Tragédie na samotě – Michal Dlouhý

V úterý 17. dubna 1928 krátce před půlnocí byla četnická stanice Čerčany v politickém okrese Benešov v Čechách doslova zburcována a informována o přepadení v domku na samotě v nedaleké Vysoké Lhotě. Službu pohotovostního četníka na třímužové četnické stanici vykonával osobně její velitel vrchní strážmistr Petr Knap.

Od oznamovatele se dozvěděl, že v domku Rudolfa Junka došlo k přepadení, jemuž padla za oběť paní Frühaufová a její malý syn.

Cestou na místo se vrchní strážmistr stavil pro štábního strážmistra Františka Maršála a společně se vydali na necelé dva kilometry vzdálené místo.

K události došlo v domku železničního zřízence Rudolfa Junka, v němž měla pronajatý byt rodina správce Frühaufa.

Na prahu bytu ležela na zemi v kaluži krve mrtvá Anna Frühaufová a v náručí svírala mrtvolu svého tříletého syna Jaroslava. Bylo nepochybné, že matka s dítětem zemřeli po zasažení z lovecké pušky, ke kterému došlo z bezprostřední blízkosti.

Na místě byla přítomná majitelka domu Antonie Junková a její 14 roků starý syn Stanislav. Oba četníkům vypověděli, že v noci již spali a probudil je zvenčí jakýsi šramot a volání sousedky Frühaufové o pomoc. Když Antonie Junková následovaná svým synem vyběhla na chodu domu, oslepil ji výstřel, po kterém se Anna Frühaufová se synem v náručí zhroutila na zem. Pachatel, neznámý muž, když spatřil na chodbě domu další osoby, utekl z domu.

Vrchní strážmistr Knap poslal druhého z podřízených strážmistra Karla Brýnu, který se právě vracel z noční obchůzky, aby vyžádal v nedalekých Pyšelích u cvičitele v tamním Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva štábního strážmistra Adolfa Horáka vyslání služebního psa k pátrání po pachateli činu. Následně aby vyrozuměl o případu pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Praze-venkově se žádostí o vyslání její hlídky a okresní soud v Benešově se žádostí o vyslání soudní komise k ohledání těl obětí.   

Strážmistr Josef Arazim s erdelteriérem Derešem

Ještě před svítáním se na místo dostavil strážmistr Josef Arazim se služebním psem Derešem, se kterým byl před nedávnem přemístěn na četnickou stanici v Hradci Králové, aby byl k dispozici dle potřeby pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Hradci Králové a který právě absolvoval kurs výcviku služebních psů a jejich vůdců.

Airedalle-terriér Dereš vedl svého pána od vchodu do bytu Frühaufových do bytu Junkových a poté vypracoval stopu k nedalekému lesu směrem k sousední obci Čtyřkoly, kde ji ztratil.

To, že služební pes šel nejprve do bytu Junkových si přítomní četníci vysvětlili tak, že domácí lidé v domě mnohokráte přecházejí společnou chodbu.

Dopoledne se na místo dostavila na motorovém kole s postranním vozíkem hlídka pražské pátrací stanice vedená její vedoucí sílou vrchním strážmistrem Josefem Jindrlem a zakrátko poté přijela i soudní komise od benešovského okresního soudu.

Bylo provedeno podrobné ohledání a vyfotografování místa činu a obě těla byla dopravena do márnice čerčanského hřbitova. Přes veškerou snahu se četníkům nepodařilo nalézt žádnou stopu zanechanou pachatelem.

Do pátrání po pachateli dvojnásobné vraždy byly zapojeny všechny okolní četnické stanice.

Manžel a otec oběti Karel Frühauf se dostavil domů a na prahu svého bytu nalezl pouze již zaschlou kaluž krve své zavražděné manželky a syna.

Vrchní strážmistři Knap a Jindrle prováděli podrobné výslechy domácích osob a lidí ze širokého okolí.

Syn majitele domu Stanislav Junek zprvu vyslovoval podezření proti různým lidem žijícím v okolí. To bylo vyslýchajícím divné, jelikož jeho matka, která tvrdila, že vyšla na sousedčino volání o pomoc z jejich bytu první, nebyla schopna k pachateli vůbec nic uvést s tím, že byla oslepena ohněm způsobeným výstřelem.

Když byly všechny osoby, proti nimž vypovídal Stanislav Junek podrobně vyslechnuty a prokázaly na dobu činu svoje alibi, obrátila se pozornost obou vrchních strážmistrů právě na něho.

Až při opakovaném výslechu se zprvu nenápadně se chovající mladík rozechvěl a přiznal, že na základě sousedčina volání sejmul ze zdi otcovu stále nabitou loveckou pušku a vyběhl z bytu následován svojí matkou, aby sousedce před údajným lupičem pomohl. V tom však vyšla z jím držené otcovy pušky rána a ta usmrtila sousedku i s jejím malým synkem v náručí.

Matka, která byla svědkem celé tragedie, vypovídala tak, aby uchránila svého syna před trestními následky. Až při dalším výslechu uvedla, že Anna Frühaufová šla do jejich bytu se žádostí o pomoc, jelikož zaslechla v noci podezřelý šramot. Na to její syn vzal ve snaze pomoci sousedce otcovu pušku, ze které vyšel nešťastnou náhodou smrtící výstřel.                V bytě Junkových byla skutečně nalezena lovecká puška patřící majiteli domu. Ten ji měl za účelem své obrany, vzhledem k tomu, že se jejich dům nachází na samotě. Prohlídkou zbraně bylo zjištěno, že z ní bylo nedávno vystřeleno.

Následně provedenou soudní pitvou byly nalezeny v tělech obětí broky vystřelené právě z lovecké pušky Rudolfa Junka.

Na základě toho byl mladistvý Stanislav Junek zadržen a dodán do věznice okresního soudu v Benešově a zde byl střežen, aby v rozčílení nespáchal sebevraždu.

Dle sdělení jeho otce a majitele zbraně uměl chlapec s otcovou puškou dobře zacházet a nikdo si nedokázal vysvětlit, jak mohlo dojít k nechtěnému výstřelu.

Zároveň se vysvětlilo, proč služební pes Dereš vedl svého pána strážmistra Arazima k nedalekému lesu. Stanislav Junek totiž vypověděl, že byl odpoledne v lese sbírat dříví na topení.

Oběti této nešťastné události byly pohřbeny v jedné rakvi na hřbitově v Poříčí nad Sázavou za účasti téměř jednoho a půl tisíce osob z širokého okolí.

Obálka knihy Četnické podpovídky

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, nedávno nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Komentáře z facebooku