Divoká Šárka: Skalnaté údolí spojované s legendou o Šárce a Ctiradovi

Přírodní rezervace Divoká Šárka se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka. Romantické skalnaté údolí spojované s legendou o Šárce a Ctiradovi, která se údajně ve zdejších lesích odehrála. Rozlehlá lesní oblast na území Prahy působí jako oáza v ruchu velkoměsta.

Přírodní rezervace Divoká Šárka se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka (mezi soutěskou Džbán a Čertovým mlýnem) a na stepích nad ním, zejména na jeho pravém břehu. Stepi potom přecházejí do rozsáhlého lesa, což tak vytváří jeden z nejrozsáhlejších pražských parků.

Šárka se stala oblíbeným cílem horolezců i letních výletů za vodou, lidé se rádi koupávali v přírodní nádrži Džbán, aktuálně zde ale není čistá voda a areál je uzavřen. Naopak klasické koupaliště s krásně čistou vodou naleznete v údolí Divoké Šárky uprostřed přírody asi 10 minut pěšky od konečné tramvají.

Cestou do údolí se vyplatí krátký výstup na Kozákovu buližníkovou skálu napravo od cesty. Na jejím plochém vrcholu se již v osmém století rozkládalo slovanské hradiště a naši předci nevybrali toto místo vůbec náhodně. Stačí se posadit, z batohu vyndat oblíbený nápoj a nechat na sebe působit výjimečnost a neopakovatelnost tohoto místa. Počátkem 9. století bylo toto hradiště údajně hlavním mocenským centrem středních Čech. Turistickou značenou cestou údolím můžeme poté dojít do Nebušic, na Jenerálku (skalní hřbet u pravého břehu Šáreckého potoka), Zlatnici (skalnatý ostroh nad Šáreckým údolím), Vízerku (oblast na levém břehu Šáreckého potoka či zpět do Veleslavína. Šárka svádí k nejrůznějším aktivitám během celého roku.

V létě je oblast vhodná k procházkám či jízdám na kole, během zimy je zde možné jezdit na běžkách či bruslit na zamrzlé nádrži Džbán.

Zdroj: www.sarecke-udoli.cz/pr-divoka-sarka

Jak se postarat o své tělo a duši v říjnu

Podzim je obdobím, kdy příroda ukazuje svou barevnou paletu a dny se zkracují. Říjen přináší nejen krásné barvy, ale také změny, které mohou ovlivnit naše zdraví a pohodu. V tomto článku se podíváme na několik způsobů, jak se v říjnu udržet zdraví a vitalitu, aby nás počasí i krátké dny neovlivnily negativně.

1. Posílení imunity

S příchodem chladnějších měsíců se zvyšuje riziko nachlazení a dalších respiračních onemocnění. Je důležité posílit naši imunitu. Zaměřte se na pestrou stravu bohatou na vitamíny a minerály. Zelenina a ovoce jako mrkev, dýně, jablka nebo hrušky jsou nyní v sezóně a obsahují důležité živiny. Vitamín C, zinek a probiotika mohou také pomoci v boji proti nemocem. Nezapomínejte na dostatečný příjem tekutin.

2. Pohyb a aktivita

Podzim nabízí ideální podmínky pro venkovní aktivity – procházky v barevných parcích nebo turistiku v přírodě. Pravidelný pohyb nejen posiluje imunitu, ale také zlepšuje náladu a působí proti depresím, které se mohou v sychravém počasí objevovat. Zvažte zapojení se do skupinových aktivit, jako jsou běžecké kluby nebo outdoorové fitness programy.

3. Duševní zdraví

Změna počasí může mít vliv na naše duševní zdraví. Dny se zkracují a světlo může být nedostatkové. Snažte se trávit co nejvíce času venku na denním světle, i když je pod mrakem. Ranní sluneční paprsky mohou mít pozitivní vliv na vaši náladu. Další technikou pro zlepšení duševní pohody je meditace nebo jóga, které pomohou uklidnit mysl a snížit stres.

4. Zdravý spánek

S nástupem chladnějších a tmavších nocí je důležité zaměřit se na kvalitní spánek. Vytvořte si pravidelný spánkový režim a snažte se dodržovat doporučené hodiny spánku. Vytvořte si příjemné a útulné prostředí pro spánek, aby se vám lépe usínalo a probouzelo.

5. Příprava na zimu

Říjen je také ideálním měsícem na přípravu na zimu. Zaměřte se na detoxikaci, aby vaše tělo bylo připraveno na období, kdy nebude tolik čerstvé zeleniny a ovoce. Zvažte mimořádné doplňky stravy nebo detoxikační programy, které podpoří vaši imunitu a celkové zdraví.

Podzim je časem změny, ale také příležitostí k reflexi a seberozvoji. Pokud se budeme starat o své tělo a duši, můžeme si užít krásy tohoto období bez nežádoucích zdravotních problémů. Pamatujte, že zdraví je komplexní a zahrnuje fyzickou, duševní i emocionální pohodu. Užívejte si říjen a vše, co nám příroda nabízí!

JT

Specialisté jsou zpět, již po jedenácté. Oblíbený kriminální seriál načíná již druhou desítku sérií

V nedávných dnech odstartovalo natáčení další řady oblíbeného kriminálního seriálu Specialisté, tentokrát již s neuvěřitelným pořadovým číslem 11. I nyní si tvůrci pro fanoušky seriálu připravili celou řadu napínavých zápletek, překvapivých zvratů, ale také několik nových známých hereckých tváří. Tým forenzních techniků tak například posílí Ivan Lupták a kapitána Petra Hájka (Vojtěch Vodochodský) zase při vyšetřování občas potrápí Milena Steinmasslová jako kamarádka jeho babičky, která je nadšenou milovnicí detektivek a vášnivě se zajímá o vše, co vyšetřování zločinů provází.

Přítomnost starší dámy, která se neustále snaží nakukovat kriminalistům pod pokličku, samozřejmě nejvíce dráždí šéfa týmu, přísného majora Strouhala (Martin Dejdar), který je na porušování předpisů velmi háklivý. Na druhou stranu se ale i on sám bude muset vyrovnávat s jistým vytrháváním od policejní práce, neboť se začíná zajímavě rozvíjet jeho nový vztah s kolegyní.    

„Jedenáctou sérii bych charakterizovala jako ještě pestřejší a nabitou vzrušením než kdykoli předtím. Ve všech devatenácti nových epizodách tak diváky čekají nejen napínavé kriminální zápletky s řadou překvapivých zvratů, ale i humorné či poklidnější momenty. Specialisté jsou zkrátka zpět v akci, přičemž nebojují jen se zločinem, ale musí se vyrovnat i se změnami v jejich osobních životech a porovnat si musí i vztahy uvnitř vlastního týmu,“ charakterizuje novou řadu kreativní producentka seriálu Heike Richter-Karst.

„Nová řada bude opět zajímavá případy v nových prostředích. Řešíme například vraždu v galerii, v jezdeckém klubu nebo u vodáků, což je občas náročnější i pro herce v epizodních rolích, neboť se musí, navzdory tomu, že natáčí jen pár dní, tak se třeba musí naučit jezdit na koni nebo veslovat. Řekl bych, že to bude pro diváky znovu velmi atraktivní,“ potvrdil Martin Dejdar (major Josef Strouhal), že i z jeho pohledu bude nová série opět velmi přitažlivá.

„Moc mě baví zejména setkávání s lidmi na tohle projektu. Mám je moc rád a snaží se odvádět svou práci co nejlépe, což do velké míry stojí za úspěchem Specialistů. Seriál mi navíc dal seznámení se s novými lidmi z nejrůznějších oborů, což mě na herectví moc baví. Mám totiž příležitost nahlédnout do zákulisí policejní práce,“ popisuje Jiří Hána alias kapitán Martin Kovář proč jej i po tolika letech práce na seriálu tolik baví.

Letos na jaře se na televizních obrazovkách představila již desátá řada Specialistů. Nové díly populárního krimi seriálu v průměru sledovalo 25,19 % diváků u televizních obrazovek ve věkové kategorii 15-54 let, v širší cílové skupině 4+ si je nenechalo ujít 1 153 000 diváků.

Natáčení Specialistů je realizováno v souladu s principy tzv. udržitelného natáčení, tedy s maximálním ohledem na životní prostředí.

Zdroj: TV NOVA

Palác Kinských

 Palác Kinských byl postaven v letech 1755 až 1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Nejjižnějšímu domu, zmíněnému poprvé roku 1363, předcházel románský objekt z 12. století, jehož přízemí vybudované z kvádříkového zdiva se dosud zachovalo ve sklepení paláce.

Po roce 1560, kdy byl dům v držení Trčků z Lípy a později Příchovských z Hodějova, došlo k renesančním přestavbám. Severní část dnešního paláce vznikla ve druhé třetině 13. století. Vlivem středověkého způsobu života se v dnešních sklepech zachovalo původní přízemí, včetně raně gotické křížové klenby.

Oba domy se poprvé spojily roku 1508, když si je najal Albrecht z Kolovrat. Kolem roku 1583 prošla severní část objektu větší přestavbou, při níž byl mj. zřízen v průčelí balkon. Nejpozději roku 1750 získal severní část Jan Arnošt hrabě Golz, před rokem 1755 k ní přikoupil i část jižní a obě definitivně spojil. Při prodeji paláce Františku Oldřichu Kinskému roku 1768 měl již svou konečnou podobu a byl snad i ozdoben sochami I. F. Platzera.

Ve třicátých letech 19. století se dále rozšířil připojením severního (levého) domu č. p. 607, u něhož jsou opět zachovány gotické sklepy, a byl klasicistně upraven. Komplex se skládá z hlavní budovy při náměstí, levého křídla, příčného křídla, budovy při Týnské ulici a bočních křídel. Zadní budova do Týnské ulice pochází z roku 1838, stejně jako pozdně klasicistní úpravy fasád. V téže době byla také upravena obě palácová nádvoří, z nichž zadní sloužilo původně jako hospodářské zázemí. Zde se zachovala kašna s obdélnou nádrží. Ve správě Národní galerie v Praze je palác od roku 1949.

Zdroj: NGP

Denimový look od hlavy až k patě

Toto je dokonalá podzimní „uniforma“. Nosila ji Britney Spears i Justin Timberlake. Vyvolejte si pocity z jejich éry s tímto denimovým lookem od hlavy až k patě. Denim na denimu je něco, co nikdy nemělo vyjít z módy!

Desítky let tuhle kombinaci všichni znali pod názvem „kanadský smoking“, ale v poslední době se denim na denimu proměnil v opravdu šik styl, i když jeho využití bylo vždy trochu kontroverzní… Buď to dopadne úplně špatně, nebo naprosto skvěle, což je důvod, proč jsme se ho často obávali.

Když si tento outfit oblečete poprvé, může vypadat trochu zvláštně, ale klíčem k tomu, jak ho nosit správně, jsou doplňky. Zkombinujte ho s výrazným páskem, zajímavými šperky, roztomilými podpatky nebo elegantní kabelkou. Největším doplňkem, který budete potřebovat, je však velká dávka sebevědomí.

Coby vršek si můžete vzít džínovou bundu nebo denimovou košili. Co se týče kalhot, rovné džíny jsou ideální, protože nejsou příliš volné a krásně vám vytvarují postavu.

Zdroj:  Vogue 

Sterilovaná rajčata

Na sterilovaná rajčata ve vlastní šťávě nepotřebujete nic jiného než dobrá vyzrálá rajčata. Není potřeba dolévat vodu, protože rajčata mají vody dostatek. Pokud jsou menší, do sklenic je dávejte celé, ty větší je potřeba alespoň rozpůlit.

U sterilace si musíme dát pozor hlavně na to, ať máme skleničky dobře umyté. Pak už stačí jenom čerstvá rajská jablíčka pečlivě omýt a opatrně jim vyříznout zbytky po stopce.

Rajčata, ať už celá nebo nakrájená, naskládáme do čistých sklenic a nebojíme se přitlačit. Otřeme hrdla sklenic a pevně je zavíčkujeme.

Nepoužíváme žádné přísady ani nálevy a sterilujeme při teplotě 90 °C po dobu 30 minut. Takto upravená rajčata se po otevření dají velmi snadno oloupat a můžeme je díky přírodní chuti použít na přípravu omáček na těstoviny nebo do guláše. Zkrátka všude tam, kde rajčata patří.

AH

Vínová rtěnka je na podzim ideální barva pro všechny tóny pleti 

Proč je právě tento odstín rtěnky tím nejlepším na podzim a zimu? Výrazná, elegantní, trendy. Jedna barva rtěnky vládne na podzim všem. Můžete ji nosit 24/7 a na každou příležitost.

Temnější než klasická červená, a o to víc vzrušující. Vínové rtěnky patří mezi podzimní ikony, ať zrovna vládnou jakékoliv trendy. Vínová barva se navíc v maximální míře letos prosadila i v módních kolekcích a není to zásluhou jen kreativního ředitele módního domu Gucci Sabata De Sarno. Syté rty v barvě červeného vína mají tu výhodu, že se skutečně hodí ke každému outfitu a na každou příležitost. Záleží jen na vás, jak s vínovou rtěnkou naložíte. S ní vytvoříte hyperpigmentované líčení, stejně jako jemné a sofistikované, pokud barvu jen lehce vmasírujete do rtů. V obou případech přitáhne veškerou pozornost ke rtům, takže zbytek obličeje nemusíte moc řešit.

Na rozdíl od klasické červené rtěnky má ta vínová ještě jednu zásadní výhodu – snadno najdete ideální odstín. Vínová barva totiž není ani moc teplá, ani moc studená, a jednoduše se tak přizpůsobuje každému tóny pleti. Vynikne stejně dobře na bledé pokožce, jako na silně pigmentované.

Toto je top 10 vínových odstínů nejen na sezonu podzim – zima 2024/2025.

Zdroj: Vogue

Celerová pomazánka s mrkví a jablky

Celer je nenápadná a často opomíjená zelenina, která tělu dodá potřebné vitaminy. Pokud se rozhodneme z něj připravit pomazánku společně s jablky a mrkví, máme skvělou svačinu pro naše děti. 

Ingredience:

200 g celeru

50 g mrkve

50 g jablka

150 g plnotučného tvarohu

50 g sýru Gouda

4 plátky chleba

Sůl a pepř

Postup:

Celer, mrkve a jablko oloupeme a nastrouháme se sýrem na struhadle najemno. Přidáme tvaroh, sůl, pepř a vše důkladně promícháme.

Opečeme chléb v troubě na 200 °C přibližně 10 minut do zlatova. Pomazánku můžeme dozdobit usmaženým celerem, čerstvými ředkvičkami, čerstvými jablky a pažitkou.

AH

 

 

Strach – Hana Lajtkepová

Krčila jsem se v křoví a bála se pohnout. Bouřka byla na spadnutí. Horký vzduch se mi tetelil před očima a téměř se nedal dýchat. Všude bylo příšerné sucho a země se nemohla dočkat osvěžujícího deště. Nohy mi začaly dřevěnět a také já jsem se upnula k očekávání deště. Doufala jsem v pořádný slejvák. Takový, který všechno přehluší. Hlavně mé kroky.
Prásk! Nedaleko ode mne praskla suchá větev pod těžkou botou. Začala jsem se třást. Vždyť on mě najde! Je někde blízko. I v tom vedru jsem cítila, jak mi po zádech stéká ledový pot. Strach! V životě jsem takový necítila. Vzduch nabitý elektřinou vibroval a přinášel pachy, kterých by si člověk normálně nevšiml. Najednou jsem cítila kdejakou kytičku, každý strom vydával svou osobitou kořenitou vůni, nedaleko se možná schovával srnec … a pak mne udeřil zápach starého potu. Křečovitě jsem zavřela oči, jako kdyby mne to mohlo ochránit. Jako kdyby mne to mohlo přenést na bezpečné místo. Ach, proč to nejde???!!! Chtěla jsem se jen projít lesem a načerpat energii po únavném týdnu v práci. Co bych teď dala za přehřátou kancelář s přeplněným stolem!
Můj pronásledovatel byl už velmi blízko. A na zem spadly první těžké kapky. Nebudu čekat na silnější déšť, vždyť už mě stejně málem má!
Vyrazila jsem z houští na opačnou stranu od té, kde jsem slyšela prasknout větev. Chci žít! Žít!
Zapomněla jsem na zdřevěnělé nohy. Upadla jsem po pár nešikovných skocích a svalila se na mechový koberec. Chtěla jsem se zvednout, ale v tu chvíli jsem dostala ránu do hlavy a zelený mech zčernal.
„Koukej se probrat, mrcho! Si myslíš, že mi můžeš utíkat? Mně nikdo neuteče! Jenom si mě nasrala!“ Puch starého potu mi vnikl do nosu takovou silou, že mě málem udusil. A v tu chvíli přišla rána. Do tváře. A druhá. Jestli mě praští potřetí, asi mi vymlátí všechny zuby. Nahlas jsem se rozbrečela a k mému údivu další rána nepřišla. Odvážila jsem se otevřít oči. Nade mnou stála noční můra. Chlap jako hora s očima tak krutýma, že jejich pohled bral veškerou naději. Sledoval mě s pohrdlivým úsměškem a pomalu si rozepínal pásek u kalhot. Znovu jsem zavřela oči. Chci být pryč! Chci pryč! Pomoc!!!
Nevím, co jsem čekala, že přijde, ale rozhodně to nebyla rána opaskem přes obličej. Zavyla jsem jako zvíře. Z nebe se spustil očekávaný liják a chladné kapky se mísily s mou horkou krví z rozseknuté kůže.
„Nebudeš zavírat voči, jasný! Jinak ti poslední minuty života tak vokořením, že budeš škemrat, abych to už skončil!!! Rozumíš mi?“
Vůbec netuším, jak se mi podařilo přikývnout. Nestačilo mu to. Opasek zasvištěl a prosekl mi tenké tričko. „Nahlas, mrcho!“
„Rozumím“, zaskuhrala jsem a dusila se pláčem, deštěm, krví a především strachem.
Spokojeně pokýval hlavou a klekl si na můj hrudník. Prasklo to jako před tím, když šlápl na suchou větev, ale teď to nejspíš byla moje žebra. Zalapala jsem po dechu. A s hrůzou pozorovala, jak se jeho opasek zase blíží. Jenže tentokrát žádná rána nedopadla. Můj mučitel téměř hravě obtočil pásek kolem mého krku a přitáhl. Začala jsem se dusit. Povolil. Ale než jsem stačila naplnit plíce, začal svojí hračku zase utahovat. Netrvalo dlouho a ztratila jsem vědomí. Už jen z dálky ke mně zazníval hrubý hlas. „Ještě jsme neskončili, mrcho! Nic jsme si neužili! Koukej se vzbudit! „….
„Nesmíš umřít, prosím! Bojuj! Snaž se!“ V tu chvíli se prudce zablesklo. Konečně bouřka!
„Ztrácíme ji, doktore!“
-„Tak ještě jednou!“ Znovu blesk. „Dýchej, děvče, dýchej! Nevzdávej to!“ Prudce jsem otevřela oči a ztěžka se nadechla. Šlo to lépe než jsem čekala. I když bez bolesti to nebylo. Nade mnou svítilo jasné světlo a sklánělo se několik hlav v rouškách.
„Je zpátky!“ Vydechla jedna hlava a podala sestře defibrilátor.
Nic jsem nechápala. Kde to jsem? Vždyť jsem byla v lese a umírala rukou té zrůdy.
„Slečno, jak se jmenujete?“ Sestřička mě lehce poplácala po tváři. Zřejmě se potřebovala ujistit, že jsem se opravdu probrala.
„Jana. Jana Hvězdová, “ zachraptěla jsem. Tedy, zdravá rozhodně nejsem, to není můj hlas. Sestra starostlivě pohlédla na lékaře. Ten si mě změřil zkoumavým pohledem, ale pak pokrčil rameny a nechal mne odvézt na pokoj.
Napíchli mi jakýsi uklidňující lék, po kterém jsem tvrdě usnula. Prospala jsem asi hodně hodin, ten prožitý stres mi prostě sebral sílu. Když jsem se konečně probrala, seděli kolem mé postele cizí lidé. Starší žena se ke mně vrhla a pevně mě objala.
„Simonko! Prosím, tohle už nikdy nedělej! Máme tě všichni moc rádi. Simonko, prosím, prosím!“ Brečela mi na rameno jako malá holčička a já nic nechápala. Kdo to je? Proč mi říká Simonko? Lehce jsem jí odstrčila.
„Promiňte, asi si mě s někým pletete. Já jsem Jana.“ Sakra! Pořád ten divný hlas … Moje poslední slova slyšel i doktor, který zrovna vešel. Všichni jsme na něho upřeli tázavé pohledy. Jen cosi zašeptal sestře, která ho doprovázela a pak slušně vypoklonkoval ty cizí lidi.
Zběžně mne prohlédl. Neměla jsem zlomená žebra, jen mi bylo hrozně špatně a pálilo mne v krku. Ztěžka jsem polkla.
„Po tom výplachu to bude v krku chvíli citlivé. Co jste vlastně všechno spolykala?“
Spolykala?! Začala jsem dostávat vztek.
„Poslouchejte, já nevím, proč tady na mě hrajete to divadlo. Je mi fakt blbě a nemám náladu. Jsem Jana Hvězdová a chci mluvit se svým přítelem…“
Doktor mi beze slova podal noviny. Na první straně byla moje fotka. A titulek řval velkými písmeny.
„Další oběť lesního vraha!“
Najednou se mi nedostával vzduch. Rychle jsem očima přelétla krátký článek. Psali, že nalezli MOJE mrtvé tělo! Zavražděná Jana Hvězdová!
„Je mi blbě. Musím na záchod!“
Noviny spadly na podlahu. Sebrala jsem všechnu sílu a – ani nevím jak se mi to podařilo – jsem doklopýtala k umyvadlu. Bylo nad ním zrcadlo. Musela jsem se na sebe podívat.
Odraz, který jsem spatřila, mi vyrazil dech. Ze zrcadla se na mě vyděšeně dívala cizí tvář. Nejspíš tvář nějaké Simony, která – na rozdíl ode mne – nechtěla žít. Asi se jí to povedlo, ale co já teď s tím?

