B

BEZPEČNOSTNÍ ROZHLAS slouží k vysílání bezpečnostních zpráv, které bylo četnictvem zahájeno dne 2. května 1935 za využití veřejného rozhlasu. Úkoly redakce vysílání bezpečnostních zpráv a pokynů pro četnické pátrací stanice plní Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze. Za tím účelem byly četnické pátrací stanice, zemská četnická velitelství, ale i některé další specializované útvary četnictva vybaveny rozhlasovými přijímači. Vysílání probíhá na vlnách pražské rozhlasové stanice a je pravidelné, ve všedních dnech od 09.35 do 09.45 hod., a o nedělích a svátcích od 07.30 do 07.40 hod. a začíná slovy:
„Bezpečnostní zprávy“. I když je vysílání určeno především pro bezpečnostní orgány, slouží zároveň k informování veřejnosti o spáchaných trestných činech a hledaných osobách a věcech, a veřejnost se tak může částečně podílet i na pátrání po nich.

Příklad první

Výnosem ministerstva vnitra číslo 950/1933-13 ze dne 5. ledna 1933 byla četnická stanice v okresním městě Pardubice pověřena, aby sloužila jako pobočka četnické pátrací stanice v Chrudimi a vykonávala kromě své normální služby v jí přikázaném staničním služebním obvodu ještě v celém pardubickém politickém okrese službu pátrací stanice ve smyslu § 5 odstavce 1 a 2 Prozatímní instrukce pro četnické pátrací stanice. K tomu účelu byl její stav zvýšen o dva četníky, řidiče motorového kola a fotografa a měla přiděleno motorové
kolo s přívěsným vozíkem, fotografický aparát a služebního psa.

Tím získal velitel pardubické četnické stanice vrchní strážmistr Josef Hladík výsadní postavení mezi veliteli četnických stanic v celé republice a náležitě si na něm zakládal. Mimo jiné si vytvořil dobře fungující síť důvěrníků, kteří mu napomáhali při výkonu pátrací služby v celém politickém okrese. V roce 1935 se po úspěšném absolvování školy pro výcvik velitelů stanic stal okresním četnickým velitelem v Pardubicích a byl povýšen do hodnosti poručíka výkonného.

V polovině měsíce září roku 1935 se poručík výkonný Hladík dozvěděl od jednoho ze svých důvěrníků, že v minulosti trestaný vůdce lupičské tlupy Antonín Loskot ze Zminného se chystá vyloupit poštovní úřad v Milovicích v politickém okrese Mladá Boleslav. Loskot byl pardubickému okresnímu četnickému veliteli velmi dobře znám, neboť jeho lupičská tlupa působila ve východních Čechách v letech 1931 a 1932, kdy byla v dubnu četnictvem ve
spolupráci s pardubickou policií pochytána a usvědčena ze 13 případů krádeží a vloupání se škodou více než 100.000 korun. To, že se Loskotova banda tehdy chystala vyloupit poštovní úřad v Milovicích mu potvrzovalo, že na důvěrně získané informaci něco bude.

Poručík výkonný Hladík se rozhodl jít na věc jaksi z příma a ještě týž den odpoledne se vydal obchůzkou do osm kilometrů vzdálené obce Zminný. Měl štěstí, neboť zastihl Loskota doma. Příchod četnického důstojníka protřelého zločince poněkud zneklidnil, a aniž by byl na cokoliv tázán, sám od sebe spustil, že to, co v minulosti napáchal, tak si poctivě odseděl a nyní je již čistý jako slovo boží.

Okresní četnický velitel se bez dovolení posadil na jednu ze židlí u stolu a klidným hlasem spustil, co mu Loskot poví o milovické poště. Když se Loskot dozvěděl, oč se četnickému veliteli jedná, tak spustil nanovo. Však je to ve spise u chrudimského krajského soudu, že jeho lupičská banda se skutečně na poštu v Milovicích chystala, ale zatčení jim znemožnilo záměr uskutečnit. Teď je mu jasný důvod návštěvy pana okresního. Před několika dny jej totiž navštívil kasař Stanislav Koudelka z Chrudimi, se kterým se seznámil právě v kriminálu, a navrhoval mu, že by mohli poštu v Milovicích společně vyloupit. S tímto návrhem u něho však nepochodil, neboť on se už do kriminálu dostat nehodlá.

Ihned po návratu do četnických kasáren poručík výkonný Hladík telefonoval svému kamarádovi, veliteli chrudimské četnické pátrací stanice, které byla četnická stanice Pardubice při výkonu pátrací služby podřízena, vrchnímu strážmistru Františku Dvořákovi. Sdělil mu své zjištění a požádal o prověření místního lupiče pokladen Stanislava Koudelky. Koudelka byl skutečně opakovaně trestán pro krádeže vloupáním, pro vylupování pokladen
měl vzhledem k tomu, že byl vyučen zámečnickým pomocníkem, ty nejlepší předpoklady. Chrudimská pátračka měla totiž na Koudelku delší dobu spadeno, neboť jí bylo známo, že se opět na nějakou pokladnu chystá, ale víc nic. A to k zásahu proti němu samozřejmě nestačilo.

Proto na nic nečekali a její plně obsazený automobil vyrazil ještě vpodvečer pátrat po 25 roků starém zámečnickém pomocníkovi Stanislavu Koudelkovi. Štěstí se na ně velmi rychle usmálo, neboť jej zastihli na náměstí, jak směřuje k hostinci. Než se stačil Koudelka vzpamatovat, seděl v četnickém automobilu. Jak bylo zvykem každého zločince, začal se rozčilovat, neboť nic nespáchal.

To však neplatilo na velitele hlídky vrchního strážmistra Dvořáka. Nejkratší cestou se vydali do Koudelkova bytu, kde po marné výzvě, aby vydal své kasařské nádobíčko, byla provedena domovní prohlídka. Ta bohužel nepřinesla kýžený výsledek.

I přesto, byl zločinec z povolání Stanislav Koudelka zadržen a dodán do vyšetřovací vazby chrudimského krajského soudu, aby nemařil vyšetřování.

Chrudimská pátračka mezitím sháněla proti Koudelkovi u soudu použitelné
usvědčující důkazy. Po dvou týdnech strávených ve vazbě se Koudelka úmyslně poranil nožem na břiše. Zranil se opatrně, aby si moc neublížil, ale přesto musel být převezen do chrudimské okresní nemocnice, kde byl léčen.

V pondělí 7. října 1935 byl krajský soud a správou nemocnice vyrozuměn, že pacient Koudelka je již vyléčen a že má být odveden z nemocnice zpět do věznice. Rovněž tak byla vyrozuměna chrudimská četnická stanice, aby na základě požadavku státního zástupce u krajského soudu v Chrudimi byla nápomocna vězeňským dozorcům při eskortě nebezpečného zločince.

Namísto toho se do staniční kanceláře četnické stanice doslova vřítil udýchaný
dozorce Čejchan, který ze sebe sotva vypravil, že odváděl z okresní nemocnice ke krajskému soudu vězně Koudelku, který mu však před divadlem hodil svoji tašku pod nohy, využil nastalého zmatku a utekl neznámo kam. Po několika minutách zvenčí zaznělo několik výstřelů.

Na četnické stanici zůstal pouze pohotovostní četník, a všech pět přítomných četníků se okamžitě vydalo pátrat po uprchlém zločinci po městě. Pohotovostní četník ihned telefonicky vyrozuměl chrudimskou pátračku.

Hlídkou pátrací stanice sice nebyl Koudelka zastižen ve svém bytě, což se ostatně dalo předpokládat. Ale od jeho sousedky Paulusové bylo zjištěno, že Koudelku před více než čtvrt hodinou spatřila, jak nesl v ruce jakýsi balík a požadoval po ní vydání jízdního kola. Když toto odmítla, tak po ní několikrát vystřelil z revolveru, aniž by jí zasáhl a dal se na útěk.

S balíkem prchajícího Koudelku zahlédl vězeňský dozorce Buřval, který měl volno po službě a počal jej na svém kole pronásledovat. Když ho u Janderova mlýna dostihl a předjel, slezl z kola a hodil jej prchajícímu zločinci pod nohy. V tom Koudelka vytáhl revolver a třikrát po pronásledovateli, v němž poznal vězeňského dozorce, vystřelil, čímž jej usmrtil. Poté vzal jeho kolo a dal se na útěk směrem k obci Slatiňany.

Velitel chrudimské pátrací stanice požádal Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze o zveřejnění pátrací relace po uprchlém vězni a vrahovi 42 roků starého dozorce Jana Buřvala v bezpečnostním rozhlase, který zahájil svoji činnost počátkem měsíce května.

Mezitím po uprchlém usilovně pátrali četníci z oddělení Chrudim, Hradec Králové a Kutná Hora.

