Vražda na vetešnici – Michal Dlouhý

Velitel četnické stanice Kouřim v politickém okrese Kolín vrchní strážmistr František Tlustý byl v pondělí 22. listopadu 1926 ráno na cestě z domova do četnických kasáren. Dle denního řádu stanoveného zemským četnickým velitelstvím pro Čechy bylo každé pondělní dopoledne věnováno pokračovacímu výcviku.

Vrchní strážmistr

Při procházení Ptačího rynečku upoutalo pozornost vrchního strážmistra nebývalé shluknutí obyvatel před jedním z domů. Když přišel blíže, tak zjistil, že v zájmu pozornosti občanů je krámek vetešnice Amálie Hurtové. Plechová roleta byla sice od časného rána vytažena, avšak oproti zvyklosti, krámek nebyl otevřen a vstupní dveře byly zavřené. Když se sousedé snažili dveře otevřít, zjistili, že jsou uzamčeny a klíč je zasunutý v zámku zevnitř. Na opakované zvonění a klepání na dveře Amálie Hurtová, kterou předchozího dne, tj. v neděli odpoledne a vpodvečer, viděli sousedé na dvorku, nereagovala a ani z domu se neozývaly žádné hlasy.

Vrchní strážmistr poslal jednoho přítomného chlapce na nedalekou četnickou stanici, aby se na místo okamžitě dostavili dva ze tří podřízených strážmistrů, a to strážmistr Hanuš a Vaněček.

Strážmistři František Knížek, Karel Vaněček a Josef Hanuš očekávali příchod staničního velitele, kterému pohotovostní četník strážmistr Knížek podá hlášení o průběhu služby od sobotního odpoledne do pondělního rána, kdy pan vrchní strážmistr nebyl přítomen v kasárnách. V rámci pokračovacího výcviku je dle stanoveného rozvrhu poté čekalo zpracování pátracích oběžníků.  

Na sdělený požadavek vrchního strážmistra reagovali oba strážmistři rychlým ustrojením a vyzbrojením a vydali se na Ptačí ryneček.

Vrchní strážmistr vyslal strážmistra Vaněčka, aby ověřil, zdali nejsou otevřeny dveře domu vedoucí do dvora. Průčelí domů po obou stranách rynečku tvořily vždy celistvou frontu.  Za domy na straně, kde byl krámek Amálie Hurtové, se nacházely dvorky vedoucí až k původním městským hradbám a tyto byly navzájem odděleny zdmi.

Strážmistr Vaněček musel tedy přelézt nevysokou zeď ze sousedního dvora. Na dvorku pobíhal malý psík, který četníka přivítal hlasitým štěkotem a dále zde bylo několik slepic. Poté, co strážmistr vstoupil neuzamčenými, pouze přivřenými dveřmi do zadní místnosti, nalezl majitelku ležící na zemi. Tělo bylo od hlavy až po kolena omotáno flanelovou látkou, sebranou z regálu s podobným zbožím. Žena na první pohled nejevila známky života. Strážmistr tudíž opatrně prošel při stěně spojovací chodby, aby nepoškodil případné stopy zanechané pachatelem, odemkl dveře do ulice a povolal dovnitř vrchního strážmistra Tlustého. Kolega strážmistr Hanuš byl ponechán před domem, aby bránil vstupu dalších osob dovnitř.

Poté, co vrchní strážmistr pohmatem zjistil, že tělo vetešnice je již chladné a že je tudíž mrtva, vyslal strážmistra Vaněčka ke kouřimskému okresnímu soudu sídlícímu na náměstí nedaleko četnických kasáren se žádostí o vyslání soudní komise k ohledání těla.

Obvodní lékař dr. Martínek zjistil po odhrnutí flanelové látky na krku ženy stopy po škrcení, které nasvědčovaly, že vetešnice byla zprvu škrcena rukou a poté, když zřejmě ztrácela vědomí, byla na krku a na obličeji, poté následně i na celém těle obalena látkou. Flanel byl na krku a na hlavě tak těsně omotán, že pokud nedošlo k usmrcení dříve, došlo k uškrcení látkou omotanou na krku, respektive k zadušení vrstvami látky na obličeji. Způsob omotání těla nasvědčoval tomu, že pachatelé museli být nejméně dva.

Amálie Hurtová byla stará 71 roků a více než deset let žila ve svém domku sama, jelikož o muže přišla ve Světové válce. Na Ptačí ryneček ústil vchod z krámku, v němž Hurtová prodávala různou veteš. Z krámku vedla úzká chodba do zadní místnosti přímo sousedící se dvorem, do kterého vedly dveře a okno. Tato místnost sloužila k dennímu obývání a byla zařízena jako kuchyň. Zde se nacházelo schodiště vedoucí do místnosti nad krámkem, jež sloužila majitelce jako ložnice.

Na podlaze ložnice, hned vedle postele, byla nalezena pohozená velká peněženka, jakou používají trhovci. Pachatelé ji zřejmě nalezli pod odhrnutým polštářem a poté, co odcizili peníze v ní uložené, tuto pohodili na zem. Jaká částka se v peněžence nalézala nebylo možno zjistit, avšak mohlo se jednat i o několik tisíc korun.

Poměrně velkým překvapením pro četníky bylo nalezení 12 tisíc korun a vkladní knížky na částku více než 25 tisíc korun, které byly uložené v krabici pod postelí, a které díky tomu unikly pozornosti pachatelů. Stejně tak nebyly nijak očividně zpřeházeny předměty v jednotlivých místnostech ani v krámku samotném. Pachatelé se zřejmě spokojili s obsahem peněženky a z místa činu utekli.

Mrtvola Amálie Hurtové byla dopravena do márnice místního hřbitova, kde byla následujícího dne provedena soudní pitva.

Od sousedů bylo strážmistrem Hanušem následně zjištěno, že pejsek zavražděné časně ráno, ještě než se rozednilo, nápadně štěkal.

Dalo se předpokládat, že pachatelé časně ráno, zřejmě hned po vytažení plechové rolety vnikli pod nějakou záminkou do vetešnického krámu, zamkli za sebou vstupní dveře a po vraždě utekli dvorem přes staré městské hradby, kde je malý pohyb osob. Druhou možností bylo, že čekali na dvoře, když okolo šesté hodiny ranní šla Hurtová krmit slepice, vtáhli ji zpět do místnosti, kde byla zavražděna, uzamkli vchod z ulice do krámu a po odcizení obsahu peněženky utekli opět dvorem přes městské hradby.

Pro druhou variantu nasvědčovala skutečnost, že nikdo ze sousedních krámů, které byly od časného rána otevřeny, nepozoroval na ulici natož vstupovat do vetešnického krámu žádné neznámé nebo podezřelé muže.

O Hurtové bylo četnictvu známo, že kromě všelijaké staré veteše, kupovala rovněž podezřelé zboží od různých tuláků, žebráků a zlodějů, a toto dále prodávala. Bylo dost dobře možné, že některá z těchto osob přišla na myšlenku okradení staré vetešnice.

Při ohledání místa činu se přes veškerou snahu nepodařilo nalézt a zajistit žádnou stopu vedoucí k pachatelům činu. Stejně tak nebyla kouřimským četníkům známa žádná osoba, vůči níž by mohlo směřovat podezření ze spáchání loupežné vraždy na Amálii Hurtové.

Pátrací oběžníky nebyly tentokrát zpracovávány v rámci pokračovacího výcviku v pondělí dopoledne, ale až v úterý v odpoledních hodinách v rámci vyšetřování případu loupežné vraždy.

Soudní pitva provedená v úterý ráno potvrdila, že Hurtová zemřela již na následky škrcení rukami na krku, a nikoliv na několikeré omotání krku a obličeje flanelovou látkou.

Přestože pátrací oběžníky mají obsahovat zpravidla tři části: vylíčení činu, údaje o pachateli a popis věcí souvisejících s trestným činem, byly na sousední četnické stanice a na okresní četnické velitelství do Kolína rozeslány velmi stručné oběžníky obsahující pouze vylíčení činu.

Kolínský okresní četnický velitel nadporučík výkonný Maxmilián Šíbl z obdrženého pátracího oběžníku nebyl vůbec nadšen a nařídil veliteli kouřimské četnické stanice probrat dané téma v rámci pokračovacího výcviku v nejbližším možném termínu.

Pokyny pro četníka

Přesto, že se pozornost kouřimských četníků zaměřila na všechny tuláky, místní zloděje a další podezřelé osoby, řada osob byla zadržena a vyslýchána, ale bez jakéhokoliv výsledku.

Vrchní strážmistr Tlustý se začal zaobírat i variantou, že pachatelé mohli do vetešnického krámu či do domu vniknout bez jakékoliv přípravy, pouze na základě informací z nahodilého prodeje nějaké veteše.

Jelikož se pachatele loupežné vraždy spáchané na vetešnici Amálii Hurtové nepodařilo ani po týdnu vypátrat, musel být případ k velké nelibosti vrchního strážmistra Tlustého zapsán do Přehledu trestných činů, jichž pachatelé nejsou vypátráni. Obsah a zejména počet záznamů v tomto přehledu je vizitkou každého velitele četnické stanice a je předmětem zájmu o přehlídkách četnické stanice konaných od okresního četnického velitele počínaje až po samotného generálního velitele četnictva!

Štěstí se v souvislosti s tímto případem usmálo přímo na velitele kouřimských četníků. A ještě k tomu v neděli 5. prosince 1926, den před svátkem Mikuláše. Pan vrchní strážmistr uslyšel z chodby jejich domu nějaké šramocení a domníval se, že děti sousedů obchází Mikuláš se svojí nadílkou. Chtěl předat nadílku pro své dvě děti, které pro jistotu zvolily za svůj bezpečný úkryt ložnici. Když otevřel dveře bytu, tak namísto očekávaného Mikuláše a jeho pomocníků, čerta s andělem, v neosvícené chodbě domu, zahlédl u sousedovic spížové skříně obrys postavy. Bleskurychle rozsvítil a z postavy se vyklubal četníkům velmi dobře známý zloděj Jiří Malát a snažil se ukrýt do kapsy kabátu silný nůž. Než se stačil Malát vzpamatovat, sáhla po něm silná ruka vrchního strážmistra a vtáhla jej do předsíně bytu.

Na dotaz, co dělal na chodbě domu, v němž nebydlí, a k tomu u spížové skříně s nožem v ruce, nedokázal smysluplně odpovědět. Malát opakovaně tvrdil, že se do spíže vloupat nechtěl, čímž nepřímo přiznal svůj původní úmysl. Na samotné skříni však vrchní strážmistr nenalezl sebemenší stopu, která by alespoň neúspěšný pokus o vyloupení potvrzovala. Dopadený se pokusil hrát na četníkovy city s tím, že chtěl svým dětem zaopatřit něco málo Mikulášské nadílky.

Vrchnímu strážmistrovi bylo jasné, že s udáním Maláta pro pokus vloupání u soudu nepochodí, že by jej soudce stejně bez důkazů osvobodil, a tak mu doslova přišla vhod Malátova nabídka. Kdyby pan vrchní před vánočními svátky byl ochoten „přimhouřit oko“, řekne mu něco skutečně významného… Četnický velitel se chvíli jakoby zamyslel, a poté významně kývl, coby projev souhlasu.

Na to Malát začal tvrdit, že ví, kdo má na svědomí starou Hurtovou. Když vrchní strážmistr skutečně slíbil, že Maláta soudu neudá, dozvěděl se, že několik týdnů před vraždou vetešnice mu vyprávěl tulák a zloděj Šanda, že by se vetešnice dala „udělat“ a že shání komplice. To on prý rezolutně odmítl. Když byla následně Hurtová zavražděna, tak se domníval, že Šanda nějakého komplice k uskutečnění svého záměru skutečně sehnal. K Šandovi dále Malát uvedl, že přespává v plaňanské cihelně.

