Když jsme někdy koncem devadesátých let s fotografem Štěpánem Luťanským navštívili paní Evu Pilarovou v jejím Břevnovském bytě, hned ve dveřích nás přivítal velký kocour zvláštní krémové barvy. Čistokrevný britský kocour Lord nás oba očichal a milostivě dovolil vstoupit. Pak vyskočil na skříňku a moudře sledoval náš rozhovor i práci našeho dvorního fotografa. Na závěr naší návštěvy nám pak několikanásobná zlatá slavice prozradila, že se v nejbližších dnech chystá strávit svou dovolenou se svým manželem Janem Kolomazníkem na své chalupě, kde si nejlépe odpočine.
Jak dlouho na chalupě budete? Celé prázdniny?
Bohužel, mi to nikdy nevyjde na celé léto, protože i v létě jsou koncerty a také televize, tak jsem na střídačku chvíli v Praze a chvíli v chaloupce. Jestli ale předpokládáte, že jsem typická chalupářka, pak vás musím zklamat. Já i na chalupě odpočívám tak, že neustále něco dělám, protože pro mne by byl největší trest nicnedělání. Dokonce i při opalování se třeba učím nebo si připravuju povídání do rozhlasového pořadu Dobré jitro. Nebo vymýšlím čím vylepšit svůj koncertní program. Ani na chalupě nevynechám nikdy televizi, kromě televizních novin přece musím sledovat, co se děje s hrdiny mých oblíbených televizních seriálů. Noviny čtu také pravidelně – i ty vaše!
Předpokládám, že s Vámi kromě manžela bude i kocour. Jak snáší Váš Lord pobyt na chalupě?
Nejdříve je třeba objasnit situaci. Nemůžeme především říct, že my máme kocoura, ale jisté je, že kocour má nás. Jsme ochotni k vůli němu hodit po čtyřech, mluvit neskutečně pitomým rozmazleným přízvukem a náš mazaný kocourek se nám za to odměňuje náklonností, kterou rovným dílem rozděluje mezi manžela a mě. Obdobné je to rovněž s chalupou, protože mně spíš připadá, že kocour na chalupu bere nás. Hned na po prve, když se s chalupou seznámil a všechno si řádně očichal, zatvářil se spokojeně a dal nám najevo, že tam bude trpět i nás. Dokonce nám dovolí občas narušit své výsostné teritorium – pec.
Dohlíží na myši ?
Dá se to snad tak říci. Náš kocourek na chalupě zjistil, že v síni, na půdě nebo v kůlně se objeví občas myška. Dokáže ji bleskově ulovit, někdy, když mu přece jen uteče, sedí dlouhé hodiny před místem, kde se ukryla a trpělivě čeká, až se objeví. Vítězně pak přinese myš do pokoje, aby se s ní pochlubil. Nemá ale ton svědomí ji zakousnout. Zpravidla ji vítězoslavně položí na koberec a v tom okamžiku myš uteče. Pak loví kocour, můj muž i já. Když se nám ji podaří chytit, pustíme ji na svobodu. Kocour je tím nanejvýš znechucen, pohrdavě odkráčí a přestáváme pro něj existovat až do okamžiku, než dostane hlad. Jednou chytil myš a přišel se s ní pochlubit spícímu manželovi na pec. Ten se vyděsil a zařval. Kocour se urazil a myš si odnesl jinam. Ráno jsem se nestačila divit. Na polštáři vedle sebe spali svorně kocour Lord, Honza i myš. Než jsem si připravila fotoaparát, myš se vzbudila a utekla. Jak jsem už řekla, náš kocour žádnou myšku nezabije, on si s ní jenom hraje a tak tahleta nejspíš usnula na peci únavou.
Autor: Vladimír Rogl
Foto: FB – Eva Pilarová
Komentáře z facebooku