V neděli 24. června 1934 ráno telefonicky hlásil velitel četnické stanice Zlaté Moravce ve stejnojmenném okresním městě vrchní strážmistr Michal Pollák nitranské pátrací stanici případ pokusu o vyloupení pokladny na tamním okresním soudu.
Dovolit si vztáhnout ruku na soud, to bylo opravdu důkazem nebývalé drzosti, bez ohledu na to, zdali byl skutek dokonán, či nikoliv.
Přesto, že se soudní budova nacházela v samém centru města a šance na použití služebního psa byla tím pádem minimální, rozhodl náměstek velitele pátračky praporčík Slechan, v zájmu na dopadení pachatele tohoto činu, že členem jím vedené hlídky bude i strážmistr Votruba s Altem.
Po příjezdu služebního automobilu řízeného strážmistrem Tomkem do třicet kilometrů vzdáleného města bylo ve spolupráci s vrchním strážmistrem Pollákem zjištěno, že neznámý pachatel vnikl oknem v zadní části soudní budovy na chodbu a poté do soudní kanceláře, kde se pokusil o vyloupení ohnivzdorné pokladny. Přitom pokladna byla pouze navrtána z boku. To nasvědčovalo, že pachatel byl při své práci vyrušen a utekl.
Je otázkou, zdali zájmem pachatele bylo pouze získání v pokladně uložených peněz a cenností, nebo zdali měl spadeno na nějaký důležitý dokument, který se mohl vztahovat i k němu samotnému. To bude zapotřebí zjistit.
Na místě činu však nebyly nalezeny žádné upotřebitelné stopy a Alto uvedený na stopu tuto vypracoval přes dvůr na sousední ulici, kde ve stopování ustal. Ačkoliv bylo nedělní dopoledne a pohyb osob byl nevelký, nepodařilo se Altovi navětřit pachatelovu stopu. Tím pádem zůstalo pátrání po pachateli prozatím bez výsledku.
Hned následující úterý ale čekalo pány z pátračky překvapení. Správce věznice nitranského krajského soudu přišel oznámit, že jeden z vězňů jistý Gogola, si přeje s pány hovořit. Jelikož byl ve staniční kanceláři kromě náměstka velitele pouze strážmistr Votruba, byl vyslán ke krajskému soudu právě on.
Od Jana Gogoly, nacházejícího se toho času ve vyšetřovací vazbě se strážmistr Votruba dozvěděl zajímavou informaci vztahující se právě k poslednímu případu. Vloupání do pokladny okresního soudu ve Zlatých Moravcích má na svědomí nedávno z vazby propuštěný Augustin Labuda. Přitom Gogola nevěděl o tom, že uvedený případ skončil pouze neúspěšným pokusem.
Jelikož se jednalo o cennou informaci, navštívil strážmistr Votruba státního zástupce, aby jej informoval o pomoci vyšetřovance Gogoly četnictvu.
Jedna věc je ale vědět a druhá dokázat. Přesto, že byl Augustin Labuda okamžitě vypátrán, nepodařilo se příslušníkům nitranské pátračky ho usvědčit z pokusu o vyloupení pokladny u okresního soudu ve Zlatých Moravcích.
Přitom bylo jasné, že Labudovi šlo výhradně o uložené peníze a cennosti, neboť žádný v pokladně uložený dokument neměl k Augustinu Labudovi žádný vztah.
První rekvizice služebního psa ve druhém pololetí roku 1934 byla v úterý 3. července časně ráno. Dozorčí důstojník vojenské posádky kapitán Vrabec telefonicky oznámil vloupání do skladu 110. dělostřeleckého pluku v nedalekém Zoboru.
K případu došlo kolem druhé hodiny ranní, kdy se pachatelé vloupali do vojenského skladu.
Strážmistr Votruba byl krátce před čtvrtou hodinou ranní probuzen kolegou štábním strážmistrem Píclem a spolu s ním a s Altem se vydali pěšky na nedaléké místo činu.
U skladu, z něhož byly odcizeny pouze potraviny, byl Alto uveden na stopu jednoho z pachatelů, kterého spatřil na útěku vojín jsoucí na stráži. Alto vypracoval stopu hlubokým příkopem podél kasáren, přes cvičiště a kolem obce Nový Tormoš až na křižovatku silnic vedoucích z Nitry do Tormoše a do Pogranic. Zde stopu vzhledem k velkému množství prachu a frekvenci automobilů a povozů ztratil.
Na místě činu bylo následně zajištěno větší množství otisků prstů. Přitom vloupat se do skladu střeženého vojenskou stráží, to si žádá řádnou míru drzosti!
Následným pátráním četnické stanice v Zoboru bylo zjištěno, že vloupání má na svědomí tlupa potulných cikánů dostižená u obce Dražovce, která mezitím všechny odcizené potraviny zkonzumovala.
Na základě porovnání otisků prstů provedeného Ústředním četnickým pátracím oddělením v Praze byli dva členové potulné tlupy usvědčeni ze spáchání vloupání do vojenského skladu.
Dopis z Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze
V pátek 20. července 1934 ráno byl služební pes pátračky vyžádán četnickou stanicí Ivánka u Nitry v politickém okrese Nitra k pátrání po pachateli krádeže vloupáním u domkáře Ondreje Gogy.
Jelikož nebyl k dispozici služební automobil, bylo strážmistru Votrubovi velitelem pátrací stanice povoleno použití jakéhokoliv soukromého vozidla. Uvedeným směrem jel nákladní automobil nitranského pivovaru, který byl k tomuto účelu využit.
Od místního velitele vrchního strážmistra Stredánského bylo zjištěno, že neznámý pachatel v noci odcizil slepice v ceně 206 Kč.
U vykradeného kurníku byl Alto svým pánem uveden na zpočátku zřetelnou stopu pachatele, kterou vypracoval přes humna a dále strniskovým polem a podél nádraží za obec a došel až k domku Jana Moravčíka. V domku však nikdo nebyl zastižen.
Poškozený četníkům uvedl, že Moravčík, s nímž žije řadu let v nepřátelství, mu před časem odcizil větší množství brambor a velkého psa, kterého zabil a jehož kůži si ponechal. Rovněž tak hlas lidu označil za pachatele krádeže spáchané ku škodě Ondreje Gogy právě Moravčíka.
Jan Moravčík byl místními četníky zastižen až po poledni, když se vracel z Nitry. Bylo nade vší pochybnost jasné, že ukradené slepice donesl k některému z překupníků, kteří je vždy v pátek kupovali pro místní židy.
Čin byl spáchán z důvodu letitého nepřátelství ze strany Moravčíka, jehož příčinou bylo přebrání děvčete Gogou.
Ze spáchání krádeže Moravčíka mimo jiné usvědčovalo jeho arogantní chování a výzva četníkům, nechť mu tedy krádež Gogových slepic dokáží.
Výrokem, že šlo právě o Gogovy slepice, se Jan Moravčík usvědčil sám, neboť nikdo z četníků se o tom, komu měly být slepice odcizeny, nezmínil…
V polovině srpna 1934 si strážmistr Votruba požádal o více než třítýdenní dovolenou, kterou s celou rodinou i s Altem strávili v Čechách. I v době dovolené dostával Alto pravidelný každodenní výcvik.
Prosba o dovolenou
V noci na neděli 7. října 1934 byla vyloupena pokladna okresního soudu v Topolčanech.
Namísto toho, aby služební automobil pátračky vyrazil tak, jak žádal velitel místní četnické stanice vchní strážmistr Josef Hrnčíř do Topolčan, vzdálených 33 kilometrů, rozhodl velitel pátračky zcela jinak.
Vrchním strážmistrem Svobodou vedená hlídka pátračky čítající kromě fotografa štábního strážmistra Pícla i strážmistra Votrubu s Altem, vyrazila co nejrychleji do 22 kilometrů vzdálené Nové Vsi nad Žitavou, kde bydlel lupič pokladen Augustin Labuda.
Poté, co hlídka pátračky Labudu nezastihla doma, odebrala se ke křižovatce silnic vedoucích od sousední obce Beladice, kde se ukryla a zahájila postřížku.
Předpoklad velitele pátračky se vyplnil. Po více než dvou hodinách čekání se na silnici objevil Labuda jedoucí na jízdním kole. Poté, co se přiblížil a spatřil četníky, otočil kolo a rychle začal ujíždět zpět k Beladicím.
V tom okamžiku nastala chvíle pro Alta, který byl svým pánem vypuštěn na volno. Byť se Augustin Labuda snažil sebevíce, Alto byl rychlejší.
Kromě nohavice se zakously Altovy zuby i do Labudovy nohy a ten byl nakonec rád, že strážmistr Votruba Alta odvolal.
Votruba s Altem proti světlu
Při osobní prohlídce bylo u Labudy nalezeno kromě kasařského náčiní i větší množství peněz a šperků.
Zločinec Labuda se velmi podivoval tomu, když na něho vrchní strážmistr Svoboda vyrukoval, že jistě cestuje od Topolčanského okresního soudu a že se tam bude muset ještě na nějaký čas vrátit.
Rovněž tak byl překvapen topolčanský vrchní strážmistr Hrnčíč, když pátračka měla pachatele činu i s uloupenými věcmi dříve, než stačila provést vlastní ohledání místa činu a zajistit stopy.
Při výslechu ve vazbě topolčanského okresního soudu držený Labuda vrchnímu strážmistru Svobodovi přiznal, že má na svědomí i pokus vloupání do okresního soudu ve Zlatých Moravcích. Tehdy jej při činu vyplašil dozorce vězňů.
Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Autor: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Foto: archiv JUD.r. Michal Dlouhý, Ph.D.
