Ralph Lauren: Neuvěřitelný příběh módní legendy

Od první chvíle měl jasnou vizi. Navrhovat nejen módní kousky, ale i životní styl tak, aby co nejvíce zapadaly do představy amerického snu. Ralph Lauren začínal v roce 1967 jako návrhář kravat, ale brzy se mu díky neskutečné píli podařilo vybudovat módní impérium se zvučným designérským jménem.

Ralph Lauren, jedna z ikon americké módy, představil v září svoji novou vizi pro nadcházející jarní a letní období 2025. Kolekce je oslavou jeho charakteristického módního stylu a čerpá inspiraci z amerického letoviska Hamptons.

V rámci přehlídky byly k vidění modelky oděné do klasických modelových siluet. Nechyběly bílé volné kalhoty do pasu, často v kombinaci s modrou košilí a béžovými doplňky, dále elegantní i romantické šaty, jež kontrastovaly s uvolněnějšími denimovými looky či modely v jezdeckém stylu, které ozvláštňovaly třásně a opasky s výraznou sponou.

Ralph Lauren

Dávno předtím, než se stal módní ikonou, byl Ralph Lipschitz, nejmladší syn židovských přistěhovaleckých rodičů žijících v Bronxu. Narodil se v americkém Bronxu v roce 1939 a své příjmení Lifthitz si záhy změnil na Lauren. A přesto, že se tento modrooký Newyorčan židovského původu v módním odvětví nikdy nevyučil, hodnota jeho společnosti se postupem let vyšplhala na víc než 8 miliard amerických dolarů.

V roce 2019 natočila Susan Lacy dokumentární film Very Ralph, v němž věrně zobrazila jak samotný portrét výjimečného návrháře, tak i vzrušující vývoj jeho lifestylové značky. K návrháři a jeho tvorbě se barvitě vyjadřovali i jeho kolegové včetně Calvina Kleina, Karla Lagerfelda nebo Anny Wintour: „V 70. a 80. letech Lauren definoval, jak se měnila Amerika. Současně s tím se ale měnila i moderní žena, a byl to právě on, kdo definoval její potřeby a její život,“ uvedla šéfredaktorka US Vogue s dodatkem: „Viděl hlavně to osvobození, vnímal svobodu.“

Návrhář proslulý vizionářskými kampaněmi sbíral inspiraci už u svého otce, který byl malířem a který svého syna v umění od malička podporoval. Největší Laurenovou životní múzou se však stala Ricky Lauren. Vzali se v roce 1964 po šestiměsíční známosti. Právě půvabná výtvarnice, spisovatelka a psychoterapeutka je důvodem, proč tento designér preferuje přirozené modelky s dlouhými vlasy — takovými, jakými se pyšní ona. Další zdroje jeho inspirace? Filmy z 30. a 40. let, natočené v období velké hospodářské krize, nazývané také velkou depresí. „Když pracuji na kolekci, přemýšlím o charakterech, lidech, filmech a knihách,“ zmínil se v dokumentu sám Lauren.7

Jasonu Gayovi pro Vogue zase prozradil, že kdyby se mohl znovu narodit, přišel by rád na svět zase v roce 1939. „Jen bych se možná stal filmovou hvězdou, tou jsem chtěl vždy být,“ dodal slavný návrhář, který po zhlédnutí dokumentu přiznal, že není úplně lehké sledovat na stříbrném plátně sám sebe. „Já jsem ten kluk z filmu a moje žena je ta filmová dívka. Začíná to představou, snem a končí jako součást života,“ říká slavný návrhář a svoje působení shrnuje slovy: „Žiju život, o jakém jsem vždy snil.“

Foto: Ralph Lauren.eu

K nedožitým osmdesátinám Zdeňka Rytíře vychází kniha jeho básní a textů

U příležitosti letošních nedožitých osmdesátin Zdeňka Rytíře, které připadly na 2. října, v těchto dnech vychází výběr jeho básní a písňových textů. Kniha s názvem Telegram s adresou Svět bude představena na koncertě Pocta Zdeňku Rytířovi 12. listopadu v pražském Divadle Broadway.

„Zdeněk Rytíř proslul kromě stovek nádherných textů a básní také tím, že jako jeden z mála předních umělců své doby nesklouzl k bulváru. Nepřál si, aby se veřejně probíral jeho život, a neusiloval o sepsání vlastního životopisu. Byla v tom určitá skromnost – svou osobnost vkládal téměř výhradně do autorské tvorby,“ uvedla Příhonská.

Kniha Telegram s adresou Svět obsahuje Rytířovi básně jako Opravdu, Zrození hudby nebo Někomu jsem ukradl vzpomínky a mnoho písňových textů, které zpívaly hvězdy české populární hudby jako Pavel Bobek, Helena Vondráčková, Karel Gott, Hana Zagorová, Yvonne Přenosilová, kapely Olympic, ASPM a mnoho dalších interpretů.

„Napsal české texty k některým klasickým hitům Boba Dylana, například Jako solnej sloup (Like a Rolling Stone), se kterou se proslavil Petr Kalandra, nebo Časy se mění (The Times They Are a-Changin‘), kterou zpívali Golden Kids. Asi neznámější je jeho dlouholetá soustředěná spolupráce se zpěváky Václavem Neckářem, Lenkou Filipovou, Michalem Tučným a Petrem Spáleným, která v mnohém přerostla běžnou komunikaci textař–interpret,“ sdělila Příhonská.

Textař, hudební skladatel a muzikant, autor slov textů k hitům jako Zvonky štěstí, Okno mé lásky, Poslední kovboj či Hej Jude, zemřel po těžké nemoci v noci na 2. října 2013 ve věku 69 let. Fámy o jeho úmrtí se objevovaly od roku 2010.

Na OSA má Rytíř registrováno 1025 písňových textů. Interní statistiky dokumentují, že patřil mezi dvě desítky nejúspěšnějších hudebních textařů v České republice. Vůbec svůj poslední text, My už jiný nebudem, napsal Rytíř v roce 2011 pro skupinu Olympic.

Rytíř se narodil 11. dubna 1944 v Táboře. Na vysoké škole začal psát poezii a hrál na baskytaru a foukací harmoniku v několika skupinách. K textařině se na profesionální úrovni dostal coby člen skupiny Mefisto. Hrál ve skupinách Blue Five, Hells Devils a Karkulka. Následně také působil v doprovodném orchestru Golden Kids a v roce 1977 stál u obnoveného Apolla Petra Spáleného. Jako hráč hostoval i ve skupině Michala Tučného Tučňáci.

Zdroj: ČTK

Pyšný táta Ondřej Havel slaví: Dvojčata mají půlrok, rostou jako z vody

Herec a moderátor Ondřej Havel sdílel na svém instagramu dojemný příspěvek. Dvojčátka, které má s manželkou Bárou, jim dělají jen radost a před několika dny oslavila už půl roku na světě.

Není to tak dlouho, co se Ondřej Havel stal dvojnásobným tatínkem. Společně s manželkou Bárou na svět přivítali dvojčátka Olívii a Elianu. Ty teď před pár dny dokonce oslavily už půl roku na světě.

Ondřej Havel je pyšný tatínek

Při této příležitosti si oba na svůj Instagram přidali příspěvek s vtipným a dojemným komentářem, jak těch šest měsíců s dvojčátky vypadalo. „2871 přebalených plen, 1325 převlečených body, 652 našich poblitých triček, 540 chybějících hodin spánku (krát 2), 187 litrů mléka, 76 vypraných praček, 12 balení perlanu, 4 sklenice tělového másla, 3 žlučová mýdla. A nekonečno pusinek. Co bude dál? P.S. V matice nejsme úplně silní, takže stoprocentně platí jen ty pusinky,“ píše v příspěvku. Podívejte se, jak jim to spolu jako rodině sluší.

Zdroj: TV NOVA

Julia Roberts: Královna filmových nominací

Filmový svět obohatila o široký úsměv a zářivý pohled, patřila k největším hvězdám své doby. Nikdo nepochybuje o jejím bezmezném hereckém talentu ani o její kráse. Julia Roberts je královnou Hollywoodu. V 90. letech také patřila mezi nejvlivnější a nejlépe placené herečky. A ani dnes se na ni nezapomíná. Její sláva je věčná. V pondělí 28. října oslavila 57. narozeniny.

Julia Fiona Roberts se narodila 28. října 1967 v Georgii ve Spojených státech. Po střední škole se přestěhovala do New Yorku, protože chtěla prorazit v showbyznysu. Podepsala smlouvu s modelingovou agenturou, ale žádnou pořádnou práci nedostala. Zato u filmu se jí zadařilo a to hlavně díky staršímu bratrovi Erikovi. Svou první roli dostala ve filmu Červená jako krev z roku 1988. Premiéru měl však až o 3 roky později. Pak se několikrát objevila v televizi. Hlavní roli poprvé získala díky filmu Mystic Pizza v roce 1988.

Její herecká kariéra se rozjela až poté, co se objevila ve filmu Ocelová magnólie. Za svůj výkon ve vedlejší roli získala i svou první nominaci na Oscara. Následoval legendární romantický film Pretty Woman, v němž si zahrála luxusní prostitutku po boku Richarda Gera. Opět ji neminula nominace na Oscara. V 90. letech doslova zářila. Na co sáhla, to se jí dařilo. Zmiňme aspoň thriller Případ Pelikán, komedii Svatba mého nejlepšího přítele, akční thriller Spiknutí nebo snímek Notting Hill, který jí vynesl nominaci na Zlatý glóbus. Devadesátkovou éru zakončila snímkem Erin Brockovich, který měl premiéru v roce 2000. Za roli v dramatu natočeném podle skutečných událostí slavila hattrick – získala cenu BAFTA, Zlatý glóbus i Oscara.

Od té doby hrála v mnoha dalších úspěšných filmech, vyjmenovat je a rozebrat všechny, by vydalo na celou knihu, proto zmíníme alespoň Soukromou válku pana Wilsona z roku 2008, Dvojí hru, film Blízko sebe nebo seriál Homecoming. Za všechny tyto filmy ji neminula nominace na Zlatý glóbus, přičemž předposlední jmenovaný film Blízko sebe s sebou přinesl i další, v řadě již 4. šanci na získání Oscara.

V roce 2022 si zahrála v životopisném seriálovém dramatu Gaslit, které navzdory nominaci na Zlatý glóbus, zůstalo kritiky i diváky tak trochu pozapomenuté. Kromě herectví se věnuje charitativní činnosti, například pro UNICEF. Aby rozšířila povědomí o ohrožených druzích divoké zvěře, propůjčila hlas do dokumentu In the Wild Orangutans with Julia Roberts (1998). Kvůli dokumentu Wild Horses of Mongolia (2000) zase žila několik týdnů mezi mongolskými nomády.

Zdroj: Deadline

Jana Vaculíková se objeví v mysteriózním seriálu Záhadné případy v hlavní roli s Miroslavem Donutilem!

Seriál Záhadné případy představí řadu hvězd. Jednou z nich je Jana Vaculíková po boku s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, ve kterém jako léčitel pátrá po příčinách nevysvětlitelných jevů kolem nás. 8 dílný seriál startuje v neděli 27.10.2024 na TV Nova.

Anna Marie Fučíková a Jana Vaculíková

Herečka, zpěvačka a tanečnice Jana Vaculíková, která je osobností TV NOVA, absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění a Pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně – obor výtvarná výchova a bohemistika. Zahrála si v několika muzikálech a koncertuje s kapelou se svým programem pop – šansonových písní a s hity českých a světových muzikálů. Je maminkou dvou dcer.

Prvorozená dcera Anna Marie Fučíková hrdě kráčí v šlépějích své matky. Anna se stala divácky oblíbenou postavou v novém rodinném seriálu Taneční. Několikrát se zúčastnila Mistrovství světa v Showdance. Tanec také využila v seriálu Taneční pod režijním vedením Jiřího Vejdělka.

Zdroj: TV NOVA

Giorgio Armani: Velké jméno italské módy

Chtěl studovat medicínu, ale jeho osudem se stala móda a jeho městem Miláno. Příběh krále italské módy Giorgia Armaniho při příležitosti jeho devadesátin, které oslavil v létě, 11. července.

Giorgio Armani se narodil v roce 1934 jen kousíček od Milána – v malém městečku Piacenza. Vyrůstal v dobré rodině spolu se dvěma sourozenci. Jako mladý chlapec se začal věnovat medicíně – tu studoval dva roky, ale nakonec se tento obor rozhodl opustit.

Po ukončení lékařské fakulty nastoupil do tehdejšího slavného milánského obchodního domu La Rinascente, kde se stal aranžérem výloh a postupně se vypracoval na nákupčího pánské módy. V roce 1964 začal tvořit módu pro Nina Cerrutiho, kde roky sbíral zkušenosti a učil se vše o dokonalé pánské módě, aby o několik let později mohl založit své vlastní módní studio. K jeho otevření jej motivoval jeho životní partner Sergio Galeotti. V roce 1974 tak společně založili společnost Giorgio Armani a návrhář poprvé představil svá mužská saka, která se do historie zapsala jako legendární.

Jak vzniklo Emporio Armani

Jeho návrhářský debut se uskutečnil v roce 1974 na legendární florentské přehlídce v Sala Bianca paláce Pitti. Rok nato zakládá Giorgio Armani svou značku. Původně byla věnovaná pánské módě, ale v roce 1976 ji rozšířil i o dámskou řadu a v roce 1981 otevřel divizi Emporio Armani. O mnoho let později, v roce 2005, přidal ještě linii haute couture Armani Privé. Jeho pravou rukou byl Sergio Galeotti, se kterým se seznámil na dovolené ve Forte dei Marmi v roce 1966. Když opustil toskánské pobřeží a vyměnil ho za vilu na sicilském ostrově Pantelleria, našel právě tam inspiraci pro parfém Acqua di Giò. Jeho tvorba a rukopis jsou nepopiratelně ovlivněny studiem medicíny – je až chirurgicky přesný. Každý lem, střih nebo délka sedí dokonale na milimetr. Stejně tak přesné jsou tlumené odstíny, se kterými pracuje. Právě z těchto zdrojů vzniká italský styl Giorgia Armaniho – místo přehnanosti a excesu volí zdravou cestu čistoty a minimalismu, která ho proslavila.

Dekonstruované sako na míru

Saka Giorgia Armaniho z osmdesátých let se vzpírají tradiční anglické krejčovině. Jeho práce s dekonstrukcí je velmi jemná a precizní a neztrácí nic z původní klasické elegance. Odstraňuje některé podšívky a kryty klop, zdůrazňuje linii ramen tím, že je nechá volně padat, a tvoří tak volnější siluety i u hustě tkaných látek. Právě sako se velmi rychle stává symbolem Armaniho kolekcí – pánských i dámských.

Celosvětové módní impérium

První kolekce Armaniho byla představena v malé milánské kavárně, jen o pár let později zažil obrovský úspěch díky filmu Americký gigolo, kde Richard Gere v hlavní roli zářil v saku italského designéra. Tento film byl startem celosvětového úspěchu Giorgia. Od té doby je jasnou součástí velkolepých fashion weeků, jeho módní domy jsou k nalezení v Americe, v Evropě i v Asii. Kromě oděvů značka vyrábí brýle, hodinky, kosmetiku, parfémy i bytové doplňky. Tvorba Giorgia se promítá do sedmi módních řad – od haute couture až po nositelné kousky pro každý den.

Jak se Giorgio Armani stal králem italské módy

Giorgio Armani se sám za umělce nepovažuje, přesto je mu umění módy zkřížené se záblesky geniality velmi blízké. Jeho soukromý život a práce se prolínají, v obém je přítomna plachost a diskrétnost, ale také odhodlání jít za svým a přitom zůstat věrný sám sobě. Aby toho dosáhl, musel také mnohé obětovat.

Dětství prožité mezi bombardováním bylo drsnou zkušeností, z níž později čerpal sílu a energii a která v něm také probudila citlivost a vnímavost. Připomeňme, že v únoru 2020 jako první z návrhářů předváděl za zavřenými dveřmi, aby ochránil své hosty před koronavirem, a jen o dva roky později zvolil módní přehlídku bez hudby jako projev solidarity s napadenou Ukrajinou. Po titulu Rytíř republiky přišlo později i to nejvyšší státní vyznamenání: titul Rytíř velkokříže.

Cyndi Lauper: Girls Just Wanna Have Fun Farewell Tour v O2 Areně!

Legendární popová ikona Cyndi Lauper míří do Prahy! Nenechte si ujít jedinečné vystoupení plné hitů jako Girl Just Want to Have Fun, Time After Time a mnoho dalších, které se již nebude opakovat.

Cyndi Lauper oznámila termíny svého rozlučkového turné Girls Just Wanna Have Fun ve Velké Británii a EU. Turné, které produkuje společnost Live Nation, se v únoru příštího roku vydá do Evropy a bude prvním velkým turné zpěvačky po deseti letech, přičemž se představí v Glasgow, Manchesteru, Londýně, Birminghamu a Belfastu a poté bude pokračovat v Budapešti, Lodži, Praze, Berlíně, Düsseldorfu a Paříži. Během turné se k Lauper připojí speciální hosté, kteří budou zveřejněni později.

Toto oznámení přichází v návaznosti na severoamerické rozlučkové turné, které bylo oznámeno na začátku tohoto měsíce, a následuje po vydání celovečerního dokumentárního filmu LET THE CANARY SING, který se zabývá jejím výjimečným životem a kariérou. Dokument měl exkluzivní premiéru na Paramount+ v USA a Kanadě v úterý 4. června. Na oslavu turné a filmu byla Lauper poctěna slavnostním otiskem v prestižním TCL Chinese Theatre Hollywood v Los Angeles.

CYNDI LAUPER

Cyndi Lauper je držitelka cen Grammy, Emmy a Tony, autorka písní a interpretka s celosvětovým prodejem více než 50 milionů nahrávek. Její ikonický hlas, vlivný punkový šarm a nakažlivá živá vystoupení ji katapultovaly mezi hvězdy. Lauper získala se svým prvním albem She’s So Unusual cenu Grammy pro nejlepšího nového umělce a stala se první ženou v historii, která měla z debutového alba čtyři singly v první pětce žebříčku včetně hymny „Girls Just Want To Have Fun“. Lauper vydala dalších deset studiových alb, na nichž se objevily klasiky jako „Time After Time“ a „True Colors“, a je členkou Síně slávy písničkářů a autorkou bestsellerů NY Times. V roce 2013 se Lauper stala první sólovou ženou, která získala cenu za nejlepší původní hudbu (hudba a text) k filmu Kinky Boots. Neúnavně se věnuje také své obhajobě práv. Od prvního dne je aktivistkou a vždy bojuje za slabší – zejména za ženy, lidi s HIV/AIDS a LGBTQ komunitu.

23. 2. 2025 20:00

Vstup od 18:30

O2 Arena, Praha

Zdroj: LIVE NATION CZECH REPUBLIC s.r.o.

Herečka Veronika Žilková slaví 63. narozeniny

Veronika Žilková je výraznou a velmi oblíbenou herečkou. Pochází z umělecké rodiny, jejím otcem byl známý hudební pedagog a flétnista Václav Žilka. Ji samotnou ale přitáhl herecký svět. Televizní, filmová a divadelní herečka Veronika Žilková dnes oslaví 63. narozeniny a její věk by jí hádal jen málokdo.

Veronika Žilková se narodila 16. října 1961 v Praze. Hudbě se zpočátku také věnovala, hrála na flétnu, ale na rozdíl od svých dvou starších sourozenců, kteří jsou profesionálními hudebníky, se rozhodla pro zcela jinou životní cestu. Po maturitě začala studovat psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvovala ale jen první semestr. A po zkušenostech, které v dětství získala ve folklórních souborech, se chtěla věnovat lidovému tanci. Nakonec se ale vrhla na studium herectví na DAMU, které dokončila v roce 1985. V té době už účinkovala v pražském Činoherním klubu a měla za sebou první filmové role.

Poprvé se Veronika Žilková před kamerou objevila v osmnácti letech, a to jako členka souboru Chorea Bohemica v psychologickém dramatu režiséra Jiřího Svobody Dívka s mušlí. Následoval snímek režiséra Štěpána Skalského, Když rozvod, tak rozvod, kde jí byl partnerem Jan Čenský a tatínkem Vladimír Menšík. V komedii režiséra Otakara Fuky, Samorost, jí hrál pro změnu otce Milan Lasica. V roce 1983 se při práci setkala s režisérem Otakarem Vávrou, který ji obsadil do role dcery „učitele národů“ v podání Ladislava Chudíka ve filmu Putování Jana Amose. V dalším životopisném počinu režiséra Jaromila Jireše, Lev s bílou hřívou, ztvárnila o tři roky později dceru Leoše Janáčka (Luděk Munzar). V roce 1996 zazářila jako umírající Marjánka v dramatu Vladimíra Michálka, Zapomenuté světlo.

Od začátku své herecké dráhy se Veronika Žilková často objevovala v seriálech. Jednou z nejznámějších je její úloha vychovatelky Jany Vychodilové v seriálu režiséra Ludvíka Ráži, My všichni školou povinní. Známe ji i jako Verunku Stehnovou ze seriálu Druhý dech, dozorkyni z Přítelkyň z domu smutku (oba tituly jsou z dílny režiséra Hynka Bočana), hlavní hrdinku z Šípkové Růženky režiséra Jaroslava Hanuše, Věru Nedbalovou z retro ságy Bisera Arichteva, Vyprávěj nebo Radku Sladkou z Cukrárny režiséra Dušana Kleina.

Mnohé role vytvořila herečka i na divadelních jevištích. V Činoherním klubu účinkovala v představeních Třetí zvonění, Letní byt nebo Sex noci svatojánské, záznam hry Deskový statek pořídila i Česká televize. Vidět jsme ji mohli i coby sestru Flinnovou v Přelet nad hnízdem kukačky (Městská divadla pražská), Amelii v muzikálu Ginger a Fred uváděném pražským Divadlem Broadway, Gelsominu v Silnici podle slavného filmu Federica Felliniho (Klicperovo divadlo v Hradci Králové) nebo Liz Prestonovou z konverzační veselohry Kachna na pomerančích (pražské Divadlo Palace). Skvělou příležitosti dostala Veronika Žilková také v pražském Divadle na Vinohradech, byla to postava Adiny Mandlové ve hře Adina.

Foto: FB Veroniky Žilkové

Herečka a zpěvačka Jana Vaculíková vrací život muzikálu Kurtizána!

Herečka a zpěvačka Jana Vaculíková exceluje v roli kurtizány Cloridie v autorském muzikálu Miroslava A. Maxanta. Po úspěšných dvou sezónách na letní scéně na zámku Ploskovice a pražských představeních v Divadle Na Prádle následovala z důvodu nových projektů roční odmlka, aby se muzikál vrátil v novém režijním nastudování a částečně přeobsazen zpět na divadelní prkna.

Jana Vaculíková nejenže přebírá producentské otěže celého projektu, ale po letech se vrací i na režisérskou židli, ze které bude režírovat nejen samu sebe, ale nově i svou dceru – herečku a zpěvačku Annu Marii Fučíkovou, která s radostí přijala roli služebné Giani a po debutu na televizních obrazovkách v seriálu Taneční bude tento komorní muzikál jejím debutem na prknech, která znamenají svět.

Anna Marie Fučíková

Autor muzikálu mírně zasahuje i do scénáře, takže se můžeme těšit na nové scény, více humoru a režijně mírně upravený směr a povahové vlastnosti hlavních postav muzikálu. I nadále bude dodávat celému představení nezapomenutelnou atmosféru živý orchestr přímo na pódiu.

Svou obnovenou premiéru si muzikál Kurtizána sice odbude na pražské divadelní scéně, ale zároveň se připravuje série mimopražských představení v rámci celé republiky. Veškeré informace včetně termínů a možnosti zakoupení vstupenek vždy najdete na webových stránkách www.janavaculikova.cz.

Herečka známá z hudebního filmu Kvaska a z mnoha muzikálů jako Dracula, Hamlet, Krysař, Pomáda, Romeo a Julie, Tajemství, Jack Rozparovač, Touha, aj., kde ztvárnila převážně hlavní ženské role se tentokrát představí v příběhu z období morové rány pozdně renesančních Benátek z počátku 16.století. Příběh pojednává kolem ukrytého dokumentu, lahvičky s jedem, lásky a zrady. Dá se říci, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Jana Vaculíková se kromě divadla a natáčení věnuje i hudbě. Skládá své vlastní skladby a aktuálně pracuje na svém dalším autorském albu, jehož součástí bude i nový duet se slovenským hercem Jurajem Kukurou.

Zdroj: Ludvík Marek

Kanadská herečka a scenáristka Catherine O’Hara

Sedmdesátiletá Catherine O’Hara začínala jako komička v roce 1974 a v 80. a 90. letech ztvárnila řadu rolí (její nejznámější rolí byla asi Kevinova matka v sérii Sám doma). V posledních letech zaznamenala novou vlnu popularity díky roli teatrální Moiry Rose v seriálu Schitt’s Creek, který loni po pěti letech skončil.

V letošním roce se Catherine O’Hara objevuje na veřejnosti zase o něco více než dřív. Tim Burton totiž natočil, šestatřicet let od premiéry slavného rodinného hororu Beetlejuice, pokračování ikonické komedie Beetlejuice (dvojka nese název Beetlejuice Beetlejuice) a herečka si nenechala ujít příležitost znovu ztvárnit roli excentrické Delii Deetz.

Má to štěstí, že hrála hned v několika velmi zapamatovatelných rolích. Kromě Delii to byla i zmíněná Kevinova máma Kate McCallister nebo Moira Rose v seriálu Městečko Schitt’s Creek, za kterou dokonce vyhrála Emmy i Zlatý glóbus.

Mezi její další filmové počiny patří například snímky Po zavírací době, Penelope nebo Poslední ze slavných králů. Během let se herečka realizovala i coby dabérka animovaných filmů.