Pokroková vládkyně středu Evropy

Před tři sta sedmi roky se ve Vídni 13. května 1717 narodila císaři Svaté říše římské Karlu VI. a jeho manželce Elisabetě Christině z Braunschweigu-Wolfenbuttelu dcera. Byla pokřtěna na Marii Terezii Valpurgu Amálii Kristýnu, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christina. Odmala se projevovala jako všestranně nadané dítě. Vzdělání jí poskytli jezuitští učitelé. Kromě hlavního předmětu náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině, španělštině, italštině a němčině, ale také kreslení, tanci, hudbě a zpěvu, neboť prý měla výjimečný hlas. Česky a maďarsky se nikdy nenaučila, ani v pozdějším věku. V jedenácti letech se její vychovatelkou stala říšská hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, která zůstala v její blízkosti až do konce života. Marie Terezie si ji velmi oblíbila a jako jediného nečlena habsburského rodu ji nechala pochovat do rodinné Císařské hrobky. Zde leží vedle Marie Terezie a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, kterého jí právě hraběnka pomohla získat za manžela, když se do něho bláznivě zamilovala. Svatba se konala 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni. Po smrti otce se Marie Terezie ve svých třiadvaceti letech stala dne 20. října 1740 panovnicí nad habsburskými zeměmi. Byla rakouskou arcivévodkyní vévodkyní lotrinskou a velkovévodkyní toskánskou, královnou uherskou, markraběnkou moravskou a královnou českou. Jako samostatná vladařka, nikoli manželka panovníka, se stala jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Třeba že se jí nikdy nedostalo žádného státnického vzdělání, patřila k velmi úspěšným monarchům. Habsburskou monarchii pozvedla z krize k nebývalému rozkvětu. Byla pokrokovou panovnicí. Prokázala rozhodnost a politickou obratnost. Podařilo se jí vytvořit na tehdejší dobu moderní rakouský stát. Během své vlády prosadila reformy, kterými posílila svoji panovnickou moc a oslabila vliv církve. Budovala cesty, pevnosti na obranu státu, modernizovala armádu. Za její panovnické éry vznikla první manufaktura na území Čech, Moravy a Dolního Rakouska. Zavedla jednotnou měnu – tereziánský tolar – a papírové bankovky, úřední jazyk němčinu a také jednotlivé soustavy měr a vah (délkovou: loket, sáh; dutou: máz, holbu; hmotnosti: libru). Prosadila sčítání obyvatel, zavedení příjmení, očíslování všech domů, katastrální rozdělení půdy a soupis majetku. V návaznosti na majetkové poměry nově stanovila daně a zrušila clo. Zrušila také jezuitský řád a zreformovala soudnictví. Vydala nový trestní zákon, ve kterém byl zákaz mučení (tortury) a zřídila nezávislé soudy. V robotnickém patentu snížila robotu na tři dny v týdnu. Zasadila se o modernizaci školství. Nařídila povinnou školní docházku dětí ve věku šest až dvanáct let. Zakládala starobince, špitály a jako první na světě zavedla očkování proti neštovicím. Snad proto, že jí právě na neštovice zemřelo několik dětí. Marie Terezie byla příkladnou matkou. Přivedla na svět šestnáct potomků, z nichž se deset dožilo dospělého věku. Dva synové – Josef II. a Leopold II. – to dotáhli na císaře, dcera Marie Antoinetta pod gilotinu. Vdala se za Ludvíka XVI. a během Velké francouzské revoluce byli oba popraveni. I když měla Marie Terezie k dětem spoustu služebnictva, kojné, komorné, vychovatelky i učitele, na tehdejší dobu se věnovala svým ratolestem až neobvykle. Účastnila se hodin hudby i jazyků, hrála svým dětem na cembalo, zpívala jim a dokonce je učila i svůj oblíbený menuet. Organizovala každému z dětí denní program. Vypracovávala přesné pokyny, kdy které dítě bude vstávat a kdy půjde spát, plánovala vyučování i zájmové aktivity. Sama vstávala před sedmou hodinou ranní. Po krátké toaletě a snídani děti osobně navštívila, promluvila s nimi i s jejich vychovateli. Dopoledne se věnovala státnickým povinnostem, ale po obědě trávila opět čas s dětmi. Chodili společně na procházky, později na vyjížďky na koních. Každý rok s dětmi nacvičila divadelní vystoupení. Děti ale nerozmazlovala. Když zlobily, uměla i trestat. Zakazovala moučníky, tak jako matky o dvě stě i tři sta let později. Když na sklonku života rozhodovala o státnických povinnostech se svým nejstarším synem Josefem II., následníkem trůnu, uměla si prosadit svou a dávala mu najevo, že je stále její dítě a musí poslouchat. Marie Terezie vládla čtyřicet let. Když si uvědomíme, že většinu rozhodnutí dělala těhotná, tedy ve stavu, kdy se ženy odebírají na mateřskou dovolenou, zaslouží o to větší obdiv. Zemřela na zápal plic 29. listopadu 1780 ve věku 63 let. Je pochovaná vedle svého manžela Františka I. Lotrinského v kapucínské hrobce ve Vídni.