Herečka Miriam Kantorková už překročila osmdesátku, přesto je neustále plná elánu a těší se na nadcházející svátky. Hvězda filmů Romance pro křídlovku, Kladivo na čarodějnice, anebo seriálů Život na zámku a Ordinace v růžové zahradě prozradila, jak je bude trávit a jaká je její specialita.
Co pro vás znamenají Vánoce?
„Jak se říká – Vánoce jsou svátky pokoje, míru a osobního štěstí. Vzhledem k tomu, že už jsem starší občan tohoto světa, tak se samozřejmě snažím dodržovat tradice, jak jsme to vždycky v rodině dělávali. Den před Štědrým dnem jsme babička, maminka, a pak já chystaly sulc. Báječný masový sulc, který byl vždycky jako předkrm na štědrovečerní večeři. Ale už den předtím na něj chodili naši přátelé. A tuto tradici jsem převzala.“
Co nesmí chybět na vaší štědrovečerní tabuli?
„Samozřejmě smažený kapr, bramborový salát a ten náš sulc! Z vepřových nožiček, kůžiček a masíčka. Pak se otevře nějaké to šampáníčko a teprve potom, až později večer, jdeme ke stromečku a v osm nebo v devět večer si rozdáváme dárečky. Protože mám ale malá vnoučata, poslední dobou děláme štědrovečerní večeři trochu dřív.“
A následující den?
„Na Hod Boží se u nás vždycky dělala husa s knedlíkem a zelím, na Štěpána krůta. Všechno dodržuju dodnes.“
Máte Vánoce spojené i s duchovními hodnotami?
„No samozřejmě! Byli jsme křtění, jsme evangelíci. O Vánocích chodím do kostela, i když během roku na to nemám tolik času. Ale duchovno, to člověk především musí mít v sobě. Evangelická církev nemá svaté. Proto svátky nepěstujeme, jenom narozeniny. Ty tradičně slavíme, scházíme se, máme lepší oběd a večeři. Užíváme si narozenin, ale svátků tolik ne. Co se Vánoc týká, tam ale zachovávám tradici.“
Co ještě na Štědrý den dodržujete?
„Postíme se. Snídáme, ale oběd neděláme. A pak přijde až večeře. Sulc, rybí polévka, kapr se salátem, a pak většinou máme jablkový štrúdl. Otevřeme si lahvinku vínečka. To je naše tradice.“
Jaký nejoriginálnější dárek jste kdy dostala?
„Už si nevzpomenu. Protože to byly vždycky jenom praktické dárky! (směje se) Trička, svetry, boty, podkolenky… Nechyběla knížka. To, co běžně se dává. Teď už ale člověk na stará kolena nic nepotřebuje.“
Máte nějaké vánoční přání?
„Bude to znít jako klišé, ale já bych chtěla, aby byl klid a pohoda nejen mezi sourozenci a v rodině, ale aby z nás, dobrých lidí, nevyprchávala určitá spokojenost, ale naopak aby se vše daleko víc zhmotňovala. Bylo by krásné, kdybychom se měli všichni rádi, respektovali se, nebyla zášť a závist. Aby byla pohoda a lidi se měli rádi. Když to bude fungovat v rodinách, tak potom i mezi dalšími lidmi. Zesílí se pocit sounáležitosti. To bych si přála.“
Ondřej Spýťa Syrový
Komentáře z facebooku