Ve čtvrtek 16. března 1933 za značných zdravotních komplikací porodila Etela Votrubová v Krajinské nemocnici v Nitře pod dohledem lékaře druhého syna, jenž obdržel jméno Milouš.
Přestože bylo strážmistru Votrubovi od počátku roku 1933 zvýšeno služné, potýkala se rodina Votrubových stále ve finančních problémech.
Ještě před příchodem nového člena rodiny musel strážmistr Votruba z pokynu velitele nitranského četnického oddělení zpracovat podrobné vyjádření k důvodu obstávky svého platu ve výši 900 Kč.
Přestože Rudolf Votruba na doporučemí zástupce banky zažádal v záležitosti splátek půjčky od banky Slavia, na pořízení vlastního služebního psa Alta, aby bylo vzhledem ke dlouhodobému onemocnění manželky, posečkáno se splacením dlužné částky, nebo aby byly alespoň stanoveny menší splátky, byla dotyčnou bankou podána exekuce na jeho plat.
Příčinou tíživé finanční situace byla dlouhodobě trvající nemoc manželky, která nakonec musela na podzim roku 1932 podstoupit těžší operaci.
Přiznání výchovného
Ačkoliv bylo strážmistru Votrubovi po narození druhého syna zvýšeno od měsíce dubna 1933 dosavadní výchovné na prvního syna Jaromíra, nebyla finanční situace rodiny v žádném případě vyřešena.
Vlastním služebním psem Altem docilované výsledky však Rudolfa Votrubu utvrzovaly v tom, že investice do jeho pořízení nebyla marnou, ba naopak!
V úterý 11. dubna 1933 ráno byl Alto vyžádán četnickou stanicí Hornie Lefantovce v politickém okrese Nitra k pátrání po neznámých pachatelích v loupání u Michala Megy v obce Mechenice.
Vzhledem k teplému jarnímu počasí vyslal vrchní strážmistr Procházka hlídku pátračky, jejímž velitelem byl strážmistr Votruba, do patnáct kilometrů vzdáleného místa na motorovém kole řízeném strážmistrem Tomkem.
Zde byli netrpělivě očekáváni místními četníky, štábním strážmistrem Adolfem Hatwigerem a strážmistrem Ferdinandem Zítkem.
Zvláštností tohoto případu byla skutečnost, že pachatelé, kteří se časně ráno snažili vloupat do bytu, byli při svém činu majitelem vyplašeni. A to i přesto, že se pomocí bláta, které nalepili na sklo, pokusili o nehlučné vymáčknutí okenních tabulek. Podle Michala Megy byli tři a dali se na útěk do polí směrem k sousední obci Bádice.
To, že se jednalo o tři pachatele, bylo potvrzeno i strážmistrem Votrubou, který nalezl v sypkém a místy blátivém polním terénu stopy bosých nohou od tří osob.
Na tyto stopy byl svým pánem uveden Alto, jenž vypracoval stopu vedoucí po poli podél lesa za obcí Bádice více než půl hodiny směrem k obci Hornie Lefantovce, kde bylo na kraji lesa četníky objeveno místo, na kterém se nalézalo před krátkou dobou opuštěné tábořiště tlupy potulných cikánů. Alto ve své práci pokračoval až ke zřícenině Oponického hradu, kde se potulná tlupa právě usídlovala.
Mezi členy tlupy byli Altem vyštěkáni tři muži: Josef Lakatoš, číslo cikánské legitimace 5407, Josef Bihary číslo legitimace 21994 a Josef Rafael, číslo legitimace 4349.
Cikánská legitimace
Při prohlídce věci patřících členům uvedené potulné tlupy byla nalezena řada kusů oblečení a dalších věcí, pocházejících dle sdělení štábního strážmistra Hatwigera, z krádeží spáchaných v nedávné době v obvodu tamní četnické stanice.
Všichni tři jmenovaní byli při konfrontaci s Michalem Megou označeni jako pachatelé pokusu vloupání do jeho domu a z tohoto důvodu byli zatčeni odevzdáni hlídkou pátrací stanice okresnímu soudu v Nitře.
Následně byli uvedení členové potulné tlupy nitranskou pátračkou ve spolupráci s příslušníky četnické stanice Hornie Lefantovce usvědčeni z dalších tří případů krádeží vypraného a na šňůře právě sušeného prádla v okolních obcích a z jednoho vloupání do rolnického domku v Dolných Lefantovcích.
S novým členem rodiny Votrubových byla spojena řada výdajů z rodinného rozpočtu, což mělo za následek další zadlužování rodiny. To způsobilo strážmistru Votrubovi další problémy s jeho nadřízeným majorem Hodinářem.
Vzhledem k momentální nepřítomnosti velitele pátrací stanice, dostal jeho zástupce praporčík Jan Slechan podrobným přípisem za úkol vyšetřit příčinu zadlužení strážmistra Votruby, přezkoušet jeho údaje, co do správnosti a nahlásit veliteli četnického oddělení zdali je nutné povolení dalšího záznamu na jeho služební požitky. Přitom si major Hodinář neodpustil poznámku, že strážmistru Votrubovi byl již jednou povolen záznam na služné v částce 5.000 Kč u záložny Úspora v Praze. Dále bylo v přípise uvedeno, že strážmistr Votruba byl dne 23. května 1932 velitelem četnického oddělení důrazně upozorněn, aby se v budoucnu vystříhal dluhů a přesto kontrahoval nové dluhy.
Pro strážmistra Votrubu bylo velmi ponižující opakovaně dopodrobna dokladovat nadřízeným příčiny své svízelné finanční situace. Přesto mohl uvést, že původní obstávku ve výši 195 Kč se mu podařilo od měsíce května roku 1933 snížit na 120 Kč a že v měsíci září 1933 bude tento dluh zcela splacen. Příčinou nové obstávky platu byly výdaje spojené s těžkým porodem syna Milouše, u něhož musel dokonce asistovat lékař. Přesto, ve snaze o co nejnižší náklady odvezl předčasně svoji manželku do domácího ošetřování a zajistil manželce levnější ošetřovatelku. Za další finanční prostředky bylo pořízeno prádelko a potraviny pro nemocnou a porodem zesláblou manželku. Nemalou měrou se na tíživé finanční situaci podepsaly i značné částky splácené na úrocích, o které se původní dlužné částky významně navýšily.
Situace zašla tak daleko, že velitel nitranského četnického oddělení major Hodinář sdělil strážmistru Votrubovi, jehož si nechal předvést k rannímu hlášení, že v případě dalšího opakování podobné situace navrhne jeho přeložení z Nitry.
To by byla pro rodinu Votrubových doslova neřešitelná situace, neboť paní Etela vzhledem ke svému zeslábnutí často stonala.
Ve snaze zabránit tomu nejhoršímu a řešit situaci bez povinnosti splácení stále nabíhajících vysokých úroků, obrátil se strážmistr Votruba na Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond, jehož byl členem od 1. listopadu 1927, tedy od svého přijetí do definitivního stavu četnictva. Za účelem sanace svých dluhů si zažádal uvedený fond o půjčku.
Smyslem sanačních půjček Masarykova četnického vzdělávacího a podpůrného fondu, jenž se zejména staral o pozůstalé po příslušnících četnictva, kteří položili svůj život ve službě, nebo byli ve službě vážně zraněni a nemohli nadále vykonávat náročnou četnickou službu, bylo řešení zvlášť tísnivých dluhů příslušníků četnictva zápůjčkami s co nejmírnějším úročením.
Praporčík Slechan, velmi dobře znalý finančních problémů rodiny Votrubových v rámci potvrzení údajů uvedených v žádosti uvedl, že k zadlužení došlo jednak vydáním za vlastní služební psy s jejich příslušenstvím, které žadatel věnuje bezpečnostní službě a jednak vleklou nemocí žadatelovy manželky. Přesto však rodina žadatele žije v uspořádaných poměrech.
Podrobné žádosti, doplněné řadou příloh a potvrzení, bylo vyhověno a dlužné částky byly Masarykovým četnickým vzdělávacím a podpůrným fondem za strážmistra Votrubu zapraveny a bylo tak zabráněno nabíhání dalších úroků z několika půjček. V návaznosti na to byly strážmistru Votrubovi zrušeny všechny dosavadní obstávky jeho platu a zůstala mu pouze jediná, pro něho přijatelná obstávka ve prospěch sanačního fondu.
Ve snaze zlepšit finanční situaci rodiny nabízel Rudolf Votruba svého Alta ke krytí soukromých fen. Krásný Alto byl žádaným ženichem čistokrevných psích slečen, a tak kromě svých výsledků ve službě, postupně splácel svému pánovi a jeho rodině investice vložené do jeho pořízení a do pořízení nezbytné výbavy.
Alto nabízený ke krytí
Je třeba uvést, že prostředky do Alta vkládané rozhodně převyšovaly výši příspěvků četnické správy poskytované vůdci vlastního služebního psa. Rovněž tak péče, kterou Alto od svého pána, ale i jeho manželky dostával, byla nadstandardní. To vše Alto oplácel naprostou oddaností a tou nejvěrnější psí láskou, kterou projevoval i malému Jaromírovi a nově i kojenci Miloušovi.
Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je již téměř rozebrána a je ještě k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku