Neposlušné pískle – Marcela Kohoutová

Jednoho jarního dne se v hnízdě u ptáčků-zpěváčků vyklubalo na svět malé pískle. Sotva se ocitlo venku z vajíčka, hned dostalo hlad, a tak spustilo náramný křik a pískot.

„Proboha, táto, náš maličký má hlad. Honem mu sežeň něco k snědku!“ rozhodla ptačí maminka a rázně vystrčila ptačího tátu z teplého hnízda.

No, a tak se ptačí tatínek div neuštval, jak se činil, aby pro svého drobečka obstaral něco na zub.

Malé pískle zatím v hnízdě z plna hrdla křičelo, protože mu byla zima. Bodejť ne, když se ptačí mláďata rodí úplně holá.

Jakmile se ptačí táta objevil, už nedočkavě natahovalo krk a otvíralo zobáček. A to se ví, že mu tatínek přinesl jen samé vybrané lahůdky. Mušky, slaďoučké červíky a vůbec všelijakou hmyzí havěť, která všem ptáčkům náramně chutná. Máte pocit, že to přece nejsou žádné dobroty? Tak to jste na omylu, protože písklatům tyhle potvůrky chutnají úplně stejně jako vám pribináček nebo zmrzlina.

Jen co holátko všechno spořádalo, už zase natahovalo hladově krk a chtělo další nášup, jenže táta už nic neměl. Pískle se tedy dalo znovu do pořádného křiku.

Ptačí maminka opět rázně rozhodla: „Táto, nic naplat, musíš letět znovu!“

„ Jenže náš maličký má pořádný hlad a já sám tolik červíků a mušek neseženu. Musíš mi pomoct!“ žadonil ptačí tatínek.

„Nemůžeme přece našeho drobečka nechat samotného. Co kdyby vypadl z hnízda,“ strachovala se ptačí maminka.

„Neměj strach, já mu domluvím,“ rázně rozhodl ptačí táta a jal se pískleti vysvětlovat, že vrtění se v hnízdě je tuze nebezpečné a naklánění se přes okraj ještě víc. Zkrátka, aby bylo poslušné a trpělivě a v klidu čekalo na návrat rodičů. Po tatínkově domluvě oba opeřenci odletěli a pískle osamělo.

Jenže chtějte od malého a nerozumného holátka, aby klidně sedělo a čekalo. Sotva byli ptačí rodiče z dohledu, už se rozhlíželo na všechny strany, naklánělo se přes okraj hnízda a zvědavě nakukovalo, co je to tam dole. Vtom se ale hnízdo nebezpečně zakymácelo a šup, bum, bác, pískle vypadlo a bezmocně žuchlo dolů na zem.

„ Auuuu!“

To se ví, že si pořádně natlouklo, ale hlavně se pořádně leklo. Co se to jen stalo? Kde to je a kde je jeho rodné hnízdo? Potlučené pískle se dalo do hlasitého nářku: „Píp, píp, mamííí, tatíííí, kde jste? Jsem tady dole! Píp, celé tělíčko mě bolí a chci zpátky do hnízda, pomóóóc!“

Zanedlouho přiletěli ptačí rodiče a s hrůzou vidí, že jejich holátko v hnízdě není. Naštěstí drobečkův nářek byl tak silný, že svoje pískle okamžitě našli. A tak svého maličkého opatrně uchopili do zobáčků, každý hon vzal za jedno křidélko, a tak ho dopravili zpět do hnízda.

Pískle bylo rádo, že je zase doma, a když se pořádně napapalo, uvelebilo se spokojeně v teple pod máminým křídlem.

„Vidíš, co se může stát, když malé a bezmocné holátko neposlouchá rodiče? Musíš ještě nějaký čas počkat, abys trochu povyrostlo a zesílilo a potom tě naučíme létat. Do té doby ale musíš hezky sedět v hnízdě!“ domlouvali mu ptačí rodiče.

Pískle je chvíli poslouchalo, jenže najednou se mu začala únavou zavírat očka, a než se venku pořádně setmělo, spalo už jako dudek.

Jen ať hodně spí, protože ve spánku nabere síly k růstu, aby se mohlo začít učit létat. A až vám jednou, už jako dospělý ptáček přiletí k oknu zazpívat, budete obdivovat, jak mu to krásně notuje.

Pohádka z knihy – Pohádky pro malé caparty 

Autorka knihy: Marcela Kohoutová

Ilustrace: Inka Delevová

Naše vojsko – knižní distribuce. s.r.o.

Foto: Jana Tesaříková, nakladatelství Naše Vojsko

Komentáře z facebooku