Sterilovaná rajčata

Na sterilovaná rajčata ve vlastní šťávě nepotřebujete nic jiného než dobrá vyzrálá rajčata. Není potřeba dolévat vodu, protože rajčata mají vody dostatek. Pokud jsou menší, do sklenic je dávejte celé, ty větší je potřeba alespoň rozpůlit.

U sterilace si musíme dát pozor hlavně na to, ať máme skleničky dobře umyté. Pak už stačí jenom čerstvá rajská jablíčka pečlivě omýt a opatrně jim vyříznout zbytky po stopce.

Rajčata, ať už celá nebo nakrájená, naskládáme do čistých sklenic a nebojíme se přitlačit. Otřeme hrdla sklenic a pevně je zavíčkujeme.

Nepoužíváme žádné přísady ani nálevy a sterilujeme při teplotě 90 °C po dobu 30 minut. Takto upravená rajčata se po otevření dají velmi snadno oloupat a můžeme je díky přírodní chuti použít na přípravu omáček na těstoviny nebo do guláše. Zkrátka všude tam, kde rajčata patří.

AH

Vínová rtěnka je na podzim ideální barva pro všechny tóny pleti 

Proč je právě tento odstín rtěnky tím nejlepším na podzim a zimu? Výrazná, elegantní, trendy. Jedna barva rtěnky vládne na podzim všem. Můžete ji nosit 24/7 a na každou příležitost.

Temnější než klasická červená, a o to víc vzrušující. Vínové rtěnky patří mezi podzimní ikony, ať zrovna vládnou jakékoliv trendy. Vínová barva se navíc v maximální míře letos prosadila i v módních kolekcích a není to zásluhou jen kreativního ředitele módního domu Gucci Sabata De Sarno. Syté rty v barvě červeného vína mají tu výhodu, že se skutečně hodí ke každému outfitu a na každou příležitost. Záleží jen na vás, jak s vínovou rtěnkou naložíte. S ní vytvoříte hyperpigmentované líčení, stejně jako jemné a sofistikované, pokud barvu jen lehce vmasírujete do rtů. V obou případech přitáhne veškerou pozornost ke rtům, takže zbytek obličeje nemusíte moc řešit.

Na rozdíl od klasické červené rtěnky má ta vínová ještě jednu zásadní výhodu – snadno najdete ideální odstín. Vínová barva totiž není ani moc teplá, ani moc studená, a jednoduše se tak přizpůsobuje každému tóny pleti. Vynikne stejně dobře na bledé pokožce, jako na silně pigmentované.

Toto je top 10 vínových odstínů nejen na sezonu podzim – zima 2024/2025.

Zdroj: Vogue

Celerová pomazánka s mrkví a jablky

Celer je nenápadná a často opomíjená zelenina, která tělu dodá potřebné vitaminy. Pokud se rozhodneme z něj připravit pomazánku společně s jablky a mrkví, máme skvělou svačinu pro naše děti. 

Ingredience:

200 g celeru

50 g mrkve

50 g jablka

150 g plnotučného tvarohu

50 g sýru Gouda

4 plátky chleba

Sůl a pepř

Postup:

Celer, mrkve a jablko oloupeme a nastrouháme se sýrem na struhadle najemno. Přidáme tvaroh, sůl, pepř a vše důkladně promícháme.

Opečeme chléb v troubě na 200 °C přibližně 10 minut do zlatova. Pomazánku můžeme dozdobit usmaženým celerem, čerstvými ředkvičkami, čerstvými jablky a pažitkou.

AH

 

 

Strach – Hana Lajtkepová

Krčila jsem se v křoví a bála se pohnout. Bouřka byla na spadnutí. Horký vzduch se mi tetelil před očima a téměř se nedal dýchat. Všude bylo příšerné sucho a země se nemohla dočkat osvěžujícího deště. Nohy mi začaly dřevěnět a také já jsem se upnula k očekávání deště. Doufala jsem v pořádný slejvák. Takový, který všechno přehluší. Hlavně mé kroky.
Prásk! Nedaleko ode mne praskla suchá větev pod těžkou botou. Začala jsem se třást. Vždyť on mě najde! Je někde blízko. I v tom vedru jsem cítila, jak mi po zádech stéká ledový pot. Strach! V životě jsem takový necítila. Vzduch nabitý elektřinou vibroval a přinášel pachy, kterých by si člověk normálně nevšiml. Najednou jsem cítila kdejakou kytičku, každý strom vydával svou osobitou kořenitou vůni, nedaleko se možná schovával srnec … a pak mne udeřil zápach starého potu. Křečovitě jsem zavřela oči, jako kdyby mne to mohlo ochránit. Jako kdyby mne to mohlo přenést na bezpečné místo. Ach, proč to nejde???!!! Chtěla jsem se jen projít lesem a načerpat energii po únavném týdnu v práci. Co bych teď dala za přehřátou kancelář s přeplněným stolem!
Můj pronásledovatel byl už velmi blízko. A na zem spadly první těžké kapky. Nebudu čekat na silnější déšť, vždyť už mě stejně málem má!
Vyrazila jsem z houští na opačnou stranu od té, kde jsem slyšela prasknout větev. Chci žít! Žít!
Zapomněla jsem na zdřevěnělé nohy. Upadla jsem po pár nešikovných skocích a svalila se na mechový koberec. Chtěla jsem se zvednout, ale v tu chvíli jsem dostala ránu do hlavy a zelený mech zčernal.
„Koukej se probrat, mrcho! Si myslíš, že mi můžeš utíkat? Mně nikdo neuteče! Jenom si mě nasrala!“ Puch starého potu mi vnikl do nosu takovou silou, že mě málem udusil. A v tu chvíli přišla rána. Do tváře. A druhá. Jestli mě praští potřetí, asi mi vymlátí všechny zuby. Nahlas jsem se rozbrečela a k mému údivu další rána nepřišla. Odvážila jsem se otevřít oči. Nade mnou stála noční můra. Chlap jako hora s očima tak krutýma, že jejich pohled bral veškerou naději. Sledoval mě s pohrdlivým úsměškem a pomalu si rozepínal pásek u kalhot. Znovu jsem zavřela oči. Chci být pryč! Chci pryč! Pomoc!!!
Nevím, co jsem čekala, že přijde, ale rozhodně to nebyla rána opaskem přes obličej. Zavyla jsem jako zvíře. Z nebe se spustil očekávaný liják a chladné kapky se mísily s mou horkou krví z rozseknuté kůže.
„Nebudeš zavírat voči, jasný! Jinak ti poslední minuty života tak vokořením, že budeš škemrat, abych to už skončil!!! Rozumíš mi?“
Vůbec netuším, jak se mi podařilo přikývnout. Nestačilo mu to. Opasek zasvištěl a prosekl mi tenké tričko. „Nahlas, mrcho!“
„Rozumím“, zaskuhrala jsem a dusila se pláčem, deštěm, krví a především strachem.
Spokojeně pokýval hlavou a klekl si na můj hrudník. Prasklo to jako před tím, když šlápl na suchou větev, ale teď to nejspíš byla moje žebra. Zalapala jsem po dechu. A s hrůzou pozorovala, jak se jeho opasek zase blíží. Jenže tentokrát žádná rána nedopadla. Můj mučitel téměř hravě obtočil pásek kolem mého krku a přitáhl. Začala jsem se dusit. Povolil. Ale než jsem stačila naplnit plíce, začal svojí hračku zase utahovat. Netrvalo dlouho a ztratila jsem vědomí. Už jen z dálky ke mně zazníval hrubý hlas. „Ještě jsme neskončili, mrcho! Nic jsme si neužili! Koukej se vzbudit! „….
„Nesmíš umřít, prosím! Bojuj! Snaž se!“ V tu chvíli se prudce zablesklo. Konečně bouřka!
„Ztrácíme ji, doktore!“
-„Tak ještě jednou!“ Znovu blesk. „Dýchej, děvče, dýchej! Nevzdávej to!“ Prudce jsem otevřela oči a ztěžka se nadechla. Šlo to lépe než jsem čekala. I když bez bolesti to nebylo. Nade mnou svítilo jasné světlo a sklánělo se několik hlav v rouškách.
„Je zpátky!“ Vydechla jedna hlava a podala sestře defibrilátor.
Nic jsem nechápala. Kde to jsem? Vždyť jsem byla v lese a umírala rukou té zrůdy.
„Slečno, jak se jmenujete?“ Sestřička mě lehce poplácala po tváři. Zřejmě se potřebovala ujistit, že jsem se opravdu probrala.
„Jana. Jana Hvězdová, “ zachraptěla jsem. Tedy, zdravá rozhodně nejsem, to není můj hlas. Sestra starostlivě pohlédla na lékaře. Ten si mě změřil zkoumavým pohledem, ale pak pokrčil rameny a nechal mne odvézt na pokoj.
Napíchli mi jakýsi uklidňující lék, po kterém jsem tvrdě usnula. Prospala jsem asi hodně hodin, ten prožitý stres mi prostě sebral sílu. Když jsem se konečně probrala, seděli kolem mé postele cizí lidé. Starší žena se ke mně vrhla a pevně mě objala.
„Simonko! Prosím, tohle už nikdy nedělej! Máme tě všichni moc rádi. Simonko, prosím, prosím!“ Brečela mi na rameno jako malá holčička a já nic nechápala. Kdo to je? Proč mi říká Simonko? Lehce jsem jí odstrčila.
„Promiňte, asi si mě s někým pletete. Já jsem Jana.“ Sakra! Pořád ten divný hlas … Moje poslední slova slyšel i doktor, který zrovna vešel. Všichni jsme na něho upřeli tázavé pohledy. Jen cosi zašeptal sestře, která ho doprovázela a pak slušně vypoklonkoval ty cizí lidi.
Zběžně mne prohlédl. Neměla jsem zlomená žebra, jen mi bylo hrozně špatně a pálilo mne v krku. Ztěžka jsem polkla.
„Po tom výplachu to bude v krku chvíli citlivé. Co jste vlastně všechno spolykala?“
Spolykala?! Začala jsem dostávat vztek.
„Poslouchejte, já nevím, proč tady na mě hrajete to divadlo. Je mi fakt blbě a nemám náladu. Jsem Jana Hvězdová a chci mluvit se svým přítelem…“
Doktor mi beze slova podal noviny. Na první straně byla moje fotka. A titulek řval velkými písmeny.
„Další oběť lesního vraha!“
Najednou se mi nedostával vzduch. Rychle jsem očima přelétla krátký článek. Psali, že nalezli MOJE mrtvé tělo! Zavražděná Jana Hvězdová!
„Je mi blbě. Musím na záchod!“
Noviny spadly na podlahu. Sebrala jsem všechnu sílu a – ani nevím jak se mi to podařilo – jsem doklopýtala k umyvadlu. Bylo nad ním zrcadlo. Musela jsem se na sebe podívat.
Odraz, který jsem spatřila, mi vyrazil dech. Ze zrcadla se na mě vyděšeně dívala cizí tvář. Nejspíš tvář nějaké Simony, která – na rozdíl ode mne – nechtěla žít. Asi se jí to povedlo, ale co já teď s tím?

