Z natáčení na popraviště

Psal se rok 1942 a režisér Otakar Vávra natáčel v hostivařských ateliérech film Přijdu hned. Do role hubaté domovnice Koubkové obsadil Annu Letenskou, nejvýraznější komickou herečkou té doby. Měla nevídaný talent, velký smysl pro humor a také zlaté srdce, neboť prý byla vždy připravena každému pomoci. Kolegové, kteří oceňovali její přátelskou povahu, ji nazývali báječným, radostným člověkem. Ale tentokrát se smála pouze před kamerou. Otakar Vávra na stránkách memoárové knihy Moje filmové století vzpomínal: „Viděl jsem paní Letenskou, jak sedí za kulisami, s tváří v dlaních, ve strašné úzkosti o život svého muže.  Když byla připravena další scéna, vstala a šla před kameru výborně zahrát svou komickou roli. Potom si zase sedla za kulisy a tiše čekala na následující záběr.“ Jejího manžela ing. arch. Vladislava Čalouna zatklo gestapo. V noci na 15. července poskytli ve svém bytě azyl Františce Lyčkové, manželce MUDr. Břetislava Lyčky, zapojeného do odbojové skupiny JINDRA. Lékař pečoval o Jozefa Gabčíka, člena výsadku Anthropoid, pověřeného spácháním atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Gabčík si při seskoku zhmoždil nohu a doktor Lyčka se ho ujal.  Ošetřil i druhého parašutistu, Jana Kubiše, kterého při atentátu 27. května 1942 zranila v obličeji střepina z vržené bomby.  Peklo, které po atentátu v zemi Němci rozpoutali, připravilo o život mnoho lidí.  Každého, kdo parašutisty z Anglie ukrýval nebo jim jakkoli pomáhal a Němci ho dopadli, čekala smrt. To byl osud i manželů Lyčkových a později i manžela Anny Letenské.   Také ona byla předvolaná do Petschkova paláce.  Obávala se, že se z výslechu už nevrátí a její zatčení ohrozí další práce na filmu. Ale Miloš Havel, majitel Lucernafilmu a producent filmu, za ni intervenoval u Martina Wolfa, šéfa kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora. Docílil toho, že Němci nechali Annu Letenskou dokončit natáčení – aby jako producent neztratil vynaložené peníze. Závěrečná klapka padla 2. září 1942.  Pak Annu Letenskou gestapo zatklo a pod vězeňským číslem 110124 skončila ve věznici gestapa v Praze na Pankráci.  Za dva dny byla přemístěna do Malé pevnosti v Terezíně a následně do koncentračního tábora Mauthausen.

Koncem roku 1942, na první svátek vánoční,  měla v pražském kině Palác Lucerna premiéru komedie režiséra Otakara Vávry Přijdu hned. Podle zpráv z dobového tisku se diváci dobře bavili. Snad nikdo v sále netušil, že představitelka skvěle zvládnuté role energické domovnice Koubkové, populární filmová a divadelní herečka Anna Letenská, která se narodila 29. srpna 1904 v Nýřanech u Plzně v herecké rodině Marie a Oldřicha Svobodových, již dva měsíce nežije.  Podle úmrtního oznámení z Mauthausenu byla popravena 24. října 1942 v 10.56 hodin.  Název filmu Přijdu hned byl vlastně více než paradoxní.

Dnes tuto vynikající herečku a statečnou ženu, ale také její tragický osud, připomíná busta ve foyeru Vinohradského divadla v Praze a kousek odtud i ulice Anny Letenské.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: FB Anna Letenská, filmový archiv

 

 

Uskutečněné klukovské sny

Nejslavnější český náčelník indiánů, spisovatel, etnograf a cestovatel Dr. Miloslav Stingl, v pondělí 11. května zemřel po dlouhé nemoci ve věku 89 let. Informoval o tom ve středu agenturu ČTK jeho syn Tomáš Stingl. Rozloučení s jedním z nejvydávanějších českých autorů v zahraničí se uskuteční s ohledem na restriktivní opatření v době koronaviru a na přání pozůstalých v užším rodinném kruhu. Náš redaktor Vladimír Rogl zavzpomíná dvacetlet starým rozhovorem s  Dr. Miloslavem Stinglem.

Alexandra Hejlová – art director

Kdo z nás by někdy nezatoužil po dálkách neznámých ostrovů plných dobrodružství a exotiky, navštívit Eskymáky, Indiány či Papuánce? Cestovatel, etnograf a spisovatel Dr. Miloslav Stingl tyto své klukovské sny uskutečnil.

Kdy jste se rozhodl, že se stanete cestovatelem?

To je strašně dávná historie. Ocituji zde svého oblíbeného autora Malého prince Antoine de Saint Exupéryho, který řekl, že vše co má, pochází z dětství. Už jako devítiletý kluk jsem opravdu chtěl cestovat, ale protože tehdy byla i cesta k babičce na Šumavu velké dobrodružství, tak jsem si takové cesty plánoval alespoň ve svých představách a dokonce jsem si udělal i podrobný plán cesty kolem světa. A z jakési touhy po ztraceném dětství jsem po mnoha letech jednu ze svých čtrnácti cest kolem světa vykonal přesně podle takto vytýčené trasy. Také jsem si namaloval atlas se stopadesáti mapami, velmi vyčerpávající a zeměpisně věrohodný.

