Karel Roden bude součástí besedy k filmu TANCUJ MATYLDO v rámci Empathic Film Festivalu!

Do Tábora přijede celosvětově uznávaný herec Karel Roden. Bude součástí besedy k filmu TANCUJ MATYLDO v rámci Empathic Film Festivalu v kině Svět.

Představujeme Vám vzácného hosta festivalu a tím je celosvětově uznávaný herec Karel Roden. Karel se zúčastní besedy k filmu TANCUJ MATYLDO, který získal 7 nominací a Českého lva za nejlepší hudbu. V tomto filmu ztvárňuje hlavní roli uzavřeného Karla. Film TANCUJ MATYLDO můžete vidět 1.11. v 18:00 v kině Svět. Dalšími hosty besedy budou: herec Antonio Šoposki, režisér Petr Slavík, producentky Nataša Slavíková, Jarka Švarcbachová a MUDr. Olga Hromková.

Nemoc není jen komplikací života, ale také příležitostí vydat se na cestu uzdravení v širším smyslu. V příběhu inspirovaném skutečnou událostí žije uzavřený Karel (Karel Roden) ve světě řádu a striktních pravidel, ve kterém nezbývá mnoho místa pro empatii. Svou extrovertní a bohémskou matku Matyldu (Regina Rázlová), bývalou barovou zpěvačku, navštěvuje víceméně z povinnosti. Matylda přijde nečekaně o byt a Karlovi nezbyde než ji vzít k sobě. Jejich soužití je ale pro něj katastrofou. Zvlášť když vyjde najevo, že u Matyldy propuká Alzheimerova choroba. Jako možné řešení se nabízí, že o svéráznou babičku bude pečovat Karlův syn Pavel (Antonio Šoposki), nezodpovědný floutek pohrdající otcovou profesí exekutora. Společná domácnost tří rozdílných temperamentů různých generací přináší řadu humorných momentů, s postupujícími příznaky nemoci spíš tragikomických. Na první pohled bezvýchodná situace převrátí rodině život vzhůru nohama, ale tím, že to nevzdají, udělají něco důležitého nejen pro Matyldu, ale i sami pro sebe.

Vstupenky zakoupíte na:

www.empathicfilmfestival.com

 Zdroj:  EMPATHIC FILM FESTIVAL, KVArt Production s.r.o., Michaela Šimeček

Michal David oslaví své životní jubileum velkolepou show v O2 Areně

Michal David, česká hudební legenda, skladatel, hitmaker, producent a zpěvák oslaví příští rok 65 let a při té příležitosti si pro vás připravil nezapomenutelnou show v O2 areně. Přijďte si společně s ním připomenout ty nejkrásnější melodie jeho kariéry, zazpívat si známé i nové písně a prožít večer plný nostalgie, emocí a krásných vzpomínek.

Michal David se rozhodl tento koncert pojmout zcela jinak než v předešlých letech, a to především díky umístění pódia, které bude postaveno uprostřed plochy. Spolu se světelnou show tak čeká na fanoušky opravdu fantastický a nezapomenutelný večer.

Další změnou oproti předešlým koncertům tohoto zpěváka v O2 areně bude fakt, že celý dvouhodinový koncert bude patřit pouze jemu. Žádní hosté, jen Michal David. Diváci si tak zpěváka užijí do sytosti. Doprovázet ho bude kapela KVATRO, kterou fanoušci znají z předešlých společných koncertů.

„Bude to jeden velký mejdan, jak je již u mě v O2 areně zvykem. Na pódium uprostřed arény se moc těším. Bude to pro mě v této největší hale v ČR premiéra, co se umístění pódia týče. Samozřejmě se také můžete těšit na spektakulární světelnou a audiovizuální show, která bude doprovázet celý koncert. Prostě to bude ve všem jiné. A já jsem přesvědčen, že si to všichni společně užijeme, ” slibuje Michal David.

Koncert proběhne 13. června 2025.
Prodej vstupenek bude zahájen v pondělí 30.9.2024 v 10:00 hodin v prodejních sítích Ticketportal a Ticketmaster.
VSTUPENKY můžete zakoupit ZDE

Zdroj: Michal David

Foto: Petr Klapper

AH

Festival současného umění Prostějov

Čtvrtý ročník Festivalu současného umění Prostějov nabídne pestrý průřez tvorbou současných českých i zahraničních umělců různých generací a to již od čtvrtka 3. října 2024, do 5. října 2024.

