Vincent Willem van Gogh

Vincent Willem van Gogh se narodil ve vesnici Groot Zundert 30. března roku 1853. Pocházel z protestantské vlivné rodiny a jeho rodiče, otec Theodorus van Gogh, místní pastor a matka Anna Kornelie Carbentová, se velmi usilovně starali o malého Vincenta, který se narodil, jako jedno z šesti jejich dětí. Jedná se o jednu z největších osobností světového výtvarného umění, která je dnes pravděpodobně nejznámější postavou nizozemské historie. Fauvista, expresionista, génius – Vincent van Gogh byl jedním z nejslavnějších a nejvlivnějších umělců všech dob. Během svého života se však nedočkal žádného většího uznání. Po sebevraždě zastřelením 27. července 1890 jeho popularita vzrostla. Van Goghova díla se dnes prodávají v řádech desítek milionů dolarů.


Vincent Willem van Gogh

Ačkoliv Vincent van Gogh během svého života vytvořil v relativně malém časovém intervalu deseti let zhruba 900 maleb a 1100 kreseb. S malováním začal už v době, kdy pracoval jako horník. Nejdříve trénoval pouze skici uhlem, poté se na rady svého bratra Thea rozhodl, že se bude malování věnovat intenzivněji, a dkonce se zapsal i na kurz. Následně našel vlastní styl, který ho vynesl ke hvězdám, bohužel až po smrti; za svůj předčasně skočnený život prodal jen jediný výtvor, jmenoval se The Red Vineyard a udal ho v Belgii za 400 franků 7 měsíců před svou smrtí. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí; zejména po výstavě v Paříži 17. března 1901, tedy 11 let po jeho smrti.

Některé z Goghových maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších maleb na světě. 30. března 1987 byl prodán Goghenův obraz Kosatce za tehdy rekordních 53,9 milionu dolarů a 15. května 1990 zlomil jeho Portrét doktora Gacheta další rekord, když se ho podařilo prodat za 82,5 milionu dolarů.

Portrét doktora Gacheta

Slunečnice

Obrazů Slunečnic Gogh namaloval celou řadu. První sérii v roce 1887, v níž zachytil položené květy slunečnic. V druhé sérii z roku 1888 z Arles maloval již Slunečnice ve váze. Tato série byla spojena s Paulem Gauguinem, neboť byly součástí výzdoby jeho hostinského pokoje v Arles. První dvě varianty obrazu byly tmavé a teprve ta třetí a čtvrtá dostaly typickou žlutou barvu (jednou s modrozeleným a podruhé se žlutým pozadím). Aby toho nebylo málo namaloval Gogh v roce 1889 další verze, či spíše kopie Slunečnic z druhé série. Pro Gogha žlutá barva slunečnic představovala štěstí a optimismus a považoval jejich malbu za velkou výzvu („Ne každý v sobě najde takový žár, aby roztavil toto zlato a tóny těchto květin. Vyžaduje to energii a soustředění celé bytosti“). Tento obraz je třetí verzí z druhé série.

Kosatce

Kosatce je jedna z mnoha maleb Vincenta van Gogha, na stejné téma. Gogh ho namaloval, zatímco pobýval v Saint Paul-de-Mausole v Saint-Rémy-de-Provence ve Francii. Oproti ostatním dílům z tohoto období, Kosatce postrádají napětí typické pro jeho pozdní tvorbu. Gogh tento obraz nazval „hromosvod pro moji nemoc“, protože věřil, že když bude pokračovat v tvorbě, zarazí tak další rozvoj šílenství své duše.

Žlutý dům

Na obraze s alternativním názvem Ulice, jak ho van Gogh později s oblibou nazýval, je ztvárněn dům na Lamartinském náměstí, ve kterém si malíř v květnu 1888 pronajal 4 pokoje. Obýval pravé křídlo domu – pokoj v prvním patře na pravé straně s oběma otevřenými okenicemi obýval po dobu devíti týdnů malíř Paul Gauguin, v pokoji s vedlejším oknem se nacházela van Goghova ložnice. V levém křídle domu sídlil obchod s potravinami. Dům byl v průběhu let několikrát přestavován, roku 1944 byl silně poničen během bombardování a později byl kompletně zbourán a už nebyl znovu vystavěn.

Hvězdná noc nad Rhônou 

Od svého příjezdu do Arles v únoru 1888 byl van Gogh fascinován noční oblohou, nad jejímž ztvárněním dlouhou dobu přemýšlel. V jednom ze svých dopisů své sestře napsal: „Často mi připadá, že noc más snad ještě bohatší barvy než den“. V září 1888 se konečně pustil do práce nad opěvovaným tématem. Na obraze Hvězdná noc nad Rýnem zachytil barvy přesně tak, jak k němu promlouvaly a zvěčnil tak odrazy plynových lamp na vodě i milenecký pár v popředí. O pár měsíců později, když byla potvrzena jeho mentální porucha, namaloval jeden ze svých nejznámějších obrazů na stejné téma, Hvězdná noc, kde se jeho křehká psychika plně projevila.

Rybářské čluny u Saintes-Maries

Rybářské lodě v Saint-Maries jsou zachycením pohybu energie vody, tak jak si ji představoval van Gogh. Svou speciální technikou ovlivněnou japonským tiskem, přináší do obrazu život. Vzniklo i několik perokreseb stejného tématu.

Ložnice v Arles

Název Goghova Ložnice v Arles se pojí se třemi velmi podobnými obrazy z let 1888-1889. Všechny tři obrazy představují Goghovu ložnici v domě na náměstí Lamartine v Arles ve Francii. Celý dům i s nejbližším okolím, malíř ztvárnil na obraze Žlutý dům. V dopise svému bratru Theovi van Gogh vysvětluje, že nápad na obraz vznikl v jeho hlavě díky nemoci, kvůli které musel po několik dnů zůstat doma. V dopise dokonce přikládá náčrt toho, jak bude kompozice vypadat, a v textu detailně popisuje, jaké barvy využije.

Mnoho lidí se posléze domnívalo, že van Goghovým posledním obrazem před sebevraždou bylo Pšeničné pole s vránami (zřejmě kvůli výrazně turbulentnímu stylu). Ve skutečnosti však van Goghovým posledním dílem byla Zahrada u Daubigny. 27. července 1890 se ve věku 37 let postřelil do břicha. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ („Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Theo – neschopen smířit se s bratrovou smrtí – zemřel o šest měsíců později a na žádost jeho ženy byl pochován vedle Vincenta.

Claude Monet – Impresionismus

Claude  Monet se narodil roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby  a práce v plenéru. 

Monet je pravý otec impresionismu. Především vycházel z Manetova stylu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.

Zahrada v Montgeronu

Kout zahrady v Montgeron je typickou ukázkou impresionistické techniky malby. Obraz vznikl v roce 1876, kdy v okolí tohoto městečka Monet strávil léto. Obraz namaloval jako jeden ze čtyř obrazů pro zámek Rottenburgu finančníka Ernesta Hoschedého (jednoho z mecenášů impresionistů).

Imprese, východ slunce

Původně se měl jmenovat Moře.  Monet se snažil zaznamenat smyslové zážitky – vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik  kdysi řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „Imprese“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.

Bílé lekníny

Během dlouhého období depresí po úmrtí své ženy napadla Moneta myšlenka realizovat sérii obrazů s lekníny. Inspirací mu byla jeho zahrada v Giverny. Reálně se celý projekt uskutečnil až po dopisu jeho obdivovatelky, která chtěl vytvořit dekorace pro kruhovou místnost. Monet pracoval tajně, použil plátno obřích rozměrů. Motivy řešil až abstraktním způsobem: světlo, voda, rostliny, vše se rozpouští v harmonii barev a odrazů. Obrazy často budí dojem, že malíř pracoval ponořen ve vodě (Monet využil zkušeností ze svého plovoucího ateliéru na Seině).

Stezka v Monetově zahradě

Monet namaloval tento obraz v roce 1902, kdy už dokončil svoji mistrovskou sérii leknínů a pokračoval v malování motivů ze své zahrady v Giverny. Na těchto obrazech rozvinul impresionistickou myšlenku k dokonalosti. Dojem z obrazu umocňují živé a syté barvy, detaily tvoří jediný celek až při pohledu z větší vzdálenosti. Na obraz také nenajdete černou barvu a jiné odstíny šedé. Mimochodem, cestu ke dveřím svého domu Monet maloval několikrát, dokonce nechal pro úpravu kompozice prořezat a vykácet stínící smrky a na jejich místo vysázel fuchsie, jiřiny a jiné květiny, které po celé léto kvetly.

Monetovy obrazy měly stále větší úspěch. Upravil si svou zahradu v Giverny  tak, aby vypadala jako živý obraz. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý a věnoval státu sérii Leknínů. V roce 1923 podstoupil oční operaci a znovu pracoval až do své smrti roku 1926.

Obrazy, které tvořily historii umění: Guernica

Pravděpodobně nejslavnější Picassovo dílo, Guernica, je určitě jeho nejsilnějším politickým prohlášením, namalovaným jako okamžitá reakce na nacistické zničující náhodné bombardování baskického města Guernica během španělské občanské války.

