Ve středu 29. září 1915 se na jednomužovou četnickou stanici Vysoká u Mělníka v politickém okrese Mělník dostavila Emilie Čížková, manželka rolníka ze sousední obce Chodeč, která přišla na radu k panu strážmistrovi Bohumilu Mladému.
V jejich hospodářské usedlosti pracují dvě služky, Pavlína Dvořáková a nově i Marie Sklenářová. Právě druhá z nich, Marie, je nyní v podezření hospodyně, že krade v domácnosti různé věci a dokonce i peníze. Mimo to se ztratily i nějaké oděvy druhé služce Dvořákové.
Hospodyně zůstala po odvedení manžela a čeledína do pole na všechno sama. Proto, kromě služky Dvořákové, která u nich pracuje již řadu let, zaměstnala nově i Marii Sklenářovou.
Poté, co rolnice zjistila ztrátu stokoruny z uzavřeného prádelníku, vyzvala obě služky, ať se přiznají, která z nich bankovku odcizila, a navrátila ji, a pokud tak neučiní, že dojde pro četníka, aby provedl prohlídku služčiných věcí.
Jelikož se tak nestalo, přišla rolnice na četnickou stanici do Vysoké u Mělníka se žádostí o pomoc.
Již předtím se hospodyni ze zásuvky u spižírny ztratilo prádlo, košile a punčochy. Služce Dvořákové se prý rovněž ztratilo postupně několik kusů prádla a dokonce 4 koruny, což je pro služku poměrně značný obnos.
Strážmistr Mladý byl již ustrojen, jelikož se právě chystal odejít na obchůzku. Udělal si do svého notesu pouze několik poznámek. Vzal si služební karabinu a v doprovodu rolnice Čížkové vyrazil do Chodče vzdálené zhruba jeden kilometr.
Marii Sklenářovou, 19 roků staré nemanželské děvče narozené v Šárce a příslušné do Svémyslic v politickém okrese Brandýs nad Labem, strážmistr již delší dobu podezíral ze spáchání dvou dosud neobjasněných krádeží vloupáním, k nimž došlo v měsíci lednu 1915 na statku Kurzweilových v Chodči.
Na základě dožádání o prověření zachovalosti nově příchozí služky zaslaného dle Kancelářského předpisu pro c. k. četnictvo podle domovské příslušnosti, se od četnické stanice Jenštejn, do jejíhož obvodu Svémyslice spadají, totiž dozvěděl, že ač teprve 19 roků stará dívka byla již opakovaně trestána pro krádeže a byla dokonce podezřelá i z vloupání, které se jí však nepodařilo prokázat.
Během cesty Emilie Čížková sdělila strážmistru Mladému, že služka Pavlína Dvořáková podezírá Sklenářovou, která měla zanedbanou výchovu a dosti pohnutý život, ze spáchání krádeží k její škodě.
Kurzweilových zemědělská usedlost právě bezprostředně sousedila s usedlostí Čížkových.
Po příchodu do Chodče si strážmistr nechal od hospodyně zavolat služku Sklenářovou. Služka, když spatřila na dvoře četníka, se nenechala vyvézt z míry a zachovala zprvu naprosto chladnou tvář.
Strážmistr si vzal služku stranou a sdělil jí, že má důkazy o jí páchaných krádežích a důrazně ji vyzval, aby do deseti minut vrátila stokorunu odcizenou hospodyni a další věci, které své zaměstnavatelce, služce Dvořákové, ale i sousedům Kurzweilovým postupně odcizila.
Pod tíhou četníkova sdělení Marie Sklenářová úplně zbledla a přiznala se, že opakovaně kradla. Poté se odebrala na půdu nad chlévem a strážmistr Mladý se domníval, že zde má služka skrýš, kde odcizené věci ukrývá a odkud je přinese, aby je na jeho výzvu vrátila.
Dal se tedy do řeči s hospodyní, aby ukrátil čas čekání, než Sklenářová přinese z půdy odcizené peníze a oblečení.
Jaké ale bylo četníkovo překvapení, když Sklenářová po několika minutách přišla z půdy s prázdnýma rukama. V její tváři byl zřejmý vzdor.
Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat. Z půdy se objevily plameny! Místo kajícného doznání se ke krádežím a vrácení odcizených peněz a věcí služka zapálila slámu uloženou na půdě.
Přesto, že se všichni přítomní a lidé z okolí okamžitě zapojili do hašení ohně, lehlo popelem celkem 45 metrických centů čerstvé slámy při nedávných žních na půdu uložených a krov stavení.
Marie Sklenářová byla strážmistrem Mladým zatčena pro spáchané krádeže a pro zločin žhářství, kterého se dopustila ze msty za své usvědčení ze spáchaných krádeží. Byla ihned odvedena do vězení okresního soudu v Mělníku, kde strážmistr Mladý zpracoval zprávu o zatčení.
Od mělnického okresního soudu se strážmistr Mladý vrátil zpět na místo činu, zde v popelu na půdě v místě, kde měla služka Sklenářová svoji skrýš, nalezl sponky z oblečení a několik drobných mincí.
Právě nalezené spony z oblečení, které nepatřilo ani Emilii Čížkové, ani její služce Dvořákové, usvědčily Sklenářovou z krádeží vloupáním do statku Kurzweilových, ke kterým došlo v měsíci lednu, krátce poté, co začala u Čížkových sloužit.
Škoda vzniklá založeným požárem činila 4.000 korun, přičemž jen shořelá sláma byla v hodnotě 315 K.
Po přečtení Zprávy o zatčení Marie Sklenářové si mělnický okresní četnický velitel okresní strážmistr Václav Rubáš předvolal k raportu strážmistra Mladého a požadoval od něho vysvětlení, jak mohl dopustit, že služka v jeho přítomnosti mohla zapálit na půdě zemědělské usedlosti uloženou slámu a způsobit svým jednáním škodu ve výši několika tisíců korun.
Na dotaz nadřízeného strážmistr Mladý podle pravdy odpověděl, že jej ani ve snu nenapadlo, jak se, byť z několika krádeží podezřelá služka, zachová. Argumentoval však na svoji obhajobu tím, že by mu podezřelá v žádném případě nemohla utéct, a že její konání se nedalo ani v nejmenším předpokládat.
Jediné strážmistrovo štěstí bylo, že v době podpálení slámy na půdě nebyla Marie Sklenářová prohlášena za zatčenou. V takovém případě by se strážmistr Mladý mohl dopustit zločinu porušení povinnosti ve službě strážní podle vojenského trestního zákoníku, pod který kromě osob vojenských spadali i příslušníci četnictva.
Přesto bylo uvedené pochybení mělnickým okresním strážmistrem Rubášem zaznamenáno do kvalifikační listiny strážmistra Bohumila Mladého v rámci kvalifikačního řízení za rok 1915.
Při výslechu Marie Sklenářová uvedla, že oheň založila úmyslně, aby se pomstila za své usvědčení a chtěla jím zničit i odcizené peníze a oblečení, které nechtěla svým původním majitelům navrátit.
Rolnice Čížková při svém výslechu uvedla, že při přijímání druhé služky netušila, jakou za sebou má 19 roků stará dívka za sebou minulost. Nejprve zjistila krádež stokorunové bankovky uschované pod zámkem v prádelníku a až poté si uvědomila nevysvětlitelné postupné zmizení různých maličkostí jako byly košile, punčochy a podobně. Když začala zmizení bankovky řešit, tak zjistila, že i její služka Dvořáková v poslední době postrádá nějaké oblečení a peníze.
Marie Sklenářová byla žalována pro spáchání zločinů krádeže na věcech uzamčených, kterých se dopustila ku škodě rodiny Čížkových, služky Pavlíny Dvořákové a rodiny Kurzweilových, a zločinu žhářství spáchaného ku škodě rodiny Čížkových.
Obhájce dr. Schleissner se snažil vinu Sklenářové bagatelizovat tím, že jeho mandantkou odcizené oblečení mělo mizivou hodnotu a že škoda způsobená na majetku rodiny Čížkových není vysoká, jelikož usedlost má hodnotu přesahující 100.000 K, a navíc způsobená škoda byla kryta pojistkou.
Výjimečný šestičlenný senát pražského krajského trestního soudu v úterý 16. listopadu 1915 uznal Marii Sklenářovou vinnou zločinem krádeže stokorunové bankovky, prádla služky Pavlíny Dvořákové a prádla ku škodě rodiny Kurzweilových, a odsoudil ji na pět let do těžkého žaláře zostřeného čtvrtletním postem a temnou komůrkou s tvrdým lůžkem ve výroční den zločinu, to jest 29. září. Do výměry trestu jí byla započítána vazba od 29. září 1915.
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz. Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku