Povídka Jiřího Poláčka z Prahy má název „Chalupa“ a my budeme svědky jedné záchrany tří králíků před krupobitím.
Jako většina Čechů i my s manželkou jsme asi tři roky po svatbě zatoužili po nějaké té chatě nebo chalupě, takže jsme nakonec koupili ohromný barák za dost peněz. Abych chalupu výstižně popsal, stačí říci, že když jsme natírali okna, tak jsme natírali jen ta venkovní křídla a ještě jen z venkovní strany. Těch křídel bylo 110.
Dřeli jsme tam jako na panském a stále jsme čekali na ten moment, kdy bude všechno hotovo a my si dáme pod slunečníkem tu odpolední kávu. Hotovo nebylo nikdy, ale překvapivě na to období vzpomínáme jako na šťastné roky, kdy jsme večer, protože už nebylo na práci vidět, hráli karty a pili víno nebo pivo, pro které jsme chodili do džbánku k Černé růži.
Poslední rok, ve kterém jsme chalupu prodali, byli u nás na prázdninách i Pepa, Fanda a Venda. Tři králíci, které nám půjčila babička. Měli krásnou boudu s papundeklem místo střechy a „zahradu“ asi 2 x 2 metry s králičím pletivem nahoře a na stěnách, aby na ně nešli dravci. Jednou přišlo krupobití a králíci byli venku s boudou, u které se mi zdálo, že ta střecha
je na kroupy trochu fórová. A tak jsem rychle vyběhl jen v trenýrkách s kbelíkem v ruce ven, že králíky naházím do kbelíku a pustím zatím třeba do koupelny nebo do předsíně, než se krupobití přežene. Byl již večer, obloha se zatáhla temnými mraky, nebylo tedy moc vidět.
Takže jen v těch khaki trenýrkách a s kbelíkem jsem vyrazil z chalupy zachraňovat. Krupobití bylo ale fakt silné, zdálo se mi, že jde o život, tak jsem si narazil ten kbelík na hlavu a sprintoval do zahrady ke králíkům. Zbaběle jsem usoudil, že papundekl kroupám odolá, a rychle jsem se otočil a s kbelíkem na hlavě mazal do domu. Vrazil jsem do kuchyně, kde
stála s vytřeštěnýma očima moje mladá žena, která stačila jen vydechnout: „Dobře že jsi doma. Venku běhá nějaký Kyklop. Je nahý, má divnou modrou hlavu a žádný krk. Měří asi dva metry. Ne abys šel ven!“ V první chvíli mi to nedošlo a šel jsem se k oknu podívat. Moc toho vidět nebylo, tma, déšť a kroupy, občas nějaký ten blesk. Pak mi to došlo a začal jsem se smát. Když jsem za chvilku přinesl modrý kbelík a dal si ho na hlavu, smála se už také.
Autor příběhu: Jiří Poláček, Praha
Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.
AUTOR: Alexandra Hejlová
FOTO: Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline
Komentáře z facebooku