Rubrika: ART

Umělecký sloh a umělecké směry v dějinách umění

Umělecký sloh představuje důležitý koncept v dějinách umění, který se vztahuje k určité jednotné podobě výrazu, jež je charakteristická pro specifické historické období. Tento sloh se může projevovat v různých oblastech umění – od architektury přes malířství, sochařství až po užité umění a módní styly. Jeho charakteristiky se mění v závislosti na dobových vlivech, kulturních normách a společenské dynamice.

Klasické slohy do 19. století

V evropských dějinách umění před 19. stoletím jsou klasické slohy rozlišovány do několika významných kategorií, které reflektují vývoj myšlení a estetiky:

1. Románský sloh (11. – 12. století) je známý svou masivní architekturou, mohutnými kamennými konstrukcemi a polokruhovými oblouky. Typické jsou pro něj románské kostely a kláštery, které měly za úkol ustavit silný pocit stability a trvanlivosti.

2. Gotika (12. – 16. století) se vyznačuje štíhlými strukturami, stabilními opěrnými systémy a vertikálními liniemi, což umožnilo vznik katedrál s vysokými okny a bohatými vitrážemi. Tato doba přinesla také rozvoj sochařství a malířství.

3. Renesance (14. – 17. století) nastolila nový pohled na člověka a přírodu, kladla důraz na humanismus a studium antiky. Značným způsobem ovlivnila architekturu, malbu a sochařství, přičemž umělci jako Leonardo da Vinci a Michelangelo se stali ikonami této doby.

4. Baroko (17. – 18. století) se projevuje v dramatických emocích, rozmáchlých kompozicích a bohatě dekorovaných prostorách. Barokní umění směřovalo k oslnění a vyjádření božské přítomnosti skrze umění.

5. Rokoko (18. století) je spojeno s lehkostí, elegancí a intimními scénami, které odrážejí život aristokracie. Tento styl se vyznačuje hravými motivy a detailními ornamenty.

6. Klasicismus (18. – 19. století) přivedl nazpět k ideálům antiky a jeho cílem byla harmonie, rovnováha a rozumovost. Umělci usilovali o vytvoření děl, která by vyjadřovala morální hodnoty a estetické normy.

Slohy 19. století a umělecké směry

V 19. století se na scéně objevují další umělecké slohy, které mají široký dopad na kulturu a životní styl:

– Empír vyznačující se používáním historických odkazů a symboliky, dominantní především ve stavebnictví a nábytku.
– Biedermeier, který se soustředil na každodenní život a domácí pohodu, odrážel touhu po klidné a útulné estetice.
– Historismus, který se vyznačoval inspirací z minulých slohů, často vedl k eklatantním misinterpretačním stylem.
– Secese, která reprezentovala prolnutí umění a řemesel, ať už v architektuře nebo výtvarném umění, a snažila se překonat rigidní hranice předchozích slohů.

Na konci 19. století se také vyvíjejí různé umělecké směry, jako jsou romantismus, realismus a impresionismus. Tyto směry již neprojevují tak univerzální charakter a více se soustředí na jednotlivé aspekty lidské zkušenosti a vnímání, proto jsou častěji označovány za „ismy“. Tyto směry, ačkoliv mají vliv na moderní umění, nejsou považovány za umělecké slohy ve stejném slova smyslu, jaké známe z předchozích epoch.

Umělecký sloh a umělecké směry jsou klíčovými koncepty v analýze dějin umění. Zatímco klasické slohy prezentují konzistentní estetická vyjádření v různých oborech během vymezených historických období, umělecké směry 19. století a následně naznačují individuálnější přístup k uměleckému vyjádření, reflektující bohatství lidské zkušenosti. Rozlišení mezi těmito termíny, zejména pro 19. století, však zůstává nejednoznačné, což ukazuje na dynamický a rozličný charakter umělecké produkce.

JT

Americký módní fotograf a filmař Bruce Weber v Praze!

Bruce Weber je ve světě fotografie pojem a nepřehlédnutelný fenomén. Proslavil se především fotografickými sériemi pro módní časopisy, jako jsou Vogue, The Interview nebo Vanity Fair, a spoluprací s předními módními značkami (jako Calvin Klein nebo Ralph Lauren). Paralelně se ale věnoval i portrétní, reportážní a krajinné tvorbě. Pro kapelu Pet Shop Boys nebo pro zpěváka Chrise Isaaka natáčel také hudební videoklipy a vytvořil několik celovečerních filmů. 