Hned v pondělí ráno vrchní strážmistr Tlustý telefonoval kolegovi, veliteli plaňanské četnické stanice vrchnímu strážmistru Františku Václavu Čermákovi, aby mu sdělil, co se dozvěděl a žádal ho prověření, zdali se jistý Šanda zdržuje v jejich obvodě a pokud ano, požádal ho o jeho zatčení. Přitom vrchní strážmistr Čermák potvrdil, že Rudolf Šanda v místní cihelně skutečně přespává. Bylo tedy dohodnuto prověření, případně Šandovo zatčení a předvedení na plaňanskou četnickou stanici.

Zhruba po hodině obdržela kouřimská četnická stance zprávu o Šandově zatčení. Vrchní strážmistr Tlustý se ustrojil a za necelé dvě hodiny byl na četnické stanici v Plaňanech. Zde dva vrchní strážmistři začali vyslýchat mnohokráte pro krádeže a vloupání trestaného Rudolfa Šandu. Ten, když vytušil, že jej četníci podezírají z vraždy vetešnice Hurtové, tak je zapřísáhl, že on by se vraždy nikdy v životě nedopustil. Při dalším pokračování křížového výslechu doznal, že se sice zaobíral myšlenkou na její oloupení, ale na poslední chvíli od svého úmyslu ustoupil. Dále vypověděl, že o svém záměru hovořil s několika svými „známými“, Antonínem Blechou a Jiřím Malátem. Rozhodující bylo, že na den činu prokáže svoje alibi, neboť prý byl v tu dobu u své sestry v Kolíně. Do doby ověření uváděných skutečností byl držen na plaňanské četnické stanici.

Nyní bylo třeba vypátrat tuláka Blechu a ověřit uváděné alibi. K Blechovi, který rovněž přespával v plaňanské cihelně bylo místními četníky zjištěno, že odešel v neděli 21. listopadu 1926 a byl v posledních dnech viděn ve společnosti vojenského zběha Adama Kůrky. K oběma bylo zjištěno, že dosud nebyli trestáni.

Šandova sestra i její sousedé kolínským četníkům skutečně potvrdili na dobu činu alibi a proto byl Rudolf Šanda propuštěn.                     

Na pátrací oběžníky rozeslané k vypátrání Antonína Blechy a Adama Kůrky bylo zjištěno, že Kůrka byl jako vojenský zběh 30. listopadu 1926 zatčen četnictvem v Českém Brodě a nyní se nachází ve vazbě u divizního soudu v Praze. Při výslechu prováděném vrchním strážmistrem Tlustým za přítomnosti justičního důstojníka prohlásil, že žádnou vetešnici z Kouřimi nezná a odmítl jako vojenská osoba četníkovi k Antonínu Blechovi vypovídat.

Antonín Blecha, starý 19 let, byl vypátrán strážmistrem Bedřichem Černým v Kostelci nad Černými lesy v pátek 24. prosince 1926 ráno, když obcházel jednotlivé domy a žádal na Štědrý den o nějaké milodary. Na žádost vrchního strážmistra Tlustého byl četnickou eskortou dopraven na četnickou stanici do Kouřimi. Po domluvě byl veden schválně oklikou přes Ptačí ryneček, kde se eskorta zastavila právě před zavřeným vetešnickým krámkem zavražděné Amálie Hurtové.

Výslech začal v pravé poledne, vedl jej vrchní strážmistr Tlustý za přítomnosti strážmistra Knížka. Zřejmě i blížící se vánoční svátky přispěly k tomu, že Blecha byl v těžké depresi. Vrchní strážmistr začal rovnou s tím, že ho podezírají ze spáchání zločinu loupežné vraždy na Amálii Hurtové, které se dopustil se svým komplicem, jehož jméno úmyslně neřekl. Vyzval mladíka, aby se přiznal, že se uleví jeho nejtěžším hříchem zatíženému svědomí a že přiznání je soudem bráno jako polehčující okolnost, zejména když se jedná o osobu, která nedosáhla věku dvaceti let a dosud nebyla trestána. Deprese se u Blechy stupňovala. Toho využil vrchní strážmistr a začal líčit, že pachatelé sice sebrali nějaké ty peníze z peněženky uložené pod polštářem, ale tisícovek, které byly spolu s vkladní knížkou v krabici pod postelí si vůbec nevšimli.

