Narodil se 23. září 1871 v Opočně jako nejstarší z pěti dětí notářského úředníka. Otec mu vybral dráhu sedláře. A i když místo výroby postrojů maloval vývěsní štíty či obrázky svatých, řemeslu se nakonec vyučil. Školní léta prožil v Dobrušce. Kupkův výtvarný talent rozpoznal továrník Josef Archleb, který se stal jeho mecenášem. I jeho přímluva u Kupkova otce rozhodla, že mladý František začal malbu studovat. Po pražské Akademii výtvarných umění byl přijat i na akademii ve Vídni.

Dvoubarevnou fugu

Když v roce 1912 na Podzimním salónu v Paříži vystavil poprvé své nefigurativní obrazy (Amforu, Dvoubarevnou fugu a Teplou chromatiku), sklidil nepochopení a posměch. Během první světové války se zapojil do organizování českých legií, v té době se seznámil také s Tomášem Garriguem Masarykem. Bojoval na frontě, navrhoval uniformy a prapor legií, maloval plakáty, které zesměšňovaly monarchii.

Teplá chromatika

Kupka se nejprve věnoval realismu, ale přes symbolismus a orfismus (umělecký směr inspirovaný hudbou) se stal průkopníkem zcela nového směru. Vypracoval se rovněž na nekorunovaného krále karikatury a ilustrace.

Pohyb

Umělec se sklonem k samotářství měl štěstí na mecenáše – továrníka Jindřicha Waldese, s nímž se spřátelil. Kupka mu nakreslil slavnou firemní značku: černobílou dívku s patentkou na oku, slavný symbol firmy Koh-i-noor.

Dívka s patentkou

František Kupka je pochován v kolumbáriu na pařížském hřbitově Père Lachaise, takže k pokloně jeho památce vede předlouhá cesta, ale kolekce jeho děl tvoří jeden ze základních pilířů sbírky Jana a Medy Mládkových. Soubor 250 studií, kreseb a obrazů, která patří k nejucelenějším svého druhu na světě a má takřka nevyčíslitelnou hodnotu, si můžete prohlédnout v Museu Kampa, sídlícím v Sovových mlýnech na pražské Kampě. Meda Mládková se s Kupkou poprvé osobně setkala za svých studií dějin umění v Paříži v roce 1955 a od té doby se stala jeho vášnivou sběratelkou. Dnes se bez zapůjčení studií a obrazů z její sbírky neobejde žádná velká malířova přehlídka. Další Kupkova díla objevíte v Galerii moderního umění v Hradci Králové a samozřejmě též v pražské Národní galerii, ve Veletržním paláci.

Foto: Muzeum Kampa

 

 

Evropská výtvarná secese bývá někdy nazývána Le style Mucha podle malíře, grafika a designéra původem z moravského města Ivančice. Alfons Mucha jako neznámý umělec českého původu žijící v Paříži dosáhl okamžité slávy v prosinci roku 1894, kdy přijal zakázku vytvořit plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt.

Secesní malíř, grafik a designer Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích. Již od dětství měl rád kreslení a malbu, ale když si v roce 1878 Mucha podal přihlášku na pražskou Akademii, byl odmítnut „pro nedostatek talentu“. Nicméně kreslířské práce se nevzdal a přivydělával si malováním kulis pro rozličné divadelní společnosti. Malování kulis se věnoval i ve Vídni kam se roku 1879 přestěhoval.

V roce 1887 se Mucha přestěhoval do Paříže a našel si první „malířské“ zaměstnání v divadelním časopise Le Costume au theatre, pro který kreslil nejrůznější ilustrace a reklamy. Roku 1890 už si založil vlastní ateliér a o rok později se seznámil se slavným Paulem Gauginem, který s Muchou jeden čas dokonce atelier sdílel. Muchova hvězda začala stoupat od roku 1894, kdy vyhotovil plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt. Ta si s Muchou po pracovní stránce „padla do oka“ a uzavřela s českým umělcem exkluzivní smlouvu na reklamní plakáty k divadelním hrám, návrhy kostýmů a dokonce šperků nebo kulis. Světová výstava v Paříži roku 1900 byla celá ve znamení jeho osobitého „Art nouveau“. Jeho všestranný talent obsáhl i další umělecké obory od sochařství přes fotografii až po divadlo.

Mezi lety 1906 a 1910 pobýval Mucha za oceánem, ve Spojených státech. Tam vyučoval malířské umění a vytvořil řadu portrétů, kterým dominovaly hlavně dámy z vyšších kruhů. Roku 1921 měl Mucha velkou retrospektivní výstavu v brooklynském muzeu umění.

Mucha se vrátil do Československa v roce 1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě epické série 20 obrazů zobrazujících historii Slovanů, Slovanská epopej. O vytvoření těchto velkoformátových obrazů z mytologie a dějin slovanského lidu snil Mucha celý život. Svůj sen si splnil, když dílo vytvářel na zámku Zbiroh. Jedná se o dvacet rozměrných maleb, které na deseti z nich zobrazují české legendy a ranou historii; deset dalších pláten je pak věnováno všeslovanským námětům. 

Konec Muchova života poznamenalo smutné období okupace Československa nacistickým Německem roku 1939. Nacistům bylo dílo Alfonse Muchy trnem v oku, jelikož Slovany považovali za podřadný národ. Mucha byl jedním z prvních umělců, kterého zatklo a vyslýchalo gestapo. Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně.

Foto: wikipedia.org

 

Wolfgang Tillmans je německý fotograf a umělec, který žije a pracuje střídavě v Londýně a Berlíně. Je považován za jednoho z významných současných umělců, jeden z nejdůležitějších fotografů současnosti. V roce 2000 byl prvním fotografem a umělcem, který nebyl z Anglie a získal Turnerovu cenu.

K 75. narozeninám Gottfrieda Helnweina vystavuje ALBERTINA, která se nachází v historickém srdci Vídně a spojuje imperiální vkus s velkým uměním, velkou výstavu děl z posledních tří desetiletí. Dílo vídeňského umělce Gottfrieda Helnweina charakterizuje jeho zkoumání témat bolesti, zranění a násilí. Jeho ústředním motivem je postava zranitelného a bezbranného dítěte, které představuje všechny psychické a sociální obavy.

Jeho hyperrealistické snímky, které vznikají vždy podle fotografické předlohy, zaujmou technickou dokonalostí. Helnwein je i dnes považován za provokatéra, protože svými díly od samého počátku kritizoval společnost: „Moje práce byla vlastně vždy snahou vyrovnat se s tím, co mě ovlivňuje, nebo na to reagovat.“

Helnweinova tvorba má i silný politický přesah. Malíř se počátkem 70. let zařadil mezi vídeňské akcionisty, kteří kritizovali rakouskou kolektivní amnézii ve vztahu k fašistické minulosti země. Hnutí nezávislých politicky angažovaných umělců se snažila státní moc potlačit, revoltující akcionisty třeba na čas uvěznila či v krajním případě vyhnala do exilu.

Při performancích akcionistů tenkrát třeba tekla krev a po zemi se válely vnitřnosti. Dnes je vídeňský akcionismus nejznámějším ryze rakouským avantgardním uměleckým směrem.

Výstava je k vidění v ALBERTINA od 25. října 2023 do 11. února 2024.

Foto: albertina.at

Gustav Klimt se narodil 14. července 1862 v Baumgartenu u Vídně. Klimt jako malíř reprezentuje nejlepší období Vídně – dobu, kdy tu vznikala díla Sigmunda Freuda či Mahlera a Vídeň byla přinejmenším středoevropským centrem kultury a vzdělání.

 Gustav Klimt, portrét z roku  1914

Klimtovo dílo je kombinací symbolismu (symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886,  hnutí částečně navazuje na romantismus) a byzantských rysů, které vytvářejí podtón jeho secesnímu stylu. Klimtovy obrazy mají zvláštní, až úzkostnou atmosféru, často zobrazují freudovskou myšlenku o erotice přítomné v každém lidském pohybu a konání. Maluje dvourozměrně, intenzivními barvami a přitom velice jemně a s vytříbenou důstojností. Mezi Klimtova slavná díla patří  – dvě ženy se stylizovanými, vzájemně propletenými těly evokujícími neskutečný svět smyslnosti a fantazie. Dále je to Danaé, dílo inspirované řeckou mytologií zobrazující dívku, které se zmocnil Zeus proměněný ve zlatý déšť (Danaé poté porodila Persea). Jeho obrazy často vzbuzovaly vášně a protesty veřejnosti, a to nejen pro svůj obsah, ale také pro své inovativní malířské postupy – např. Přítelkyně, obraz dvou žen při milostné schůzce.

Portrét Adele Bloch Baurer I

…také zvaný Zlatá Adéla, je portrét jeho manželky Adely. Portrét ženy na zlatém pozadí je považován za reprezentativní dílo Klimtova zlatého období a zároveň vídeňské secese. Olejomalba na plátně doplněná zlatem a stříbrem má rozměr 138 × 138 cm.

Vodní hadi

Vodní hadi se skládají ze dvou stejnojmenných děl, v nichž se Gustav Klimt vrací k tématu “smyslných žen ve vodě“. Jsou zde zachycena dvě nahá ženská těla ve dramatickém milostném objetí. Průzračná pleť, stylizace anatomických linií, zveličená ve snaze vyvolat hluboce spiritualistický charakter citů obou ženských postav. Postoje, gesta a výraze tváře vyjadřují vášnivou lásku a nejkřehčí něhu. V té době by samozřejmě byl obraz přinejmenším pobuřující. Proto Klimt přidal symbol ryby v levém dolním rohu s prázdným výrazem, za níž se tyčí chapadlo, dále šlahouny vinné révy doplněné ornamenty z plátkovaného zlata. Obrazy byly malovány akvarelem a temperou na pergamen.

Ovocné stromy

Při tvorbě tohoto pro Klimta neobvyklého obrazu poprvé malíř používá nový styl malby, ve kterém se jasně odráží impresionistická idea, později typická pro všechny Klimtovy malby krajin. Na přelomu 19. a 20. století tráví Klimt rok na dovolené v rakouských horách, kde inspirován krásnou přírodou začíná malovat krajinky. Oproti jeho běžné kontroverzní prácí plné nahoty představují stromy klid a krásu a díky krátkým tahům štětce živými a jasnými barvami působí realisticky a energicky. Každý list i větvička se díky této technice jeví plasticky.

Schloss Kammer am Attersee

Na třetím z obrazů ztvárňujících zámek Kammer na Attersee (Schloss Kammer am Attersee I a Schloss Kammer am Attersee II) se Klimt soustřeďuje obvzlášť na hladinu jezera před zámkem. Odraz zámku a stomů na vodě napovídá, že Klimt pravděpodobně seděl na člunu, zatímco maloval. Obraz ze všech tří verzí působí nejvěrohodněji.

Přítelkyně

V tomto díle vytváří malíř symfonii živých barev, květů, exotických ptáků a fantastických zvířat, jež má vytvořit atmosféru a povzbudit city této dvojice přítelkyň a milenek při milostné schůzce. Smyslnost nahé ženy se světlou a jemnou pletí, křehkými tvary a něžným výrazem je v rozporu s přátelským, poklidným výrazem její společnice v ohnivě zabarvených šatech, které jsou výrazem vášně, jež ženu spaluje.

Gustav Klimt zemřel 11. ledna 1918, v jeho ateliéru ho ranila mrtvice, ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria. Tam 6. února 1918 zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Pochován je na vídeňském hřbitově Hietzing.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Výstava Poezie surrealismu, která zde byla zahájena 24. května, pokračuje i v červenci a srpnu. Umělecká formace Řád chaosu, v podání tří českých výtvarníků, Jany Tesaříkové, Zdeny Bočarové a Vladimíra Kočičky, ovládla přes léto divadlo v Počernicích!

Po krátké přestávce, kdy se v hale divadla v Horních Počernicích malovalo, je výstava Poezie surrealismu, která zde byla zahájena 24. května, opět instalována a k dispozici návštěvníkům. Výstava představuje díla členů výtvarného sdružení Řád chaosu Jany Tesaříkové, Zdeny Bočarové a Vladimíra Kočičky a potrvá po celé léto až do 8. září. Trojice výtvarníků chystá na toto období také komentované prohlídky, o jejichž termínech bude včas informovat. Ale i bez komentáře můžete výstavu navštívit podle své potřeby a nálady, díla k vám zcela určitě zahovoří srozumitelným jazykem!

Jak to vlastně všechno začalo?

