Ve čtvrtek večer zemřel ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Bylo mu 60 let. ČTK to dnes sdělila jeho manželka Radka Potměšilová. V posledních třech letech měl Potměšil, který byl od svých 23 let po autonehodě upoután na invalidní vozík, vážné zdravotní problémy. Poslední rozloučení s uznávaným hercem a občanským aktivistou se uskuteční 28. dubna v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze. Jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění, vzpomínají na Potměšila kolegové. Umělci, které ČTK oslovila, ocenili také jeho společenskou angažovanost a vnímavost.
„Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK Potměšilová, která má s Potměšilem dva syny.
Syn pedagoga Jaroslava Potměšila se věnoval hraní už od dětství. Před kamerou stál poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech. V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.
Pravidelně se objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.
V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest skončila dopravní nehodou. Potměšil se ale po dlouhém léčení a rehabilitaci vrátil ke své profesi herce.
V roce 2014 hrál v pokračování filmu Bony a klid 2, hrál i v několika televizních seriálech, třeba Kancelář Blaník a Život a doba soudce A. K.
Potměšil, který je autorem věty “Je lepší být na vozíku než s komunisty,” získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.
Umělečtí kolegové na Potměšila vzpomínají jako na statečného člověka
„Velmi mě to zasáhlo, Honza byl pro mne symbolem sametové revoluce v roce 1989. Skvělý herec, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění,“ řekl ČTK prezident Herecké asociace, herec a režisér Ondřej Kepka.
K divadlu se po autonehodě Potměšil vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním přišel s nabídkou role v Divadelním spolku Kašpar. „Vždycky budu rád, že jsem u něčeho takového mohl být. Celá ta kapitola toho návratu do života a na jeviště se dnes jeví jako taková neuvěřitelná věc. Budu na Honzu vzpomínat jako na statečného člověka,“ uvedl Špalek.
Režisér Karel Smyczek, který s Potměšilem natáčel seriál Třetí patro nebo dramatický snímek Proč?, Potměšila označil za nesmírně statečného, charakterního a podmanivého člověka i herce.
„To podmanivý je pro něho dost typické, protože byl nesmírně přitažlivý pro děvčata a přitom byl svým způsobem trochu plachý. Vždycky jsme si rozuměli a měli jsme se rádi. Vybavuji si seriál Třetí patro, kde má scénu, ve které mluví s malým chlapečkem. A to bylo tak vnímavé, jak si Honza s tím klukem povídá, že nám bylo líto říct kameře stop,“ vzpomínal Smyczek.
Podle režiséra Jana Hřebejka byl Potměšil jedním z nejtalentovanějších a nejlaskavějších lidí jeho generace, které kdy potkal. „Odešel, ale nezmizel. Tenhle spot s Honzou a Michalem Dočekalem je z konce listopadu 1989, možná jsem ho točil já. Je to pár dnů před autonehodou, po níž zůstal Honza na vozíku. I potom hrál, pomáhal ostatním, učil a měl syna Honzu a osvojil si syna Šimona. Nezmizel,“ uvedl na sociálních sítích Hřebejk.
Potměšil byl kromě své herecké kariéry spjatý s Českou televizí také díky Adventním koncertům České televize. „Byl to okouzlující muž, nesmírně laskavý a přející. Nikdy jsem ho neslyšela stěžovat si na svůj osud, nikdy nemluvil o nikom negativně. Měl v sobě hlubokou víru. Byl zkrátka po všech stránkách velmi inspirativní. K Adventním koncertům České televize neodmyslitelně patřil, k lidem z neziskových organizací přistupoval s velkým pochopením a empatií,“ sdělila moderátorka Ester Janečková.
„Vím, že poslední tři roky pro něj byly hodně těžké, trápily ho zdravotní potíže, spoustu času strávil v nemocnici. Moderovat mohl spíš výjimečně a bylo to pro něho hodně vyčerpávající. Byli jsme ale vždycky moc šťastní, když na natáčení dorazil a vím, že i pro něj to bylo důležité,“ dodala.
Režisér Vít Olmer, který stojí za oběma díly filmu Bony a klid, označil Potměšila za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. „Byl nejen skvělý a přitom skromný, kultivovaný herec, pracoval s obrovským nasazením, a to i při natáčení filmu Bony a klid 2, kdy už byl upoután na invalidním vozíku. Ani v té době neztratil svůj neuvěřitelně pozitivní přístup k životu. Chtěl jsem o něm ještě natočit 13. komnatu, ale bohužel už to nevyšlo,“ podotkl Olmer.
Režisér Zdeněk Troška, který s Potměšilem natočil pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, označil představitele hlavní role za vzor všech ctností. „Honzík byl milován všemi, co ho poznali. Úžasný člověk, úžasný herec, nemůžu se z jeho odchodu vzpamatovat,“ napsal ČTK Troška.
Zdroj: ČTK
Komentáře z facebooku