Případ zloděje koní – Michal Dlouhý

Počátkem měsíce května roku 1928 obdrželo Ústřední četnické pátracího oddělení v Praze přípis Policejního ředitelství ve Vídni se sdělením, že rakouské bezpečnostní orgány vyšetřují několik případů krádeží koní, kterých se měl dopustit potulný kramář Bohumil Habich z Československé republiky.

Československému četnictvu byl 20 roků starý Bohumil Habich z Březí v politickém okrese Týn nad Vltavou velmi dobře znám.

Aktuálně po něm bylo vyhlášeno pátrání, neboť byl na Bohumila Habicha vydán zatykač, jelikož v prosinci 1927 uprchl z vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Týně nad Vltavou.

Pátrací stanicí u okresního četnického velitelství v Českých Budějovicích bylo zjištěno, že se Habich uchýlil před československými bezpečnostními orgány právě do sousedního Rakouska, kde se stal členem potulných tlup putujících po Dolních a Horních Rakousích. Přípisem Vídeňského policejního ředitelství to bylo potvrzeno. O tom, že bude Habich pokračovat v páchání trestné činnosti, ať je kdekoliv, nebylo vzhledem k jeho dosavadnímu způsobu života pochybností.

Rakouské bezpečnostní orgány předpokládaly, že Habich v Rakousku odcizené koně převedl do Československa a zde je prodal.

Všechna okresní četnická velitelství na jihu Čech proto obdržely z Prahy přípis Ústředního četnického pátracího oddělení podepsaný jeho velitelem štábním kapitánem výkonný Josefem Povondrou, aby všechny četnické stanice, zejména četnické stanice v pohraničí a pátrací stanice věnovaly Bohumilu Habichovi a jeho aktivitám náležitou pozornost. Přitom bylo zdůrazněno, že na dotyčného je vydán zatykač.

Krátce poté obdržela pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Českých Budějovicích telegrafickou zprávu o tom, že dne 5. června 1928 Bohumil Habich ukradl rolníku Hehenbergerovi v obci Helfenberg v Rakousích koně – bělouše i s povozem a že s ním přejel hranice do Československa. 

Vedoucí síla pátrací stanice vrchní strážmistr Jan Kadlec okamžitě cestou českobudějovického okresního četnického velitele štábního kapitána výkonného Jana Manna zajistil zalarmování všech okresních četnických velitelství podél státní hranice a jim podřízených četnických stanic.

Poté sám nasedl spolu se strážmistry Františkem Wellnerem a Karlem Papáčkem a služebním psem, fenou německého ovčáka Herou, na motorové kolo s postranním vozíkem a vydali se podél státní hranice pátrat po Habichovi.

 

Hlídka pátrací stanice se služebním psem na motorovém kole

Na základě telefonického upozornění pohraniční četnické stanice ve Frymburku v politickém okrese Kaplice a ve spolupráci s četnickými stanicemi v okresních městech Českém Krumlově a Kaplici se podařilo zjistit, že Bohumil Habich přijel 7. června do Včelné s bílým koněm zapřaženým do bryčky. Tedy dva dny po v Rakousku spáchané krádeži.

 Jelikož se Habich od místních kramářů dozvěděl, že po něm četnictvo intenzivně pátrá, odpřáhl koně od bryčky a uháněl na něm co nejrychleji mohl do lesů směrem ke Kaplici.

Ve směru jeho útěku pronásledovali Habicha soustředění četníci. Když dojel až do Kaplice, jeho kůň již nemohl vyčerpáním dál. Proto koně odstavil do jednoho hostince nedaleko kaplického nádraží a sám odešel do města.

Četníci koně u hostinského zajistili a dále pátrali po prchajícím Habichovi. Přitom bylo zjištěno, že je na představení v cirkusu, který ve městě právě působil.

Cirkusový stan byl četníky obklíčen a po skončení představení byl v okamžiku jen co vyšel ze stanu Bohumil Habich zatčen.

Pátrací stanicí byl zatčený dodán do vyšetřovací vazby ve věznici krajského soudu v Českých Budějovicích.

Při následně prováděném výslechu krádež koně s povozem v Rakouském Helfenbergu doznal a jako spolupachatele uvedl svého strýce Vojtěcha Habicha. Postupně veliteli pátračky vrchnímu strážmistru Kadlecovi přiznal i spáchání dalších krádeží.

Na jaře 1928 ukradl v jedné vesnici u Schremsu v Dolních Rakousích koně, kterého převedl přes státní hranici do Československa, kde jej prodal. Kromě toho v Dolním Radíkově na jižní Moravě ukradl rolníku Janu Pazourovi koně, kterého naopak prodal v Rakousích jakémusi Jungvirthovi. Dále ukradl v Rakousích klisnu, kterou prodal na trhu v Bratislavě. Mimo to na různých místech v jižních Čechách odcizil devět jízdních kol, které různě zašantročil.

Po Vojtěchu Habichovi, 28 roků starému kramáři, rovněž příslušném do Březí v politickém okrese Týn nad Vltavou, který se zdržoval na neznámém místě, bylo vyhlášeno pátrání, které bylo oznámeno i rakouským bezpečnostním orgánům. Právě na území Horních Rakous byl Vojtěch Habich dopaden.   

Obálka knihy Případy z četnických zápisníků

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.