Beksiński se narodil ve městě Sanok v jižním Polsku dne 24. února 1929. Jeho otec Stanisław byl zeměměřič a matka Stanisława, byla učitelka, která příležitostně kreslila nebo malovala akvarelem. Zdzisława proslavily jeho surrealistické malby, jejichž nejčastějšími motivy byly noční můry, rozklad, smrt, dystopické vize, temnota a strach. Zajímavostí je, že všechna jeho díla zůstala záměrně nepojmenováná. Beksiński neměl žádné formální umělecké vzdělání. Vystudoval obchodní školu a gymnázium v Sanoku v Polsku a poté fakultu architektury Technické univerzity v Krakově.
Své reliéfní obrazy a skulptury vytvářel nejdříve ze sádry, kovu a drátů. V 60. letech pracoval na částečný úvazek jako designer v továrně na autobusy Autosan, kterou založil jeho pradědeček. Později se věnoval své vzrůstající vášni pro umění (fotografie, grafika, malířství…). V roce 1960 však odmítl nabídku stipendia Guggenheimova muzea.
Zdzislaw neměl rád výklady jeho děl, protože málokdo je chápal, a hlavně někdy i on sám si nebyl jist výkladem. Tvorba měla několik období začínal zobrazovat své vlastní sny a posedlosti, různé pekelné krajiny zdeformované a hororové figurky, zlověstnou krajinu a architekturu, gotické období, které se právě vyznačovalo deformovanými hlavami nebo postavám skládaných z kostí a pak opět k surrealistické temnotě, která vlastně provázela jeho osobní život. Stal se představitelem polského symbolismu, surrealismu a modernismu, Jeho díla byla ovlivněna temnou dobou po druhé světové válce a tragédii v rodině. Jeho styl bývá přirovnáván k Hansu Gigerovi, designérovi mimozemských bytostí pro film Vetřelec. Například velkým obdivovatelem Beksińského byl Guillermo del Toro (režisér Oscarového filmu Faunův labyrint).
Umění Beksiňského bylo velmi ponuré, on sám ale byl znám jako velmi milý a příjemný člověk. Měl velký smysl pro humor a velice rád konverzoval. Byl skromný a plachý. Nechtěl chodit na veřejné akce a tím je myšleno, že ani jeho vernisáží výstav se neúčastnil a nepřebíral ani uznání nebo ceny. Byl člověkem, pro kterého hudba byla hlavním zdrojem inspirace. Nikdy se neinspiroval filmem nebo prací jiných umělců. Odmítal ty, co se snažili jeho umění popsat a dát jim význam. Konec 90. let 20. století byl pro umělce moc těžký. Jeho žena Zofia zemřela náhlou smrt kvůli
aortálnímu aneuryzmatu a o rok později, na Štědrý den roku 1999, spáchal sebevraždu jeho syn Tomasz. Zdzislaw svého syna našel a s jeho smrtí se nedokázal smířit. Na své zdi měl stále dopis nadepsaný „Pro Tomka v případě, že natáhnu brka".
O 6let později a to dne 21. února 2005 byl Beksiński nalezen zavražděn ve svém bytě na balkoně. Zemřel rukou syna přítele, vraha tedy dobře znal. Policisté od začátku tvrdili, že Beksińského zabil někdo z jeho blízkých známých. Vrahem se ukázal být 19letý syn Krzysztofa K. – Robert. Během vyšetřování vypověděl, že mu Beksiński odmítl poskytnout půjčku. To ho rozzlobilo. Malíř zemřel na 17 bodných ran. Stopy vrahova bestiálního zločinu pomohly zakrýt dalšího pachatele (vrahova bratrance), který společně s Krzystovem odnesli z bytu dva fotoaparáty a sbírku CD. V roce 2006 byl Robert K. odsouzen k 25 letům vězení a jeho příbuzný dostal 5 let.
Mnoho prací je umístěno v Muzeu Ikon v Sanoku, kterému Beksiński věnoval asi 150 obrazů a grafik. Roku 2006 bylo otevřeno Beksińského muzeum v městské galerii Częstochowa, kde je 50 maleb a 120 kreseb z Dmochowského kolekce. V roce 2012 byla otevřena a zpřístupněna veřejnosti nová galerie Zdzisława Beksińského v rekonstruovaném křídle zámku. „Beksińského kříž“, inspirovaný častým motivem tvaru T, stojí v Nevadské poušti.
Zdroj: redakce
Komentáře z facebooku