Guernica ukazuje tragédie války a utrpení, které způsobuje jednotlivcům, zejména nevinným civilistům. Toto dílo získalo monumentální status, stalo se trvalou připomínkou válečných tragédií, protiválečným symbolem a ztělesněním míru. Po dokončení byla Guernica vystavena po celém světě v krátkém turné a stala se slavnou a široce uznávanou. Toto turné pomohlo dostat španělskou občanskou válku do povědomí světa.

Tato práce je vnímána jako sloučení pastoračních a epických stylů. Odhození barvy umocňuje drama a vytváří reportážní kvalitu jako na fotografickém záznamu. Guernica je modrá, černá a bílá, 3,5 metru  vysoká a 7,8 metru široká, plátno velikosti nástěnné malby namalované olejem. Tento obraz lze vidět v Museo Reina Sofia v Madridu.

Pablo Picasso (1881 – 1973). Syn profesora malby, v jehož díle je obsažena celá pouť moderního malířství. Vytvořil nový styl – kubismus – který se v různé míře objevoval ve všech jeho dílech. Spektrum jeho maleb je totiž velice různorodé (bylo identifikováno až na 40 různých tvůrčích období) a rozsáhlé (představuje 35000 prací). Zařadit Picassa do nějaké pomyslné škatulky je proto nemožné. Nemá smysl jmenovat jeho slavná díla, jsou jich stovky.

AH

Pšeničné pole s vránami: Obraz slavného nizozemského malíře Vincenta van Gogha

Obraz, Pšeničné pole s vránami,  je jeden z posledních, které Vincent van Gogh namaloval před svou smrtí, a vůbec poslední tematická krajina, kterou namaloval, protože spáchal sebevraždu právě na tomto místě. Obraz je uložen ve Van Goghově Muzeu v Amsterdamu¨.

Tento obraz je často považován za dílo vzniklé před jeho smrtí. Malba vyjadřuje stav umělcovy duše (rozpolcená cesta, zamračená obloha před bouří a vrány, které možná představují smrt), tehdy těžce zkoušené depresemi. Krátce na to se Gogh v podobném poli postřelil a dva dny poté zemřel v náručí svého bratra Thea.

Vincent Willem van Gogh (1853-1890) byl nizozemský malíř patřící k postimpresionismu. Jeho dílo – přes 900 maleb a 1100 studií a kreseb patří k tomu nejznámějšímu, co ve světě umění vzniklo. Přesto za svého života se Van Gogh nedočkal výraznějšího uznání. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí. Novátorským pojetím reality změnil náhled na tradiční impresionistickou malbu a z uměleckého hlediska významně ovlivnil především první polovinu 20. století. Vůlí vyjádřit vlastní pocity se stal mimoděk jedním ze zakladatelů právě nastupující umělecké větve zvané expresionismus. (jako např. Edvard Munch nebo Henri de Toulouse-Lautrec). Okolo roku 1889 trpěl silnými depresemi, které se stále prohlubovaly. 27. července 1890 se ve věku 37 let postřelil do břicha. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ ( „Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise.

Van Goghovo muzeum v Amsterdamu

 

AH

Obrazy, které tvořily historii umění: Persistence paměti

Autorem obrazu se záhadným názvem Persistence paměti není nikdo jiný než malířský mistr Salvador Dalí s unikátním rukopisem štětců na plátnech.

Nejslavnějším Dalího obrazem je Persistence paměti. Obraz údajně vznikl na základě Dalího snu o rozteklém camembertu a představuje metafyzický obraz času pohlcujícího sebe sama. Zlaté útesy jsou reminiscencí rodného Španělska. Strom představuje život a zároveň vzbuzuje neklid. Obraz je nyní v Museum of Modern Art v New Yorku.

Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí (1904 – 1989). Španělský, přesněji katalánský surrealistický malíř známý svými výraznými malbami. V jeho dílech se často objevují také prvky symbolismu. Dalí vytvořil více než 1 500 děl, jež zahrnují malby, kresby, ilustrace knih, návrhy kostýmů a nábytku, plastiky, kreslené animace a další. Mezi nejznámější obrazy patří Persitence paměti z roku 1931, Sloni z roku 1948, Kristus sv. Jana od Kříže z roku 1951, Labutě odrážející se ve vodě jako sloni z roku 1937 či Sen z roku 1944.

AH

Soutěž: Vyhrajte vstupenky na hru SNI DÁL – neřeš věk a žij v Divadle Na Maninách

Umělkyně, přítelkyně a hlavně konkurentky v třeskutě zábavném souboji o společného muže romantických snů. Hrajte s námi o vstupenky na toto výjimečné představení!

Co je pro moderní ženu důležitější – kariéra nebo rodinný život? A může se jí vůbec podařit žít plnohodnotně, pokud obě polohy nedokáže skloubit? Odpověď na tyto otázky hledá divadelní hra režiséra a scenáristy Marka Dobeše, který  debutuje na divadelních prknech v hudební komedii Sni dál, kde Simona Prasková a Jana Vaculíková dostaly výrazné herecké příležitosti, ve kterých skutečně obě excelují. Divadelní hra se po prázdninách stěhuje na větší jeviště a vy se můžete těšit na toto představení již 12. září od 19 hod. v Divadle Na Maninách, které odstartuje novou divadelní sezónu!

Soutěžní otázka:

Kdo je autorem hry SNI DÁL – neřeš věk a žij ?

  1. Zdeněk Troška
  2. Marek Dobeš
  3. Zdeněk Kovář

Vylosujeme 5 výherců, kteří vyhrají 2 vstupenky na divadelní představení SNI DÁL – neřeš věk a žij!,  v Divadle Na Maninách, 12. 9. 2024, od 19:00 hod.

Odpovědi posílejte do 8. 9. 2024 s Vašim jménem a kontaktem  na: redakce@artstarvip.cz 
Vstupenky budou pro výherce připraveny 12. 9. 2024 na pokladně divadla před představením!

SOUTĚŽ UKONČENA ! VÝHERCI VYLOSOVÁNI A KONTAKTOVÁNI!

Řídíme se GDPR a s Vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zákonem. Kontaktní údaje slouží pouze k doručení případné výhry.

AH

 

Divadlo Kalich uvede muzikál Tajemství v novém nastudování

Divadlo Kalich znovu uvede muzikál Tajemství od Daniela Landy, tentokrát v novém nastudování. Muzikálové drama se těší divácké přízni od roku 2005 a mělo bezmála 600 repríz. Premiéra se uskuteční 12. září, představení jsou zatím naplánována do konce roku. 

Původní verze muzikálu byla podle Landy „šitá horkou jehlou“, protože autory tlačilo datum premiéry. Nové podání téměř 20 let starého materiálu podle něj bude košatější, a to především co se týká hudebního doprovodu. Původní hudbu totiž Landa psal pro živou kapelu, novější znění skladeb označil hudebník až za filmové. Podle režisérky představení Mirjam Landy mělo původní představení vrásky, které se nyní podařilo napravit.

Muzikál Tajemství se odehrává ve dvou časových rovinách – v současnosti, ale také ve středověku. Na jevišti se objeví například Lucie Vondráčková či Šárka Vaňková, Jiří Böhm nebo Jan Komínek a Tomáš Trapl v alternaci se Zbyňkem Fricem. Kostymér Roman Šolc uvedl, že se těší zejména na historické kostýmy. Choreografii pro muzikál vytvořila Linda Rančáková, scénu David Bazika.

Majitel Divadla Kalich Michal Kocourek uvedl, že muzikálu bylo možné dát nový rozměr i proto, že se od roku 2005 významně posunula vybavenost divadla. Technický park podle něj také divadlo posílilo speciálně pro tuto inscenaci.

ČTK, Divadlo Kalich

Sandro Botticelli: Zrození Venuše

Obraz zachycuje okamžik, kdy se Venuše vynoří z moře nesena na lastuře. Západní vítr ji nese ke břehu, kde ji jedna z Hór (bohyň ročních období) podává květinami posetý plášť. Kromě samostatné ilustrace mýtu umělec zakomponoval do obrazu mnoho dalších konotací a významů. Obraz je v Galerii Uffizi v italské Florencii.

Zrození Venuše ukazuje Venuši vystupující z moře na břeh v podobě dospělé ženy. Vlevo vidíte letící postavy Zefyrů (boha mírného západního větru) ovívající Venuši stojí na mořské lastuře. Vpravo jednu z dcer Dia, bohyni Thalló (souhrně se Diovy dcery označují jako Hóry), která se chystá Venuši zahalit do květinového pláště, což symbolizuje příchod jara (alegorie jara). Všimněte si, že Venuše má nepřirozeně dlouhé paže a zkosené levé rameno. Na obraze je několik dalších symbolů: růžová růže je symbolem sexuality a lidské touhy (Venuše byla navíc bohyní květin). Mušle, kdysi odkazovala na ženské pohlavní orgány – symbol nového počátku a zrození, později byly lastury symbolem znovuzrození a zmrtvýchvstání. Bůh větru Zefyros a jeho žen Chloris symbolizují duchovno a spojení ducha a hmoty. Zlato na obraze podtrhuje hodnotu obrazu a odkazuje na dokonalost a lásku.

Sandro Botticelli (1445 – 1510). Známý také pod jménem Alessandro di Mariano di Vanni Filipepi. Botticelli byl italský renesanční malíř. Jeho práce náleží k tomu nejlepšímu, co v rané renesanci vzniklo. Příjmení Botticelli převzal údajně z přezdívky bratra, který byl tlustý jako bečka – „botticelli“. Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha. Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu. Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Mezi jeho nejslavnější díla patří Zrození Venuše a Jaro. Botticelli se nikdy neoženil – údajně se trápil neopětovanou láskou k Simonettě Vespucci, jenž měla stát modelem k jeho Venuši. Když umíral, přál si být pohřben k jejím nohám. Tak se také stalo.

Jaro

AH

Poslední večeře od Leonarda da Vinci

Věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci je k vidění v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde ho mistr po dlouhém studiu zhotovil mezi lety 1494 a 1498. Jeho inovativní přístup si vyžádal mnohonásobné restaurátorské zásahy. Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost. 

Ježíš sedí uprostřed stolu a je dominantní figurou na obraze. Ve smířlivém a odevzdaném gestu ukazuje na sklenici vína a bochník chleba. Kolem něj vidíme čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Ježíš pověděl. Řekl jim, že ho jeden z nich zradí.

Z levé strany obrazu nejdál od Ježíše to jsou Bartoloměj, Jakub menší a Ondřej. Blíže k Ježíši sedí tři nejdůležitější apoštolové. Jidáš drží v ruce váček s penězi, které dostal za zradu. Je v mírném záklonu a překvapení, neboť mu je jasné, že se Ježíš o jeho zradě dozvěděl. Budoucí první papež Petr (drží v pravé ruce dýku – na obranu Ježíše) sedí za ním a naklání se k Janu Evangelistovi.

Z pravé strany obrazu sedí nejdál od Ježíše Matouš, Juda Tadeáš a Šimon. V blízkosti Ježíše sedí (nevěřící Tomáš) Tomáš, Jakub větší a Filip.

Obraz má formát podlouhlý. Rozměr originálu je 450 x 870 cm.

Leonardo da Vinci (1452 – 1519)

Byl významným italským renesančním malířem, sochařem, architektem, hudebníkem i matematikem a vynálezcem. Bývá dokonce považován za největšího humanistu všech dob. Jeho umělecká díla jsou zvláštní a novátorská díky hledání kompoziční rovnováhy, pohybu postav a perspektivy dosahované hrou světla a barev. Využíval osobité techniky prolínání barev označované jako sfumato. Významná byla také jeho snaha zachytit povahu, náladu a výraz osob. Mezi jeho nejslavnější díla patří Poslední večeře, Dáma s hranostajem, Autoportrét a samozřejmě Mona Lisa, která je jedním z nejznámějších uměleckých děl v celé historii malířství.

Zdroj: santa-maria-delle-grazie.com/cs/Santa-Maria-delle-grazie, wikimedia

Pozvánka do Divadla Na Maninách: Sni dál-neřeš věk a žij!

Sni dál-neřeš věk a žij, je autorskou crazy komedií Marka Dobeše, kde Simona Prasková a Jana Vaculíková dostaly výrazné herecké příležitosti, ve kterých skutečně obě excelují. Pro velký úspěch se hra stěhuje na větší jeviště a vy se můžete těšit na toto představení již 12. září od 19 hod. v Divadle Na Maninách!

Co je pro moderní ženu důležitější – kariéra nebo rodinný život? A může se jí vůbec podařit žít plnohodnotně, pokud obě polohy nedokáže skloubit? Odpověď na tyto otázky hledá divadelní hra režiséra a scenáristy Marka Dobeše, který  debutuje na divadelních prknech v hudební komedii Sni dál.

„Sni dál – neřeš věk a žij “ je mimořádnou hereckou příležitostí pro Simonu Praskovou a Janu Vaculíkovou, které coby umělkyně, přítelkyně, a hlavně konkurentky, zábavně bojují o společného muže romantických snů. A jak už to ve světě vztahů bývá, také tak trochu nočních můr, které s sebou přináší život v showbyznysu.

Čt 12. září. 19:00

Sni dál – neřeš věk a žij

 

AH

Foto: archiv Simona Prasková, Divadlo Na Maninách