Celosvětově známý tvůrce teď představuje svou celoživotní tvorbu v Praze v Domě U Kamenného zvonu na výstavě nazvané My Education. „Když se řekne Bruce Weber, vybaví se mi fotografie, kterou měl můj bratr od 80. let v pokoji, aniž bych v té době jeho jméno slyšela. Když jsem při průzkumu archivů zjistila, že autorem Brooke Shields na motorce, se kterou jsme vyrůstali, je Bruce Weber, tak jsem pochopila, že jsem opravdu ta správná osoba, která má udělat jeho retrospektivu, protože nikdo ho nezná tak dobře, jako já,“ směje se kurátorka Galerie hlavního města Prahy Helena Musilová, která výstavu připravila v přímé spolupráci s autorem.

Weber průběžně fotografuje významné osobnosti z kulturního a politického života, mezi jeho nejslavnější snímky patří například unikátní portréty Nelsona Mandely, Georgie O’Keeffe či Louise Bourgeoise.

Bruce Weber je jedním z posledních klasických fotografů, kteří pořizují snímky na film. Výstava My Education je retrospektivou jeho celoživotní práce. Kromě fotek slavných osobností, mezi něž patří Madonna, Amy Winehouse, Brad Pitt či Johnny Depp, je na výstavě poodhalena i jeho láska ke psům, jimž v minulosti věnoval celou knihu fotek. Velká část expozice se také soustředí na snímky atletů. Při otázce, proč je zrovna Praha tím pravým místem pro výstavu, odpovídá Bruce klasickou frází romantických filmů. „Když jsem přijel do Prahy, pomyslel jsem si Where have you been all my life?“

AH

Foto: Bruce Weber, hollywoodreporter.com

Chystá se 1. ročník Empathic Film Festival v Táboře!

Nový filmový festival, Empathic Film Festival, se zaměřením na sociální témata, si slavnostně zahájí první ročník ve čtvrtek 31.října v Kině Svět ve městě Tábor, kde bude festival probíhat po celou dobu jeho konání až do 3. listopadu.

Pořadatelem festivalu je společnost KVart Production, kterou založili manželé Kateřina a Jiří Duškovi. Manželé Duškovi se ale věnují převážně provozování domovů seniorů, kde se s onemocněním demence potýkají téměř denně a hlavně díky tomu vznikl nápad na uspořádání Empathic Film Festivalu. “Sociální témata se dotýkají každého z nás a pokud o nich budeme mluvit, můžeme je pochopit a taky pomoct”, sdělil pořadatel festivalu Jiří Dušek.

Empathic Film Festival odtajňuje program a jména VIP hostů.

Do Tábora přiletí například samotný režisér zahajovacího snímku Ruud Lenssen. Festival zakončí český oceněný film Němá Tajemství za účasti tvůrců a herců.

Empathic Film Festival si jako zahajovací snímek vybral autentický snímek, který natočil Ruud Lenssen o svém otci, který trpí narůstající demencí – Ztracené vzpomínky. Slavnostní zahájení festivalu proběhne ve čtvrtek 31.10. v 19 hodin v kině Svět v Táboře. Po slavnostním zahájení proběhne beseda s režisérem zahajovacího snímku za přítomnosti překladatele do českého jazyka. Festival bude promítat ve čtvrtek již v dopoledních hodinách filmy na téma sociální sítě: Odpojit a Doufám, že příště umřeš. Součástí promítání bude beseda s odborníky na digitální závislost.

V pátek 1.11. budou rovněž dva filmy promítány dopoledne a to: Příběh Edwina Honiga a film Kyberšikana. Páteční večer bude patřit českému snímku rovněž na téma Alzheimerova choroba, který letos získal Českého lva za nejlepší hudbu a byl nominován na celkem 7 ocenění – film Tancuj Matyldo. Film bude promítán od 18 hodin za účasti tvůrců a herců. Nebude chybět ani herec, který byl nominován na Českého lva za vedlejší roli v tomto filmu – Antonio Šoposki.

V sobotu 2.11. dopoledne budou moct diváci zhlédnout hned dva krátkometrážní filmy: Studie o empatii a Alda. Poté bude uveden film Lady Bird, který se dotkne tématu dospívání. V 16 hodin festival promítne další celosvětově oceněný film o Alzheimerově chorobě, tentokrát z americké produkce Pořád jsem to já. Součástí bude beseda s odborníky na tuto chorobu. Sobotní večer pak bude věnován druhému hlavnímu tématu a to: sociální sítě a jejich dopad. V 19 hodin odstartuje thriller o kyberšikaně režiséra Pavla Soukupa Anna is missing. Do Tábora přijede i samotná představitelka Anny, herečka Viktorie Vítová.

Závěrečný den festivalu začne filmem o vlivu sociálních sítích na fungování restaurací a podniků z anglické produkce Šéfkuchař na grilu za přítomnosti influencera a autora slavné gastromapy Lukáše Hejlíka. Festival slavnostně zakončí v neděli v 18 hodin v kině Svět oceněným snímkem režiséra Tomáše Mašína Němá Tajemství za přítomnosti tvůrců a herců. Nebude chybět herečka Milena Steinmasslová, která letos získala Českého lva za vedlejší roli v tomto snímku.

Celým festival bude provázet moderátor a zpěvák Milan Peroutka. V rámci festivalu se uskuteční jeho koncert v rámci doprovodného programu v neděli 3.11. od 14 hodin v kině Svět. Součástí filmů budou besedy s odborníky na dané téma.7

Předprodej vstupenek je již k dispozici na webových stránkách festivalu, kde naleznete také kompletní program:

www.empathicfilmfestival.com

Zdroj:  Empathic Film Festival

 

V Praze naživo zazní hity kapely Fleetwood Mac

Fanoušci americko-anglické rockové formace Fleetwood Mac si budou moci své oblíbené hity znovu vychutnat naživo. V pražském Kongresovém centru je 22. září 2024 zahraje výběr hudebníků vystupujících pod názvem Rumours of Fleetwood Mac.

Rumours of Fleetwood Mac osobně podporuje zakládající člen skupiny Fleetwood Mac Mick Fleetwood. Jejich vystoupení je dokonalou poctou jedné z nejpozoruhodnějších rock and rollových skupin. “Mimořádně emotivní představení Fleetwood Mac,” vyjádřil se Mick Fleetwood.

 

Chválou na vystoupení Rumours of Fleetwood Mac nešetřil ani prestižní britský deník Sunday Times, který napsal: “Ohromující a neuvěřitelně přesný obraz první světové legendární skupiny.”

Předprodej vstupenek: https://www.ticketlive.cz/cs/event/rumours-of-fleetwood-mac-praha-22-09-2024

 

Více informací: https://www.rumoursoffleetwoodmac.com/

Fauvismus: Henri Matisse

Henri Matisse se narodil 31. prosince 1869 v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. byl francozský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním.

Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v druhé polovině dvacátého století. Během své dlouhé umělecké kariéry prošel snad všemi hlavními uměleckými směry – od impresionismu až po abstrakcionismus. V raném období používal živelnou kompozici impresionistů, ovšem s jistou formální strukturou. Ovlivnilo jej arabské umění, s nímž se setkal na svých cestách do Maroka a Alžíru (dekorativnost arabské keramiky, bohatost detailů tapisérií). Ve svém druhém období začal používat abstraktní linie a kontrast mezi hmotou těla a plochým pozadím svých portrétů a aktů. Postavy na obrazech jsou pojaty jako sochy – Mattise dosáhl velké expresivity výborným rozložením hmoty na obrazu a čistotou obrazu. Divákům dokázal, že i přes velkou úspornost výrazových prostředků, lze dosáhnout výborného výsledku i u něčeho tak citlivého jako je ženský akt.

Tanec

Jeden z nejslavnějších Matissových obrazů. Pro fauvisty byla důležitá barva, které používali v malém spektru, ale o to sytější a kontrastnější. Naznačený pohyb vyjadřuje rychlost a dynamiku tance. Pozice těl pak prožitek z tance a emoce, které se sebou přináší. Celkově z obrazu dominuje radost, které se na Matisse na jinak často melancholických obrazech vyhýbá.

Hudba

Velmi podobné obrazu Tanec, stejná barevnost; dynamika tohoto obrazu není však shodná s dynamikou druhého obrazu, postavy zde jsou statické: dvě z postav hrají na hudební nástroj.

Zlaté rybky

Jediný trojrozměrný předmět zde je skleněná nádoba s rybkami, ostatní předměty se nacházejí ve stejném plánu; mísí se zde tóny růžové a zelené.

Červený pokoj

Modrý akt I.

Růžový ateliér

V posledních letech života trpěl Matisse anginou pectoris a astmatem. přesto i nadále pracoval. Jeho posledním dílem byl návrh na vitráž později zvanou Rockefellerova růže. Zdobí unitářský kostel v Pocantico Hills ve státě New York. Zemřel 3. listopadu 1954 ve svém domě v Cimiez na infarkt. Na tamním hřbitově je – společně se svou bývalou manželkou – také pochovaný.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Postimpresionismus: Paul Cézanne, otec moderního umění. Odbdivoval ho i Henri Matisse!

Paul Cézanne se narodil 19. ledna 1839 v Aix-en-Provence ve Francii. Cézanne,  francouzský postimpresionistický malíř, často nazývaný „otec moderního umění“, jehož díla položila základy spojení mezí koncepcí malby 19. století a radikálnějšího 20. století (hlavně kubismu). Snažil se dosáhnout syntézy  realistického zobrazení, osobního výrazu a abstraktního obrazového řádu. Henri Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Picasso a Matisse dokonce říkali, že Cézanne je “otcem nás všech”. Cézanne používá jasné barvy a drobné a citlivé tahy štětcem. Cézanne se zajímal o zjednodušování přirozených forem věcí na jejich geometrickou podstatu. Zabýval se perspektivou, aby v divákovi vyvolal nový estetický zážitek.

Zátiší s jablky

Zátiším s jablky Cézanne ukazuje, že zátiší – za jeho doby ten nejubožejší žánr – může být nástrojem k věrnému zobrazení světla a prostoru. „Malování podstaty obrazu není jen obyčejným kopírováním předmětů na plátno,“ napsal, „jde o uvědomění si pocitů a vjemů.“ Okraje ovoce v míse jsou nedotažené a zdá se, jakoby se pohybovaly. Pravidla perspektivy jsou také porušena, pravý roh stolu se naklání dopředu. Některé části plátna jsou ponechány téměř nahé a obraz tak působí částečně nedokončeně. Zátiší s jablky je víc než jen imitace života; jde o rozvoj divákova vidění a samotné podstaty malování.

Břehy Marne v Creteil

Podobně jako na řadě dalších obrazů z okolí řeky Marne, které Cézanne vytvořil kolem roku 1888, i zde svým obdivovatelům i kritikům představuje velmi čisté a přesvědčivé ztvárnění vody, kterého dosahuje zrcadlovým odrazem břehu na poklidné hladině. Na plátně pracuje primárně se zeleno-modrými barvami, jejichž odstín se trochu ztmavuje ve snaze zachytit hloubku řeky. Barevně vybočujícím celkem je drobná budova ve středním pásmu obrazu na pravé straně. Zde kontrastně Cézanne nanáší červenou barvu střechy a celkově světlejší odstíny fasády domu.

Hora Sainte-Victoire

Oblíbeným předmětem Cézannových obrazů byla hora Mont Sainte-Victoire poblíž jeho rodného města Aix-en-Provence, kam se vracel celý svůj život. Cézannovo zjednodušení přírody do geometrických tvarů a jeho ničím neomezené užití barev později inspirovalo kubismus a fauvismus.

Hráči karet

Cézannův obraz Hráči karet, na kterém jsou zobrazeni muži, kteří u stolu hrají karty. V první polovině devadesátých let 19. století Cézanne namaloval pět různých verzí tohoto motivu, které se mimo jiné liší v počtu vyobrazených osob.

Zátiší

V porovnání se zátišími z dřívějších let je Zátiší velkým posunem vpřed, jak v ostrosti a jasnosti, tak v detailnosti. Ještě stále můžeme pozorovat prvky Cézanneho ranného stylu, například v tmavším pozadím, ale tmavé stíny byly již značně eliminovány. Kompozice je jednoduchá a vyznačuje se Cézannovou touhou po stabilitě, uzavření a ucelenosti. Neuvěřitelná je také navzájem si odpovídající vyrovnanost křivek a rovných čar, které se navzájem doplňují v dokonalé souhře.

15. října 1906 ho při malování v plenéru zastihla bouře a malíř ztratil vědomí. Prochladl a v důsledku toho dostal zápal plic. Na něj 22. října zemřel. Pochován byl v Aix na hřbitově u kostela sv. Petra. Roku 1954 byl jeho dům s ateliérem v Chenin des Lauves otevřen a upraven na muzeum.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Francisco Goya

Francisco José de Goya y Lucientes (30. březen 1746, Fuendetodos – 16. duben 1828, Bordeaux) byl španělský malíř a rytec romantismu. Byl královským portrétistou (portréty Karla IV. i Ferdinanda VII.), stejně jako kronikářem historie. Jeho bohatá tematická šíře postupovala od různých oslav,  přes postavičky obyčejných lidí, až po válečné scény, zobrazující líté boje po Napoleonově invazi do Španělska, proti níž se zdvihl lidový odpor. Tento tematický vývoj odrážel ztemňování jeho mysli. To vyvrcholilo tzv. černými malbami v úplném závěru života, malbami děsů, hrůz a bizarností. Goyův vliv v dějinách umění stoupal s tím, jak byly vyzdvihovány a objevovány právě ty temnější nebo subjektivní a revoluční prvky jeho díla. Důrazem na popředí a zamlžené pozadí předjímal Goya impresionismus. Svými nejtemnějšími vizemi pak i expresionismus.

Saturn požírající jedno ze svých dětí

Tento obraz byl součástí jeho série černých maleb a byl vytvořen kolem let 1819-1823. Tato série vznikla na stěnách Goyovy domácnosti a byla objevena a přemístěna na plátno po umělcově smrti. Obraz „Saturn požírající jedno ze svých dětí“ je známý pro svou temnou a děsivou tematiku. V centru obrazu je postava Saturna, římského boha zemědělství, který zde však představuje zdeformovaného a hrozivého titána. Saturn drží v rukou malé dítě, jedno ze svých potomků, které právě pozřel. Jeho zuby a paže jsou krvavé až děsivým způsobem, což vytváří silný dojem krutosti. Obraz je tmavý a plný stínů, což přispívá k jeho mrazivé atmosféře. Světlo je omezené a soustředěné na Saturna a jeho hrůzný čin. Saturnovo tváří v tvář děsivému činu je vyjádřená zuřivost a šílenství. Jeho oči jsou široce otevřené a zděšené, což vytváří dojem posedlosti. Tento obraz byl interpretován různými způsoby. Někteří vidí v Saturnovi symbol moci, která ničí své vlastní potomstvo, zatímco jiní ho považují za alegorii lidské zloby, krutosti a zhouby.

Nahá Maja a Oblečená Maja 

 Dne 16. března 1815 žalobce španělské inkvizice Zorilli de Velasco nařídil vyslechnout devětašedesátiletého malíře Francisca de Goyu kvůli dvěma obrazům, které zachycovaly provokativně ležící ženu jednou oblečenou a podruhé svlečenou. Umělec měl potvrdit, že je autorem těchto obscénních maleb, a vysvětlit, z jakých popudů je vytvořil a na čí objednávku. Není známo, co tribunálu Goya sdělil. V každém ohledu však měl ze skandálu pořádně nahnáno. O inkvizici a jejích praktikách si nedělal žádné iluze. Ostatně jako malíř a grafik nejednou se soucitem zachytil ty, kteří se stali její obětí. Obrazy, o které se španělská inkvizice zajímala, dnes nazýváme Nahá Maja a Oblečená Maja. Maja (doslova to znamená kráska) bylo ve Španělsku označení pro svobodomyslnou dívku z nižších vrstev, která provokovala nevázaným chováním, což podporovalo i její zvláštní oblékání se zdůrazněným výstřihem. Maja se stala symbolem.

Pes

Na obraze můžeme vidět hlavu malého černého psa, který má pohled upřený vzhůru. Zbytek jeho těla je skryt za neurčitou hnědou hmotou ve spodní části obrazu. Pes je jeden ze 14 obrazů, které Goya namaloval přímo na stěny svého domu mezi roky 1819 a 1823. Díla z této řady jsou plné hrůzy a děsivých témat, jako příklad si můžeme uvést třeba Saturn požírající jedno ze svých dětí. Tyto obrazy nikdy nebyly určeny pro veřejné výstavy a do jeho smrti skutečně nikdy nebyly odkryty zraku běžných lidí.

Piknik

Goya dodává této údajně nevinné scéně satirický nádech. Zdá se, že romantický výlet dopadl strašně špatně. Na ubrusu leží zbytky pikniku: kousky chleba, dva téměř prázdné talíře a lahve vína. Vpravo se zdá, že muž není v pořádku, pravděpodobně kvůli přílišnému pití. Uprostřed se muž držící plnou sklenici vína pokouší flirtovat se ženou sedící vedle něj. Ona – pravděpodobně pikniková společnice nemocného – se na nás dívá a zdánlivě odmítá jeho návrhy. Další muž se opírá o jeho ruku a tvrdě spí. Za ním tři muži hluboce konverzují, jako by plánovali využít situace – dva na nás pobaveně koukají. Tato skica je jedním ze série Goyových návrhů pro gobelíny určené k výzdobě ložnic dcer španělského krále Karla III. v paláci El Pardo u Madridu.

 

Foto: wikipedia.org, slavneobrazy.cz

Michelangelo Buonarroti

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni byl jedním z nejznámějších představitelů vrcholné italské renesance a manýrismu. Proslavil se jako sochař, architekt a malíř, ale psal také básně.

