Jana Vaculíková se objeví v mysteriózním seriálu Záhadné případy v hlavní roli s Miroslavem Donutilem!

Seriál Záhadné případy představí řadu hvězd. Jednou z nich je Jana Vaculíková po boku s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, ve kterém jako léčitel pátrá po příčinách nevysvětlitelných jevů kolem nás. 8 dílný seriál startuje v neděli 27.10.2024 na TV Nova.

Anna Marie Fučíková a Jana Vaculíková

Herečka, zpěvačka a tanečnice Jana Vaculíková, která je osobností TV NOVA, absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění a Pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně – obor výtvarná výchova a bohemistika. Zahrála si v několika muzikálech a koncertuje s kapelou se svým programem pop – šansonových písní a s hity českých a světových muzikálů. Je maminkou dvou dcer.

Prvorozená dcera Anna Marie Fučíková hrdě kráčí v šlépějích své matky. Anna se stala divácky oblíbenou postavou v novém rodinném seriálu Taneční. Několikrát se zúčastnila Mistrovství světa v Showdance. Tanec také využila v seriálu Taneční pod režijním vedením Jiřího Vejdělka.

Zdroj: TV NOVA

Oblíbené hobby magazíny na Nově: Nejdříve My, chalupáři, potom Vaše kouzelná zahrada

Na nedělní hobby magazíny My, chalupáři a Vaše kouzelná zahrada se můžete těšit v novém vysílacím čase.

Nedělní hobby magazíny mění pořadí vysílání. Počínaje nedělí 27. 10. se televizní diváci mohou nejdříve inspirovat s Lucií Benešovou v pořadu My, chalupáři, na který bude navazovat zahradničení s Romanem Kváčem v magazínu Vaše kouzelná zahrada.

Chalupy známých osobností

Dopolední vysílací blok každou neděli odstartuje lifestylový magazín My, chalupáři. Diváci televize Nova mohou od 8:55 s Lucií Benešovou navštěvovat chalupy známých osobností a zjistit, jak chalupaří. Kromě návštěv s Lucií, získají množství inspirace, nápadů a kreativních řešení, které jim přichystá Tomáš Matonoha. Těšit se mohou ale také na zajímavé výlety po okolí nebo na bylinkářské nápady. Ale hlavně na pravou chalupářskou pohodu.

Magazín pro milovníky zahrad

Hned po konci pořadu My, chalupáři, tedy v 9:35, startuje Vaše kouzelná zahrada. Magazín pro všechny milovníky zahrad a zahradničení. Zahrada je totiž místo, kde se dějí malé zázraky. Stačí kousek půdy, anebo terasa či balkon a každý se může těšit z vlastní úrody zeleniny, ovoce a bylinek. Zahradník Roman Kváč ukáže, jak se starat o rostliny tak, aby se jim dobře dařilo. Pozve diváky na návštěvy do krásných zahrad, které potěší oko i duši. A samozřejmě nebudou chybět ani nápadité recepty z vlastních výpěstků.

​Magazín My, chalupáři sledujte každou neděli v 8:55 a magazín Vaše kouzelná zahrada sledujte v 9:50 na TV Nova.

Zdroj: TV NOVA

Uplynulo 100 let od narození Vladimíra Boudníka. Umělec, který navždy proměnil svět českého grafického designu

Grafický designér Vladimír Boudník je pro tuzemskou výtvarnou scénu neopominutelnou osobou. Sté výročí narození tohoto umělce s inovativním přístupem ke světu, všednosti i grafickým technikám padlo na letošní rok. Jaký byl Boudníkův život a jak rezonuje jeho odkaz v současnosti?

V mezinárodním kontextu abstraktních experimentů se Vladimír Boudník ocitá mezi skutečnými průkopníky. Coby vyučený nástrojář pracoval většinu života jako dělník — tvořil tedy mimo struktury, nebyl závislý na prodeji svých prací a nebyl nucen k tvůrčím kompromisům. Jako autodidakt si tak v době tehdejší kulturní izolace a cenzury zachovává naprostou svobodu své vlastní tvůrčí imaginace. Během toho předznamenává nejen informel, ale i tašismus a action painting (a to aniž by znal práci amerických abstrakcionistů). Jako jeden z prvních pracuje v urbánním prostoru formou happeningů. Fascinován všednostmi každodenní reality definuje v průběhu let na asociaci založený styl „explosionalismus“ — čistě z přesvědčení, že umění má být především explozí: niterných duševních stavů, spontánnosti a jejich záznamem.

Zdánlivě všední asociace

Vladimír Boudník se narodil v roce 1924 v Praze, po předčasné smrti otce však trávil dětství u babičky v Tovéři, pod Svatým kopečkem u Olomouce — a právě zde má podle všeho kořeny ono přesvědčení, na kterém jsou založeny jeho pozdější tvůrčí počiny. Skrz vánoční zvyk lití roztaveného olova či pozorováním tvarů mraků, které později zmiňuje ve svých denících, rozvíjí svůj smysl pro tvarové vjemy. Když se v osmi letech stěhuje s matkou zpět do Prahy, proces zvykání si na městské prostředí neprobíhá nejlépe.

Nejprve šel studovat průmyslovou školu, tu ale důsledkem totálního nasazení v Německu nedokončuje. Zde pobývá téměř rok a je svědkem náletu na Dortmund v roce 1944, který později silně ovlivnil jeho uměleckou tvorbu. Ačkoliv nikdy nezískal výtvarné vzdělání v akademickém smyslu slova, po propuštění vystudoval grafickou školu v Praze — již během svého studia se pokoušel o implementaci svých přesvědčení do výtvarné tvorby. Se svou nadprůměrně vyvinutou obrazotvorností těžko přijímá skutečnost, že jsou lidé vůči všední kráse každodenních tvarů slepí — a současně že se umělci nesnaží krásu zprostředkovat. Nedokonalé propojení mezi uměním a všedním životem Boudníka zaujalo a šířil tuto ideu i mezi své spolužáky.

Po čase ale spolužáci začínají o Boudníkových teoriích pochybovat a považovat je spíše za individuální schopnost, čímž zpochybnili obecnou platnost jeho metod. Výsledkem sporu byla konfrontace výtvarného názoru přímo s publikem — běžnými lidmi. Těsně před maturitou, na přelomu dubna a května 1949, tak vyráží několik studentů Státní grafické školy do Týnské uličky a kolem kamenné zdi chrámu se nechá inspirovat její strukturou. Z nerovností, odrazů světla nepřímého slunečního osvětlení, zbytků malty z někdejší omítky i různých jiných narušení či špíny abstrahovali konkrétní tvary, scény, kompozice, které pak překreslovali na papír či jiný materiál — tak začaly „akce na ulicích“.

Únik k abstrakci vedený humánními podněty

K abstrakci se od začátku minulého století uchylovala řada umělců, ačkoliv z počátku spíše ojediněle a váhavě. Programově se abstraktní formě výtvarného umění začíná věnovat větší množství tvůrčích osobností až po 2. světové válce. V USA vzniká proud action painting, v západní Evropě tašismus neboli lyrická abstrakce. Vladimír Boudník nejen že patřil mezi první průkopníky nového proudu, ale dokázal z něj odvodit vlastní autentický styl a značně ovlivnit další nastupující uměleckou avantgardu. Ve své době ale rozeznalo jeho inovativní přínos jen málo lidí. Situace, která vládla v tehdejším Československu, nedovolovala Boudníkovým současníkům jeho dílo plně reflektovat.

Od roku 1949 vytvořil Boudník několik Manifestů výbušnosti, které považujeme za jedny z prvních samizdatů v Československu. Pod doléhajícími důsledky války i mezinárodní situace sepsal celkem sedm mírových provolání „Národům!“ Boudník věřil, že cesta k obnově společnosti po traumatu 2. světové války spočívá v uvolnění potenciálu tvůrčího projevu všech jednotlivců. I takový přínos pro něj měly happeningy na zdi v pražských ulicích a učení vyvolávat v lidech explozi imaginace. Skutečný Boudníkův přínos českému modernímu umění však paradoxně tkví hlavně v experimentech s novými grafickými technikami a v přístupu k zobrazovanému obsahu obrazu, které u nás s předstihem zahájily nástup informelu, tedy tvorby čistě abstraktní.

V březnu roku 1949 tiskne Vladimír Boudník technikou suché jehly definitivní znění svého prvního Manifestu explosionalismu — výzvu k aktivnímu přístupu veřejnosti k umění a tvorbě, s čímž spojuje také možnost změny dosud nevyhovujícího životního stylu. V dubnu téhož roku vydává litografický Manifest explosionalismu č. 2, který onen první doplňuje a umocňuje.

Nástroj a struktura

V roce 1950 nastoupil Boudník do podniku Kovoslužba a v roce 1952 do strojíren ČKD Vysočany, kde se seznamuje s Bohumilem Hrabalem, jenž se stává jeho přítelem. Nejenom kulturní atmosféra libeňské periferie byla pro Hrabala a Boudníka možným zdrojem literární inspirace, ale i sdílení jedné truhlářské dílny o dvou pokojích je muselo sblížit nejenom umělecky, ale především lidsky. Hrabal ve svých textech vzpomíná, jak ho Boudník inspiroval svým pohledem na svět, přístupem k umělecké tvorbě a prožívané skutečnosti: naučil Hrabala milovat destrukci a rozpad, a proto nelitovat zdemolovaných domů ve staré Libni. ,,Vy, kteří čtete tento text,“ píše Bohumil Hrabal v Dopise účastníkům vernisáže, ,,vy všichni, kteří se díváte na Vladimírovy grafické listy, nemyslete jen a jen na výtvarné postupy, nezkoumejte, co Vladimír svou grafikou chtěl říci vzhledem k realitě, myslete současně na jiskřivost a zázračnost skutečnosti, která tiká z vteřiny do vteřiny a tak až do věčnosti.“

Díky zaměstnání ve strojírenském podniku se Boudníkovo umění výrazně odklánělo od tehdy převažující ideologické linie — mimo jiné se musel vyrovnávat s nedostatkem potřebného vybavení a většinu nástrojů, včetně tiskových strojů, si proto vyráběl sám. Své grafiky vytvářel především impulzivním způsobem, s využitím různých součástek a náhradních dílů, kovového odpadu, otisků a efektů magnetů. Pracoval s principy náhody — což bylo v českých zemích spjato spíše s konstruktivistickými tendencemi. Tato spontánní aktivita spojená se silným smyslem pro vytříbenou estetiku je patrná ve všech jeho abstraktních grafikách.

Od roku 1959 Boudník využívá nový přístup k tisku a vytváří další vlastní techniku, kterou nazývá strukturální grafikou. Spočívá v tisku z barevně pojednaného reliéfu, který byl na matrici vytvořen pomocí nitrolaku, do nějž se během doby schnutí mohou přidat další „příměsi“ — nejčastěji písek či textilní komponenty. V roce 1965 Boudník přidává ještě další originální grafický postup — nechává ve svém díle pracovat přírodní síly. Nejprve nanesl pomocí acetonového laku a železných pilin na povrch tiskové desky strukturu – a v tomto bodě se postup blíží strukturální grafice –, rozhodující vliv na utváření její kresby však měly magnetické síly. Boudník položil matrici na elektromagnet a nechal jej působit. Tím, že nechal vstoupit do grafiky fyzikální zákony, dosáhl i částečné objektivizace pracovního postupu.

Přesahy osobnosti

V březnu 1950 vytiskl ofsetem třetí dokument s názvem Explosionalismus, kde se snažil dodat další argumenty získané amatérským studiem psychologie. Jako osobnost byl Boudník velmi komplikovaný, citlivý člověk. Z jeho deníků můžeme dojít k závěru, že jeho přesvědčení byla často rozdvojená. Pocity méněcennosti se střídají s pocity megalomanství, duševní nevyrovnanost prosakuje skoro každou stránkou: otázky ohledně hodnoty svých děl si Boudník kladl téměř denně, přesvědčen jak o své genialitě, tak o své méněcennosti.

Boudníkovo založení explosionalismu jakožto nového výtvarného směru vedlo k obavám, aby mu nebyl odepřen titul jeho prvenství. Během let tak postupně rozesílá dopisy svým spolužákům a nejrůznějším kulturním institucím, včetně VŠUP a redakcí výtvarných časopisů, spolu s ukázkami svých grafických listů — v touze po uznání. Během léčení po úrazu hlavy konfrontuje se svými texty o explosionalismu lékaře a seznamuje se s Rorschachovými testy, které následně překresluje. Zklamán nezájmem kulturních organizací a kunsthistoriků usiloval o to, aby jeho výtvarné prvenství zaznamenali alespoň psychiatři — navazuje tedy kontakty s psychiatry a dostává doporučení na odbornou lékařskou literaturu. I po ukončení léčby polemizuje o vypovídací hodnotě Rorschachových testů a vytváří paranoidně laděné kresby.

Odkazem

I když Boudník během svého života nevystavoval příliš často, byl jedním z umělců, kteří se zúčastnili Expa v Bruselu v roce 1958. Boudníkova tvorba se stala známou i díky jeho příteli Vladislavu Merhautovi, který po Boudníkově smrti v roce 1968 uspořádal několik výstav a věnoval se systematickému archivování a katalogizaci jeho díla. Boudník během svého života čelil mnoha výzvám, včetně existenčních potíží a nedostatku vybavení, jeho odkaz v českém umění je ale nesmazatelný — a paradoxně i v akademické sféře. Boudník měl vliv i na celou generaci tvůrců českého informelu, kteří koncem 50. let studovali na Akademii výtvarných umění, a na řadu grafiků, již si jeho grafické techniky osvojili.

Od roku 1995 je udělována Cena Vladimíra Boudníka českým žijícím umělcům za významný tvůrčí přínos v grafice. Od 21. ročníku je vyhlašována Nadací Hollar a udělována i mladším laureátům — prozatím nejmladší je česká umělkyně žijící ve Francii Tereza Lochmann. Boudníkův odkaz rezonuje mezi mladšími tvůrci i skrz hranice oblastí. Inspiraci z jeho přístupu si vzal i návrhář letošní české olympijské kolekce Jan Černý, když využil Rorschachův test jako jeden z motivů, mimo jiné odkazující i na letošní 100leté výročí umělcova narození.

AH

Zdroj: Czech Design

Cyndi Lauper: Girls Just Wanna Have Fun Farewell Tour v O2 Areně!

Legendární popová ikona Cyndi Lauper míří do Prahy! Nenechte si ujít jedinečné vystoupení plné hitů jako Girl Just Want to Have Fun, Time After Time a mnoho dalších, které se již nebude opakovat.

Cyndi Lauper oznámila termíny svého rozlučkového turné Girls Just Wanna Have Fun ve Velké Británii a EU. Turné, které produkuje společnost Live Nation, se v únoru příštího roku vydá do Evropy a bude prvním velkým turné zpěvačky po deseti letech, přičemž se představí v Glasgow, Manchesteru, Londýně, Birminghamu a Belfastu a poté bude pokračovat v Budapešti, Lodži, Praze, Berlíně, Düsseldorfu a Paříži. Během turné se k Lauper připojí speciální hosté, kteří budou zveřejněni později.

Toto oznámení přichází v návaznosti na severoamerické rozlučkové turné, které bylo oznámeno na začátku tohoto měsíce, a následuje po vydání celovečerního dokumentárního filmu LET THE CANARY SING, který se zabývá jejím výjimečným životem a kariérou. Dokument měl exkluzivní premiéru na Paramount+ v USA a Kanadě v úterý 4. června. Na oslavu turné a filmu byla Lauper poctěna slavnostním otiskem v prestižním TCL Chinese Theatre Hollywood v Los Angeles.

CYNDI LAUPER

Cyndi Lauper je držitelka cen Grammy, Emmy a Tony, autorka písní a interpretka s celosvětovým prodejem více než 50 milionů nahrávek. Její ikonický hlas, vlivný punkový šarm a nakažlivá živá vystoupení ji katapultovaly mezi hvězdy. Lauper získala se svým prvním albem She’s So Unusual cenu Grammy pro nejlepšího nového umělce a stala se první ženou v historii, která měla z debutového alba čtyři singly v první pětce žebříčku včetně hymny „Girls Just Want To Have Fun“. Lauper vydala dalších deset studiových alb, na nichž se objevily klasiky jako „Time After Time“ a „True Colors“, a je členkou Síně slávy písničkářů a autorkou bestsellerů NY Times. V roce 2013 se Lauper stala první sólovou ženou, která získala cenu za nejlepší původní hudbu (hudba a text) k filmu Kinky Boots. Neúnavně se věnuje také své obhajobě práv. Od prvního dne je aktivistkou a vždy bojuje za slabší – zejména za ženy, lidi s HIV/AIDS a LGBTQ komunitu.

23. 2. 2025  20:00
Vstup od    18:30
O2 Arena, Praha

Zdroj: LIVE NATION CZECH REPUBLIC s.r.o.

