit se v sochařství jsou v jeho životě konstantní.

 

Zdroj: Muzeum Dalí Enigma Praha, Wikipedia.org, Slavné obrazy