V pátek 29. srpna 1924 dopoledne byla třímužová četnická stanice Rokytnice v Orlických Horách v politickém okrese Žamberk v Čechách vyrozuměna čeledínem sloužícím u rolníka Divíška v sousedním Pěčíně, že na poli u stohu byla bratrem nalezena mrtvola Františka Divíška.
Na necelé tři kilometry vzdálené místo se na povozu, jímž čeledín přijel, odebral velitel četnické stanice vrchní strážmistr Karel Kovář spolu se strážmistrem Petrem Kamišem.
Tělo 30 roků starého Františka Divíška leželo na břiše a jeho hlava byla zalita krví. Na první pohled bylo zřetelné, že pod tělem leží smrtící zbraň, revolver.
Mrtvého nalezl jeho starší bratr a majitel usedlosti Josef Divíšek, když přijel spolu s čeledínem na pole pracovat. Setrval tedy na místě a čeledína poslal do Rokytnice vyrozumět četníky.
K případu byla přivolána soudní komise od okresního soudu v deset kilometrů vzdáleném Žamberku.
Strážmistr Kamiš pořídil skizzu místa nálezu mrtvoly a vrchní strážmistr Kovář postupně vyslýchal obyvatele obce, kteří se mezi tím na místě shromáždili.
V průběhu soudní komise byl z pod těla mrtvého sebrán zcela nový šestiranný revolver, z něhož bylo pouze jednou vystřeleno. Přitom lékař nevyloučil, že by se mohlo jednat také o vraždu a připustil, že mohlo být stříleno i z větší vzdálenosti.
Pitva byla provedena následujícího dne dopoledne v márnici místního hřbitova a jejím závěrem bylo, že smrt nastala okamžitě po zasažení výstřelem z revolveru do pravého spánku. Kromě toho bylo v pitevním protokolu uvedeno, že František Diviš byl od narození tělesně postižen, neměl horní patro a musel proto jíst pouze tekutá jídla. Mimo to měl i několik dalších tělesných vad.
První podezření samozřejmě padlo na 34 roků starého Josefa Divíška, majitele usedlosti, který byl také obdobně jako jeho mladší bratr od narození tělesně postižen a neměl pravou ruku.
Přesto, že odmítal spáchání bratrovraždy na obdobně tělesně postiženém mladším bratru Františkovi, byl Josef Divišek hlasem veřejným označen za pachatele tohoto podlého činu, a proto byl vrchním strážmistrem Kovářem zatčen a dopraven jako důvodně podezřelý ze spáchání zločinu úkladné vraždy do vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Žamberku.
Jelikož nebyly dalším vyšetřováním proti zatčenému zjištěny žádné usvědčující důkazy, bylo trestní řízení proti němu zastaveno a Josef Divíšek byl propuštěn z vyšetřovací vazby na svobodu.
Dokonce po necelých šestnácti letech byl Josef Diviš počátkem léta roku 1940 opět veřejně nařčen jedním z obyvatel Pěčína ze zavraždění jeho mladšího bratra Františka.
Toto nařčení se dostalo až ke sluchu štábního strážmistra Vladislava Richarda Jarého kancelářského pomocníka na četnické pátrací stanici v Hradci Králové.
Štábní strážmistr Jarý mezi svatebčany
Ve spisovně královéhradecké pátračky si štábní strážmistr Jarý vyhledal spis k případu z léta roku 1924. Spis byl spolu s dalšími nevyřešenými případy zaslán rokytnickou četnickou stanicí v roce 1928, záhy po zřízení pátrací stanice.
Z uvedeného spisu štábní strážmistr Jarý zjistil, že Josef Divíšek byl opakovaně po řadu let udáván a označován jako pachatel vraždy svého bratra.
Prověřováním těchto oznámení se po letech zabývali jak vrchní strážmistr Kovář, tak i tehdy již štábní strážmistr Kamiš, kteří byli oba na místě činu a vždy konstatovali, že se nepodařilo proti Josefu Divíškovi opatřit takové usvědčující důkazy, aby trestní řízení mohlo být vůči jeho osobě opět obnoveno.
Po domluvě s velitelem pátrací stanice vrchním strážmistrem Jindřichem Svobodou se případem začal opětovně zabývat právě štábní strážmistr Jarý.
V Žamberku se mu podařilo zjistit, že smrtící zbraň, revolver, si krátce před svojí smrtí zakoupil František Divíšek. Prodávající, který jej znal si i po letech velmi dobře pamatoval, že Divíšek byl tehdy nešťastný a naříkal si, že byl vzhledem ke svému tělesnému postižení odmítnut ženou, které nabídnul manželství.
Opakovaným výslechem Josefa Divíška, bylo potvrzeno, že jeho postižený bratr František měl skutečně zájem uzavřít manželství s jednou místní dívkou, ta ho však velmi nevybíravým způsobem odmítla, a ještě jej zesměšnila. Od té doby se stal František zádumčivým.
Výše uvedené bylo štábnímu strážmistru Jarému potvrzeno i dotyčnou ženou. Ta uvedla, že měla výčitky ze zapříčinění smrti Františka Diviška, a proto jí vyhovovalo, když tato smrt byla přičítána jeho bratru Josefovi. Rozhodně však odmítla, že by to byla ona, kdo jeho nařčení ze zavinění bratrovy smrti opakovaně po obci a jejím okolí šířil.
Až po dlouhých šestnácti letech se podařilo očistit z bratrovraždy bezdůvodně podezíraného Josefa Divíška a případ byl definitivně uzavřen s tím, že František Divíšek spáchal sebevraždu z nešťastné lásky.
Obálka knihy Četnické podpovídky
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, nedávno vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