V úterý 8. října v 9.35 hodin se z rozhlasového přijímače ve staniční kanceláři
pátračky ozval hlas štábního strážmistra Jaroslava Oppelta, z hlasatelny v Dušní ulici na pražském Starém městě, který sděloval, že uprchlý vězeň a vrah 25 roků starý Stanislav Koudelka z Chrudimi je 170 centimetrů vysoký, štíhlé postavy, inteligentního vzhledu, má podlouhlý obličej, kaštanové, dozadu česané vlasy a modré oči, na levém horník špičáku má zlatou korunku a má hluboký hlas. Je oblečen ve světlehnědé trampské blůze vzadu v pase zdrhnuté, světlých kalhotách, má černé polobotky a světlé ponožky. Pozor! Je ozbrojen
revolverem! Naposledy byl spatřen u obce Slatiňany v politickém okrese Chrudim.

Na základě veřejně vysílané pátrací relace bylo pátrajícím četníkům již před
polednem oznámeno, že hledaný se zřejmě převlékl a má na sobě nepromokavý kabát a zelený klobouk a že byl spatřen v úterý ráno nedaleko obce Kočí u Chrudimi.

Odpoledne nalezli četníci v lese u obce Zminný ve skrýši kolo, které jak se později zjistilo patřilo zavražděnému dozorci Buřvalovi a dále balík s kasařským náčiním.

Ještě týž den večer, krátce po devatenácté hodině, bylo četnické stanici v Pardubicích telefonicky obecním úřadem v nedalekých Sezemicích oznámeno, že v obci byl spatřen muž odpovídající Koudelkovu popisu jdoucí směrem k obci Lukovna a že je opatrně sledován třemi mladíky. Pohotovostní četník okamžitě předal obdrženou zprávu okresnímu veliteli poručíku výkonnému Hladíkovi. Ten ji telefonicky předal veliteli četnického oddělení v Hradci Králové majoru Václavu Holému.

Do Lukovny okamžitě z Pardubic vyrazily tři narychlo zrekvírované automobily plné četníků. Od pronásledovatelů se četníci dozvěděli, že se podezřelý muž momentálně nachází v místním hostinci.

Okolí hostince bylo četníky obklíčeno a dva z nich se střetli na chodbě domu
s mužem vycházejícím ven, který měl v ruce namířený revolver. Jeden z četníků jej duchapřítomně stihl udeřit a na to se muž obrátil a utekl do dvora, kde se ukryl ve tmě a začal střílet. Přítomní četníci střelbu opětovali. Po chvíli spatřili, jak se muž skácel na zem. Domnívali se, že jde o důsledek jejich střelby. Krátce na to, muž vydechl naposledy. Popis muže odpovídal uprchlému vězni a když poručík výkonný Hladík spatřil zlatou korunku na levém špičáku, nebylo již pochyb, že se jedná o Stanislava Koudelku. Byl zasažen dvakrát do
hlavy a jednou do slabin.

Z revolveru bylo vystřeleno všech šest nábojů a v kapse kalhot bylo nalezeno dalších 18 nábojů. Žádný ze zasahujících četníků nebyl jako náhodou střelbou zasažen.

Hned druhého dne ráno se na místo dostavila soudní komise od pardubického
okresního soudu a při následně provedené pitvě bylo zjištěno, že zatímco zásah do slabin pocházel od četnické karabiny, dvě rány do hlavy si způsobil sám Koudelka, nacházející se v bezvýchodné situaci, svým revolverem.

Kromě toho bylo zjištěno, že Koudelka byl v úterý vpodvečer v obci Zminný, kde
sháněl doma Antonína Loskota. Ten jako by tušil hrozící pomstu, byl po zjištění Koudelkova útěku u své milenky v nedalekých Dašicích.

Dalším pátráním příslušníci chrudimské pátrací stanice zjistili, že Koudelka měl své zločinecké náčiní a revolver s náboji ukryty v sousedově kůlně na dvoře, čímž bylo vysvětleno, proč nebyly tyto věci nalezeny při domovní prohlídce prováděné v jeho bytě.

Jedním paradoxem bylo, že namísto eskorty dozorců doprovázených četníky byl
Koudelka odváděn pouze dozorcem Čejchanem a to bez použití pout, neboť měl být na základě pokynu státního zástupce k němu předveden, aby jej z vazby pro nedostatek důkazů propustil…

První vysílán bezpečnostních zpráv

Příklad druhý

Když v květnu roku 1935 vešla na četnických stanicích ve známost informace o
zahájení vysílání bezpečnostních zpráv na vlnách pražské stanice, nebyl to první impuls k pořízení soukromého rozhlasového přijímače do četnických kasáren v Lipníku nad Bečvou.

Štábní strážmistři Richard Krabička a František Bartoník, kteří byli jako svobodní četníci ubytováni v četnických kasárnách, již delší dobu pomýšleli na zakoupení radiového přijímače, který by přinesl do jejich života nejen aktuální zprávy, ale i nějakou tu kulturu.

V Ročence československého četnictva na rok 1935 se totiž objevil inzerát nabízející třílampový rozhlasový přijímač TITAN 935 za cenu 620 Kč a s možností jeho pořízení na splátky po 80 Kč! Kromě toho zde byl i inzerát železářského velkoobchodu Vojtěch Netopil z Přerova, vzdáleného pouze 15 kilometrů, který nabízel mimo jiné radiopřístroje všech značek.

Přesto, že bylo vysílání bezpečnostních zpráv určeno zejména k předávání zpráv a pokynů pro četnické pátrací stanice, bylo dostupné i veřejnosti, a proč by je tedy nemohlo poslouchat i osazenstvo zdejší četnické stanice.

V kolektivu osmimužové četnické stanice začala myšlenka získávat podporu. Vždyť to vychází pouze na deset korun měsíčně pro každého! Aby se s myšlenkou ztotožnil i velitel četnické stanice vrchní strážmistr Jan Vávra, který ne vždy ochotně přijímal všechny novinky a vymoženosti, bylo zapotřebí jít na věc od lesa. Pokud se podaří štábním strážmistrům přesvědčit zástupce velitele stanice praporčíka Františka Vašíčka, tak budou mít vyhráno. A tak se i stalo. Rozhodujícím argumentem, který staničního velitele přesvědčil, byla možnost
pravidelného poslechu bezpečnostních zpráv.

Hned následujícího dne, kterým byla sobota, se štábní strážmistři Krabička a Bartoník v rámci svého volna po noční službě vydali do Přerova. Obchodník Netopil jim uvedený radiopřístroj nejen předvedl, ale i doporučil. Jelikož se jednalo o pány četníky, tedy důvěryhodné zákazníky, odnášeli si z Přerova do četnických kasáren radioaparát s sebou. Protože se jednalo o soukromý radiový přijímač, bylo zapotřebí pořídit na místním poštovním úřadě koncesi a uhradit rozhlasový poplatek, který činil měsíčně 10 Kč. Poté již bylo zapotřebí pouze uzemnění přístroje a připojení antény, přesně dle doporučení prodejce.

V neděli ráno, byl již v sedm hodin ráno přístroj zapnut a nařízen na příjem pražské rozhlasové stanice. Takovou událost si nenechal ujít ani velitel četnické stanice, který se výhradně z tohoto důvodu dostavil do četnických kasáren.

Úderem půl osmé se z reproduktoru ozvalo hlasem štábního strážmistra Jaroslava Oppelta „Bezpečnostní zprávy“ a následovala hlášení o působení podvodnice Josefy Čadové z Němčic nad Hanou, která pod slibem práce láká peníze z chudých dívek. Podvodnice je stará 55 let, je 160 centimetrů vysoká, silné postavy a má dlouhé šedé vlasy. Oblečena chodí v černé dlouhé sukni, žluté haleně a na hlavě nosí pestrobarevný šátek, kterým skrývá své dlouhé vlasy. Působí na celém Slovácku a na Hané.

Krátce po ukončení vysílání bezpečnostních zpráv vyrazil na denní obchůzku
nejmladší z osazenstva četnické stanice strážmistr Jindřich Chovanec a v Týnu nad Bečvou potkal ženu udaného popisu, v níž zjistil podvodnici Josefu Čadovou. Ta se velmi divila, neboť byla četníkem dopadena ještě dříve, než začala v obci nabízet své služby. Přesto byla se zprávou o zatčení dodána lipníckému okresnímu soudu. Vrchní strážmistr Vávra, si při zapisování docíleného úspěchu do Staniční služební knihy a do Přehledu docílených úspěchů pochvaloval, jakou bylo pořízení radioaparátu výhodnou investicí.

Po několika dnech štábní strážmistr Oppelt v rámci vysílání bezpečnostních zpráv hlásil, že je pro četné krádeže hledán 22 roků starý strojník bez zaměstnání František Brácha z Vyškova, který má 175 centimetrů vysokou štíhlou postavu, nápadně rezavé krátké vlasy a pihovatý obličej, oblečen je ve tmavých kalhotech a saku a v bílé košili.

V pátek 4. října 1935 byl v Loučce u Lipníka hledaný mladík zastižen štábním
strážmistrem Bartoníkem, byl zatčen a dodán do věznice okresního soudu v Lipníku nad Bečvou. Při sepisování zprávy o zatčení si postesknul, jaký, že to dostal dárek k svátku. Na to mu štábní strážmistr Bartoník odvětil, že i on byl pokřtěn na Františka a kromě toho, je stejného křestního jména i zástupce velitele četnické stanice praporčík Vašíček, který bude jistě také potěšen…

Četník na zkoušku četař Václav Šedlbauer

Obálka knihy Četnická abeceda

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.