V tom bylo vidět, že s vyslýchaným začíná cloumat vztek a vykřikl, jaký je Kůrka hlupák a že všechno zkazí. Potom se rozplakal a po uklidnění učinil obsáhlé doznání.

O bohaté vetešnici se dozvěděl od Šandy, který mu řekl, že by se k ní dalo vloupat, ale sám od svého záměru nakonec upustil. Blecha se pak sám vydal do Kouřimi, navštívil vetešnický krám, kde si dokonce zakoupil i nějaké oblečení a přitom si místo pro vloupání obhlédl. Jelikož neměl sám dost odvahy k provedení vloupání, hledal společníka, kterého našel ve vojenském zběhu Kůrkovi.    

Vydali se tedy spolu v noci z neděle na pondělí do Kouřimi. S sebou měli dva paklíče a pytlík mouky. Chtěli v noci otevřít paklíčem dveře ze dvora a pokud by to nešlo, tak chtěli vymáčknout po „cikánském způsobu“ okenní tabulku a vniknout do místnosti ze dvora touto cestou. Z mouky chtěli udělat těsto, natřít ho na kapesník a tím vymáčknout okno, aby úlomky skla zůstaly nalepeny na kapesníku, nepadaly na zem a nezpůsobily tak zbytečný hluk.

Od městských hradeb vnikli na dvůr, kde zjistili, že paklíčem dveře neotevřou, neboť jsou zevnitř zajištěny pevnou závorou. Okno, které chtěli vymáčknout zase bylo zajištěno zevnitř silnou mříží. Od záměru vloupání již chtěli upustit, ale objevili otevřené dveře vedoucí do sklepa. Zde se ukryli a přemýšleli, co budou dělat dál. Nechali tu pytlík s moukou a paklíče zahrabali pod hromadu harampádí v rohu místnosti. Rozhodli se vyčkat do rána až půjde vetešnice krmit slepice, které chovala v kůlně na dvoře.

Když okolo šesté hodiny ráno skutečně vyšla žena ze dveří do dvora, Kůrka proti ní, vykročil, zatlačil ji do domu, povalil na podlahu místnosti, a zde ji škrtil. Když se po nějaké době přestala hýbat, tak ji ještě pro jistotu, kdyby se probrala z bezvědomí, omotali flanelem okolo krku, na ústech a potom i po celém těle. Pak vběhli do ložnice, kde v peněžence nalezené pod polštářem vzali peníze. Jelikož po celou dobu štěkal na dvoře malý pes, kterého vetešnice ráno vypustila z bytu, báli se déle zdržovat v bytě jeho prohledáváním, a za štěkotu psa utekli přes dvůr směrem k hradbám. Pak se vydali do Zásmuk, kde se rozdělili o uloupenou částku 5400 Kč, rozešli se, a od té doby se nesetkali.

Bez ohledu na to, že se pomalu blížil Štědrý večer, sepsal vrchní strážmistr Tlustý

Zprávu o zatčení a nechal strážmistrem Knížkem odvést Antonína Blechu do věznice nedalekého okresního soudu. Sám se vydal domů ke slavnostní večeři.

Druhý den byl ve sklepě domu Amálie Hurtové strážmistrem Vaněčkem skutečně nalezen pytlík s moukou a pod harampádím dva paklíče.

Hned v pondělí 27. prosince 1926 ráno se vrchní strážmistr Tlustý vydal opět do Prahy k diviznímu soudu, kde předvedenému vojínu Adamu Kůrkovi předložil pytlík s moukou a paklíče nalezené ve sklepě domu Amálie Hurtové. Oznámil mu, že bude konfrontován s již zatčeným Antonínem Blechou. Kůrka začal vypovídat, avšak tvrdil, že to byl Blecha, kdo vetešnici uškrtil.

Četnická stanice Kouřim díky tomu nevstupovala do roku 1927 s nevyřešeným případem vraždy.

Obálka knihy Četnické erfolgy

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané před několika dny nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

       

Komentáře z facebooku