K

Konfrontace je postavení osob tváří v tvář. Konfrontaci podezřelého s poškozeným nebo se svědky je nutno vykonati, pokud možno před dodáním podezřelého k soudu. Ministerstvo spravedlnosti upozornilo, že se často stává, že osoby podezřelé z určitých trestných činů nejsou poškozenými u soudu poznávány, ba dokonce se přihodilo, že poškození s určitostí prohlašují, že představená jim osoba, kterou bezpečnostní úřady jako podezřelou z trestného činu soudu dodalo, není totožná s pachatelem, jehož poškozený viděl. Z tohoto důvodu žádá ministerstvo spravedlnosti, aby četnictvo v takových případech, kde je možno konfrontaci provésti již u úřadu bezpečnostního, tato byla provedena ještě před dodáním zatčeného k soudu tak, aby v případě, že konfrontace dopadne negativně a není zde jiných důkazů k usvědčení zatčeného, tento k soudu dodáván nebyl. 

  Příklad první

Velitel třímužové četnické stanice Čelákovice v politickém okrese Brandýs nad Labem vrchní strážmistr Václav Šrajer se ve středu 1. října 1930 krátce před polednem chystal odejíti domů na oběd. Od rána se těšil na manželkou slibované „slepičí hody“, představované slepičí polévkou a slepicí na paprice s moučnými noky.

Právě, když pan vrchní strážmistr vycházel ze vstupních dveří čelákovických četnických kasáren, málem do něho vrazila mladá dívka, která běžela četnictvu oznámit loupež v záložně, při níž se dokonce střílelo! Člověk ale míní a služba mění.

Na četnické stanici byl v tu chvíli přítomen pouze štábní strážmistr Jan Impseil, strážmistr František Velický byl od rána na služební obchůzce po okolních obcích. Oba četníci se chvatně vyzbrojili a vydali se rychlou chůzí na místo činu.

Čelákovická Obchodnicko-řemeslnická záložna se nacházela v samém centru města, nedaleko od budovy četnických kasáren. V době, kdy četnická hlídka dorazila na místo události, tak místní lékař MUDr. Zdeněk Krčmář bydlící v téže budově, ve které sídlila záložna, již zraněné úřednici záložny ošetřoval její zranění. Střela totiž způsobila na lebeční kosti hlubokou rýhu.

Po zjištění situace na místě činu, hned vrchní strážmistr Šrajer telefonicky vyžádal vyslání hlídky pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Praze-venkově s tím, že nasazení služebního psa nepřipadá v úvahu, jelikož se záložna nachází v centru města a v jejím okolí je značný pohyb osob.

Mezi přítomnými zvědavci počal štábní strážmistr Impseil zjišťovat svědky činu. Postupně se dozvěděl, že čin spáchal mladík, asi 18 roků starý a po činu samotném utekl na nádraží vzdálené asi minutu chůze. Na nádraží však štábní strážmistr zjistil, že ačkoliv si udýchaný mladík u pokladny zakoupil jízdenku do Brandýsa nad Labem a šel na nástupiště k vlaku který právě přijel, nenastoupil do něho, nýbrž se vmísil mezi vystupující cestující a s nimi vyšel ven před nádraží. Zde si najal stojící autodrožku, se kterou odejel neznámo kam.

Vrchní strážmistr Šrajer se nejprve věnoval výslechu úřednice záložny, 17 roků staré Ludmily Wagnerové. Ta uvedla, že zhruba okolo půl dvanácté, poté co záložnu opustil velkoobchodník Čejka, přišel do záložny mladík, který na ni namířil zbraň a kategoricky po ní žádal vydání všech peněz z pokladny. Než ona stačila, jakkoliv zareagovat, zahlédl na jejím stole ležící klíče od pokladny a jimi pokladnu otevřel. Z pokladny vybral veškeré v ní uložené peníze, což bylo 14.060 Kč. Po celou dobu na ní mířil zbraní, aby nemohla utéct či volat o pomoc. Vše se odehrálo velmi rychle. Poté ji svázal na rukou a nohou a přes hlavu jí přehodil její vlastní kabát. Pak se jí snažil spoutanou vecpat do skříně, což se mu díky jejímu odporu nepodařilo. Nejprve ji uhodil zbraní po kabátem přikryté hlavě a když začala volat o pomoc, tak po ní dvakrát vystřelil. Před vlastním přepadením čekal na chodbě domu a zřejmě počkal až bude místnost záložny bez klientů.  Dále uvedla, že většinou je v úřadě spolu se svým strýcem, který však byl uvedený den na dovolené, což pachateli velmi usnadnilo situaci.

Jedna střela zranila úřednici na hlavě a druhá zřejmě minula svůj cíl. Jelikož na zemi ležely dvě vystřelené nábojnice ráže 6,35 milimetru, bylo jasné, že pachatel byl ozbrojen automatickou pistolí.

Do Čelákovic ještě odpoledne dorazilo motorové kolo pátrací stanice a její hlídce velel vrchní strážmistr Josef Jindrle, vedoucí síla pátračky. Štábní strážmistr Václav Starosta zajistil kromě dvou vystřelených nábojnic i obě střely, které uvízly v omítce zdi a dále úlomek dřevěné pažby automatické pistole.

Po sdělení popisu útočníka, velmi mladého muže, oblečeného do modrého pláště a ve tmavých brýlích, bylo přepadené vrchním strážmistrem Jindrlem předloženo album s fotografiemi zločinců z povolání. Ludmila Wagnerová v něm s naprostou jistotou označila jako pachatele přepadení lupiče pokladen Antonína Šimáka z Prahy.

Čelákovický vrchní strážmistr Šrajer poté kolegům z pátračky uvedl, že pokladna této záložny byla před rokem vyloupena dosud neznámými pachateli.

Četnictvu stále přítomnému na místě činu se přihlásil řidič autodrožky místního autodopravce Dorníka Houska, který udal, že okolo poledne si jej před nádražím najal mladík, který pospíchal do Prahy s tím, že tam musí být za dvacet minut. Zaplatil mu stokorunou a vystoupil na Palmovce, odkud se vydal do Primátorské ulice. Jednalo se o mladíka starého asi 21 let oblečeného do modrého kabátu a tmavých proužkovaných kalhot a v ruce měl žlutou aktovku.

Obdobně jako slečna Wagnerová, označili jako pachatele loupeže Antonína Šimáka i šofér Houska a čelákovický velkoobchodník Čejka, který jej spatřil v okamžiku, když vycházel ze záložny.

Šimákovi je dvacet let, byl vyučen zámečníkem a je členem pražské skupiny kasařů vedených bezpečnostním orgánům velmi dobře známými lupiči pokladen Josefem Šírkem a Františkem Jelínkem z Vršovic a byl před nedávnem propuštěn z pankrácké věznice po vykonání svého posledního trestu.

Vrchní strážmistr Jindrle z pátračky telefonicky dotazem na Ústředním četnickém pátracím oddělení v Praze a na přihlašovacím úřadě pražského policejního ředitelství zjistil, že Šimák má právě nastoupit vojenskou službu v Benešově u tamního 48. pěšího pluku.

Prostřednictvím benešovské četnické stanice bylo ještě večer telefonicky zajištěno umístění novopečeného vojína Šimáka do posádkového vězení.

Hned druhého dne, ve čtvrtek dopoledne, byli motorovým kolem s postranním vozíkem pražské pátrací stanice dopraveni do Benešova řidič Houska a velkoobchodník Čejka.  Mezi nastoupenými novými branci oblečenými již ve vojenských stejnokrojích byl při konfrontaci Antonín Šimák oběma svědky bezpečně poznán. Slečna Wagnerová odjela k rodičům na několik dní na zotavenou, a proto nemohla být toho dne s Šimákem konfrontována.

Šimák však jakýkoliv podíl na loupeži v čelákovické záložně zásadně popíral a na svoji obhajobu tvrdil, že již v poledne odjížděl z Prahy vlakem do Benešova, kde si ještě dal v nádražním hostinci před nástupem na vojnu dvě piva, a proto se k pluku dostavil až pozdě odpoledne. Četníkům tvrdil, že má nezpochybnitelné alibi. Přesto byl i nadále ponechán v posádkovém vězení.

Velitel pražské pátračky vrchní strážmistr Jindrle se domníval, že Šimák použil k cestě z Prahy do Benešova automobil, stejně jako tomu učinil k cestě z Čelákovic do Prahy. Proto byla v tisku uveřejněna výzva, aby se přihlásil řidič, který mohl vézt 1. října 1930 odpoledne 20 letého mladého muže v modrém kabátě z Prahy do Benešova.

Zvrat do vyšetřování případu přineslo v pátek večer telefonické hlášení detektivů bezpečnostního oddělení policejního ředitelství v Košicích. Na tamní policejní strážnici byl předveden motocyklista, který porazil a zranil chodce. Při jeho osobní prohlídce u něho byla nalezena browningová pistole ráže 6,35 milimetru, která má čerstvě odštípnutou část dřevěné pažby. Kromě toho u sebe měl 7765 Kč 40 hal. 

Po delším zapírání bylo košickými detektivy zjištěno, že se jedná o 20 roků starého Karla Hampla, obchodního příručího z Hradce Králové, v minulosti několikrát soudbě trestaného, který se nakonec přiznal, že je pachatelem loupežného přepadení záložny v Čelákovicích a že u něho nalezené peníze pocházejí právě z této loupeže.

Při důkladné prohlídce policejním lékařem bylo na Hamplově noze zjištěno střelné zranění, ke kterému dotyčný sdělil, že si je sám způsobil při neodborné manipulaci s pistolí. Ve středu 1. října 1930 měl nastoupit v Domažlicích vojenskou službu. Vzhledem k podezřelému zranění nohy tak ale neučinil. Po loupeži v Čelákovicích sice odjel z Prahy vlakem do Plzně, ale odtud jel opět vlakem na Slovensko, kde si v Gelnici zakoupil za 4600 Kč motocykl a chtěl na něm odjet přes Podkarpatskou Rus do sovětského Ruska, aby nemusel narukovat.

Hampl, který byl svým zjevem skutečně velmi podobný udávanému popisu pachatele, tak i podezíranému Antonínu Šimákovi byl v sobotu pražskou pátrací stanicí eskortován do Prahy.

Dřevěná část pažby od pistole nalezená a zajištěná na místě činu skutečně pocházela z automatické pistole zajištěné u Karla Hampla, která odpovídala i svojí ráží. To, že se jednalo o stejnou zbraň následně potvrdilo i dobrozdání zpracovaném Ústředním četnickým pátracím oddělením v Praze.

Následující den byl Hampl konfrontován se slečnou Wagnerovou, která se mezitím vrátila od svých rodičů. Ta jej zprvu nemohla poznat, a jeho totožnost s pachatelem přepadení potvrdila až poté, co si nasadil tmavé brýle, které použil při jejím loupežném přepadení.   

Na základě zjištěných skutečností byl vojín Šimák propuštěn z posádkového vězení. Velitel pražské pátračky i velitel čelákovické četnické stanici nedokázali náhodnou záměnu Antonína Šimáka s Karlem Hamplem třemi svědky nejprve podle fotografie a poté ještě dvěma z nich reálně, pochopit. Pravdou je, že jejich podobnost byla značná. Zajímavostí bylo i to, že oba měli v den činu nastoupit vojenskou službu. 

V únoru roku 1931 se Karel Hampl zodpovídal ze svých činů před pražským porotním soudem, který jej odsoudil na 10 let těžkého žaláře. K provedení přepadení záložny jej inspirovaly detektivky, které rád četl. Přepadení bral jako dobrodružství, nikoliv jako zločin. Když jej dozorci odváděli po vynesení rozsudku, tak se rozplakal.  

Zatčený pachatel loupeže

Příklad druhý

V sobotu 30. října 1937 měl štábní strážmistr Josef Kubík z třímužové četnické stanice Choltice v politickém okrese Pardubice předepsanou celodenní obchůzku. Když došel po ve své služební knížce předepsané trase do obce Lipoltice, byla jeho pozornost upoutána shlukem lidí před jedním ze stavení na návsi. Srocení obyvatelé obce doslova s povděkem přivítali příchod četníka.

Záhy se štábní strážmistr Kubík dozvěděl, že rok a půl starý chlapeček se nedopatřením napil z lahvičky obsahující přípravek na cídění kovů a během 15 minut za hrozných bolestí zemřel.

Silně rozrušená matka sdělila, že přípravek zakoupila před několika dny od neznámého muže obcházejícího jednotlivé obce za 12 Kč s tím, že se jedná o velmi účinnou vodičku na cídění kovů a že jde o zcela neškodný prostředek. 

Štábní strážmistr požádal přítomného obecního starostu o vyslání posla do Choltic, aby informoval velitele četnické stanice vrchního strážmistra Josefa Jíru o případu a o požadavku na vyrozumění okresního soudu v Přelouči, za účelem vyslání soudní komise k ohledání zemřelého chlapečka.

V lahvičce od cídidla zůstal po dně pouze zbytek jejího obsahu. Po přičichnutí k němu byl štábní strážmistr přesvědčen, že se jedná o kyselinu sírovou, což by vysvětlovalo, proč chlapec po pozření tekutiny za strašných bolestí zemřel. Lahvička byla zajištěna jako doličný předmět za účelem určení jejího obsahu.

Dříve, než se na místo dostavil velitel četnické stanice, podařilo se štábnímu strážmistru Kubíkovi dát dohromady popis podomního obchodníka, který v obci navštívil se svým zbožím několik hospodyň.

Jednalo se o muže ve věku zhruba 35 let, vyšší postavy, podlouhlého obličeje a tmavých řídkých vlasů česaných dozadu. Jako zvláštní znamení bylo uvedeno, že na jedné ruce mu chybějí dva prsty, přičemž svědkyně nebyly s to se shodnout, zdali na pravé, či na levé ruce. Dále hledanému muži chyběl vpředu jeden zub a opět se svědkyním nepodařilo shodnout, zdali se jednalo o horní, či dolní čelist. I tak byl udaný popis poměrně podrobný.

Po ohledání soudní komisí bylo tělíčko nebohého chlapce odneseno do márnice, kde bylo následujícího dne pitváno. Při pitvě bylo zjištěno, že hrtan i žaludek zemřelého dítěte byly silně rozleptány. Obsah žaludku byl rovněž zajištěn k chemickému rozboru.

Za účelem vypátrání a zadržení neznámého obchodníka, byl jeho popis rozeslán pátracím oběžníkem na okolní četnické stanice a četnické pátrací stanice a dále byl uveřejněn hned druhého dne, tj. v neděli ve vysílání bezpečnostních zpráv a odtud popis hledaného muže v pondělí převzal i veřejný tisk.

Ve středu 3. listopadu 1937 vyšetřovala četnická pátrací stanice v Hradci Králové krádež pánských prstenů, odcizených v bytě využívaném k provozování prostituce. Přitom byl štábními strážmistry Josefem Ambrožem a Josefem Jirouškem v uvedeném bytě zastižen muž, odpovídající popisu hledaného obchodníka s cídidly.

V muži byl zjištěn 33 roků starý, několikrát soudně trestaný pokoutní obchodník Josef Kout. K zadrženému bylo dále zjištěno, že má soudní zákaz zdržovat se v královéhradeckém okrese. K nedovolenému prodeji se četníkům z pátračky přiznal a uvedl také, že se z tisku dozvěděl o případu úmrtí malého dítěte po požití jím prodaného cídidla.

Ještě týž den byl Josef Kout dopraven služebním automobilem pátrací stanice do Lipoltic, za účelem konfrontace se ženou, které cídidlo prodal a s ostatními hospodyněmi, kterým jej nabízel ke koupi.

Velitel královéhradecké pátrací stanice vrchní strážmistr Vilém Exnar pro jistotu telefonicky vyžádal u tamního velitele četnické stanice vrchního strážmistra Jíry přítomnost choltických četníků na místě, což se záhy ukázalo jako velmi prozíravé.

Po Lipolticích se okamžitě rozkřiklo, že hledaný prodavač byl vypátrán a že bude přivezen za účelem konfrontace. Automobil pátrací stanice byl ihned po příjezdu do obce doslova obsypán obyvateli obce a pětici přítomných četníků dalo spoustu starostí uchránit poznaného obchodníka před rozlíceným davem.

Ihned po konfrontaci byl Josef Kout dodán do vazby ve věznici krajského soudu v Hradci Králové, jelikož jej pracovníci tamní pátračky usvědčili ze spáchání několika dalších trestných činů.

Rozborem obsahu lahvičky a obsahu žaludku zemřelého chlapce bylo zjištěno že se jedná o rozředěnou kyselinu sírovou, a nikoliv o neškodný prostředek, jak jeho prodejce při nabízení zboží kupujícím sděloval. Cena tohoto zboží byla pouhých 50 haléřů a nikoliv 12 korun, za které je Josef Kout po vesnicích na Pardubicku a Královéhradecku po delší dobu prodával.

Četník na zkoušku Jaroslav Křižan

 

Obálka knihy Četnická abeceda

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.