Někdyv roce 2016 se v galerii Amadeus v Klimentské ulici v Praze konala jedna z pravidelných vernisáží. Výjimečná se stala tím, že se na ní potkaly Jana Tesaříková a Zdena Bočarova. Ota, tehdy ještě přítel paní galeristky, je seznámil a ony po družném hovoru dospěly k rozhodnutí: budeme spolu vystavovat. A aby na to nebyly samy, domluvily se, že osloví své přátele umělce, zda by se k nim nepřidali. Jana hraje na kytaru v black metalové kapele Katarze a její spoluhráč na basu Jirka Motl maluje. Stal se třetím členem party. Zdena v té době vystavovala s kamarádkou z Trutnova, vyzvala tedy ji. A byli čtyři. Pro svou první společnou výstavu našli prostor v pražské Truhlářské ulici a dohodli i termín – listopad 2016. Jenomže Zdenina kamarádka právě v tu dobu měla jiné starosti – pobyt v nemocnici –, bylo tudíž nutné najít čtvrtého. Zdena si vzpomněla na skvělého malíře a grafika Vladimíra Kočičku, oslovila ho a on souhlasil. Navíc se ukázalo, že se zná s Janou, což všem připadlo jako dobré znamení.

Výstava pod názvem Řád chaosu byla zahájena za hojné účasti uměnímilovného publika a nové výtvarné sdružení bylo na světě. Jako název si zvolilo právě ten z plakátu své první společné výstavy.

Vůbec nevadilo, že skupina je věkově nesourodá, každý maluje jinak a mají různé další zájmy – i když hudba je blízká všem a taky poezie, což potvrdili už na první výstavě, kdy recitovali své verše. Čtyři výtvarné rukopisy musejí vést zákonitě k chaosu, ale přesto jejich výstavy jako celek prokazují jistý řád – prostě spolu ladí.

Od té první výstavy uplynula už řádka let, přičem každý rok se skupina někde představila se svou novou tvorbou – v Milovicích, Horních Počernicích, v různých galeriích v Praze, zvláště pak v Galerii U milenky, která už bohužel přestala existovat. Specifikem sdružení jsou témata, kterými svou tvorbu inspirují: úplně první Mršina (podle Charlese Baudelairea) vyvolala u návštěvníků Milenky pozdvižení. Dalšími inspirátory byl E. A. Poe a jeho Havran a současně K. H. Mácha a jeho Máj. Ze spojení těchto dvou námětů vznikla díla velmi zajímavá, opět k nim každý přistoupil po svém. Inspirativní byl i K. J. Erben se svou Kyticí.

Po čase si Jiří Motl vzal tvůrčí dovolenou a skupina zůstala tříčlenná, ovšem zve si hosty, o nichž ví, že výstavu obohatí. Všichni členové sdružení jsou milovníci tvoření s různým stupněm příslušného vzdělání. Tvoření je totiž nejlepší životabudič, který je vhodné konzumovat denně, neboť posiluje imunitu, dobrou mysl a předchází stárnutí buněk nejen mozkových.

Autor: Zdena Bočarová

Foto: Jana Tesaříková, Řád chaosu

Maluje obrazy, navrhuje šperky, divadelní kostýmy a mimo jiné vede kurzy pro děti a pořádá workshopy pro dospělé a seniory. Přesně tohle všechno stíhá energická a srdečná umělkyně Alexandra Hejlová. Nyní společně se svou kamarádkou Janou Tesaříkovou, výtvarnicí, kytaristkou a uměleckou fotografkou, vystavují na Malé Straně v Praze.

Jak sama Hejlová prozradila: „s Janou jsme skutečné kamarádky a vůbec mezi námi není žádná rivalita, naopak se podporujeme, pomáháme si a fandíme si navzájem. Poprvé konečně spolu i vystavujeme, ale už delší dobu spolupracujeme na různých projektech“. Tesaříková není jen známá česká výtvarnice, ale je také vyhledávanou uměleckou fotografkou našich známých osobností.

V současné době obě vystavují na Malé Straně kde je slavnostně uvedla majitelka v rámci Zahradní párty ve stylu Charlestonu, kterou sama narychlo vymyslela. Na Malé Straně již vystavují další významní malíři jako je například Ivan Konůpek, který byl zároveň součástí slavnostního uvedení Hejlové a Tesaříkové.

Obrazy Hejlové a Tesaříkové můžete na Malé Straně exklusivně vidět do 12. 8. 2023.