Alexandr Zemlinsky, Gustav Mahler, Franz Werfel, Oskar Kokoschka. Za všemi těmito významnými jmény stála v soukromém životě Alma Mahler, rakouská skladatelka, talentovaná malířka a autorka memoárové literatury. Jaká ve skutečnosti byla žena, k níž největší umělci své doby vzhlíželi jako k bohyni? Múza vídeňských umělců dováděla muže k šílenství. V divadelní hře na motivy jejího života se o ní mluvilo jako o poslední femme fatale habsburské monarchie.
Alma Maria Schindler se narodila 31. srpna 1879 ve Vídni do rodiny malíře Emila Jakoba Schindlera a zpěvačky Anny Sophie von Bergen. Do školy nikdy nechodila, ale vzdělávala se sama z klasické literatury. Z hudebního světa si nejvíce oblíbila Richarda Wagnera. Jejím učitelem hudby se stal skladatel a dirigent Alexandr Zemlinsky, kterému Alma přezdívala „ošklivý skrček.“ Přesto s ním prožila vášnivý vztah, jenž trval dva roky.
Alma byla přitažlivá, vzdělaná a značně hudebně i výtvarně nadaná, ostatně složila řadu ceněných písní. Podle historiků ale výborně ovládala i umění ovládat muže a být jimi milována. Šest let před smrtí vydala rozsáhlé paměti Můj život, které ale výrazně upravila a proškrtala. Její osud přitahoval i po její smrti řadu dalších umělců. O jejím životě byla natočena řada filmů, napsáno několik knih a v 90. letech například vznikla i divadelní hra Alma, která se hrála i v ČR.
Už v době dospívání začala Alma přitahovat zejména zralejší muže, například rodinného přítele, ředitele Burgtheatru Maxe Burckharda, tehdy už slavného malíře Gustava Klimta.
V listopadu 1901 se seznámila s Mahlerem, jenž byl tehdy ředitelem vídeňské opery. Tento rodák z židovské rodiny z Kaliští u Humpolce, jenž již dříve přestoupil na katolickou víru, byl o 19 let starší a menší než Alma. Když se o ní Mahler ucházel, mimo jiné jí napsal: „Máš jediný úkol: učinit mě šťastným.“ A Alma se rozhodla, že si ho vezme: „S jeho duchem, s mým tělem.“ Vzali se v březnu 1902 a měli spolu dvě děti, jedna dcera ale zemřela již v pěti letech.
Mezi manželi pak nastalo jisté odcizení a Alma se v lázních Tobelbad seznámila s Walterem Gropiem. O čtyři roky mladší budoucí hvězda architektury a zakladatel Bauhausu se stal jejím milencem. Mahler se tím trápil až do své smrti v květnu 1911. Alma dostala vdovský důchod, své umělecké ambice již nerozvíjela a starala se o Mahlerův odkaz.
Po bouřlivém vztahu s malířem židovského původu Oskarem Kokoschkou, který tehdy vytvořil jedno ze svých nejlepších děl Větrná nevěsta, se Alma v roce 1915 provdala za svého dřívějšího milence Gropia. V roce 1916 se jí narodila dcera Manon, ale ani Gropiovi nebyla Alma věrná: okouzlil ji další umělec, pražský rodák německo-židovského původu, básník a prozaik Franz Werfel, mladší o 11 let. Alma byla již posedmé těhotná, v roce 1918 se jí předčasně narodila chlapeček Martin, jehož otcem byl asi Werfel a který ale brzy zemřel.
Po rozvodu s Gropiem v roce 1920 se stala Werfelovou manželkou až v roce 1929. To už jí bylo 50 let. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 uprchli manželé do Francie, odkud se pak v roce 1940 přes Španělsko a Portugalsko dostali do USA. Usadili se v Kalifornii, v roce 1942 pak Werfel slavil velký úspěch s románem Píseň o Bernadettě. Nemocný Werfel ale v roce 1945 ve svých 55 letech umřel. Almě bylo tehdy 66 let, měla tři manžely, bezpočet milenců a tři ze čtyř dětí pohřbila.
Přestěhovala se z Los Angeles do New Yorku, kde ji nazývali „velká vdova“ či „vdova čtyř umění“. Žila sama, psala memoáry a její jediná dcera Anna Justina se stala sochařkou.
Alma Mahlerová zemřela v 85 letech v roce 1964 v New Yorku.
Když před smrtí rekapitulovala svůj život a vztahy, podle svědků si uvědomila, že prý nikdy moc nemilovala Mahlerovu hudbu, příliš se nezajímala o Werfelovu tvorbu a moc nerozuměla Gropiově architektuře. Údajně jen Kokoschkovy obrazy jí nebyly lhostejné, vždy na ni působily.
Zdroj: Wikimedia, lapajareramagazine.com
Komentáře z facebooku