V prostorách Kláštera milosrdných bratří, Muzea a galerie v Prostějově, Galerie současného umění Prostějov, prostějovského zámku, kina Metro 70, Střední školy designu a módy nebo i netradičně prostějovského hřbitova a na dalších místech, budou k vidění umělecká díla z oblasti malby, grafiky, fotografie, sochařství, ale i videoartu. Nebude chybět ani afterparty v Kině Metro 70 s hudebním programem.

Tématem letošního ročníku je Paměť!

Paměť svou spletitostí vytváří možné neuchopitelné průniky, v naší jednoduché představě pracujeme s lineárností a časem. Co je blíže na časové ose, je pro nás důležitější. Neustále dochází k posunům a novým nasáváním zažitého.

Ve skutečnosti je paměť ukotvena v přítomnosti, zpracovává nové zážitky, které se následně přesouvají do minulosti. Vzpomínání a rozpomínání podléhá určité selektivnosti rozštěpených fragmentů různorodého formátu. Mohou být místy zkreslené, místy nedokonalé, místy komplexní, místy různorodé, což předkládá určité spektrum zájmu. Paměť je zároveň nedokonalý a mystifikující koncept, tak rozsáhlý, že přesahuje hranice. Nic však nezmizí, jen se objeví v jiné podobě.

Naše zkušenosti se vzpomínáním a zapomínáním nás mohou vést k přehodnocení ustálených pravd, narativů a rigidních přesvědčení, která neseme my i společnost skrze kolektivní paměť. V době, kdy digitální technologie a sociální média mohou zaznamenávat a uchovávat téměř každý aspekt našich životů, vybíráme, co sdílet a co uchovávat v našem uložišti dynamického procesu. Co by mělo zůstat v naší paměti a být tak zdrojem učení/porozumění a co by mělo být vygumováno?

Zdroj:  www.prostejov.eu

Leonardo da Vinci: Mistr renesance

Mona Lisa, 1503–1506, Louvre, Paříž

Leonardo da Vinci, narozený 15. dubna 1452 v italském městě Vinci, je jednou z nejvýznamnějších osobností dějin umění, vědy a techniky. Jeho multifunkční talent a inovativní myšlení ho učinily ikonou renesančního období a do značné míry ovlivnily vývoj evropské kultury.

Umělecký génius

Leonardo byl především malířem a jeho nejznámějšími díly jsou „Mona Lisa“ a „Poslední večeře“. „Mona Lisa“, s jejím tajemným úsměvem a mistrovským zachycením světla, zůstává jedním z nejuznávanějších a nejstudovanějších obrazů v historii. „Poslední večeře“, malba umístěná v klášteře Santa Maria delle Grazie v Miláně, zobrazuje Krista a jeho učedníky v okamžiku, kdy oznamuje zrazení.

Leonardo nebyl pouze malířem. Vyvinul nové techniky malby, včetně sfumato, což je metoda postupného přechodu mezi barvami a tóny, která vytváří měkké a přirozené obrysy. Jeho důraz na detail, prokreslenost a pozorování lidské anatomie byl revoluční a posunul umění do nového rozměru.

Vědec a vynálezce

Mimo umění byl Leonardo také vášnivým vědcem a inženýrem. Jeho poznámky a skici obsahují návrhy strojů, jako jsou letadla, ponorky a tanky, které předběhly svou dobu. Ačkoli většina jeho technických výkresů zůstala nerealizovaná, ukazují na jeho hluboké porozumění fyzice, mechanice a anatomii.

Leonardo se věnoval také studiu přírody, biologie a hydrodynamiky. Jeho sofistikované pozorování přírody a lidského těla přineslo cenné poznatky, které byly v jeho době naprosto neobvyklé. Ve svých zápiscích poznamenával detaily o poměrech lidského těla, pohybu vody a rostlinných struktur, což položilo základy pro moderní vědecký přístup.

Renesanční ideál

Leonardo da Vinci je symbolem renesančního ideálu „učeného muže“, jenž usiluje o znalosti ve všech oblastech lidské činnosti. Jeho schopnost spojit umění a vědu představuje unikátní přístup, který i dnes inspiruje umělce a vědce. Jeho myšlenky o pozorování a experimentování formovaly moderní vědu a inspirovaly nespočet dalších generací.

Odkaz

Leonardo da Vinci zemřel 2. května 1519 ve Francii, ale jeho odkaz žije dál. Je považován za jednoho z největších géniů v historii lidstva a jeho díla a myšlenky i nadále ovlivňují umění, vědu a techniku. Touha po znalostech, kterou Leonardo ve svém životě měl, zůstává inspirací pro umělce, vědce a inovátory po celém světě.

Leonardova schopnost pozorovat a analyzovat svět okolo nás, jeho cílevědomost a neúnavná snaha o dokonalost z něj činí nadčasovou osobnost, jejíž příspěvky formují naše chápání umění a vědy dodnes.

Leonardo da Vinci

JT

Michelangelo da Caravaggio: Malířský Génius s Temnou Duší

Michelangelo da Caravaggio, narozený v roce 1571, byl jedním z nejvýznamnějších a nejkontroverznějších malířů evropského baroka. Jeho život, prostoupený dramatickými zvraty a neustálými konflikty, odráží vášnivou, vznětlivou a vzpurnou povahu umělce, jehož dílo zásadně ovlivnilo vývoj malířství. Osudové výtržnosti, kriminální činy a vášní naplněné útěchy vedly Caravaggia k pověsti umělce, který se spíše než štětcem oháněl rapírem.

Umělec i Rebel

Caravaggio, známý pro své nekompromisní přístupy, se vzpíral jak uměleckým konvencím, tak i normám společnosti. Jeho práce bourala tradiční estetiku raně barokního klasicismu a zavedla nový, expresivní způsob zachycení psychologických emocí a naturalistického zobrazení postav. Téma jeho obrazů byla často zasazena do temnosvitu – techniky, která zdůrazňovala kontrast mezi světlem a stínem, což přispívalo k dramatismu a intenzitě zachycených okamžiků.

Caravaggiova výrazná individualita a inovativní styl se projevily na mnoha význačných dílech, jako je „Nemocný Bakchus“ nebo „Zachráněný Izák“, které dnešní diváky stále fascinují.

Mladost a Umělecký Rozvoj

Michelangelo Merisi se narodil v Miláně jako syn správce. Jeho umělecká kariéra začala v Milaně pod vedením malíře Simone Peterzana, který mu přiblížil nejen manýrismus, ale také benátský kolorismus. V roce 1592 se Caravaggio přesouvá do Říma, kde začíná tvořit pod svým nyní známým jménem. První roky v „Věčném městě“ byly skromné, a Caravaggio se nebál malovat obyčejné náměty, které později přivedly jeho uměleckou identitu ke světlu.

Po úspěchu obrazu „Extáze svatého Františka“ se mu podařilo získat uznání od toskánského kardinála Francesca del Monte, což mu otevřelo dveře k mnoha významným zakázkám a uměleckým projektům.

Malířské Mistrovství v Římě

V letech 1599-1600 Caravaggio pracoval na triptychu pro kapli Contarelli v kostele San Luigi dei Francesi, kde vytvořil nejslavnější obrazy, „Povolání sv. Matouše“ a „Umučení sv. Matouše“. Tyto práce způsobily pozdvižení a Caravaggio se stal jedním z nejuznávanějších malířů v Římě. Jeho odvážný styl byl však mnohdy odmítán, a to zejména pro svou nekompromisní realismus, který odhaloval hrubé rysy lidových postav bez jakýchkoli idealizací.

Konfrontace s Právem a Konec

Život Caravaggia však nebyl pouze naplněn uměleckými úspěchy. Jeho neklidná povaha a skandály vedly k vážným konfliktům se zákonem. V roce 1606, po tragické potyčce, musel uprchnout z Říma poté, co zabil muže během hádky. Jeho útěk z města vedl k životu štvance, který se snažil najít útočiště a klid v Neapoli a na Maltě, kde pokračoval v tvorbě a vyprodukoval řadu významných děl.