Případ zloděje koní – Michal Dlouhý

Počátkem měsíce května roku 1928 obdrželo Ústřední četnické pátracího oddělení v Praze přípis Policejního ředitelství ve Vídni se sdělením, že rakouské bezpečnostní orgány vyšetřují několik případů krádeží koní, kterých se měl dopustit potulný kramář Bohumil Habich z Československé republiky.

Československému četnictvu byl 20 roků starý Bohumil Habich z Březí v politickém okrese Týn nad Vltavou velmi dobře znám.

Aktuálně po něm bylo vyhlášeno pátrání, neboť byl na Bohumila Habicha vydán zatykač, jelikož v prosinci 1927 uprchl z vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Týně nad Vltavou.

Pátrací stanicí u okresního četnického velitelství v Českých Budějovicích bylo zjištěno, že se Habich uchýlil před československými bezpečnostními orgány právě do sousedního Rakouska, kde se stal členem potulných tlup putujících po Dolních a Horních Rakousích. Přípisem Vídeňského policejního ředitelství to bylo potvrzeno. O tom, že bude Habich pokračovat v páchání trestné činnosti, ať je kdekoliv, nebylo vzhledem k jeho dosavadnímu způsobu života pochybností.

Rakouské bezpečnostní orgány předpokládaly, že Habich v Rakousku odcizené koně převedl do Československa a zde je prodal.

Všechna okresní četnická velitelství na jihu Čech proto obdržely z Prahy přípis Ústředního četnického pátracího oddělení podepsaný jeho velitelem štábním kapitánem výkonný Josefem Povondrou, aby všechny četnické stanice, zejména četnické stanice v pohraničí a pátrací stanice věnovaly Bohumilu Habichovi a jeho aktivitám náležitou pozornost. Přitom bylo zdůrazněno, že na dotyčného je vydán zatykač.

Krátce poté obdržela pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Českých Budějovicích telegrafickou zprávu o tom, že dne 5. června 1928 Bohumil Habich ukradl rolníku Hehenbergerovi v obci Helfenberg v Rakousích koně – bělouše i s povozem a že s ním přejel hranice do Československa. 

Vedoucí síla pátrací stanice vrchní strážmistr Jan Kadlec okamžitě cestou českobudějovického okresního četnického velitele štábního kapitána výkonného Jana Manna zajistil zalarmování všech okresních četnických velitelství podél státní hranice a jim podřízených četnických stanic.

Poté sám nasedl spolu se strážmistry Františkem Wellnerem a Karlem Papáčkem a služebním psem, fenou německého ovčáka Herou, na motorové kolo s postranním vozíkem a vydali se podél státní hranice pátrat po Habichovi.

 

Hlídka pátrací stanice se služebním psem na motorovém kole

Na základě telefonického upozornění pohraniční četnické stanice ve Frymburku v politickém okrese Kaplice a ve spolupráci s četnickými stanicemi v okresních městech Českém Krumlově a Kaplici se podařilo zjistit, že Bohumil Habich přijel 7. června do Včelné s bílým koněm zapřaženým do bryčky. Tedy dva dny po v Rakousku spáchané krádeži.

 Jelikož se Habich od místních kramářů dozvěděl, že po něm četnictvo intenzivně pátrá, odpřáhl koně od bryčky a uháněl na něm co nejrychleji mohl do lesů směrem ke Kaplici.

Ve směru jeho útěku pronásledovali Habicha soustředění četníci. Když dojel až do Kaplice, jeho kůň již nemohl vyčerpáním dál. Proto koně odstavil do jednoho hostince nedaleko kaplického nádraží a sám odešel do města.

Četníci koně u hostinského zajistili a dále pátrali po prchajícím Habichovi. Přitom bylo zjištěno, že je na představení v cirkusu, který ve městě právě působil.

Cirkusový stan byl četníky obklíčen a po skončení představení byl v okamžiku jen co vyšel ze stanu Bohumil Habich zatčen.

Pátrací stanicí byl zatčený dodán do vyšetřovací vazby ve věznici krajského soudu v Českých Budějovicích.

Při následně prováděném výslechu krádež koně s povozem v Rakouském Helfenbergu doznal a jako spolupachatele uvedl svého strýce Vojtěcha Habicha. Postupně veliteli pátračky vrchnímu strážmistru Kadlecovi přiznal i spáchání dalších krádeží.

Na jaře 1928 ukradl v jedné vesnici u Schremsu v Dolních Rakousích koně, kterého převedl přes státní hranici do Československa, kde jej prodal. Kromě toho v Dolním Radíkově na jižní Moravě ukradl rolníku Janu Pazourovi koně, kterého naopak prodal v Rakousích jakémusi Jungvirthovi. Dále ukradl v Rakousích klisnu, kterou prodal na trhu v Bratislavě. Mimo to na různých místech v jižních Čechách odcizil devět jízdních kol, které různě zašantročil.

Po Vojtěchu Habichovi, 28 roků starému kramáři, rovněž příslušném do Březí v politickém okrese Týn nad Vltavou, který se zdržoval na neznámém místě, bylo vyhlášeno pátrání, které bylo oznámeno i rakouským bezpečnostním orgánům. Právě na území Horních Rakous byl Vojtěch Habich dopaden.   

Obálka knihy Případy z četnických zápisníků

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Šternberský palác

Šternberský palác uchovává od roku 1947 mistrovská díla Národní galerie Praha, jejíž předchůdkyně Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění zde sídlila již v 19. století.

Stavebníkem paláce byl říšský hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka (1643–1708), který jako potomek jednoho z nejstarších šlechtických rodů patřil k nejmocnějším českým aristokratům. Roku 1690 koupil pozemek v sousedství pražského Arcibiskupského paláce. Na topograficky složité, k Jelenímu příkopu se prudce svažující parcele, stál starší dům středověkého původu. Nový vlastník ihned začal s plánováním stavby rozlehlé rezidence, která se uskutečnila v letech 1699–1708 a jež se připisuje Giovannimu Battistovi Alliprandimu. V roce 1708, kdy stavebník zemřel, byla budova hotová jen částečně.

Palác byl do roku 1811 jako fideikomis v rodinném vlastnictví a sídlila v něm tehdy Společnost vlasteneckých přátel umění, která budovu prodala roku 1871. Několik let pak palác sloužil jako ústav pro duševně choré a od první světové války patřil armádě. Po druhé světové válce se stal sídlem nově konstituované Národní galerie.

Šternberský palác dnes představuje i přes jen fragmentárně dochovanou původní výzdobu prvořadý skvost architektury vrcholného baroka v Praze. Ve stavbě a jejím vybavení se setkávají vlivy z různých směrů, a vytvářejí tak ideální prostor pro umělecká díla rozmanitých stylů a dob.

Zdroj: NGP

Diváci Jedné rodiny se radují, Pagáčová bude zpátky dřív než se čekalo!

Tvůrci seriálu Jedna rodina vyslyšeli přání diváků – oblíbená postava Olgy v podání Patricie Pagáčové ze seriálu odchází pouze na krátký čas.

„Patricie Pagáčová se s námi rozloučila před několika měsíci kvůli jiným pracovním závazkům. Myslím, že mohu mluvit i za Páťu, když řeknu, že to pro nikoho z nás nebylo snadné, stejně jako teď pro diváky. A právě bouřlivé divácké reakce na její odchod minulý týden nás přesvědčily, abychom hledali způsob, jak Olgu do Jedné rodiny vrátit,“ nastínil situaci kreativní producent seriálu Ondřej Elbel„Nakonec jsme našli řešení, a Patricie se tak brzy vrátí k natáčení,“ dodal.

Na to, kdy přesně se tak stane, si diváci budou muset ještě chvíli počkat. „Potěšilo mě, jak moc si diváci přáli, abych se s Olgou do Jedné rodiny vrátila. Můj odchod ze seriálu mě velmi mrzel, ale tehdy se nedalo nic jiného dělat. Mám ohromnou radost, že se nám podařilo najít cestu, jak Olgu zase vrátit,“ uvedla Patricie Pagáčová. Oblíbená embryoložka se tak na Slovensku, kam minulý týden odjela, příliš dlouho neohřeje.

Ve čtvrtečním díle oslaví Filip (Filip Blažek) narozeniny, které však k jeho nelibosti nestráví s Norikou (Berenika Kohoutová) ani s Mikešem. Dokážou ho kamarádi z hospody vytáhnout z pochmurné nálady? Nebo mu pomůže jedno obrovské překvapení? Klára (Zuzana Vejvodová) v práci potkává pacientku, která se usilovně připravuje na různé apokalyptické scénáře. Kláře dojde, že sama není na nic připravená, a rozhodne se to změnit. Karel (Tomáš Jeřábek) pro její klid nakoupí velkou zásobu konzerv, ovšem doma zjistí, že jim brzy vyprší trvanlivost. Medard (Vincent Navrátil) konečně pozve Terezu (Pavla Dostálová) na rande a všechno probíhá skvěle, dokud se neobjeví Alice (Kristýna Ryška) s Hugem (Marek Němec). Medarda to postaví před těžké rozhodnutí…

