Každou sobotu vám představujeme jednu povídku z knihy „KRAŤASY“. Dnešní povídka má název „Benátky“, věřím, že vás pobaví stejně tak, jako mě. Tento příběh se stal Libuši Vychopeňové z Hradce Králové.
Pro nás, kterým minulý režim nedovolil téměř nikam vycestovat, připadaly otevřené hranice v roce 1990 jako zázrak. Chopili jsme se jakékoliv příležitosti, jenom abychom něco ze světa viděli. Tenkrát se uskutečnil bezpočet podnikových zájezdů, jejichž organizace spočívala v objednaném autobusu a jinak nic – žádné zajištěné ubytování, hygiena nahodilá. Takže autobus byl jediným jistým bodem těchto putování.
Jedna taková cesta mě a mého manžela zavedla do Benátek. Městem jsme byli okouzleni, nevynechali jsme nic, co nám tištěný průvodce doporučil. A tak jsme se dostali také ke Kanálu Grande. Dočetla jsem se, že se do Kanálu, byť na pohled krásného, dostávají splašky z téměř celého města, přesto mě ale napadlo zjistit, jak je v něm teplá voda. Po celém břehu do vody vedly hezké, široké a nízké schody. Co jsem ovšem neviděla – že byly potaženy bezbarvým slizem. A tak když jsem stoupla na první schod, podjely mi nohy
a já jsem po zadku pomalu klouzala na druhý a pak třetí schod. Manžel, který stál vedle na malém dřevěném molu, uviděl moje potíže, chytil mě za ruku a popotáhl nahoru. Kroutil hlavou, jak vůbec mě něco takového mohlo napadnout, a odcházel. Bohužel mě z vody jenom popotáhl, ale nevytáhl. A já jsem začala svoji klouzavou cestu do kanálu opakovat. Vodu jsem měla až pod bradou a hlavou mi blesklo, že budu muset začít plavat. Z vody
mě vytáhli tři italští výrostci. Vůbec jsem jim neměla za zlé, že se div nad mým počínáním neumlátili smíchy, hlavně že mě opustili, až když jsem stála na pevné zemi.
Autobus s našimi věcmi měl být otevřený až za 4 hodiny, a tak jsem dál procházela Benátkami a oblečení na mně, díky hezkému počasí, pomalu prosychalo. Když jsem pak v autobusu požádala spolucestující, aby mi umožnili celou se převléknout, veselé poznámky nebraly konce. A ještě nyní, když někoho z tehdejšího zájezdu potkám, neopomene mi mou nedobrovolnou koupel v Kanálu Grande připomenout.
Autor povídky – Libuše Vychopeňová, Hradec Králové
Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Knihu si můžete objednat přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.
AUTOR: Alexandra Hejlová
FOTO: Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline
Komentáře z facebooku