 

 

 

Dílo britského umělce Banksyho  jde poprvé v Česku do aukce

Aukční síň Art Capital v Praze nabídne 10. listopadu poprvé v Česku dílo britského umělce Banksyho. Sítotisk Zlatá vlajka bude hlavním lákadlem nadcházející aukce, přičemž cena začíná na milionu korun.

Aukční síň Art Capital na aukci 10. listopadu ve velkém sále pražské Výstavní síně Mánes nabídne poprvé v Česku dílo britského umělce Banksyho s originálním certifikátem pravosti. Vyvolávací cena jeho barevného sítotisku na papíře s názvem Zlatá vlajka (Gold Flag) je jeden milion korun. Práce z roku 2008 kombinuje Banksyho typický humor s vážným poselstvím, vyzývajícím diváky k zamyšlení nad hodnotou a významem národních symbolů v dnešní společnosti. ČTK o tom informovali zástupci aukční síně Art Capital.

Dílo Zlatá vlajka znázorňující členy mladistvého gangu, kteří vztyčují americkou vlajku nad vrakem automobilu, je pravděpodobně odkazem na slavný válečný snímek amerického Joea Rosenthala. Tento fotograf vyfotil v roce 1945 šest vojáků, jak vztyčují vlajku nad japonským ostrovem Iwodžima, kde se uskutečnila jedna z nejkrvavějších bitev 2. světové války, fotka se stala symbolem amerického vítězství v Tichomoří. Podobný motiv využila například rocková kapela Uriah Heep na obalu svého alba Conquest.

Aukci bude předcházet předaukční výstava ve velkém sále Výstavní síně Mánes, která bude přístupná pro veřejnost od 21. října. Aukce dále nabídne například díla Bez názvu č. 4 Jeana Tinguelyho s vyvolávací cenou 700 000 korun, Zástup od Vladimíra Kokolii (220 000 korun), Bez názvu od Toyen (180 000 korun), Adieu Guy Moll od Theodora Pištěka (200 000 korun) nebo sošku Olbrama Zoubka Evička s vyvolávací cenou 100 000 korun.

Zdroj: ČTK

Nová postava v Ulici: Petra Bučková se představí jako Tomášova partnerka Linda

Tvůrci seriálu Ulice na TV Nova konečně přivádějí do děje postavu Tomášovy současné partnerky Lindy, o níž se už nějaký čas mluví. V příběhu Báry a Terezy bude právě ona od prvního momentu nepřehlédnutelná. A to nejen díky její představitelce Petře Bučkové. Jaká Linda je? A jak už brzy zasáhne do osudu dalších postav?

Dvacátá sezona seriálu Ulice na TV Nova je nejen sezonou velkých návratů, ale také příchodů nových výrazných postav, které ztvárňují naše herecká esa. Mezi ně patří také postava současné partnerky Tomáše Jordána (Petr Vacek).

Linda v Ulici

V seriálu zatím byla tak trochu za tajemnou paní Columbovou, protože se o ní už docela dlouho mluvilo, ale zatím se v ději neukázala. To se ale brzy změní. V ateliérech Ulice totiž už pilně natáčí Petra Bučková, představitelka této dosud tajemné Lindy Jiráskové. O tom, že nepůjde o žádnou submisivní křehotinku, se diváci přesvědčí na vlastní oči hned, jak se v Ulici poprvé objeví. Jaká tedy Linda je? 

Ta pravá pro Tomáše? 

Linda působí na první pohled ohromně sympaticky. S Tomášem, který je o pár let starší než ona, se seznámila v ústavu, kde pracuje jako asistentka. Je pro něj ideální partnerkou do nepohody. Jezdí s ním na běžky i pod stan, skvěle vychází s jeho dětmi, mají podobný pohled na život i smysl pro humor. Linda je obvykle kliďas, zároveň i nebezpečně přímočará. Když ji něco naštve, umí se okamžitě ozvat. Nemá zapotřebí ovládat prostor, své hranice si však dobře hlídá. Pokud je někdo překročí, nedělá jí nejmenší problém odkázat ho do náležitých mezí. Tomáš si její přímočarosti i nadhledu cení. On sám ve vztahu nerad vyvolává konflikty, takže se občas může zdát, že se Lindy bojí a že skončil jako podpantoflák. Někomu se okamžitě vybaví paralela s jeho manželstvím s Bárou (Tereza Brodská). Na rozdíl od Báry ale Linda bere Tomáše od začátku takového, jaký je.  

Co Lindu čeká?  

V jaké souvislosti se Linda objeví v ději, zatím tvůrci seriálu tají. Už nyní je ale jasné, že dříve nebo později narazí právě na Tomášovu exmanželku Báru, která v Tomášovi nyní hledá oporu. Petra Bučková hlavní postavy ztvárnila například v Jitřní záři či v Sex O´Clock (oba vydařené počiny jsou k vidění na Voyo).  Jednu z hlavních rolí má také v dobrodružné komedii Poklad, která právě přichází do našich kin.  

Jak probíhá natáčení?

Postava Lindy každého okamžitě upoutá. Petra Bučková a Petr Vacek působí skvěle sehraným dojmem, jako by spolu pracovali odjakživa. Co je za tím? „Péťu jsem kdysi, jako dlouhovlasá bruneta s copem, vyšetřovala v jedné kriminálce, tenkrát jsme se na place často štengrovali a dobírali, zkrátka jsme se tím natáčením prosmáli. Když mi pak oznámili, že budu herecká partnerka právě Petra řekla jsme si, že to půjde samo.“ A jaký byl Petry první natáčecí den v Ulici? „Byla jsem dost nervózní. Nové prostředí, řešila jsem, abych dobře vystihla postavu Lindy atd. Ale byla jsem překvapená, jak v ateliérech všechno perfektně funguje. Každý ví, co má dělat, kdy a kde přesně má být. Je to takový dokonale sehraný organismus. Na place byla moc příjemná atmosféra a já osobně mám velkou radost ze setkání s Terezkou Brodskou. Je skvělá, vtipná a já cítím, že mezi námi funguje moc fajn chemie,“ dodává herečka Petra Bučková.

Zdroj: TV NOVA

Hit Beverly Hills 90210 na Voyo: Představitele Brendy a Dylana potkal tragický osud

Beverly Hills 90210. Jeden z nejikoničtějších seriálů 90. let. Příběh skupiny teenagerů v luxusním prostředí Beverly Hills se stal celosvětovým kulturním fenoménem a jeho hlavní hrdinové Brandon a Brenda Walsh, Dylan McKay, Kelly Taylor, Steve Sanders, Donna Martin, David Silver a Andrea Zuckerman notoricky známými postavami.

Od soboty 19. října se s nimi mohou opět potkat diváci na Voyo. Čeká na ně první série tohoto seriálu.

Seriál Beverly Hills 90210

Seriál Beverly Hills 90210 byl milníkem, přelomem v televizní tvorbě. Definoval žánr zaměřený na mladé diváky. Na rozdíl od ostatní televizní produkce té doby ale neřešil jen lásku, přátelství a rodinné vztahy, nebál se otevřít i složitá témata jako drogy, sex, rasové otázky, alkohol nebo šikana. Ovlivnil celou generaci diváků. Mladí lidí po celém světě začali napodobovat styl oblékání i účesy hlavních postav seriálu, kteří se pro ně stali skutečnou inspirací. Také úvodní znělka seriálu je dodnes jednou z nejznámějších televizních melodií, kterou okamžitě pozná téměř každý. A to i ti, kteří seriál pravidelně nesledovali.

Skandály v zákulisí

Seriál provázelo několik skandálů. Zatímco se na obrazovce řešily vztahy a problémy mládeže, v zákulisí to často vřelo. Mediálně se často probíraly zejména konflikty Shannen Doherty (která ztvárnila Brendu Walshovou) s ostatními herci na place. Což ještě více přitahovalo pozornost diváků a seriálu to dodávalo další rozměr. Shannen Doherty se rozhodla seriál po několika sériích opustit.

Tragické osudy Shannen Doherty i Luka Perryho

I když od premiéry prvního dílu uplynulo více než třicet let, příběhy seriálu jsou stále aktuální a nadčasové. Nelítostnou hru si však život zahrál s některými představiteli hlavních postav. Shannen Doherty v letošním červenci prohrála po mnoha letech svůj boj s rakovinou. Kromě herectví se věnovala zvyšování povědomí o rakovině a podpoře lidí s touto nemocí. Její příběh a odvaha se staly pro mnoho lidí inspirací. Podobně tragický osud postihl i oblíbeného Luka Perryho, který ztvárnil Dylana McKaye. Ten zemřel již v roce 2019 v pouhých 52 letech na mrtvici.

Zajímavosti

  • Jason Priestley, který si v seriálu Beverly Hills 90210 zahrál Brendino dvojče, pochází z dvojčat i v reálném životě. Za roli Brandona Walshe byl dvakrát nominovaný na Zlatý globus. Kromě herectví se po skončení seriálu věnoval také režírování či automobilovému závodění.

 

  • Postavu Dylana v první řadě seriálu daboval Martin Zounar, v dalších řadách ho nahradil dabér Filip Jančík. Na dabování tohoto seriálu vzpomíná Filip Jančík takto: „Ten seriál byl hrozně zajímavý v tom, že v 90. letech přišla taková nová vlna seriálů. Byly tady vlastně dvě soap opery z prostředí studentů. Beverly Hills 90210 o středoškolácích a potom Melrose Place, který cílil na trošku starší, to byli vysokoškoláci a potom následně jejich přechod do zaměstnání. Tím, že Beverly Hills 90210 byl první seriál, tak to lidi měli rádi. Bylo to pro ně něco nového.“

 

  • Postavu Andrey dabovala v první sérii Sabina Laurinová, v dalších sériích Miriam Chytilová.

Kde sledovat seriál Beverly Hills 90210?

První sérii kultovního seriálu Beverly Hills 90210 sledujte na Voyo.

Zdroj: TV NOVA

Fibichova Šárka v Národním divadle

Fibichova Šárka volně navazuje na děj slavnostní opery Libuše Bedřicha Smetany. Líčí vypuknutí tzv. dívčí války po smrti mytické kněžny, kdy ženy chtěly získat zpět své výsady, které měly za Libušiny vlády.

Nová inscenace bude v Národním divadle uvedena více než čtyřicet pět let od dosud posledního představení. Hudebního nastudování se ujme hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra, který ke spolupráci přizval německého režiséra Kaye Linka.

Neváhejte a včas si pořiďte vstupenky na novou inscenaci Fibichovy Šárky, kterou Národní divadlo uvede v režii již zmíněného německého režiséra Kaye Linka, pro nějž se bude jednat o debut na ikonické pražské scéně. Pro konzervativní diváky možná bude představení trochu šok, překrásná hudba Zdeňka Fibicha  jistě utiší veškeré pochybnosti.

Premiéry 7. a 9. listopadu 2024 v Národním divadle

Nastudování v češtině, české, anglické titulky

Více
Termíny:
  1. 11. 2024 19:00
  2. 11. 2024 19:00
  3. 11. 2024 19:00
  4. 11. 2024 19:00

AH

Zdroj: ND

Jakub Schikaneder: Český malíř z generace umělců Národního divadla

Jakub Schikaneder se narodil 27. února 1855 v Praze a zemřel 15. listopadu 1924 v Praze. Byl český malíř z generace umělců Národního divadla. Jeho obrazy jsou plné lyrických motivů staré Prahy, zachycujících náladu zimních podvečerů či mlžných dnů, zákoutí a uličky osvětlené plynovými lampami a zahalené v mlze.

Jakub Schikaneder patřil do tzv. generace Národního divadla. V roce 1880 se z Mnichova, kde pobýval, spolu s Emanuelem Krescencem Liškou zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla. Jednalo se o vlysovou výzdobu královské lože s námětem Doba Přemyslovců, Doba Karla IV. a Doba Rudolfa II. Kompozici navrhl Schikaneder a barevné řešení Liška. Návrhy byly realizovány a přestože je požár Národního divadla nezničil, byly nahrazeny pracemi Václava Brožíka. Se studií k oponě Národního divadla, kterou podal samostatně, Jakub Schikaneder neuspěl.

Vražda v domě

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se u Schikanedera několikrát objevil tragický motiv zmařeného dívčího života. Volnou inspirací k této námětové oblasti mohla být díla preraffaelitů, zejména Johna Everta Millaise. Schikaneder však většinu výjevů – v souladu s dobovou prózou – posunul do konfrontace bídy a touhy po životě. Vrcholu dosáhl v obraze Vražda v domě, popisujícím tragický osud ženy v prostředí chudého nájemního domu. Tím, že pro příběh ze sociálně nejnižších vrstev použil více než dva metry vysoké a tři metry široké plátno, zařadil ho významově na roveň historickým malbám, kterým byl přikládán celospolečenský význam.

Zimní podvečer v Praze

Zimní podvečer v Praze nelze vnímat jako záznam konkrétního místa, ale více jako kompozici podmíněnou autorovým vztahem k danému místu a vcítěním do postav osamocených chodců; určité architektonické prvky by přesto mohly odkazovat k inspiraci klášterem sv. Anežky České na Františku v Praze. Rozvržení tohoto díla je až překvapivě geometricky a stereometricky jasně definované – přední plán vymezují ubíhající linie cesty; střední plán je jasně ohraničen prostou zdí, za níž už se vypínají jednoduché objemy budov, pravděpodobně kláštera s dominantní střechou chrámu s věžičkou. Souhra více světelných zdrojů, tj. signifikantní „schikanederovské“ lampy, svíce osvětlující okno a skrývajícího se měsíce ozařujícího celý výjev stříbrným popraškem, zahaluje jasně vytyčenou kompozici v měkký splývavý závoj evokující finesy pastelu, čehož autor docílil technologickým postupem pro něj naprosto typickým. Velmi rafinovaně a osobitě se zde pracuje i s barvou a jejími kontrasty, jejichž prostřednictvím je obraz pointován – úběžníkem celého příběhu se tak stává červený klobouk ženy kráčející směrem k divákovi. Kontrastní je i používání barevných past v kombinaci s lazurním nanášením pigmentů. Vzniká tak souhra místy až plastických momentů, uplatněných na lampě, s poloprůhlednými plochami v případě sukně ženy v popředí a kmenů lemujících cestu – i zde se projevuje Schikanederovo jednoznačné autorství. Toto výjimečné dílo, spadající do sběratelsky ceněného období těsně po roce 1900, bylo uměnímilovné společnosti dosud neznámé a lze ho po všech stránkách považovat za objev vysoké sběratelské hodnoty.

Utonulá

Bezvládné tělo mrtvé ženy se v jeho díle opakovaně objevuje od počátku 80. let. Není však Schikanederovou invencí, ale dobově oblíbenou formulí, symbolizující zmar, beznaděj, úpadek. Poprvé jej Schikaneder významněji uplatnil v roce 1883 na historické kompozici Po bitvě na Bílé hoře, odkud přechází do sociálně kritické Vraždy v domě (1890). Na jedné ze studií k tomuto obrazu nacházíme tělo zabité ženy ve stejné pozici, jakou zaujímá utonulá, byť v zrcadlovém obrácení. Studii věnoval malíř v roce 1893 básníku Jaroslavu Vrchlickému. Atmosféra pastelu dokonale evokuje mnohé Vrchlického verše, které také mohly být jedním z inspiračních zdrojů.

Večer (Sedící stará žena v interiéru)

Pohled do slabě osvětleného interiéru pokoje, vpravo stůl s bílým ubrusem a stolní lampou, vlevo sedící postava staré ženy v bílém čepci, v pozadí okno se záclonou.

V podvečer na Hradčanech

Hradčanská vyhlídka je asi nejpůsobivější Schikanederovou rezonancí pražské atmosféry, jejíž barevné a světelné proměny vnímal malíř – ve shodě s básníky Zeyerem, Mrštíkem či Karáskem – jako propojení pohledu na město a jeho nálady.

Zdroj: NGP

Proměna: Slavné dílo Franze Kafky v divadle Rokoko

Řehoř Samsa se jednou ráno probudil jako někdo docela jiný. Někdo, kdo povstal, z nepokojných snů. Cítil, že všechno je jiné…

Martin Donutil v roli Řehoře Samsy v novém pojetí nejslavnějšího díla Franze Kafky se představí 19. října 2024 na prknech divadla Rokoko.  Autoři nejnovější inscenace přenesli děj do současnosti, kdy se hlavní postava pohybuje na velmi tenké hranici mezi skutečností a virtuální realitou. Proměna se v režii Ivana Uryvskyje mění v surreálnou počítačovou hru a přináší novátorský pohled na klasické dílo zlatého fondu světové literatury. „Kafka je klasikem právě proto, že jeho texty nikdy neztrácejí na aktuálnosti,“ uvádí režisér. „Vždy nahlížel do lidské duše a nacházel tam ty nejskrytější obavy, které každý z nás cítí. Když Kafku studujeme ve škole, občas nás děsí jeho složitost, filozofie a temnota. Chtěl jsem přiblížit Kafku k nám, přiblížit ho k realitě a znovu ho pro sebe objevit.“

Zdroj: Městská divadla pražská