František Václav Novotný nastoupil dnem 1. září 1930 do školy. Narozdíl od dětí a mládeže, nastoupil ve svém věku téměř 25 let do školy pro výcvik četníků na zkoušku u zemského velitelství četnictva v Bratislavě. Byl totiž přijat coby četník na zkoušku s hodností četaře, kterou dosáhl u vojska. Školu dokončil s dobrým prospěchem dne 15. března 1931 a byl přemístěn coby podřízený četník na četnickou stanici Krušovce v politickém okrese Topolčany.
Četníci na zkoušku
Velitel četnické stanice štábní strážmistr Ludvík Plecháč se osobně věnoval pokračovacímu výcviku nově svěřeného četníka na zkoušku a po několik měsíců si s ním předepisoval obchůzky. Až počátkem léta začal četníka na zkoušku Novotného posílat do služeb s některým z dalších pěti podřízených strážmistrů.
Jelikož se blížil počátek září a s ním přijetí četníka Novotného do definitivního stavu a povýšení do hodnosti strážmistra, rozhodl se velitel četnické stanice v polovině srpna vyslat jej k první samostatné obchůzce. Do služební knížky četníka na zkoušku předepsal trasu obchůzky vedoucí přes obce Dolné Chlebany, Horné Chlebany a dále po polních cestách na Malé Bedzany a odtud zpět do Krušovců. Po kontrole výstroje a výzbroje se četník Novotný vydal na svoji první obchůzku. Z vyprávění starších kolegů věděl, že na první patrole se každému četníkovi vždy něco přihodí.
Bylo horké letní počasí, a právě vrcholily žně. Cesta po silnici do Dolných a poté do Horných Chleban probíhala bez problémů. Pouze ani v jedné z obcí nezastihl starostu, což bylo v době žní pochopitelné. Při cestě do Malých Bedzan, je však oba potkal při práci na jejich polnostech.
Zvon na kostele v Krušovcích právě odbíjel poledne a četník Novotný si již poněkolikáté utíral hlavu úplně zpocenou pod četnickou přilbou. Cestou podél lesa, když viděl, že zde nemůže nikoho potkat, na chvíli nesl přilbu v rozporu se služební instrukcí v ruce, aby mu uschly zcela propocené vlasy.
V tom na samém kraji lesa spatřil doslova zjevení. Krásná dívka seděla na trávě a obědvala. V ruce měla velký kus venkovského chleba a chvílemi pila z modré bandasky. Na rozdíl od plně vystrojeného četníka, který si při spatření dívky nasadil dle předpisu služební přilbu, seděla v červené sukni a bílé blůzce, jejíž výstřih odhaloval opálenou hruď a slabý materiál nedokázal ve slunečním svitu zakrýt dívčina krásná ňadra. Vlasy zvednuté až na temeno hlavy způsobily, že byl vidět celý štíhlý krk. Dívka se pootočila směrem k přicházejícímu četníkovi, který si až po chvíli všiml, že se na vybledlém šátku vedle ní batolí úplně nahé opálené dítě mající pouze hlavičku přikrytou kapesníkem.
Když se střetly jejich pohledy, zapomněl četník na zkoušku na to, aby po vojensku pozdravil a zmohl se pouze na slova: „To je tvůj…“. A než stačil doříct zamýšlenou větu, tak mu dívka skočila do řeči rozpačitým slovem „Bratříček“. Až později spatřil četník na trávě nedaleko od lesa odpočívat další starší osoby s několika dětmi.
Chlapeček, když slyšel dívčina slova, začal se po ní sápat ve snaze nahmatat její prs. Dívka se začervenala studem a pousmála se. Její klam nevyšel.
Četník Novotný, tentokrát vojensky pozdravil na rozloučenou a pokračoval ve služební obchůzce.
Po návratu na četnickou stanici vyprávěl staničnímu veliteli a svým zvědavým kolegům, co jej potkalo při první patrole.
Nebýt malého batolete, domníval by se, že krásná dívka by pro něho mohla být jednou k mání. Zkrátka člověk se stále učí.
Četník na zkoušku Novotný s příručkou v ruce
Obálka knihy Četnické pohádky pro dospělé
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ POHÁDKY PRO DOSPĚLÉ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku