Zpěvačka Marta Kubišová v sobotu večer, 2. listopadu, den po svých 82. narozeninách, vystoupila stejně jako v předchozích dvou letech v pražském kině Lucerna v programu Noc s legendou a uzavřela tím trilogii těchto vystoupení.

Za doprovodu promítaných videí vyprávěla svůj životní příběh a v uvolněné atmosféře sklidila několikrát potlesk diváků. Jako hosté přišli Kubišové na jeviště popřát herečka Iva Janžurová, primář kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce Petr Neužil nebo historik a prorektor Masarykovy univerzity Jiří Hanuš, který zpěvačce na pódiu předal zlatou medaili univerzity za přínos v oblasti kultury.

Zaplněný sál kina Lucerna přivítal Kubišovou bouřlivým potleskem vestoje. První promítané video vyprávělo o narození Kubišové a dále o nepřijetí na vysokoškolská studia či o její práci v poděbradských sklárnách. Sama Kubišová pak připomněla například příběh svého dědečka, který hrál podle ní v jejím životě velkou roli, divákům popsala smutek z jeho úmrtí a toho, že se s ním kvůli vystoupením nestihla rozloučit.

Audiovizuální nahrávky popsaly také píseň Modlitba pro Martu, která se stala po sametové revoluci v listopadu 1989 symbolem národního odporu. Kubišová shrnula svůj život od dětství po svou pěveckou kariéru, popsala i choulostivá témata jako potrat, to, jak kvůli němu prožila klinickou smrt. Živě komunikovala s publikem a atmosféra na jevišti byla uvolněná a přátelská. Vyprávěla také o okolnostech zákazu vystupování kvůli kolážím – podvrženým pornografickým fotografiím. „Vlasy měla akorát podobný,“ rozesmála diváky.

Poblahopřát zpěvačce přišel na jeviště mimo jiné prorektor Masarykovy univerzity Hanuš, který jí předal zlatou medaili za kulturu. „Na Masarykově univerzitě dáváme medaili většinou vědcům či odborníkům, ale můžeme ji dát i lidem z oblasti kultury, což je váš případ,“ řekl Hanuš a Kubišové poděkoval.

Kubišová třikrát vyhrála anketu o nejpopulárnější zpěvačku Zlatý slavík (1966, 1968 a 1969) a získala také zlatou Bratislavskou lyru 1968. Vystoupila mimo jiné v pařížské Olympii, v Cannes na festivalu MIDEM a zahrála si ve filmu svého bývalého manžela Jana Němce Mučedníci lásky nebo v seriálu Píseň pro Rudolfa III., ve kterém zazněla právě i Modlitba pro Martu.

Za normalizace Kubišová nesměla veřejně vystupovat a komunistický režim ji mnoha způsoby šikanoval. Někdejší mluvčí Charty 77 se mohla vrátit k vystupování až téměř po 20 letech v listopadu 1989. Poslední studiové album s názvem Soul vydala před sedmi lety a 1. listopadu 2017 oficiálně ukončila pěveckou kariéru. Od té doby se k veřejnému vystoupení dala přemluvit jen výjimečně. Například v roce 2022 v zaplněné Lucerně na koncertu Pocta Martě zazpívala slavnou Modlitbu a společně s ostatními účinkujícími píseň Hey Jude.

Zpívat už ani výjimečně ale neplánuje, dodala  Marta Kubišová. Podotkla, že zpívání jí nechybí.

Po pražské Lucerně mohou zájemci Kubišovou osobně vidět také 7. listopadu v Hořovicích, 10. listopadu v Sedlčanech, 14. listopadu v Mělníku a na závěr turné ukončí symbolicky 17. listopadu v Kolíně. Jak bude jinak výročí 17. listopadu slavit zatím neplánuje. Loni 28. října při oslavách 105. výročí vzniku samostatného Československa zpěvačku prezident Petr Pavel ocenil Řádem TGM první třídy.

Zdroj: ČTK

Ve věku 91 let zemřel v neděli americký hudebník, skladatel a trumpetista Quincy Jones. O smrti umělce a producenta, který za desítky let trvající kariéru získal 28 cen Grammy a spolupracoval s hvězdami, jako byli Michael Jackson, Frank Sinatra či Ray Charles, dnes informovaly agentury AP a Reuters.

„Dnes se musíme s plnými, ale zlomenými srdci podělit o zprávu, že náš otec a bratr Quincy Jones zemřel,“ uvedla v prohlášení hudebníkova rodina. „A přestože je to pro naši rodinu neuvěřitelná ztráta, oslavujeme skvělý život, který prožil, a víme, že už nikdy nebude nikdo jako on,“ dodala.

Jonesův publicista Arnold Robinson uvedl, že umělec zemřel obklopen rodinou v neděli večer ve svém domě v losangeleské čtvrti Bel Air.

Quincy Delight Jones Jr. se narodil v roce 1933 v Chicagu, a jak poznamenává AP, postupně se vypracoval od kontaktů s gangy v jižní části tohoto města až na vrchol showbyznysu. „Zachránila ho hudba,“ píše agentura. Už jako kluk začal hrát v Chicagu na klavír a tento nástroj změnil směr jeho života i o pár let později, když se s kamarády už ve státě Washington vloupal do rekreačního centra. Na pódiu tam stál právě klavír. „Vyšel jsem nahoru, zastavil se, zadíval se a pak na něj chvíli hrál,“ vzpomínal ve své autobiografii. „Tam jsem začal nacházet klid. Bylo mi 11. Věděl jsem, že tohle je pro mě to pravé. Navždy.“

Po střední škole získal tento „všestranně nadaný hudební titán“ stipendium na vyhlášené Berklee School of Music v Bostonu, později studoval kompozici v Paříži, kde pracoval také jako aranžér pro Jacquese Brela či Charlese Aznavoura.

Jako producent v oblasti pop music zaznamenal svůj první velký úspěch se singlem It’s My Party (1963) mladé zpěvačky Lesley Goreové. Do popředí se ale dostal především díky třem albům, která produkoval pro zpěváka Michaela Jacksona – Off The Wall, Thriller a Bad. Thriller (1982), kterého se podle některých zdrojů prodalo přes 110 milionů kusů, se stal komerčně nejúspěšnějším albem v dějinách pop-music.

Jones také dohlížel na vznik singlu We Are the World, který v roce 1985 natočily hvězdy světové hudby na pomoc obětem hladomoru v Africe. Jen na této nahrávce spolupracoval s Jacksonem, Bobem Dylanem, Billym Joelem, Steviem Wonderem či Brucem Springsteenem.

„Po dlouhá léta bylo nepravděpodobné najít milovníka hudby, který by nevlastnil alespoň jednu nahrávku s jeho jménem, nebo lídra v zábavním průmyslu i mimo něj, který by k němu neměl nějaký vztah,“ konstatuje AP.

Jones také komponoval filmovou hudbu a celkem je podepsán pod více než třicítkou snímků, včetně Kaktusového květu režiséra Gena Sakse nebo V žáru noci Normana Jewisona. Získal dva čestné Oscary a v roce 1971 se stal první černošským hudebním režisérem jejich slavnostního předávání. O pár desítek let později zase organizoval oslavy inaugurace prezidenta Billa Clintona.

V mládí nebyl aktivistou, ale změnil se poté, co se v roce 1968 zúčastnil pohřbu Martina Luthera Kinga mladšího. Angažoval se v boji proti HIV/AIDS, za vzdělání dětí a za péči o chudé po celém světě; říkal, že „nejlepší a jediný užitečný aspekt slávy a popularity je mít nástroj pro pomoc druhým“.

U příležitosti letošních nedožitých osmdesátin Zdeňka Rytíře, které připadly na 2. října, v těchto dnech vychází výběr jeho básní a písňových textů. Kniha s názvem Telegram s adresou Svět bude představena na koncertě Pocta Zdeňku Rytířovi 12. listopadu v pražském Divadle Broadway. 

„Zdeněk Rytíř proslul kromě stovek nádherných textů a básní také tím, že jako jeden z mála předních umělců své doby nesklouzl k bulváru. Nepřál si, aby se veřejně probíral jeho život, a neusiloval o sepsání vlastního životopisu. Byla v tom určitá skromnost – svou osobnost vkládal téměř výhradně do autorské tvorby,“ uvedla Příhonská.

Kniha Telegram s adresou Svět obsahuje Rytířovi básně jako Opravdu, Zrození hudby nebo Někomu jsem ukradl vzpomínky a mnoho písňových textů, které zpívaly hvězdy české populární hudby jako Pavel Bobek, Helena Vondráčková, Karel Gott, Hana Zagorová, Yvonne Přenosilová, kapely Olympic, ASPM a mnoho dalších interpretů.

„Napsal české texty k některým klasickým hitům Boba Dylana, například Jako solnej sloup (Like a Rolling Stone), se kterou se proslavil Petr Kalandra, nebo Časy se mění (The Times They Are a-Changin‘), kterou zpívali Golden Kids. Asi neznámější je jeho dlouholetá soustředěná spolupráce se zpěváky Václavem Neckářem, Lenkou Filipovou, Michalem Tučným a Petrem Spáleným, která v mnohém přerostla běžnou komunikaci textař–interpret,“ sdělila Příhonská.

Textař, hudební skladatel a muzikant, autor slov textů k hitům jako Zvonky štěstí, Okno mé lásky, Poslední kovboj či Hej Jude, zemřel po těžké nemoci v noci na 2. října 2013 ve věku 69 let. Fámy o jeho úmrtí se objevovaly od roku 2010.

Na OSA má Rytíř registrováno 1025 písňových textů. Interní statistiky dokumentují, že patřil mezi dvě desítky nejúspěšnějších hudebních textařů v České republice. Vůbec svůj poslední text, My už jiný nebudem, napsal Rytíř v roce 2011 pro skupinu Olympic.

Rytíř se narodil 11. dubna 1944 v Táboře. Na vysoké škole začal psát poezii a hrál na baskytaru a foukací harmoniku v několika skupinách. K textařině se na profesionální úrovni dostal coby člen skupiny Mefisto. Hrál ve skupinách Blue Five, Hells Devils a Karkulka. Následně také působil v doprovodném orchestru Golden Kids a v roce 1977 stál u obnoveného Apolla Petra Spáleného. Jako hráč hostoval i ve skupině Michala Tučného Tučňáci.

Zdroj: ČTK