Četnická stanice Schönvald v politickém okrese Tachov byla na počátku roku 1927 jednou z nemnoha dvoumužových četnických stanic v celé republice. To si velmi dobře uvědomoval okresní četnický velitel nadporučík výkonný Antonín Helebrant. Letitým velitelem schönvaldské četnické stanice byl vrchní strážmistr František Kaštánek a jediným podřízeným četníkem zde byl strážmistr František Procházka.
Vrchní strážmistr Kaštánek již před koncem roku 1926 požádal vzhledem ke svému věku, době strávené v četnickém sboru, a hlavně s ohledem na své letitou službou podlomené zdraví, o propuštění od četnictva, a těšil se, jak si bude se svojí milovanou manželkou a vnoučaty užívat zasloužené penze. Trápily jej po řadu let křečové žíly, kterým vůbec neprospíval kopcovitý staniční služební obvod. O ten se staral převážně strážmistr Procházka, který si od roku 1922, kdy byl na zdejší četnickou stanici přidělen, dokonale osvojil místní, ale i osobní znalost.
Pan vrchní strážmistr se převážnou část své služby věnoval administrativě ve staniční kanceláři a pokud vyrazil na obchůzku, tak se vždy jednalo o „loko“, to znamená o službu v místě či v bezprostředním okolí obce.
Po letech strávených v Schönvaldu náležel četnický staniční velitel k místní honoraci a měl své místo spolu s obecním starostou, panem farářem a polesným u stolu pro štamgasty ve zdejším hostinci.
Posezení místní honorace v hostinci
V sobotu 15. ledna 1927 večer, při partičce mariáše, se panu vrchnímu strážmistrovi svěřil polesný Jan Krieglstein, že bylo v jeho revíru ku škodě lesního úřadu odcizeno 10 metrů olšového dříví. Jisté podezření tu bylo na souseda Karla Štolbu, ale žádné podrobnosti nehodlal nadlesní sdělit.
Obecní starosta Antonín Wagner, poté co zaslechl z úst polesného Štolbovo jméno zbystřil a dodal, že si celá obec velmi dobře pamatuje, jak se tito dva spolu na Silvestra rozhádali.
Zkušený vrchní strážmistr se držel zásady, že ráno je moudřejší večera a vyzval polesného, aby se v pondělí ráno dostavil do staniční kanceláře, že věc odcizeného olšového dříví spolu zúřadují.
Druhý den, v neděli však vrchní strážmistr Kaštánek nezahálel a po mši se dal do řeči s panem farářem, aby se dozvěděl, co se na Silvestra, za jeho nepřítomnosti v hostinci mezi polesným Krieglsteinem a Karlem Štolbou vlastně odehrálo.
Oba pánové byli o silvestrovské veselici samozřejmě ve velmi dobré náladě a Štolba z farářovi neznámých důvodů vynadal polesnému do lumpů a zlodějů, a tudíž do Nového roku nevstoupili zrovna v dobrém.
Četnickému veliteli byl poměrně majetný majitel soustružny Karel Štolba znám jako řádný a zachovalý občan, a tím pádem mu vůbec nešlo na rozum, proč se ti dva dostali do sporu. Rovněž tak na nic nepřišel ani strážmistr Procházka, kterému o tom staniční velitel záhy vyprávěl.
V pondělí 17. ledna ráno se do četnických kasáren skutečně dostavil polesný Krieglstein a vypověděl, že na podzim prodal truhláři Štolbovi na jeho žádost 50 metrů olšového dřeva.
V okolí obce je na horském potoce řada soustružen dřeva, které jsou hnány vrchní vodou horského potoka. Tyto soustružny vyrábějí různé dřevěné tvary, takzvané „holzformen“. Jedná se o dřevěné korále, knoflíky, olivy k plášťům a podobně, které jsou vyráběny převážně z čerstvého borového a olšového dříví. Výrobky jsou poté napouštěny různými barvami nebo politýrovány a pak leštěny. Tyto dřevěné tvary jsou následně zasílány do Ameriky či Anglie, kde se těší velké oblibě.
Při tomto obchodu se snažil Štolba usmlouvat co nejnižší možnou cenu, avšak polesný měl od majitele lesů přesně stanovenou prodejní cenu dřeva, pod kterou nemohl jít. Proto zřejmě ležel polesný Štolbovi v žaludku.
Štolba však mezitím zpracoval veškeré zakoupené dřevo a obrátil se na polesného se žádostí o prodej dalších 10 metrů olšového dřeva, aby mohl dokončit výrobu celé objednané zakázky.
Polesný slíbil, že požadované dřevo zajistí, avšak upozornil zájemce o koupi dřeva, že od počátku roku jsou majitelem panství prodejní ceny dřeva zvýšeny. To byla, jak se říká, voda na Štolbův mlýn. Měl totiž za to, že polesný mu dává vyžrat jeho silvestrovskou hádku a pravil, ať si tedy celé to olšové dřevo strčí do pr….., a s tím se oba opět, jako několikrát před tím, ve zlém rozešli.
Po několika dnech polesný při obchůzce svého revíru zjistil odcizení právě 10 metrů olšového dřeva a je tudíž naprosto přesvědčen, že krádež nemá na svědomí nikdo jiný, než právě Karel Štolba.
Pánům četníkům oznámení polesného Krieglsteina i jím vyslovené podezření připadalo logické. Jak však důvodně podezřelého, avšak řádného a trestně zachovalého občana z odcizení olšového dřeva usvědčit? Provedení domovní prohlídky, při které by mohlo být odcizené olšové dřevo nalezeno bylo u bezúhonného občana naprosto nemyslitelné. A předchozí hádka majitele soustružny s polesným nemohla být žádným pádným důvodem.
Staniční velitel polesnému sdělil, že se četnictvo jeho oznámením bude vážně zabývat a že lesnímu úřadu dá vědět, jak pátrání po pachateli krádeže olšového dřeva dopadlo. S tím se rozloučili.
Po nějaké době přemýšlení se vrchní strážmistr Kaštánek ustrojil, vyzbrojil se pouze pistolí a bodákem a předepsal si služební obchůzku po obci. Nejprve zašel na poštovní úřad, kde podal k odeslání několik poštovních zásilek a převzal doručenou poštu. Následně zašel za obecním starostou Gustavem Kumpfem.
Když četnický velitel s obecním starostou vyřídili všechny úřední záležitosti, došlo i na pohárek pálenky. Přitom vrchní strážmistr požádal starostu o pomoc v řešení případu odcizeného olšového dřeva. Napadlo ho, aby obecní starosta vykonal u Karla Štolby požární prohlídku, u které bude asistovat jeho podřízený strážmistr Procházka.
Jak obec vykonává policii požární
Řád o policii požární byl v Čechách upraven zemským zákonem číslo 45 z roku 1876 zemského zákoníku a byl změněn zemskými zákony číslo 21 z roku 1898 a číslo 50 z roku 1916.
Požární policie spadala do samostatné působnosti obce a její výkon příslušel právě obecnímu starostovi. Ten měl opatřit vše, co bylo zapotřebí, aby bylo odstraněno vše a aby nebylo činěno nic, čímž by mohl vzniknout požár. Z uvedeného důvodu byly obecními zastupitelstvy vydávány místní bezpečnostní předpisy, byly zřízeny požární stráže a v neposlední řadě měly být konány občasné prohlídky budov a dohled na řádné čištění komínů.
Ačkoliv se v Schönvaldu po řadu let naštěstí s požárem nepotýkali, bylo obecnímu starostovi jasné, že z pasti nalíčené četnickým velitelem jen tak nevyklouzne, a proto mu nezbývalo než souhlasit.
Hned druhý den ráno bylo obecním zřízencem vyhlášeno, že starostou obce budou ve všech domech v obci vykonány požární prohlídky.
Postupně byly obecním starostou v doprovodu strážmistra Procházky navštíveny všechny domy počínaje od kraje obce, u něhož se nacházel dům Karla Štolby a byly v nich vykonány požární prohlídky zejména půd a komínů, zdali jsou stavebně v pořádku a řádně vyčištěné.
Když se dostali až ke Štolbovu domu, jeho majitel byl zjevně celý nejistý, pravil, že má vše v naprostém pořádku, a že k němu nemusejí ani jít. To však na starostu při výkonu jeho pravomoci vůbec neplatilo. Na půdě domu, kde bylo z pohledu výkonu požární policie skutečně vše v naprostém pořádku, uviděli zde však uschované čerstvě pokácené olšové dříví.
Po krátkém výslechu vedeném za přítomnosti starosty obce strážmistrem Procházkou se Karel Štolba přiznal, že uvedené olšové dříví z jeho návodu odcizili dělníci, neboť ho nutně potřeboval k dodělání zakázky a polesný Krieglstein mu jej nechtěl prodat. To však nebylo důvodem ke krádeži dřeva.
Odcizené dřevo bylo z moci úřední zabaveno a navráceno lesnímu úřadu. Soustružník Štolba byl četnickou stanicí Schönvald udán okresnímu soudu v Tachově pro přestupek krádeže podle § 460 trestního zákoníku.
Nebýt ochoty obecního starosty, nepodařilo by se četnictvu tento trestný čin objasnit a vypátrat jeho pachatele.
Vrchní strážmistr Kaštánek byl velice rád, že staniční služební obvod po letech svého působení předával panu okresnímu četnickému veliteli a svému nástupci strážmistru Václavu Hořejšovi v perfektním pořádku, a hlavně s naprosto čistým Přehledem činů, jichž pachatelé zůstali nevypátráni.
Ani po svém penzionování pan vrchní strážmistr ve výslužbě František Kaštánek nepřestal docházet do hostince na mariáš.
Kromě toho pravidelně docházel na četnickou stanici, aby byl svému nástupci nápomocen radou či zjištěnou důvěrnou informací o situaci a náladě mezi obyvatelstvem v obci.
Strážmistr František Procházka měl v novém staničním veliteli významného pomocníka při obchůzkách kopcovitého služebního obvodu.
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.