Co vašim snům říkali rodiče?

Lásku k cestování, zeměpisu a poznávání světa u mne pěstovaly především knihy. Musím poděkovat rodičům, že se na mne nedívali jako na blázna a v této zálibě mne podporovali. Kupoval jsem veškeré cestopisy, které u nás vycházely a byly pro mne finančně dostupné. Velmi pečlivě jsem je studoval a z jedné takové knížky jsem si vypisoval slova maorského jazyka, což je jazyk, kterým se mluví na Novém Zélandu. Představte si, že po dvaceti letech jsem tento slovníček, který obsahoval asi stopadesát slov, použil.

Nabývaly vaše sny konkretnější podoby v době studií?

Bez učení není mistra a proto už na gymnáziu jsem se jako samouk naučil několik světových jazyků, kterých jsem po matuře ovládal šest. Na vysoké škole jsem studoval etnologii – to je studium cizích národů a jejich kultur – ale předtím jsem vystudoval mezinárodní právo.

Na co jste se specializoval?

Specializoval jsem se na americké indiány a obyvatelstvo Oceánie. studie jsem ukončil disertační prací o jihoamerických indiánech – Arokánech. O těch jsem napsal i první knížku pro děti. Když jsem byl přijat do Akademie věd, zabýval jsem se tam mimoevropskými národy.

O čem jste psal nejčastěji a nejraději?

Především o těch oblastech světa a národech, které mne zajímaly. Nejrozsáhlejší práci jsem nazval Země, národy, lidé a kultury Oceánie. Má čtyři díly – Očarovaná Havaj – o severní Polynézii, Poslední ráj – o jižní Polynézii, Ostrovy lidojedů – o Melanézii a Neznámou Mikronézii. Napsal jsem hodně knížek o indiánech a starých indiánských kulturách. Patří k nim Synové Slunce o říši Inků, Uctívači hvězd o ztracených peruánských kulturách nebo Za poklady Mayských měst. Patří sem i knížky Indiáni bez tomahavků, Siouxové bojují dál, Války Rudého muže nebo Indiánský oheň. K indiánům jsem jezdil často a jeden indiánský kmen mne zvolil svým náčelníkem a dal mi i válečné jméno – Okima – což znamená muž který vede. K tomu jsem dostal i jmenovací dekret na bisonní kůži a náčelnickou čelenku. Teď už neuvádím název kmene, protože se našlo hodně „cestovatelů“, kteří toužili po pozvání právě k tomuto kmeni. Psal jsem ale i o jiných částech světa a napsal jsem například knížku Černí bohové Ameriky, která je o pramenech černošských kultur a příchodu Afričanů do jižní Ameriky.

Spočítal jste někdy knihy, které jste napsal?

Je jich přes třicet, ale některé vyšly pouze v cizině. Postupem času moje knihy vyšly v jedenatřiceti jazycích, ve dvěstětřiceti vydáních a v nákladu šestnáct milionů výtisků. Když jsme u této statistiky, zmíním se i o tom, že kromě psaní také samozřejmě fotografuji a rozsáhle natáčím. Během svých cest jsem pořídil třicet tisíc minut materiálu ze sto zemí světa.

To je pět set hodin promítání. Kolik těch zemí jste navštívil?

Jestli dobře počítám, tak to bylo asi stopadesát států na všech kontinentech.

A vaše první cesta?

První velká cesta, nepočítám-li Jugoslávii, směřovala do Číny. Pokud se týká indiánů, tak nejdříve jsem navštívil indiány v Mexickým a dlouho pobýval na hranicích Guatemaly v pralesích, kde existují zbytky Mayských měst. O rok později jsem se věnoval Eskymákům v Kanadské Arktidě. Těmito cestami a bádáním jsem se snažil dokázat, že tyto kultury jsou stejně hodnotné jako naše a že stojí za pozornost. Dokládá to právě jejich umění, proto jsem psal o umění těchto exotických národů. Tyto knížky jsou svým rozsahem tak velké a nákladné, že většinou vyšly jenom cizojazyčně. K severoamerickým, jihoamerickým, ale i středoamerickým indiánům jsem se vrátil ještě třicetkrát.

Neuvažoval jste někdy o emigraci?

V zahraničí jsem pobyl celkem asi dvacetpět roků, ta nejdelší cesta trvala celé tři roky. Nikdy jsem neemigroval, protože jsem se vždycky považoval za českého cestovatele a badatele.

U kterých národů, kromě indiánů, jste byl nejdéle?

Často jsem se vracel k Papuáncům na Novou Guineu, kteří v době mé první cesty ještě žili na kulturní úrovni doby kamenné a dožíval tam i kanibalismus. Tam jsem se vracel třicetpět let. Když tak dlouho někam jezdíte, získáte řadu zkušeností, ale také o těch lidech mnoho víte a máte mezi těmi jednoduchými lidmi i spoustu přátel. Kdybych si měl vybrat, kam bych se chtěl ještě vrátit, určitě bych jel k indiánům a na Novou Guineu. Mnoho času jsem strávil v Polynézii, na Velikonočním ostrově, na Havaji i v Pearl Harboru a dalo by se o tom vyprávět celé hodiny.

Čím cestujete nejraději. ?

Nejraději cestuji kupodivu lodí. Jednak proto, že mám lodě rád a vyhovuje to i mým romantickým a nostalgickým představám. Jsou zde ale i praktické důvody. Za tak náročné technické vybavení jako kamery nebo stativy se v letadle draze platí. Kdežto na lodi to dám do kajuty. Navíc, loď jede poměrně pomalu a mohu psát. Jednou jsem cestou z Evropy do Austrálie napsal celou knížku.

Co poradíte klukům či dívkám, kteří by chtěli jít ve vašich stopách?

Mnoho dopisů od dětí začíná: „vážený pane cestovateli, já bych s Vámi jel autem mezi domorodce, ničeho se nebojím a všechno dokážu.“ Fyzická zdatnost a pevné zdraví je nutné, ale člověk musí umět jazyky, musí být vytrvalý, psychicky pohodový a vysoce tolerantní vůči partnerovi se kterým cestuje, protože v extremních podmínkách to ani jinak nejde. Devadesát procent všeho se dělá vlastně už doma a vlastní cesta je až realizací tohoto plánu. Nerad to říkám, protože to je rada jak od Komenského, ale především je nutné se moc a moc učit, protože bez toho to nejde. Má-li výsledkem cesty být získávání nových poznatků, nemůžu sebrat bágl a druhý den jet do střední Afriky.

Autor: Vladimír Rogl

Foto: FB Dr. Miloslav Stingl

 

Slavný režisér Billy Wilder: Jaké trable měl s Marilyn Monroe?

Brýlatý režisér s velkými kouty, i tak můžete znát Billyho Wildera. Jeden z neuznávanějších režisérů Hollywoodské scény s odporem k televizím a pornu. Měl něco s Marilyn Monroe? Proč si změnil jméno? Jaký byl zlý osud jeho milované rodiny?

Kluk od koláčů
Tehdy ještě Samuel Wilder, narozen roku 1906, byl chlapec žijící s židovskou rodinou ještě za dob Rakousko-Uherska v nynějším Polsku. Otec Max Wilder a matka Eugenia na vlakové zastávce provozovali známý řetězový obchůdek s koláči a Sam je měl následovat a koláčový obchod převzít.

Sam dal před pečením koláčů přednost studiu práv ve Vídni, kam se odstěhoval. Ve Vídni začal s prací novináře a do časopisů přispíval detektivními, sportovními příběhy, ale i rozhovory a osobními medailonky. Přesunul se do Berlína, kde se seznámil s americkým jazzovým kapelníkem Paulem Whitemanem. Jeho novinářská kariéra šla rychlostí blesku ke hvězdám a Sam psal pro největší městský plátek.

Německý úspěch
Roku 1929 začal spolupracovat s německými filmaři. Ze začátku byl jako scénárista a pomocný režisér. Ještě toho roku napsal scénář k významnému německému dokumentárnímu filmu Lidé v neděli.

Informace o jeho talentu se rychle rozkřikla a Sam se mohl pyšnit dalšími filmy. Například Emil a detektivové z roku 1931 nebo kriminální komedii O čem ženy sní z roku 1933. Kvůli nástupu k moci Adolfa Hitlera se Sam přesunul do Francie. Jeho matka, babička i nevlastní otec byli ve druhé světové válce zavražděni v Osvětimi.

Změna jména
 Samova matka Eugenia strávila v mládí několik let ve Spojených státech amerických. Zde si oblíbila amerického hrdinu Buffalo Billa. Začala malého Sama přezdívat Billy a toto jméno se uchytilo, později se Sam nechal přejmenovat na Billa.

Nástup do USA
Ve Francii zazářil roku 1934 se snímkem Postrach Paříže. Jelikož pocházel ze židovské rodiny, přesunul se z Francie do USA roku 1934. V USA byl Billy zase nikdo. Měl minimální prostředky, a ještě menší znalost anglického jazyka. Po roce získal americké občanství. Čtyři roky se snažil pracovat, ale dlouho u toho nevydržel.

Stále psal scénáře a osudové pro něj bylo seznámení s Charlesem Brackettem. Jejich přátelství trvalo 20 let. Bylo velice plodné, co se filmů týče. Trháky typu Pojistka smrti, Ztracený víkend nebo Sunset Boulevard zase poslali Billyho na vrchol.

Ztracený víkend z roku 1945 pojednává o velmi zničujícím vlivu alkoholu. Tento snímek, který je nyní považován za jeden z nejlepších dramat v historii kinematografie, neměl jít vůbec do kin. Testovací publikum bylo v šoku z tak reálného filmu, na který v té době nebyl nikdo zvyklý a sklidil velmi negativní reakce.

Udává se, že od roku 1939 byl Billy trvale ve spolupráci se studiem Paramount Pictures. Filmy, o který jste určitě někdy slyšeli jsou Pět hrobů u Káhiry, Někdo to rád horké, Byt anebo Štístko a Stalag 17.

Problém s Marilyn
Marilyn Monroe si zahrála ve filmu Někdo to rád horké z roku 1959. Natáčení s ní bylo poměrně náročné. Například se ji nelíbil její nástup. Měla pocit, že hvězda jejího rozměru potřebuje veliký nástup. Poprosila tedy Billyho, aby ji nástup přepsal. Ten tak učinil a Marilyn na plátno přišla v upnutých černých šatech a parní mašina ji pustila páru přímo na pozadí. Bylo to vážně to, co si přála?

V té době Marylin manžel spisovatel Arthur Miller tvrdil, že Marylin odcházela ze svého pokoje vždy v 7:00 hodin ráno, ale točit s ní Billy začínal vždy až v 15:00. Kde trávila čas mezi odchodem a natáčením se nikdy nezjistilo.

Marylin zjevně pokoušela Billyho trpělivost, jelikož větu: ,,To jsem já, Sugar“ musela opakovat 47 krát, než ji řekla správně. Billy ji po třiceti pokusech nechal větu napsat na velkou tabuli a po dalších sedmnácti záběrech ji konečně řekla. Takový problém nebyl jen s touto větou.

Neotřelá témata
Billy se často stával terčem kritiky, a to kvůli tématům, které se nebál zdůraznit. Například prostituce nebo alkoholismus. Sám zdůraznil, že ho vždy zajímal příběh. Když v příběhu bylo tajemství bylo to nejlepší.

Nebyl režisér, který pracoval podle vzorců, na které nabalují příběh. Točil všechny druhy filmů a pracoval v různých stylech. Nikdy nepřišel s myšlenkou, že natočí film v nějakém stylu. Prostě to nějak vyšlo. Mezitím co psal a režíroval pronikavá dramata o problémech moderní společnosti, byl schopen vytvářet komedie, které byly na stejné úrovni.

Těkavý a impulzivní ekonom
O Billym bylo známo, že byl velice impulzivní. Čím se ovšem mohl pyšnit, bylo jeho cítění pro ekonomii ve filmové výrobě.  Na place nikdy neimprovizoval a vše měl připravené předem, aby nezdržoval průběh natáčení.

Byl velmi precizní a jak už bylo zmíněno, improvizace mu byla cizí. Občas sklidil i kritiku za to, že moc nepoužíval detaily a záběry z jeřábu téměř vůbec. „Kejklí s kamerou se dopouštějí ti, kteří nevěří příběhu.“  Toto heslo razil. Jedním z citátů, které se k Billymu připisují je také tato věta, ze které impulzivita srší: „Ve Vídni mám 60letou tetu, ta nikdy nepřišla pozdě. Nedáme tu roli raději tetě?“

Byl těkavý i vůči novým trendům. Na přednášce pro studenty AFI řekl: „Po televizi, videokazetách, pornu, kabelové televizi a satelitech přijdou na řadu mikročipy, které nahradí to, k čemu za mých časů sloužil mozek a srdce.“ Tento nadčasový názor bralo spousty fanoušků jako nepravděpodobný.

Řada Oscarů
Oproti například Alfrédu Hitchcockovi, který se považuje za stejně úspěšného, dostal Billy šest ocenění Americké filmové asociace Oscar. Tři za snímek Byt a to v kategorii nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší originální scénář.

Další dva Oscary obdržel již zmiňovaný film Ztracený víkend v kategorii, nejlepší režie a nejlepší adaptovaný scénář. Posledního Oscara obdržel za snímek Sunset Boulevard. Dále obdržel i dva Zlaté Globy a mohl se pyšnit i cenou Irvinga G. Thalberga.

Jsem jen scénárista
Jsem jen scénárista, tvrdil o sobě umělec Billy Wilder, nad kterým v pozdějších letech zanevřela hollywoodská studia. Pracoval se stovkami známých hvězd například Marilyn Monroe, Marlene Dietrich nebo Jimmy Stewart.

Konec šedesátých a začátek sedmdesátých let nebyl pro režiséra vůbec slunečný. Jeho humor, satiry i cynismus už nebyl v módě. Zachráncem pro něj bylo Muzeum moderního umění v New Yorku, které prezentovalo film šedesátých let a s ním pětatřicetileté dílo Billyho Wildera.

Takové výstavy později proběhly v Paříži, Berlíně nebo Los Angeles. Obdržel mnoho poct včetně Čestné národní medaile, kterou si převzal z rukou tehdejšího prezidenta Billa Clintona.

V roce 2002 zemřel ve věku 95 let v Beverly Hills na zápal plic. Do posledních chvil s ním byla manželka Audrey Young a děti Victorie a Vincent. Legendární hlášku z Někdo to rád horké „Nikdo není dokonalý“ si Billy nechal vytesat na svůj náhrobek.

Autor: Tereza Havlová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média

Fešák Johnny Depp: Jeden z nejlépe placených herců je smolařem na ženy!

Herec Johnny Depp (56) byl v roce 2012 zapsán v knize Guinessových rekordů jako nejlépe placený herec světa. Jeho učitelé musí koukat s otevřenou pusou, protože Johnny jako dítě nebyl žádný svatoušek, a dokonce opustil brzy školu. Takový úspěch nikdo z jeho okolí nečekal.

Poprvé si světoznámý herec zahrál ve filmu Noční můra v Elm Street (1984). Díky této roli se dostal do podvědomí a měl hned mnoho nabídek. Poté následovalo pár menších rolí a pak velké bum. Johnny se stal opravdovou celebritou zlatého plátna. Ačkoliv je dosti uznávaný, Johnny Depp byl několikrát nominovaný na Oscara, ale bohužel cenu nikdy nezískal. To mu ale nevadilo, protože jeho snem bylo vždy hrát v kapele a doopravdy se mu to povedlo. Nejen, že hraje na kytaru, ale i skvěle zpívá. Jeho zpěv je i v mnoha filmových muzikálech, jako například: Swenney Todd (Ďábelský holič z Fleet Street), Into the Woods,  nebo sladká klasika Cry Baby.

,,Nemám rád Ameriku “, řekl Johnny Depp: ,,Je plná násilí a zvratů.“ Jeho snem bylo vždy bydlet v Evropě, přesněji ve Francii. A z jeho snu se stala skutečnost. Vlastní vilu ve vesničce Plan de la Tour, kde vychovával i svoje děti Lily-Rose Melody Depp (20 let) a John Christopher Depp III (18 let). Hercova noční můra byla vždy to, že jeho děti budou někdy hrát. Zanedlouho Lily-Rose Melody Depp dostala svou první menší roli ve filmu Mroží muž. Johnny Depp ale nenechal svoji malinkou holčičku samotnou a zahrál si s ní. Bohužel měl smůlu, že i jeho syn pokračoval v jeho šlépějích.

Johnny Depp je bohužel ale smolař na ženy. V poslední době má i velké potíže kvůli herečce Amber Heard (33), se kterou dlouho chodil. Tato žena nazvala herce příšerou. Tvrdila, že Johnny Depp má rozpolcenou osobnost, protože ji napadl. Herečka mu nejen zavařila hereckou kariéru, ale i osobní život. Žádnou přítelkyni si dlouho neudrží. Kvůli stížnosti je Johnny Depp hlídaný médii. Herec nemůže ani pokračovat ve filmu Piráti z Karibiku v jeho slavné roli Jacka Sparrowa. Fanoušci truchlí, ale Johnny se nevzdává. Aktivně věnuje své kapele Hollywood Vampires.

Autor: Karolína Melicharová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha

Foto: Instagram J. Deppa

Hvězdný Leonardo Di Caprio: Co má společného s malířem da Vincim?

Leonardo DiCaprio je jeden z nejvýznamnějších herců 21. století. Narodil se 11. listopadu 1974 v Hollywoodu. Zajímavostí je, jak přišel ke svému jménu. Když byl jeho otec se svojí těhotnou ženou v italském muzeum, ona při pohledu na obraz malíře Leonarda da Vinciho ucítila první kopnutí, a proto se rozhodli, že své dítě pojmenují Leonardo.

Leonardo již od mládí hrál v mnoha filmech nebo reklamách. Bylo vidět, že pro herectví má nadměrný talent, ale žádný film ho ještě neproslavil po celém světě. To se vše změnilo při natočení jednoho z nejúspěšnějších filmů Titanic, kde DiCaprio měl tu čest ztvárnit hlavní postavu Jacka. Filmu bylo uděleno 12 Oscarů a dvanáct let byl vyhlášen jako nejúspěšnější film všech dob. Díky filmu se o DiCapriovi dozvěděl celý svět. Hned se stal miláčkem fanoušků, ale jak to bývá zvykem nic netrvá věčně. Po obsazení ve filmech Pláž nebo Muž se železnou maskou oba filmy dostaly kritiku. DiCaprio se rozhodl, že si od filmové branže odpočine.

Při návratu s čistou hlavou pokračoval DiCaprio ve své pohádkové kariéře. Dosáhl spousty ocenění, ale nikdy se mu nepovedlo dosáhnout jedné cenné, o které snad sní každý slavný herec a to je  Oscar, který je považován za nejprestižnější filmovou cenu. DiCaprio i přes mnoho skvělých hereckých výkonů nedosáhl na ulovení zlaté trofeje. Párkrát byl i blízko, ale vždy mu to někdo vzal před nosem. Nikdo snad už nevěřil, že tento skvělý nadaný herec vybojuje Oscara.

Vše se zlomilo roku 2015, kdy si DiCaprio zahrál hlavní roli Hugha Glasse ve filmu Revenant zmrtvýchvstání. Sám DiCaprio tuhle roli nazval jako jednu z nejtěžších, kterou kdy ztvárňoval, ale námaha se vyplatila. Roku 2016 dostal Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Kdo viděl předávání, mohl si všimnout, že DiCaprio neměl daleko od slz a bylo vidět jeho naplnění jakožto herce.

DiCaprio stále pokračuje ve své herecké kariéře a nám nestačí jen doufat, že jedna z hereckých ikon jen tak nepřestane a bude nám dokazovat i nadále svoje herecké dovednosti.

Autor: Katia Bigolinová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média

Foto: Facebook L. diCapria

Filmový fešák Tom Cruise: Věděli jste, že chtěl být katolickým knězem?

Herec Tom Cruise (57) je příkladem filmové hvězdy a hollywoodské celebrity. Má rád výzvy a nikdy se nevzdává. Přes nelehké dětství dokázal to, co pro jiné je jen sen.

Kdo by neznal jednoho z nejslavnějších a nejoblíbenějších herců současnosti, který se drží již dlouhá léta na žebříčku hollywoodských hvězd. Snad každá dívka či žena zná charismatického herce, scénáristu, producenta a kaskadéra Toma Cruise.

Svým vzhledem okouzluje již mnoho let fanynky po celém světě. Sice není vysoký, má jen 175 cm, ale jeho role patří k nejlépe placeným v Hollywwodu.

Mladík, který neměl čas navázat přátelství, protože se s rodiči neustále stěhoval, byl slabý, křehký a k tomu dyslektik, dokázal pracovat s nejslavnějšími režiséry a dostal se do top společnosti.

Původně chtěl být katolickým knězem, toto rozhodnutí později přehodnotil a přiklonil se k herecké kariéře. První role přišla ve filmu s názvem Nekonečná láska, ve kterém si zahrál společně s Brooke Shields. Svým talentem upoutal další filmové režiséry a nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Za jednu ze zlomových rolí lze považovat postavu Mavericka ve filmu Top Gun. Tento film z osmdesátých let, který jistě každý zná, patřil mezi nejúspěšnější snímky té doby.  Jako zajímavost lze uvést, že Top Gun inspiroval mnohé mladíky po celé Americe, aby vstoupili do armády.  Sám Cruise, který hrál  hlavní postavu se během natáčení zamiloval do létání a nakonec si udělal oprávnění pro tuto činnost. Je známý tím, že většinu svých kaskadérských kousků provádí on sám.

Za zmínku stojí jeho další filmové role, kterých je nespočetně, jako jsou Riskantní podnik, Barva peněz, Poslední samuraj, Jerry Maguire, Narozen 4. července, Navždy a daleko nebo Rain Man. V neposlední řadě také již několikátý díl Mission Impossible. I v tomto snímku můžeme vidět jeho kaskadérské umění.

V oblasti lásky neměl zatím štěstí, byl třikrát ženatý. Nejdříve si vzal o šest let starší herečku Mimi Rogers, poté se oženil s o pět let mladší herečkou Nicole Kidman, s níž se seznámil na natáčení Bouřlivých dnů. Adoptovali spolu dvě děti, dceru a syna. Do třetice si vzal o šestnáct let mladší herečku Katie Holmes, která mu porodila dceru Suri.

Dá se říci, že každý úspěch si vybírá svou daň.  Na jedné straně má peníze, slávu, majetek, na druhé však ztrátu soukromí.

Autor: Karolína Jandová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média
Foto: Facebook T. Cruise

Úspěšný zpěvák Harry Styles: Začínal ve One Direction, teď září jako sólista!

Nadaný šestadvacetiletý zpěvák Harry Stylesovi už jako teenager dobyl svět. Jeho kariéra začala v šestnácti letech, ve velmi známé americké soutěži X Factor, kde ho porotci dali dohromady s dalšími čtyřmi soutěžícími – Niallem Horanem, Liamem Paynem, Louisem Tomlinsonem a Zaynem Malikem. Takto vznikla nejznámější skupina své doby – One Direction.

Fanynky po nich šílely a koncerty byly vždy vyprodány. Těchto pět kluků zažilo v teenagerském věku to, po čem touží většina mladých. Slávu a davy fanoušků. Skupina existovala od roku 2010 a rozpadla se v roce 2015 pár měsíců poté, co ji opustil jeden ze členů – Zayn Malik. Od té doby jsou všichni na sólové dráze a velmi se jim daří. V dubnu 2020 se však začalo spekulovat o návratu známé skupiny, když všichni členové začali sledovat právě Zayna Malika na Twitteru. Nebo když Niall Horan v „Late late show Jamese Cordena“ v detektoru lži prozradil, že věří, že se One Direction vrátí.

Styles vydal v dubnu 2017 svůj první singl s názvem „Sign of the Times“ a v květnu téhož roku své debutové album. V prosinci 2019 vydal své druhé album, které nese název „Fine line“. Harry však není jen světový zpěvák, ale i herec. V roce 2017 si zahrál ve filmu Dunkerk jednu z hlavních rolí.

Narodil se 1. února 1994 ve Velké Británii. Už od mala rád zpíval, vyrůstal na skupině Beatles a nejvíce ho v jeho kariéře ovlivnil Elvis Presley. Jako malý ale být zpěvákem vůbec nechtěl. Než se přihlásil do X Factoru, chtěl být advokátem.

Je o něm známé, že velmi miluje chodit nahý, dokonce i řekl větu: „Svléknout se do naha je báječné. Zbožňuju ten pocit svobody.“ Taky se netají tím, že je to velký romantik a zbožňuje romantické filmy – mezi jeho nejoblíbenější filmy patří: Láska nebeská, Titanik a Zápisník jedné lásky. Miluje sport a když má čas, rád si zahraje tenis, nebo badminton. Jeho nejoblíbenějším zvířetem jsou želvy. Když ještě studoval, měl přezdívku „Hazza“ a jeho kamarád Louis Tomlinson mu tak říká dodnes. Jeho největším strachem jsou hadi, trpí tzv. ophidiofóbií. Nebojí se říci, že podporuje LGBT komunitu, jedné fanynce dokonce na svém koncertě i pomohl s coming outem rodičům. Někteří fanoušci jeho podporování LGBT komunity brali až moc vážně a při „éře“ One Direction ho dávali dohromady právě s Louisem Tomlinsonem. Ani jeden z nich se k tomu však nikdy nevyjádřil. V tuto chvíli je Harry single. V minulosti však chodil s o čtrnáct let starší moderátorkou Caroline Flack, či se zpěvačkou Taylor Swift.

Harry objíždí celý svět se svou „Love on tour“ v rámci které měl v květnu tohoto roku navštívit i Prahu. Situace ohledně koronaviru však vše zkomplikovala a návštěva Harryho v Čechách se přesunula na únor 2021.

Autor: Ester Kalinová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média

Foto: Facebook H. Stylese

Lamač srdcí Shawn Mendes: Stále usměvavý kanadský zpěvák věnoval 175 tisíc dolarů na boj s koronavirem!

Teprve jedna dvaceti letý zpěvák Shawn Mendes vyprodává už pět let koncertní haly po celém světě a založil vlastní nadaci. Je jedním ze zahraničních zpěváků, kterému přes několik desítek milionů fanoušků zůstala ta nejdůležitější vlastnost a to je pokora a láska k jeho příznivcům, které opravdu a viditelně miluje. Ze svých vydělaných peněz se snaží pomoci i ostatním, a tak věnoval 175 tisíc dolarů na boj proti aktuální situaci koronaviru.

Zpěvák je, dá se říct, od přírody velmi talentovaný. Perfektně ovládá hru na kytaru a dokonce i na klavír. Většinu svých textů skládá sám, a tak si můžou fanoušci prostřednictví jeho hudby vyslechnout jeho problémy nebo pocity, ze kterých se chce vyzpívat a sdělit je světu. Za pouhých pět let své kariéry se mu podařilo vydat už tři úspěšná alba.

Když ovšem začne zpívat, jeho příjemný a kouzelný hlas si každý zamiluje, protože je velice příjemný na poslech. Nemá problém se se s kýmkoliv a kdekoliv vyfotit a věnovat mu autogram. Zpěvák je navíc velice atraktivní a pohledný. Je vysoký svalnatý, hnědovlasý a skoro každá dívka mu neodolá a podlehne. Shawn je také velice upřímný, a tak se můžete ve spoustu rozhovorech na YouTube, dozvědět informace od jeho rodiny až po jeho sexuální život.

Na jeho vyprodaných koncertech se publikum hýbe do hudby a šťastně „vyřvává“ texty jeho písní. Někteří jedinci dokonce pláčou radostí z toho, že svého nadaného idola spatřili, naživo. Na koncertech s fanoušky komunikuje a snaží se je zapojovat, aby si koncerty užili na sto procent.

Zpěvák nemyslí jen na sebe, ale i na životy lidí, kteří ho nemají lehké. Založil nadaci s názvem Shawn Mendes Foundnation, která přispívá na zdravotní péči, vzdělání, boj proti šikaně, lidským právům a mnoho dalších. Navíc má každý z fanoušků možnost navrhnout další oblast, na kterou by se mohlo přispět.

Touží po tom inspirovat své publikum k tomu, že každý má svůj hlas a může mít svůj vlastní názor. Chce, aby se jeho fanoušci dozvěděli o příčinách, které se dějí a případně na ně přispěli klidně i menší částkou.
Nepomáhá jen na tyto zásadní věci, ale snaží se na své sociální sítě sdílet i neznámé umělce, aby jim pomohl se světově zviditelnit. Je také velkým milovníkem dětí, které chodí navštěvovat i do nemocnic a dětských domovů, kde jim splní jedno velké přání a to setkat se se svým idolem.

V jednou dokonce prozradil, že by klidně rád chodil s některou ze svých fanynek, když se ho reportérka zeptala, jestli by to nebylo divné, prozradil, že možná jen dva tři dny, takže každá dívka má u zpěváka šanci.

K jeho nejznámějším hitům, které hrají v radiích několikrát denně a zná je  skoro každý, ale možná nezná jméno jejich interpreta patří There’s nothing holding me back, Mercy, In my Blood a spousty dalších.

Autor: Natálie Šámalová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média
Facebook S. Mendese

Charlie Chaplin by měl narozeniny. Letos už 131 let!

CHARLIE CHAPLIN

Americký filmový herec, režisér, scenárista a producent britského původu, klasik světové kinematografie, se narodil v Londýně 16. dubna 1889. Dětství a mládí neměl Chaplin jednoduché. Vyrůstal v chudobinci, otec od rodiny odešel a matka byla několikrát hospitalizována na psychiatrii. Od pěti let vystupoval v divadelních pantomimách a tuto zkušenost uplatnil a rozvinul později při natáčení krátkých němých filmů. Zpočátku se živil v mnoha různých povoláních. Byl tiskařem, kamelotem i poslíčkem, nakonec ale získal angažmá u jedné z londýnských divadelních společností. se kterou se dostal poprvé do USA. V roce 1914 získal angažmá ve společnosti M. Sennetta a hrál v 35 krátkých filmech  (Chaplin na automobilových závodech, Chaplin šťastným otcem, Chaplin spravuje zuby, Chaplin v zábavním parku, Chaplin banditou). V roce 1915 natočil 13 grotesek (Chaplin boxerem, Chaplin tulákem) a film Carmen. V letech 1916 – 1918 pracoval se stálým souborem herců (E. Purvianceová, E. Campbell, H. Bergman, A. Austin, J. Random, F. J. Coleman) na groteskách, např.Chaplin obchodním příručím, Chaplin hasičem, Chaplin na kolečkových bruslích. Od roku 1930 natáčel zvukové filmy s hudbou bez dialogů (melodramatickou tragikomedii Světla velkoměsta, sociální satiru Moderní doba -1936, politickou a protiválečnou satiru Diktátor  – 1940, reagující na politiku Německa a jeho „vůdce“ Adolfa Hitlera), v nichž tragikomická postava tuláka Charlieho přesáhla svůj původní, čistě groteskní rámec. Komický a sentimentální Charlie se proměnil v hlavního hrdinu aktuálních společenských satir, namířených proti hospodářské krizi, odcizení člověka v zmechanizovaném světě i proti nástupu fašismu. V roce 1952 natočil film s dialogy Světla ramp, v němž ztvárnil stárnoucího vaudevillového komika, který touží ještě jednou zažít úspěch a rozesmát diváky. Po tomto filmu odešel Chaplin z USA, protože zde byl vystaven pronásledování za neamerickou činnost a ztratil pocit umělecké svobody. Ve Velké Británii natočil filmy Král v New Yorku a Hraběnka z Hongkongu. Napsal vzpomínkovou knihu Můj životopis. V roce 1972 mu byla udělena cena Americké filmové akademie Oscar za celoživotní dílo, v roce 1975 byl Chaplin povýšen anglickou královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu. Chaplin zemřel 25. prosince 1977 ve švýcarském Vevey.

AUTOR:   Zpracovala Alexandra Hejlová

FOTO:   PD Jankens

Slavný Orson Welles: Měl pověst režiséra, který není schopen natočit výdělečný film

„Když muž skoncuje se ženou, pro ni tím věc teprve začíná.“ Citáty, ty byly oblíbeným koníčkem amerického režiséra, producenta a herce Orsona Wellese, kterých za svůj život napsal opravdu mnoho. Od jeho smrti letos uplyne 35 let.

V roce 2008 se Orson Welles dokonce objevil jako kreslená postavička ve Speciálním čarodějnickém díle slavného seriálu Simpsonovi, kde byl zabit jednou z hlavních postav, Homerem.

Nejvíce se ale samozřejmě proslavil svou filmovou tvorbou za kterou byl oceněný Oscarem. Velkého úspěchu se dočkal u rozhlasové adaptace románu H. G. Wellse Válka světů. Ta ale vyvolala veřejnou paniku. Posluchači se domnívali, že došlo k invazi mimozemšťanů do New Jersey. Několik lidí dokonce očekávalo konec lidské civilizace a spáchalo sebevraždu. U svých filmů se pokoušel uplatňovat především nové režijní metody, zvukové techniky, ale soustředil se i na netradiční práci s kamerou a střihem. I přes 150 tisíc prodělaných dolarů se za jeho nejznámější a zároveň první celovečerní film považuje Občan Kane natočený v roce 1941, ve kterém si sám režisér zahrál hlavní roli.

Orson se narodil v roce 1915 do rodiny známého vynálezce a továrníka Richarda Heada Wellese, který vynalezl karbidovou lampu.  Orsonovo šťastné dětství se začalo rozpadat, když jeho otec ve svých 46 letech prodal svou firmu a odešel do důchodu, ve kterém se stal alkoholikem.  Jeho matka byla koncertní klavírní virtuoska a zemřela, když bylo Orsonovi pouhých devět let. Po její smrti začal s otcem cestovat. Ten ho přihlásil do internátní Toddovy školy ve Woodstocku ve státě Illinois. Orson se zařekl, že s otcem nepromluví, dokud nepřestane pít, ten poté o dva roky později, v Orsonových patnácti letech, zemřel. Orsonovým opatrovníkem se stal rodinný přítel Dr. Maurice Bernstein z Chicaga. V roce 1931 dokončil školu a začal dálkově studovat chicagském uměleckém institutu.

Začínal pracovat jako reportér. Později se začal věnovat i herectví v Irsku, kam se v šestnácti letech přestěhoval. Před svou opravdovou kariérou si ještě procestoval pár zemí a vyzkoušel různé pracovní pozice od psaní barokní literatury až po člena ochotnického divadla.  V roce 1934 natočil svůj první krátkometrážní film The Heart of Age a oženil se za svou první ze tří manželek. O tři roky později si se svým přítelem Housemanem založili divadlo The Mercury Theatre.

V roce 1940 podepsal smlouvu s hollywoodským filmovým studiem RKO, které mu zaručilo 225 tisíc dolarů za natočení dvou filmů a absolutní tvůrčí svobodu. Tyto skvělé podmínky snad nikdy Hollywood nezkušenému filmaři nenabídl.

Než režisér odjel na natáčení do Ria de Janeira, režisérsky spolupracoval na natáčení filmu Journey into Fear. Když se vrátil, zjistil, že společnost The Magnificent Ambersons ze strachu zkrátila film o 43 minut a uvedla ho do kin. Snímek se stal opět propadákem.

V Hollywoodu získal pověst režiséra, který není schopen natočit výdělečný film.  Orson se z této urážky nikdy nevzpamatoval.
V roce 1952 natočil ve Francii už konečně úspěšný film The Tragedy of Othello: The Moor of Venice, který vyhrál v Grand Prix v Cannes. Do Hollywoodu se ale ještě několikrát vrátil a natočil tam filmy Dotek zla nebo jeho poslední celovečerní snímek s názvem F for Fake.

Orson si psal poznámky pro scénu, kterou měl točit 10. října 1985, jenže náhle zemřel na srdeční záchvat. Po jeho smrti bylo nalezeno čtrnáct filmů, které začal točit, ale z různých důvodů je nestihl nebo nemohl dokončit.

Autor: Natálie Šámalová

Foto:  AFP/Getty Images