Narodil se 6. března 1475, v Caprese, jako druhý z pěti synů Florenťana Lodovica di Leonardo Buonarroti-Simoni (v té době starosty obcí Chiusi a Caprese) a Francesci di Neri di Miniato del Sera. V dubnu roku 1488 ho jeho přítel Francesco Granacci přivedl do umělecké dílny Domenica Ghirlandaia. Michelangelův otec byl proti tomu aby se jeho syn učil malovat, chtěl, aby se stal obchodníkem. Domenicovi Ghirlandaiovi se ho nakonec ale podařilo přesvědčit. Nadaného patnáctiletého mladíka si brzy povšiml Lorenzo Nádherný a přivedl ho do medicejského paláce, kde se setkávali významní florentští umělci, literáti a učenci, kterých bylo v té době plné město. Michelangelo žil poté v paláci až do Lorenzovy smrti v roce 1492 a bylo tu s ním zacházeno prakticky jako s členem rodiny. Proslulé zahrady Medicejských se staly jeho další uměleckou školou.

Michelangelo byl geniálním umělcem, posedlým hledání dokonalosti a snahou dokázat, že je nejlepší. Disponoval bohatou představivostí a fantazií, podobu svých děl měl promyšlenou dříve, než na nich začal pracovat. Nejednou se proto stalo, že dílo, s nímž nebyl spokojen, poškodil, neboť je nedokázal zhotovit přesně podle svých představ. Velkou péči věnoval výběru kamene. Mramorové bloky si často jezdil vybírat do dolů v Carraře, mnohdy je osobně i páčil. Výjimkou byla socha Davida. Pro svoji nejznámější plastiku zpracoval Michelangelo kamenný blok nevhodných rozměrů (5 m vysoký, o základně 1 x 1 m) s mnoha kazy a usazeninami, který stál 40 let bez využití před florentskou katedrálu a o jehož ztvárnění se neúspěšně pokusili již dva sochaři. David, kterého Michelangelo dokončil po dvou a půl letech práce roku 1504, svého tvůrce proslavil a zajistil mu nesmrtelnost. Mladý sochař se stal uznávaným umělcem.

Žil střídavě ve Florencii a v Římě, zpočátku působil krátce v Bologni. Pracoval pro Medicejské i florentskou republiku, renesanční papeže i nejvýznamnější církevní hodnostáře a stal se zámožným mužem. Za sochu Davida dostal 900 zlatých dukátů, což prý bylo více, než vydělal Leonardo da Vinci za celý život. Zemřel v Římě, 18. února 1564.

Foto: wikipedia.org

Oblíbený muzikál Doktor Faust odstartuje již třetí sezónu v Divadle Na Maninách!

Oceněný český muzikál Doktor Faust odstartuje již třetí sezónu, v Divadle Na Maninách, a to v sobotu,  21. září od 18 hodin, s živým orchestrem, který má dvanáct členů. Příběh vychází z Goetheho divadelní hry o středověkém německém učenci Doktoru Faustovi, který vyměnil svou duši za slávu, bohatství a mládí.

Diváci u muzikálu Doktor Faust také ocení dynamický děj, který velmi rychle graduje. Příběh je s mysteriózním a rockovým nádechem doprovázený krásnou baladickou hudbou. Nechybí ani romantika a zamyšlení se nad filozofickými otázkami o životě.

Muzikál se rovněž může pyšnit kvalitními pěveckými výkony. Doktora Fausta ztvárňují muzikáloví herci Tomáš Trapl a Zbyněk Fric. Coby Markétka v představení září Natálie Grossová. Za postavu Jindřicha získal Lukáš Randák nominaci na cenu Thálie. V roli Mefistky můžete vidět také talentovanou Elis Ochmanovou a jako Mefista charismatického Ladislava Korbela.

V dalších rolích a alternacích můžete vidět také: Filipa Antonia, Viktora Aarona, Jakuba Mauera, Kateřinu Herčíkovou, Kateřinu Michejdovou, Ditu Hořínkovou, Nikolu Ciprovou, Markétu Peškovou, Marii Šlehoferovou, Mariannu Polyakovou nebo Lenku Stejskalovou.

Vstupenky a termíny na podzimní představení najdete na stránkách Divadla Na Maninách.

Zdroj: DNM

Podzim v Národní galerii Praha: Nová stálá expozice v Karviné, fotografie Libuše Jarcovjákové a École de Paris

Národní galerie Praha je aktivní v regionech. V září otevírá v Karviné novou stálou expozici Havířská balada: Sto roků hornictví v umění. Veletržní palác osvěží první retrospektivní výstava mezinárodně uznávané fotografky Libuše Jarcovjákové. A s objevnou výstavou École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž se vrací Francie do Valdštejnské jízdárny.