Nemocný Bakchus (1593/1594)

 

Odkaz Velkého Malíře

Poslední roky Caravaggia v sobě nesly jak uměleckou plodnost, tak i neustálý pocit pronásledování. Jeho smrt v roce 1610, ať už násilná či způsobená nemocí, zůstává obestřena tajemstvím. Během stanoveného času upadl v zapomnění, ale jeho význam byl znovu objeven v první polovině 20. století. Dnes je Caravaggio považován za jednoho z nejvlivnějších malířů barokního umění, jehož dílo a osobní příběh nadále fascinují nejen umění milovníky, ale i historiky.

Bez Michelangela da Caravaggia by evropské barokní malířství vypadalo zcela jinak. Jeho umělecké inovace nezanechaly stopu pouze v jeho době, ale výrazně ovlivnily i další generace malířů, jako byli Rubens, Rembrandt a Velázquez. Caravaggio, se svými temnými příběhy a zářivými obrazy, bude i nadále žít v srdcích diváků a ve zdech galerií po celém světě.

Posmrtný Caravaggiův portrét od Ottavia Leoniho asi z roku 1621

JT

Édouard Manet 

Édouard Manet byl francouzský modernistický malíř, významná osobnost přechodu od realismu k impresionismu. Narodil se 23. ledna 1832 v Paříži  a 30. dubna 1883 v Paříži zemřel.

Édouard Manet měl možná tu smůlu, že začínal tvořit v době, kdy se kyvadlo dějin vychylovalo od klasického akademického malířství i impresionismu. Pro své generační kolegy byl příliš progresivní a pro mladé malíře příliš klasický. Manet měl inovátorského ducha, který při studiu starých mistrů jako byl např. Diego Velázquez doplnil výtečnou technikou malby obrazů. Od impresionistů převzal zálibu zobrazování reality pomocí dlouhých výrazných tahů štětce, studování objektů v plenéru a soustředil se také na práci se světlem a barvami. Na rozdíl od impresionistů se ale nevzdal černé barvy, kontur a klasické kompozice. S impresionisty vlastně ani být spojován nechtěl – usiloval o samostatné začlenění svých obrazů do výstav Salonu a vyhýbal se označení impresionismus.

Bar ve Folies Bergère

Manetův proslulý obraz. V zrcadle se odráží zaplněný bar. Obraz je plný otázek: jaký je osud barmanky? Prodává pouze za barem nebo i sebe? Co si o návštěvnících baru myslí? Obraz ukazuje pozlátko pařížského života té doby, ale také evokuje nejistotu a neklid, který sebou přinášela.

Snídaně v trávě

Obraz byl namalován tak, aby v divákovi vyvolával pocit, že jde o ateliérovou malbu. Tento dojem je posílen světlem jenž nevrhá téměř žádný stín, a dále kloboukem muže vpravo, který je typický pro nošení v interiéru. Manet úmyslně zvolil velké plátno, využívané převážně pro historické výjevy. Spolu s vyzývavostí obrazu – nahá dívka se dvěma oblečenými muži (navíc dívající se sebejistě přímo na diváka) – tím dosáhl nebývalého ohlasu. Dílo je nyní v Musée d Orsay v Paříži.

Olympia

Manetův obraz způsobil v roce 1865 v Paříži velký rozruch. Názvem sice odkazuje na antickou mytologii, ale pojetím byl velice současný, což ještě v té době nebývalo zvykem (nahota se zakrývala antickými prvky, mytologií, výzdobou obrazu, atd.). Navíc šlo nepochybně o prostitutku, což bylo velmi provokativní. Výraz má vzdorný a ne-li nepřátelský (na místo tradičních unylých úsměvů) a dívá se přímo do očí diváka. Kurtizána navíc právě dostává květiny od některého ze zákazníků.

Piják absintu

První obraz, který představil porotě Salónu, když mu bylo sedmadvacet let. Byla na něm vidět originální technika i styl. Již samotný námět působil v té době neobvykle. Šlo pouze o reálné zachycení pijáka a ne o alegorické ztvárnění.

Balkón 

Kontrast mezi světlem venku a tmou, která pohlcuje postavy v interiéru.