Zdroj a foto: TV NOVA

Museum Kampa: Identita – příběh českého grafického designu

Výstava na všech třech podlažích Musea Kampa, od 12. 10. 2024  do 2. 2. 2025, ukáže to nejlepší z historie českého grafického designu, tedy díla, ve kterých jde ruku v ruce estetická kvalita, dobré technické nebo řemeslné provedení a funkčnost. Návštěvníci uvidí několik stovek exponátů od začátku 20. století do současnosti: ikonické plakáty, špičkově upravené knihy a časopisy, desítky logotypů, vývoj státních symbolů, navigačních systémů a také výjimečné příklady grafického designu z epochy audiovizuálních médií.

Výstava, kterou připravují Filip Blažek a Linda Kudrnovská, a jejímž komisařem je David Korecký, je součástí multižánrového projektu Identita – příběh českého grafického designu (www.projektidentita.cz), který zahrnuje TV cyklus odvysílaný v lednu a únoru 2024 Českou televizí, chystaný celovečerní film o grafickém designu, který vstoupí do českých kin 10. října, a stejnojmennou knihu, která vyjde k výstavě jako katalog a zároveň je monografií grafického designu. 

Expozice je členěna do tří pater zaměřených tematicky na veřejný prostor, společné zážitky a soukromý svět. Ikonická díla budou zvýrazněna prostřednictvím speciálních popisek, aby žádný návštěvník neminul klíčové exponáty. V doprovodných textech se návštěvníci seznámí s širším kulturně-historickým a politickým kontextem vystavených artefaktů, tedy s tím, jak grafický design ovlivňuje společnost a naopak.

Výstava je společným projektem Musea Kampa, spolku Typo a společnosti Mowshe. Za grafickým zpracováním stojí studio Marvil, architekturu připravují Jan Kloss a Matěj Činčera ze studia Okolo.

Zdroj:  Museum Kampa

Krásná uklízečka v podání Pavly Dostálové poleze do zelí Kristýně Ryšce v Jedné rodině

Ve čtvrteční epizodě Jedné rodiny se budou dít věci. Navíc do seriálu přichází nová postava v podání Romana Štabrňáka.

Gynekolog Medard (Vincent Navrátil) náhodou potkává Terezu (Pavla Dostálová), majitelku úklidové firmy, která ho naprosto odzbrojí nejen svou vášní pro úklid. Líbí se mu tak moc, že začíná vymýšlet ty nejbláznivější záminky, aby se znovu potkali. „Terezinou velkou vášní je úklid, a to nejen v bytě, ale i na duši. Kromě úklidové firmy má ještě tajemství, které se Medard bude snažit odhalit. Je to velká profesionálka, na první pohled působí, možná, trochu nepřístupně, ale zdání může klamat,” prozradila o své postavě sympatická herečka Pavla Dostálová, která právě přichází do Jedné rodiny. Medard je Terezou okouzlen, čehož si záhy všimne i jeho přítelkyně Alice (Kristýna Ryška). V nestandardním vztahu, který spolu udržují, by další Medardova přítelkyně nemusela být na obtíž, jenže Alice upozorňuje, že i polyamorní vztahy mají svá pravidla…

Po Olze (Patricie Pagáčová) zbyl v Lomnici prázdný byt. Standa Galán (Igor Chmela) chce garsonku koupit a Petra (Tereza Kostková) zcela vážně uvažuje, že by se tam s ním nastěhovala. Jenže musí brát ohled také na Vaška (Sebastian Pöthe). Darja (Alice Bendová) se seznámí s Martinou (Denisa Biskupová) a navrhne jí, aby se stala dárkyní vajec a pomohla tak neplodným ženám. Martina o tom začne vážně uvažovat, ale Dominik (Adam Mišík) má proti tomu výhrady. On by raději uvažoval o druhém dítěti. Mrak (Petr Čtvrtníček) je posedlý hrou pétanque. S matkou jsou přirozeně soutěživí a Božidara (Regina Rázlová) ho od dětství nikdy nenechala vyhrát žádnou hru. Jeho urputná snaha dosáhnout vítězství už ale všem pomalu začíná lézt na nervy…

Více uvidí diváci už zítra ve 20.20h na TV Nova.  

Zdroj: TV NOVA

AH

Rozmanitý Prima podzim přináší Kamarády, Hrdinu i Náhradníky

Skupina Prima plánuje do konce letošního roku uvést ještě celou řadu novinek. Na obrazovky dorazí například krimiseriál Hrdina od tvůrců úspěšného Poldy, stejně jako rodinný seriál Kamarádi, který ukazuje, že přátelství je někdy víc než láska. Streamovací platforma prima+ nabídne pokračování oblíbeného formátu Bez lítosti 2 i minisérii Alice Nellis s názvem Náhradníci. Diváci se mohou těšit i na premiéry českých filmů. Hned několik nových pořadů nabídne také Prima COOL – vrací se Těžká dřina, ve které si však tentokrát náročná a špinavá povolání vyzkouší VIP osobnosti. COOL Taxi promění běžnou jízdu taxíkem v napínavou honbu za penězi a na televizní obrazovky konečně dorazí i Banáni.

seriál Kamarádi

„Máme radost, že start podzimní sezony se nám povedl na jedničku. Naše pořady pětkrát týdně porážejí v hlavním vysílacím čase komerční konkurenci v cílové skupině 15+. Nová detektivní hra Zrádci s charismatickým Vojtou Kotkem v roli moderátora se přes noc stala fenoménem a přitáhla k televizním obrazovkám mladé diváky ve věku 15 až 40 let, což je v dnešní době obzvláště cenné. Jejich podíl u prvního dílu byl 34,44 procenta. Zrádci se rovněž stali jedničkou na platformě prima+,“ přibližuje Marek Singer, generální ředitel skupiny Prima.

„Druhá vlna podzimních novinek přináší rodinné seriály Kamarádi a Náhradníci i krimi sérii Hrdina, která navazuje na oblíbený seriál Polda. Pro nejmenší diváky plánujeme rozšířit dětskou sekci prima+ o více než tisíc nových animovaných příběhů a přidat funkcionalitu rodičovský zámek,“ zdůrazňuje Singer.

Po velkolepém konci oblíbeného seriálu ZOO nabídne Prima rodinný seriál Kamarádi, který v úterý a ve čtvrtek přinese příběh tří přátel vracejících se do své rodné vesnice, aby se tam společnými silami pokusili vzkřísit komunitní život. Veronika se stane ve Stráních zastupující starostkou i místním zpovědníkem, Petrovy lékařské kvality přivedou do jeho ordinace nejednoho souseda a Oliver si začne naplňovat svůj sen o vlastní restauraci. V hlavních rolích tří nerozlučných přátel se představí David Gránský, Anastasia Trmal Chocholatá a Jan Komínek.

seriál Hrdina

Poručík Hrdina v podání Jana Nedbala je neřízená střela, domýšlivý policajt, se kterým je těžké pracovat, ale který má v sobě dost velkou dávku lidskosti, abyste ho měli rádi. Dokáže porušit všechna myslitelná pravidla a své nadřízené tím neskutečně štve. Také státní zástupkyně Bartošová alias Kristýna Boková ho zpočátku nemůže vystát, přesto však pro něj postupně najde porozumění. Přinejmenším.

Být rodičem je složité. Stát se rodičem je ale někdy ještě složitější. Právě tomuto tématu se bude věnovat novinka Alice Nellis Náhradníci, kterou nabídne ještě letos videoslužba prima+. Minisérie slibuje citově plnou, dojemnou a někdy zábavně absurdní výpověď o lidské touze po rodině.

seriál Náhradníci

Zdroj: TV Prima

AH