Otevření stálé expozice NGP na zámku Fryštát

Jednou z priorit NGP je spolupráce s regiony a prvním větším výstupem je právě nová expozice Havířská balada: Sto roků hornictví v umění. Představena zde budou díla s hornickou tematikou ze sbírek Národní galerie Praha a doplní je zapůjčené práce současných umělců. Pokrývá období od meziválečné Československé republiky, přes druhou světovou válku, poválečné budování státního socialismu a normalizaci, až k popřevratové době spojenou s útlumem těžby uhlí. Vystavena budou díla známých českých umělců jako jsou Josef Čapek, Otto Gutfreund, Karel Holan, Jiří John, Jaroslav Král, Jan Lauda, Kamil Lhoták nebo Jan Zrzavý, umělců svázaných s hornickými regiony Ostravska – Karvinska, Mostecka nebo Kladenska jako Bohdan Kopecký, Ferdiš Duša nebo Květa Válová a také práce současných umělců Jonáše Czesaného nebo karvinských rodáků Václava Jiráska a Jakuba Špaňhela. Nová expozice v galerii Lottyhaus na zámku Fryštát se veřejnosti otevírá 13. září 2024. Jejím autorem je kurátor Sbírky umění po roce 1945 v NGP Rado Ištok.

„Slovo ‚národní‘ v našem názvu pro nás znamená také intenzivní spolupráci s regiony. Těší mě, že právě v Karviné má naše partnerství tak krásný výsledek. Naši kolegové kurátoři nyní také vytvářejí stálou expozici na zámku v Telči a výstavu v Kroměříži. V červnu jsme s finanční podporou Ministerstva kultury spustili program „Znovu na obdiv!‘, který se týká restaurování děl zapůjčovaných na výstavy a expozice po celé České republice. Spolupráce s ostatními tuzemskými institucemi a galeriemi je jednou z našich stěžejních činností, v níž budeme i nadále v podobné intenzitě pokračovat,“ říká generální ředitelka Národní galerie v Praze, Alicja Knast.

Ředitelka Národní galerie Alicja Knast

Zářijové výstavy a akce

S podzimem se Národní galerie Praha zapojuje do nejrůznějších kulturních událostí a také zintenzivňuje spolupráci se svými partnery. Už na začátku září (5.–8. 9.) proběhne Prague Art Week, na němž  Národní galerie Praha participuje už podruhé. Tento festival umění se koná nejen uvnitř více než třech desítek pražských institucí a prostor věnovaných umění, ale i v ulicích hlavního města.

NGP se letos také stane součástí Noci literatury, jež na atraktivních a běžně nedostupných místech přibližuje široké veřejnosti ukázky z nové tvorby evropských spisovatelů v podání známých osobností. Akce proběhne 18. 9. mezi 18. a 23. hodinou, vybraná čtení a výuka znakového jazyka se budou konat ve Šternberském a Schwarzenberském paláci.

Na širokou veřejnost a rodiny s dětmi myslí i v klášteře sv. Anežky České na druhém břehu Vltavy, kde v sobotu 14. 9.  pořádá NGP tradiční  „Anežku dětem“, tvůrčí, zábavné a poznávací odpoledne v zahradách i expozicích. Zahradní slavnost pro celou rodinu s dílnami, hudbou, pohybem a pátrací hrou bude přístupná zdarma. O týden později, v neděli 22. 9., se NGP zapojí do akce Poznej Vltavu. Okolí řeky ožije unikátním programem, který spojí zábavu s poznáním. NGP nabídne bezplatné komentované prohlídky  Anežského kláštera. Návštěvníci všech věkových kategorií při nich budou mít příležitost poznat jedinečný genius loci této památky.

Zmínit je třeba i nové menší výstavní kolekce grafiky a kresby, tzv. grafické kabinety. Výstava Voilà la femme je věnována nekonečným možnostem koláže a NGP tak připomíná 110. výročí narození Jiřího Koláře. Ve Veletržním paláci bude k vidění od 26. 9. 2024 do 5. 1. 2025. Jedním z dalších nově otevíraných grafických kabinetů je Salomé, femme fatale symbolismu a dekadence, která se koná od 26. 9. 2024 do 12. 1. 2025 rovněž ve Veletržním paláci. Ještě do 29. 9. najdeme ve Schwarzenberském paláci grafický kabinet s názvem Dobrá kočka i ta proradná. Kočky v grafice 16. až 18. století.

Podzimní Opening 2024 – retrospektiva Libuše Jarcovjákové

Ve čtvrtek 26. září  se během tradičního podzimního Openingu NGP ve Veletržním paláci veřejnosti otevře vůbec první retrospektivní výstava Libuše Jarcovjákové. Představí tvorbu fotografky, jež přes půl století přirozeně a živelně mapuje svůj život a blízké okolí. Kurátorka Lucie Černá provede diváky archivem i současnou tvorbou umělkyně a širokým spektrem jejích analogových i digitálních fotografií, z nichž některé dosud nebyly vystaveny.

Součástí openingového programu se stane také instalace „1924–1974–2024: Pražský Veletržní palác”. Vzniká v přízemním prostoru Korzo a představí důležité momenty historie budovy, která je nejnavštěvovanějším uměleckým muzeem v ČR.  

Od 19 hodin budou ve Veletržním paláci zdarma přístupné všechny výstavy i sbírkové expozice. Večer obohatí audiovizuální performance Noise and Cries, kterou vytvořil projekt bela. Performance je částí Lunchmeat festivalu, s nímž NGP spolupracuje. Lunchmeat festival, který se letos koná od 26. do 30. 9., patří mezi respektované světové přehlídky progresivní elektronické hudby a nových médií. (Informace k těmto dvěma výstavám a k performanci budou součástí samostatné tiskové zprávy a tiskové konference pořádané v den Openingu, 26. 9.)

Na podzimní Opening bezprostředně navazuje Den architektury. Při této příležitosti bude 28. do 29. 9.  veřejnosti volně přístupný speciální  doprovodný program – komentované prohlídky a dílny (více informací na webu ngprague.cz – Výstavy a akce). A ve dnech 5. – 6. 10. 2024 bude vstup zdarma do sbírkové expozice 1956 – 1989: Architektura všem ve Veletržním paláci, a také na související program. Dny volného vstupu jsou také tradičně ve sváteční termíny: 28. 10. a 17. 11. 

NGP je letos také partnerem Signal Festivalu, přehlídky digitální a kreativní kultury v Praze, který proběhne od 10. do 13. 10.. V prostorách Šternberského paláce si návštěvníci budou moci užít tři instalace sochaře Jiřího Příhody. Jeho konstrukce na pomezí sochy a architektury nabízejí nezvyklou denní i noční světelnou podívanou. Na nádvoří Schwarzenberského paláce se s interaktivní projekcí představí průkopník novomediálního umění Michael Bielický.

Závěr podzimu: jedinečný pohled na meziválečnou Paříž

S postupujícím podzimem se „zásah uměním“ ještě zintenzivní. Ve Valdštejnské jízdárně zahájíme 7. 11. výstavu École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž. Bude věnovaná těm umělcům, kteří se nejvíce prosadili v meziválečné Francii. Patří k nim především Georges Kars, Othon Coubine a François Zdenek Eberl, jehož práce budou v Praze vystaveny vůbec poprvé. Třešničkou na dortu bude prezentace Coubinových obrazů ze sbírky Leo Steina. Výstava též připomene 80. výročí úmrtí dosud nedoceněného česko-německo-židovského malíře Georgese Karse. Na výstavě budou k vidění obrazy s  charakteristickými náměty pařížské školy: portréty současníků, městské krajiny, výjevy z pouličního života chudinských čtvrtí Paříže, modelky, prostitutky nebo scény z kabaretů, cirkusů či kaváren. Projekt připravuje kurátorka Sbírky moderního umění Anna Pravdová. (Více informací přineseme na tiskové konferenci a v tiskové zprávě 7. 11.)

Hned o týden později, 14. 11., se ve Veletržním paláci otevře výstava ke 140. výročí připojení Holešovic-Buben k velké Praze, kterou NGP připravila  ve spolupráci s Městskou částí Praha 7. Prostřednictvím více než stovky obrazů, grafik, kreseb, plastik a architektonických plánů z fondů NGP představí různé podoby Prahy 7 v průběhu 19. a 20. století. Srdcem výstavy bude soubor děl Antonína Slavíčka (1870–1910), který bydlel v Dobrovského ulici. Podobu Letné a Holešovic na počátku 20. století zachytil na řadě studií, obrazů i na monumentálním pohledu na Prahu z Letné, jenž patří ke klíčovým dílům českého moderního umění. Společně s dalšími ikonickými pracemi19. století bude tento výběr přístupný v rámci sbírkové expozice 1796-1918: Umění dlouhého století až do 25. 5. 2025.

AH

Zdroj:  NGP