Kreslila odmalička, ani školní výtvarné soutěže nevynechávala, ale přesto u rodičů se svou touhou studovat nějaký obor spojený s výtvarnem neuspěla. Pustila se tedy do samostudia. Malovala a kreslila přírodu, zátiší, pustila se do portrétů, když dostala k vánocům olejové barvy, už ji malování neopustilo nikdy.
Zdena pochází z Trutnova, ale dokud se nestala členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov, nenapadlo ji, že by mohla svá díla ukázat veřejnosti – malovala si pro sebe a nanejvýš pro přátele. Nyní už má za sebou dlouhou řadu výstav nejen se spolkem, ale i s dalšími přáteli, a to u nás i v zahraničí. Od roku 2017 nejčastěji vystavuje s výtvarným uskupením Řád chaosu, které působí v Praze a jehož je členkou.
Když temperu nahradil olej a taky akryl a pastel, její díla změnila téma i rozměr, inspirací se jí staly sny vlastní i cizí, poezie, hudba a fantazie. Ale i každodenní život, kdy s oblibou zachytí obyčejné momenty, které se stávají neobyčejnými. Například její obraz Poslední tramvaj – byly v ní ty oprátky, nebo se jí jen zdály?
S malířkou jsem měla možnost pohovořit.
Pamatujete si moment, kdy jste začala malovat a cítila jste, že je to vaše životní láska?
Ani ne, je to hodně dávno, ale kreslila a malovala jsem denně – třeba když jsem dostala pohádkovou knížku bez obrázků, ilustrovala jsem si ji sama. Postupem let jsem zjistila, že mi malování pomáhá uvolnit se a zbavit stresů, na chvíli pobýt v jiném, příjemnějším světě. A to trvá dodnes.
Malujete doma anebo venku v přírodě?
Dříve jsem chodila do přírody – na Rýchorách jsem kreslila pastelem podzimní lesy, rudkou lesní zákoutí, na hříbárně pobíhající koníky… Teď už venku moc netvořím, jen letos jsem si to oživila na plenéru na Jestřebích horách s přáteli z několika místních výtvarných spolků.
Které obrazy jsou pro vás ty nejpovedenější?
Těžko říct, většinou to bývají ty poslední… ale věřím, že povedenější ještě přijdou.
Jak často malujete?
Jak to dovolí nálada a okolnosti – ne vždy jsou příznivé, nemám ateliér a maluju doma v bytě.
Nedávno jste vystavila cyklus obrazů s básněmi vepsanými přímo na plátno. Jsou to vaše básně, nebo takhle ztvárňujete i poezii jiných autorů?
Básně jsem psala skoro tak dlouho, jako maluju, jsou to tedy moje básně. Ne všechny se dají zobrazit, je to jen výběr. A jiní autoři? Co třeba Kytice K. J. Erbena – to bylo téma jedné naší výstavy s Řádem chaosu, nebo Mršina Charlese Baudelaira. A pak jsem ještě nedokončila překlad sbírky haiku francouzské básnířky Sylvaine Arabo, kdy tato trojverší taky doplňuju ilustracemi.
Kde můžeme vaše obrazy vidět?
Jak už jsem uvedla, nemám ateliér, takže jedině na facebooku v profilu Art tendre – Zdena Bočarova a potom pokaždé, když se koná nějaká naše výstava.
fotografie: archiv Zdeny Bočarové
Komentáře z facebooku