Foto: wikipedia.org, slavneobrazy

Televize Nova uvede nový seriál Jiřího Vejdělka – Taneční

Páteční večery na TV Nova obsadí od 4. října nový seriál jednoho z komerčně nejúspěšnějších tuzemských tvůrců, režiséra Jiřího Vejdělka a scenáristky Ivany Hokrové. Taneční budou v osmi dílech vyprávět příběh Moniky (Jitka Ježková) a Oldřicha (Saša Rašilov), manželského páru, který spolu kdysi vyhrával taneční soutěže, přičemž se právě chystá otevřít taneční kurzy pro veřejnost. Moniku ovšem po mnoha letech nebaví tančit pouze přesně podle toho, jak ji Oldřich vede, přičemž Oldřich vede opravdu rád. Taneční pro TV Nova natočila produkční společnost Perfect film s producenty Ondřejem Hokrem a Jiřím Vejdělkem. Kreativním producentem TV Nova je Matěj Podzimek.

„Svět je plný příběhů a návodů, jak najít lásku. Ale jak ji udržet, to už vám nikdo moc neřekne. Scenáristka Ivana Hokrová si tu práci dala. Přináší příběh manželů, které kdysi spojila vášeň pro tanec, ale roky společného života a výchova dvou dětí způsobily, že dnes jeden tančí sambu a druhý valčík… Oba musí zjistit, že nic není samozřejmost. A nejméně ten druhý,“ říká kreativní producent TV Nova Matěj Podzimek a dodává: „Diváci v Tanečních dostanou pozitivní seriál do neklidných dob. Plný elegance, tanečních čísel a zahraničních i českých hudebních hitů let nedávných i dávno minulých. Seriál o nejobyčejnějších a přitom nejdůležitějších věcech, vyprávěný s úsměvem a nadějí v dobrý konec.“

Monika (Jitka Ježková) a Oldřich (Saša Rašilov) spolu kdysi vyhrávali taneční soutěže. A i teď ve společném manželském životě Monika tančí přesně podle toho, jak ji Oldřich vede. On totiž vede rád. Vždy a všude. Takže když s Monikou začne pořádat taneční pro středoškoláky, je ve svém živlu. Zato Monika toho začíná mít dost. Už ji nebaví pořád skákat podle Oldřicha a jeho matky (Dana Kolářová), která mu přizvukuje. Situaci nepomáhá ani Moničin bývalý partner (Roman Zach), který o ni zjevně stále stojí. A když se do toho vloží ještě Moničina svobodomyslná sestra (Hana Vagnerová), začne jít opravdu do tuhého. Vypadá to, že pokud se Oldřich své role tanečního a životního mistra nevzdá, nebude mít brzy nejen s kým tančit, ale možná ani žít.

„Mě tanec vždycky zajímal, a to z toho hlediska, jak je tam nastavená mužská a ženská role. Poměrně jasně a z mého pohledu pro ženy poměrně nevýhodně, protože žena je vedena a musí poslouchat. Připadalo mi zajímavé to porovnat s tím, jak to máme dnes ve vztazích, kdy se dynamika mezi mužem a ženou poměrně dost vyvíjí. Tak jako v tanci, tak je to i ve vztazích ve spoustě rodin tak nějak zakonzervované a jakýkoliv pokus o to, aby to bylo jinak, může být docela složitý,“ říká o vzniku námětu scenáristka Ivana Hokrová. Producent a režisér Jiří Vejdělek ji doplňuje: „Myslím, že se do seriálu podařilo otisknout to, co Ivanka na začátku chtěla, i to, co jsem chtěl já. Když jsem si přečetl ty úvodní stránky, které mi poslala jako námět, pamatuji si, že to bylo v noci, tak jsem celou noc nespal. Vybavoval jsem si, co jsem v tanečních zažíval, a myslím, že si to vybaví i diváci. Mohou zavzpomínat na své taneční nebo mohou dostat chuť na ně zajít. Třeba i ty pro pokročilé. A myslím si, že ten seriál je zábavný, elegantní a že má svůj taneční půvab. A že se to přeneslo i do scén, kde se netančí. Myslím, že to může otevřít diskusi mezi muži a ženami, abychom se konečně trochu líp dohodli, jak si ten svět nově rozparcelujeme. To parcelování, co tady bylo, už nejspíš nevyhovuje. Doufám, že to uděláme v klidu, bez nějakých zbytečných třeskutých bitev, a že to uděláme se stejným nadhledem jako postavy v Tanečních.“

V seriálu se objeví i nastupující herecká generace, zastoupená Annou Marií Fučíkovou, Antonínem Holoubkem, Danielem Žižkou, Jennifer Baluchovou, Annou Dvořákovou nebo Janem Fantou. „To je vždy moje velká ambice. Mít herce, které znáte a kteří jsou fantastičtí, a nabídnout jim roli, kterou nehráli a která by je bavila. Už za sebou mají tolik rolí, že objevit něco úplně nového není úplně snadné. Potom, na druhou stranu, jim dát jako protiváhu herce, kteří se od nich tak trochu učí. Začátečníci. Vnáší do toho něco živého a něco nového a překvapují člověka v tom, jak tu věc pojmou. A diváci je neznají. Takže je to nové i pro mě jako režiséra a myslím si, že tady jsme udělali hned několik zázračných objevů. Co diváci v Tanečních uvidí, v rolích, jak říká Ivanka, puberťáků, tak to je velká věc. Třeba Anna Marie Fučíková, která hraje dceru Jitky Ježkové, bude oslňující nejen jako tanečnice, v čemž se strašně zlepšila během příprav, ale i jako herečka,“ říká k tomu režisér a producent Jiří Vejdělek.

Taneční // režie: Jiří Vejdělek // scénář: Ivana Hokrová // producenti Perfect film: Jiří Vejdělek, Ondřej Hokr // kreativní producent TV Nova: Matěj Podzimek // výkonný producent Perfect film: Kateřina Špůrová // výkonná producentka TV Nova: Vladana Horná // kamera: Jan Drnek // choreografie: Tereza Prucková // zvuk: Klenka,  Petr Senft // architekt: Jan Vlček // výprava: Roman Chochola // umělecký maskér: Zdeněk Klika // střih: Ondřej Hokr // hrají: Jitka Ježková, Saša Rašilov, Daniela Kolářová, Dana Batulková, Hana Vagnerová, Roman Zach, Zuzana Norisová, Alžbeta Staňková, Vasil Fridrich, Anna Marie Fučíková, Antonín Holoubek, Daniel Žižka, Jennifer Baluchová, Anna Dvořáková, Jan Fanta, Daniel Maslák, Laura Kopecká, Eva Leinweberová

Zdroj a foto: TV Nova

Kolumbijský malíř a sochař Fernando Botero

Fernando Botero byl kolumbijský malíř a sochař. Je považován za jednoho z největších umělců dvacátého století.  Vytvořil si osobitý výtvarný styl, čerpající z odkazu evropských i mimoevropských uměleckých tradic. Charakteristickým znakem jeho díla, a to jak plastik, tak obrazů, je figurativní tvorba, jejíž předměty jsou proporčně předimenzované. Ve věku 91 let zemřel  15. 9.2023.

Narodil se v roce 1932 v Medellínu ve střední Kolumbii. O umění se začal zajímat jako chlapec a už v 15 letech prodával své kresby z býčích zápasů u bran arény v Bogotě.

Jeho kariéra nabrala na obrátkách v sedmdesátých letech, kdy se setkal s ředitelem jednoho z newyorských muzeí Dietriechem Malovem. Toho Boterovo umění uchvátilo a společně uspořádali několik výstav. Výtvarníka pak začali kontaktovat světoví obchodníci s uměním.

Typický styl, ve kterém jsou běžné předměty či lidé nafouknutí do absurdních rozměrů, se poprvé objevil na obraze Zátiší s mandolínou z roku 1957. Botero, milovník italské renesance, adaptoval i klasické dílo Leonarda da Vinciho Monu Lisu – v jeho verzi ale má florentská dáma nafouknuté tváře a neúměrně zmenšený obličejík.

Kolumbijský umělec se nicméně v souvislosti se svou tvorbou bránil slovům jako „tlustý“ a naopak se označoval za „obránce objemu“ v moderním umění. Gigantismus se promítl i do jeho sochařské tvorby. Jeho odkaz čítá až tři tisíce obrazů a na tři sta soch.

Zdroj: britannica.com

 

Legendy Einstürzende Neubauten již 18. října v Praze. Představí novou desku s pop music pro paralelní vesmíry a mezisvěty

Legendární německá kapela Einstürzende Neubauten vystoupí již 18. října v pražském Foru Karlín. Naživo představí své nové album nazvané Rampen (apm: alien pop music), které vyšlo letos v dubnu. Nahrávka vychází z volných živých improvizací, které její členové Blixa Bargeld, N. U. Unruh, Alexander Hacke, Jochen Arbeit, Rudolph Moser a Felix Gebhard hráli před dvěma roky na turné k zatím poslední desce Alles in Allem. Přináší novou uměleckou formu pojmenovanou apm – alien pop music: popovou hudbu pro paralelní vesmíry a mezisvěty, pro hyperprostory a mezizóny. Mikrokosmickou a mezigalaktickou zároveň. Předprodej vstupenek probíhá v sítích Ticketmaster a Ticketportal. Koncert pořádá agentura 10:15 Entertainment.

 Těžko hledat v hudebním světě jméno, které by bylo více synonymem pro experiment a novátorství, než kapelu Einstürzende Neubauten. Od svého vzniku před čtyřiceti čtyřmi roky v Západním Berlíně se formace proslavila nejen tím, že používá vlastnoručně vyrobené nástroje z kovového šrotu a předmětů denní potřeby, ale především neúnavnými a neustále novými hudebními experimenty a zkoumáním neprobádaných zvukových území. Ovlivnila řadu dalších kapel a uměleckých žánrů – od tanečního divadla po výtvarné umění a film.

Einstürzende Neubauten vznikli 1. dubna 1980 vlastně náhodou. Blixa Bargeld byl požádán, zda by si nechtěl zahrát v berlínském klubu Moon, načež podle svých slov „prostě zavolal několika přátelůmˮ. A kdo měl ten večer čas, stal se zakládajícím členem této formace. Od debutového alba Kollaps v roce 1981 kapela měnila parametry mainstreamu a subkultury, aby nechala zaznít neslyšitelné – a možná i to dosud neslyšené. Tento experimentální terénní výzkum se nyní dostává do nové fáze – fáze „ramp”, ve které se kapela vrací ke svým kořenům a zároveň se znovu definuje. A vytváří vlastní žánr nazvaný apm – alien pop music

Album Rampen (apm: alien pop music), na kterém se kapela dle svých slov představuje ze svých nejnepředvídatelnějších a nejnekonvenčnějších stránek, vychází z tzv. „ramp” živě zahraných na turné k desce Alles in Allem. „Rampa” znamená v interním jazyce kapely improvizovanou živou skladbu, kterou Einstürzende Neubauten vždy zařazují do programu svých koncertů. Tyto „rampy” pak využijí jako nápady nebo inspiraci pro nové album.

„Vždy jsme při koncertech improvizovali – v minulosti více než dnes. Později, když jsme měli k dispozici více materiálu a skladeb, improvizace se stala vzácnější, ale vždy zůstávala součástí našich koncertů. V jazyku naší kapely nazýváme tyto improvizace před publikem ´rampy´. Mnoho písní, které se ocitly na nahrávkách, vznikly právě jako takové rampy,” vysvětluje frontman Blixa Bargeld. Publikované verze ale nepochází z koncertů jako živáky, často třeba zvuk neměl dostatečnou kvalitu. Místo toho je kapela rekonstruuje jako vylepšené verze ve studiu. Někdy také vezme více verzí z různých koncertů.

Blixa Bargeld následně vysvětluje vznik aktuální nahrávky: „Na turné v roce 2022 jsme hráli částečně ukotvené rampy – tj. dopředu jsme se dohodli na minimálních východiscích: kdo začne, čím nebo jaké akordy. Po skončení turné jsme se rozhodli nejlepší rampy dodělat a nahrát na album. Z celkem 23 ramp jsme vybrali 15 a skladbu po skladbě jsme je nahráli ve studiu Candy Bomber v Berlíně. Nahrávali jsme způsobem jako kapely v 60. letech – všichni dohromady najednou. Samozřejmě, že někde jsme použili střihy, ale v základu jde o ´živou´ nahrávku. A takto vzniklo aktuální dvojalbum.”

Rampen (apm: alien pop music) je popová hudba pro paralelní vesmíry a mezisvěty – pro hyperprostory a mezizóny. Je mikrokosmická a mezigalaktická zároveň. Je to všední nárok mimo všechny fyzikální zákony, s nímž Einstürzende Neubauten vstupují na stylovou půdu nikoho mezi minulostí a budoucností. Na jedné straně je tu návrat ke kořenům, na druhé straně vzniká z mohutných erupcí hluku, které se setkávají s kryptickými, často fragmentárními texty, nová umělecká forma: populární hudba pro cizince a vyděděnce. Z antipopu se stal mimozemský pop,” popisuje kapela.

Ne náhodou čistá grafika desky připomíná ikonický obal Bílého alba Beatles. „Vychází to z myšlenky, že Einstürzende Neubauten jsou v jiné sluneční soustavě stejně slavní jako Beatles v našem světě,” uzavírá Blixa Bargeld a poznamenává, že jde o balancování mezi avantgardou a jazykovou drzostí, provokací a popkulturní diskontinuitou. Tento přístup také přímo definuje ústřední téma, které se jako společná nit táhne všemi písněmi: změna, utopické myšlenkové hry a pomíjivost.

Nové album je k poslechu zde.

Předprodej vstupenek probíhá v sítích Ticketmaster a Ticketportal.

Více informací na http://www.1015.cz/.

AH

Arte Sella, galerie v přírodě pod širým nebem 

Jedinečná výstava současného umění, která je umístěna pod širým nebem – Arte Sella.  Arte Sella vznikla v roce 1986 a od té doby se stala významným místem pro setkávání umělců a milovníků přírody. Také je to místo, které navštěvuje mnoho návštěvníků po celý rok.

Arte Sella se nachází v Severní Itálii, asi 35 km od Tridentu (Trento). Cesta na místo je klikatá a vyvede vás do prostředí krásných alpských luk, kam landart tohoto stylu prostě skvěle zapadne.

Díla a prostor, který je obklopuje, dokonale ladí. Často nutí návštěvníka přemýšlet, jaký materiál kde byl použit a jaké má asi dílo vyznění třeba při dešti. Skvělá je také impozantnost většiny děl – procházíte mezi nimi jak velmi chytře postavenými kulisami chrámů, které působí jako vnořené do krajiny. Jinde zas pohledu dominují.  Jinde je potřeba být zas dobrým pozorovatelem, protože některé kousky jsou jakoby prvoplánově skryty a vynoří se až po pohledu z toho správného úhlu, nebo pokud je člověk opravdu pozorným divákem.

Jedním z umělců, kteří mají v této neuvěřitelné galerii své dílo je i český umělec Krištof Kintera. Ten je známý svými inovativními a často provokativními díly, která kombinují sochařství, instalaci a multimédia. Jeho práce často zahrnují každodenní předměty, které přetváří nečekaným způsobem, čímž zkoumá témata jako městský život, konzumerismus a lidskou podstatu.

Dílo Krištofa Kintery je dokonce jedním ze symbolů Arte Selly, o tak významné dílo jde. Jedná se o jakousi věž z použitých zářivek, ale když se na ni díváte, hned vás nenapadne, že jde o zářivky. Musíte jít blíž a celé to pozorovat, jak je to neobyčejné a krásné a při tom základ je tak jednoduchý. Dílo se jmenuje Memorial světla, které bylo. Jak v průvodci galerie citují autora: „Zářivky poskytují světlo do našich životů. Jsou to velmi obyčejné předměty, které považujeme za samozřejmost a už je nepovažujeme za něco magického. Jedná se o hmatatelný monument zrozený z něčeho tak nehmotného, jako je světlo, a připomíná nám, že i když je umělé, je živé. Tato práce podtrhuje, jak lze velmi obyčejný předmět, který zjevně není hoden naší pozornosti, použít se záměrem dát život něčemu magickému: jak se v pohádkách stává, obyčejné se může stát neobyčejným.“

AH
Zdroj: http://www.artesella.it/it/