Po úspěšném absolvování školy pro výcvik četníků na zkoušku u zemského četnického velitelství v Praze byl četník na zkoušku desátník Ludvík Podskalský na jaře roku 1930 přijat do definitivního stavu četnictva a jmenován strážmistrem.
Prvním služebním působištěm novopečeného strážmistra byla třímužová četnická stanice Dolní Hbity v politickém okrese Příbram, na které doplnil její systemizovaný stav. Velitelem četnické stanice byl vrchní strážmistr Emil Hrdlička a služebně starším kolegou strážmistr Josef Roček.
Vrchní strážmistr Hrdlička seznámil strážmistra Podskalského se staničním služebním obvodem a ten byl zakrátko vzhledem k nízkému početnímu stavu četnické stanice vysílán do služeb sám, byť zpočátku pouze v denní době.
Při jedné z obchůzek na konci měsíce dubna během cesty do Horních Hbit, krátce poté, co minul křižovatku Brodce, byl přivolán dělníky ze stavby nové silnice k nálezu lidské kostry. Jednalo se o silnici vedoucí z Dolních Hbit přes křižovatku Brodce do Smolotel. Jelikož ve Smolotelech byla sousední četnická stanice, záleželo na tom, do obvodu, které četnické stanice místo nálezu spadalo.
Již při sdělení, že k nálezu došlo na rozcestí do Žlíbků a Horní Líšnice, do kterého navíc ústila polní cesta z Nepřejova, bylo strážmistru Podskalskému jasné, že jde o případ spadající do staničního služebního obvodu jejich četnické stanice.
Po příchodu na místo strážmistr nejprve vykázal shromáždivší se osoby do patřičné vzdálenosti a následně zjistil, že při kopání nové silnice dělníci v hloubce zhruba padesáti centimetrů objevili lidskou kostru.
Vzhledem k tomu, že na kostře na první pohled byly zřejmé pouze zbytky zetlelého oděvu, což nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o starší nález. Přesto bylo zapotřebí o tak závažném nálezu vyrozumět velitele četnické stanice a samozřejmě okresní soud v Příbrami, aby vyslal na místo soudní komisi k ohledání nálezu. Z toho důvodu vyslal strážmistr do Dolních Hbit jednoho z přítomných mladíků, který jel okolo na jízdním kole a zastavil se na místě neobvyklého nálezu.
Jako první se na místo dostavil vrchní strážmistr Hrdlička, který po přijetí hlášení podřízeného o dosud zjištěných skutečnostech, pochválil strážmistra Podskalského za správné zajištění místa nálezu a to, že udržel houf zvědavců v náležité vzdálenosti. Vykázal jim totiž místo u nedalekého křížku.
Soudní komise se z Příbrami dostavila na místo až pozdě odpoledne. Lékař konstatoval, že se jedná o kostru muže ležící na místě více než 50 let. Kosti byly sebrány a dopraveny do márnice hřbitova v Dolních Hbitech. Při podrobném ohledání kostí bylo zjištěno, že jedno žebro v oblasti srdce bylo poškozeno střelou. Nejen neobvyklé místo nálezu, ale i stopa po střelném zranění nasvědčovaly tomu, že se jedná o zločin, byť již zřejmě promlčený.
Blízkost lesa nedaleko od místa nálezu nasvědčovala tomu, že se může jednat o kostru pytláka, který zahynul při přestřelce s pytláky.
Zpráva o nálezu lidské kostry se rychle roznesla po okolí, a dokonce se dostala do celostátního tisku.
Záhy však byla vyvrácena domněnka, že se jedná o kostru pytláka. Může se jednat o kostru jistého Buchala jehož náhlé zmizení mělo souvislost s vraždou četníka Růžka ze smolotelské četnické stanice.
Strážmistra Podskalského začal případ starého, ač již promlčeného zločinu velmi zajímat a snažil se po svolení staničního velitele zjistit k němu více informací. Věnoval se případu nejen ve službě, ale i ve svém volném čase, kterého měl dostatek, jelikož jako mladý a svobodný četník bydlel v dolnohbitských četnických kasárnách.
Od velitele četnické stanice se dozvěděl, že četník Vincenc Růžek byl zavražděn ve službě v prosinci roku 1872, tedy před 58 lety a byl pohřben na zdejším hřbitově.
Při návštěvě hřbitova strážmistr Podskalský skutečně našel udržovaný hrob a na náhrobním kameni bylo německy napsáno: Winzenz Růžek Gendarm ermordet 18 8/12 72 Ruhe saft. Na témže náhrobním kameni bylo uvedeno, že v hrobě byl později pohřben i c.k. strážmistr Franz Seiler, který zemřel 16.4.1905. Od hrobníka se dozvěděl, že se jednalo o velitele dolnohbitské četnické stanice, což si následně ověřil i v Památníku jejich četnické stanice.
Hrob četníka Čeňka Růžka
Daleko zajímavější informaci se ale dozvěděl od místního faráře. Nedaleko místa nálezu kostry se totiž nachází na kamenném podstavci železný kříž, ke kterému strážmistr vykázal shromáždivší se zvědavce. Tento kříž byl zbudován na náklady Josefy Větrovské z Horní Líšnice a byl vysvěcen farářovým předchůdcem při pouti z Dolních Hbit na Makovou dne 25. května 1913. Paní Větrovská byla porodní asistentkou, a tudíž často musela chodit k nastávajícím maminkám do okolních obcí i ve večerní a noční době. Jednou při noční cestě se jí na polní cestě mezi Horní Líšnicí a Nepřejovem zmocnil neklid a strach. Když po čase opakovaně šla se svými vnuky večer polní cestou po kopci Divák tak spatřila vysokou postavu držící v ruce dlouhý prut, kterým v pravidelných intervalech švihala. Rozrušená babička se ptala svých vnuků, zdali viděli a slyšeli zjevení jako ona, ti však odpověděli, že nikoliv. Po několika metrech zjevení zmizelo a žena se opět uklidnila. Od té doby se tomuto místu v noční době raději vyhýbala. O svých vidinách se ale svěřila při zpovědi dolnohbitskému panu faráři a na jeho doporučení nechala na své náklady zbudovat kamenný podstavec, na který byl umístěn opuštěný kříž z místního hřbitova, který věnoval farář.
K samotnému případu zavraždění četníka Růžka zjistil strážmistr Podskalský podrobné informace z Památníku četnické stanice Smolotely, které čítaly více než tři strany úhledného rukopisu psaného v němčině.
Dne 8. prosince roku 1872 konal četník Vincenc Růžek z četnické stanice Smolotely denní obchůzku. Okolo 8. hodiny večerní opustil Nepřejov a vydal se polní cestou podél lesa zpět na četnickou stanici, kam se ale již nevrátil.
Druhého dne ráno našly děti jsoucí z Nepřejova do Dolních Hbit do školy v místě, kde se sbíhaly cesty tělo zavražděného četníka. O svém nálezu informovali obecního starostu a ten zajistil vyrozumění četnické stanice ve Smolotelích.
Vyšetřováním, kterého se účastnili i příslušníci četnických stanic v Příbrami a z Krásné Hory spadající již do politického okresu Sedlčany, a soudní komise okresního soudu Příbram bylo zjištěno, že krátce po 8. hodině večerní byl v Nepřejově slyšet výstřel. Dotyčný člověk se ale domníval, že se jedná zřejmě o pytláka nebo hajného, a tudíž mu nevěnoval pozornost.
Kromě toho bylo zjištěno, že 8. prosince 1872 došlo k vyloupení usedlosti v nedaleké obci Jelence, kterého se dopustila několikačlenná lupičská tlupa, již delší dobu sužující široké okolí.
Zřejmě právě na tuto tlupu narazil při své obchůzce četník Růžek a v urputném zápase s jejími členy byl zavražděn.
První kroky pátrajících četníků vedly k Františku Buchalovi žijícímu na nedaleké samotě Zelená Hora u Nepřejova, o němž se vědělo, že do lupičské tlupy také náleží. Buchal však nebyl doma zastižen.
Dále četníci navštívili Josefa Tatírka v obci Technič. K jejich velkému překvapení nalezli Tatírka s těžkým sečným zraněním na hlavě, které utrpěl při zápasu s četníkem a jemuž následujícího dne podlehl.
Pitva těla zavražděného četníka proběhla 11. prosince 1872 v márnici hřbitova v Dolních Hbitech a následujícího dne byl Vincenc Růžek za velké účasti četnictva, úřednictva okresního hejtmanství v Příbrami, příbramského okresního soudu a obecenstva pohřben. Velký kamenný pomník byl zbudován ze sbírky uspořádané četnickým důstojnictvem a mužstvem.
Postupně byli pro důvodné podezření z vraždy četníka Růžka a spáchání řady odvážných krádeží a loupeží vypátráni a zatčeni František Krotský ze Stěžova, Josef Boš a Anna Kalasová ze Zlákovic a Jan Lukeš z Dolní Líšnice. Všichni byli dodáni do vyšetřovací vazby u okresního soudu v Příbrami a následně do věznice zemského trestního soudu v Praze. Zde po několika měsících vazby spáchal Krotský v separaci sebevraždu oběšením na vlastním šátku.
Vražda četníka Růžka se dokonce stala pro lidového básníka Matěje Třešňáka z Dolních Hbit námětem na Píseň o strašné vraždě která byla spáchána na četníku Čeňku Růžkovi, která byla spolu s patřičným obrázkovým doprovodem zpívána potulnými zpěváky na trzích.
Pátrání četnictva po Františku Buchalovi zůstalo zcela bezvýsledné. Naposledy byl viděn právě 8. prosince 1872 a zmizel beze stopy.
Nyní bylo nepochybné, že Buchal byl bránícím se četníkem Růžkem zasažen z ručnice a svému zranění podlehl. Jeho komplicové Buchalovu mrtvolu zakopali, aby zahladili stopy svého zločinu.
Právě Buchal se v místě svého pohřbení zjevoval Josefě Větrovské, která na farářovo doporučení při zpovědi nechala na místě zbudovat kříž.
Obálka knihy Případy z četnických zápisníků
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku