Třímužová četnická stanice Svitávka v politickém okrese Boskovice byla ve druhé polovině března roku 1926 v oslabení. Velitel stanice vrchní strážmistr Bohumil Slaný totiž čerpal zaslouženou dvoutýdenní dovolenou, kterou trávili spolu s manželkou u švagra v západních Čechách.
Službu ve staničním obvodu čítajícím mimo Svitávku obce Sebranice, Sasinu, Klevetov, Zboněk, Míchov, Podolí, Vísky, Bačov a Chrudichromy vykonávali strážmistři Josef Hickl a Josef Novák.
Před svým odjezdem vrchní strážmistr Slaný požádal svého kolegu velitele boskovické četnické stanice vrchního strážmistra Eduarda Hobsta, aby mu na jeho chlapce dohlédl a svým podřízeným uložil, aby složitější záležitosti řešili ve spolupráci s panem vrchním strážmistrem Hobstem.
Ve středu 24. března 1926 ráno si služebně starší strážmistr Hickl předepsal celodenní obchůzku obcemi Chrudichromy, Bačov, Vísky a Podolí. Strážmistr Novák vykonával službu pohotovostního četníka, přitom vyřizoval s chodem četnické stanice nezbytnou písemnou agendu a aktualizoval pátrací pomůcky podle Ústředního policejního věstníků vydávaného pro oblast celého státu policejním ředitelstvím v Praze a Policejního oznamovatele vydávaného pro oblast země Moravské brněnským policejním ředitelstvím.
Krátce před devátou hodinou se do staniční kanceláře dostavil rozrušený místní rolník Petr Kučírek a oznámil službu konajícímu strážmistrovi, že nalezl ve chlévě svou ženu Růženu mrtvou, ležící v tratolišti krve. Ubodaly a usmýkaly ji splašené krávy, které se utrhly od žlabů.
Strážmistr Novák, vědom si pokynu staničního velitele, před odchodem z kasáren nejprve telefonoval na četnickou stanici do Boskovic a nahlásil věc vrchnímu strážmistru Hobstovi.
Po vzájemné domluvě se strážmistr Novák vydal na místo, aby jej zajistil před zvědavci a kde vyčká, než se pan vrchní strážmistr Hobst dostaví. Ten cestou pro jistotu vyrozumí i boskovický okresní soud a vyžádá vyslání soudní komise k ohledání těla mrtvé, aby v budoucnu nenastaly v případu jakékoliv pochybnosti.
Během krátké cesty do usedlosti Kučírkových si strážmistr Novák povšiml, že na rolníkových kalhotách i blůze jsou stopy krve. Toto zjištění si však nechal pro sebe. Jelikož Kučírek nikomu o nálezu mrtvé ženy kromě četníků neřekl, tak se v blízkosti usedlosti nikdo nenacházel.
První, co strážmistr Novák udělal, tak opatrně vstoupil do chléva a uvázal odvázané krávy. Dobytek byl zcela klidný a nejevil sebemenší známky neklidu. Rovněž tak řetězy nebyly nijak poškozené. Poté sáhnutím na pod slámovou podestýlkou a hnojem ležící tělo ženy zjistil, že je chladné, a tudíž je žena bezpochyby mrtvá. Přitom si všiml, že v koutě chléva se nachází i mrtvá koza, rovněž v tratolišti krve.
Čekání na vrchního strážmistra Hobsta netrvalo dlouho, jelikož z Boskovic vzdálených něco málo přes pět kilometrů přijel na jízdním kole.
Používání jízdních kol četnictvem
Ihned po příjezdu obdržel vrchní strážmistr od přítomného strážmistra hlášení o situaci na místě, včetně zjištění krevních skvrn na kalhotách a blůze oznamovatele i o tom, že dobytek nacházející se ve stáji byl odvázán a nikoliv utržen, a byl v době jeho příchodu na místo naprosto klidný.
Rolník Kučírek vypověděl vrchnímu strážmistrovi, že když se ráno vzbudil, respektive, když jej pláčem vzbudil jejich šestiměsíční syn Václav, dožadující se jídla, tak zjistil, že jeho žena v místnosti není.
Vypravil se tedy do chléva, aby nadojil něco mléka pro dítě, a přitom zde nalezl od žlabu odvázané krávy a ženu ležící ve slámě a hnoji v tratolišti krve. Bylo mu jasné, že ji ubodal a usmýkal splašený dobytek. Ihned mu přišlo na mysl, že by mohl být podezříván ze zavraždění manželky, tak vzal do ruky nůž, kterým podřízl kozu a její krví si utřísnil svůj oděv.
Umyl se a po nakrmení syna Václava jej donesl k sousedce, aby mu ho pohlídala, že si musí nutně cosi vyřídit a odebral se na četnickou stanici
Vrchní strážmistr Hobst poslouchal rolníkovo vyprávění a jako by přitakal tomu, co říká. Přitom si však myslel své. Ne zemi spatřil i rozlámanou stoličku na dojení a na jednom konci ulomené nohy se nacházela krev. Hlava ženy byla poseta ranami a zborcená krví. Kalhoty a sukně byly podhrnuté, a tudíž bylo jasné, že tělo ženy bylo vlečeno po zemi na místo jeho nálezu. Kromě toho rány na těle ženy zkušenému vrchnímu strážmistrovi připadaly způsobené bodnutím ostrým předmětem, a nikoliv od rohů krávy. Mimochodem krávy nejevily žádné známky splašení či neklidu a jejich rohy byly naprosto čisté a nenesly sebemenší stopy krve.
Čekání příchodu soudní komise využil vrchní strážmistr Hobst ke zjištění informací o zemřelé a o poměrech, které mezi manžely panovaly. Růžena Kučírková byla 29 roků stará, po několikaletém manželství se jí narodil syn Václav. Dle sdělení manžela byla jeho žena líná, nedbala na pořádek a čistotu, řádně se nestarala o syna, ani o hospodářství, byla rozhazovačná, a ještě k tomu tolik náruživá, že jí jako manžel nestačil.
Takový výčet výhrad a záště, namísto lítosti nad ztrátou manželky a matky malého dítěte vrchního strážmistra jenom utvrdil v názoru, že se bude jednat nikoliv o nešťastnou náhodu, jak byla věc četnictvu oznámena, nýbrž o zabití a možná i o vraždu.
Přítomnost dvou četníků vyvolala shluknutí lidí z okolí a samozřejmě se dostavil i obecní starosta Horák. Ten vrchnímu strážmistru Hobstovi přiblížil poměry v rodině Kučírkových.
Rolník Petr Kučírek, 46 roků starý, velmi pracovitý, avšak hamižný a lakomý. Aby si nemusel zjednávat pomoc, pole po nocích orá sám a svítí si přitom lucernou pověšenou krávě na rohu. Na jaře roku 1912 se dokonce u Kučírkových oběsil nádeník Jan Mlýnský, který se oddával alkoholu a spáchal sebevraždu. Od té doby prý u Kučírka nikdo nechce sloužit. Kromě toho měl však s o řadu let mladší manželkou Kučírek věčné nesváry pro její nepořádnost a rozhazovačnost. Na rozdíl od manžela, který je drobné postavy, byla Růžena Kučírková robustní a mezi lidmi povídá, že svého manžela i bije.
Soudní komise se z Boskovic dostavila na místo ještě před polednem. Lékaři našli na těle Růženy Kučírkové několik bodných ran, ale i řadu ran na hlavě po úderech tupým předmětem. Rozhodně vyloučili, že by se jednalo o zranění od rohů dobytka. Naopak bodné rány byly naprosto shodné s těmi, které se nacházely na těle kozy, Kučírkem, po údajném nálezu mrtvé ženy, zabité. Rány na hlavě byly bezpochyby způsobeny nohou ulomenou od stoličky používané při dojení. Na jednom konci ulomené nohy byla nejenom krev, ale i několik vlasů mrtvé.
Na základě ohledáním těla mrtvé zjištěných skutečností bylo přistoupeno za přítomnosti členů soudní komise i obecního starosty na místní četnické stanici k výslechu rolníka Kučírka.
Pod tíhou uvedených skutečností začal rolník Kučírek podrobně vyprávět, co se předchozího dne událo. Večer se Kučírek, jako mnohokrát předtím, dostal se svojí ženou do hádky. Ona, jelikož byla silnější než on, jej od sebe odstrčila takovou silou, že upadl na zem a po nárazu hlavou do zdi pozbyl vědomí.
Když se po nějaké době probral, pojala ho při pohledu na ženu zlost, vrhnul se na ní a povalil ji na zem. Přitom ho ona vší silou uchopila za přirození. Aby se vysvobodil z bolestivého sevření, začal její hlavou opakovaně tlouci o žlab. Když jej konečně pustila, popadl ze země stoličku na dojení, ulomil z ní nohu a několikrát bezvládně ležící ženu uhodil do hlavy a nožem ji v návalu vzteku ještě několikrát bodl do těla. Poté odešel do světnice, kde nakrmil jejich půlročního syna Václava a oba šli spát.
Když jej syn svým pláčem probudil, šel se podívat do chléva, kde nalezl ženu již studenou. Odvázal krávy a tělo mrtvé poházel hnojem a podestýlkou, aby to vypadalo, že byla ubodána a usmýkána dobytkem. Jelikož si všiml, že má svůj oděv zatřísněný od krve, zabil kozu a potřísnil ho krví, aby spáchaný zločin zahladil.
Umyl ze svých rukou a obličeje krev. Poté nakrmil syna Václava, odnesl jej sousedce se žádostí o jeho pohlídání a šel nález mrtvé manželky oznámit četníkům. Nakonec se přiznal, že svoji ženu Růženu zavraždil a že svůj čin spáchal ze žárlivosti.
Tělo Růženy Kučírkové bylo dopraveno do márnice místního hřbitova, kde bylo druhý den, ve čtvrtek dopoledne dvěma soudními lékaři pitváno.
Petr Kučírek byl vrchním strážmistrem Hobstem prohlášen za zatčeného pro spáchání zločinu vraždy, kterého se dopustil na svojí ženě Růženě Kučírkové, a byl dodán do vazby ve věznici okresního soudu v Boskovicích.
Při obdukci bylo zjištěno, že bodné rány byly způsobeny nožem, který Petr Kučírek použil i k zabití kozy. Smrt ženy způsobila bodná rána, která přeřízla srdeční tepnu.
Nedobré vztahy v usedlosti Kučírkových byly všeobecně známy a věděli o nich i místní četníci.
Od sousedů dále strážmistr Hickl zjistil, že Kučírka opakovaně vyzývali, aby se s hysterickou a nepořádnou manželkou dal rozvést, což on odmítal.
Rovněž tak se v obci vědělo, že Kučírková svého muže bije. Vzhledem ke své robustní postavě měla vždycky nad drobným manželem navrch.
V úterý 7. září 1926 se případem zločinu vraždy spáchaném na Růženě Kučírkové začala zabývat brněnská porota. Při líčení opakovaně zaznělo, že Kučírek se svojí ženou dlouhodobě nežili ve shodě. Na rozdíl od nepořádné a nečistotné ženy s častými hysterickými záchvaty, byl Kučírek znám jako samotář, řádný a tichý člověk.
Jelikož porota odpověděla zamítavě otázky jak na zločin vraždy, tak i na zločin zabití, vynesl soud nad Petrem Kučírkem osvobozující rozsudek.
Vzhledem k tomu, že si státní zástupce ponechal třídenní lhůtu na rozmyšlenou, byl Petr Kučírek na základě rozhodnutí soudu ještě ponechán ve vazbě. Poté však byl pravomocně osvobozen a propuštěn z vazby.
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku