Bylinky na zmírnění podráždění po mastném jídle

Svatomartinské hody jsou obdobím, kdy si mnozí z nás dopřávají tradiční pokrmy, jako je pečená husa, hutné omáčky a bohaté přílohy. Ačkoliv jsou tyto pokrmy delikátní, mohou také způsobit nepříjemné pocity, zejména pokud máte citlivější zažívání. Dobrou zprávou je, že příroda nabízí mnoho bylinek, které mohou pomoci ulevit od podráždění způsobeného mastným jídlem. V tomto článku se podíváme na několik nejlepších bylinek, které vám mohou pomoci.

1. Mateřídouška

Mateřídouška je známá svými uklidňujícími a antispazmatickými účinky. Pomáhá při zažívacích potížích, nadýmání a křečích. Čaj z mateřídoušky můžete pít po jídle, aby se ulevilo vašemu trávení a povzbudila se činnost žaludku.

2. Fenykl

Fenykl je výborným pomocníkem proti nadýmání a zažívacím potížím. Můžete si připravit čaj z fenyklových semínek, který utiší podrážděný žaludek a podpoří trávení. Fenykl navíc osvěžuje dech a pomáhá proti pocitu těžkosti.

3. Měsíček lékařský

Měsíček lékařský je známý svými protizánětlivými a uklidňujícími vlastnostmi. Pomáhá při různých trávicích obtížích a je skvělou volbou pro přípravu čaje. Měsíček lze také použít v tinkturách nebo jako součást pokrmů.

4. Zázvor

Zázvor je silný přírodní lék na trávení. Podporuje peristaltiku střeva a pomáhá zbavit se nevolnosti. Můžete si připravit zázvorový čaj nebo přidat čerstvý zázvor do pokrmů. Jeho intenzivní chuť navíc skvěle doplní chuť pečené husy.

5. Petržel

Petržel má diuretické vlastnosti a pomáhá tělu zbavit se nadbytečné vody a škodlivin. Může také podpořit trávení a zklidnit podrážděný žaludek. Přidávejte čerstvou petrželku do svých pokrmů nebo ji použijte jako ozdobu.

6. Heřmánek

Heřmánek je známý svými uklidňujícími účinky na zažívací trakt. Čaj z heřmánku je ideální po bohatém jídle, neboť pomáhá uvolnit napětí a zklidnit podrážděný žaludek. Jeho jemná chuť a aroma uklidní nejen vaše trávení, ale i mysl.

Svatomartinské hody mohou být lahodné, a i když si je dopřejete, nezapomeňte na přírodní pomocníky, kteří vám mohou ulevit od nepříjemností spojených s mastným jídlem. Bylinky jako mateřídouška, fenykl, měsíček, zázvor, petržel a heřmánek nejen pomohou uklidnit vaše trávení, ale navíc obohatí váš jídelníček o cenné živiny. Nezapomeňte si po jídle dopřát šálek bylinkového čaje a užijte si sváteční atmosféru bez zbytečných nepříjemností!

Renesanční zámek Kratochvíle

Renesanční klenot mezi rybníky Netolické pánve. Sen italského stavitele, který v cizích službách vzpomíná na vzdálený domov. Panský rozmar, který přinesl úchvatný výsledek. To všechno je Kratochvíle, malebné panské sídlo s jezdeckým areálem, obklopené lesy, rybníky, alejemi a pastvinami.

Zámek Kratochvíle stojí nedaleko Prachatic. Na místě dnešního zámku míval Vilém z Rožmberka hospodářský dvůr Leptáč. V roce 1569 ho však věnoval Jakubovi Krčínovi z Jelena, slavnému budovateli jihočeských rybníků, který si tu posléze vystavěl dvůr, jenž obehnal loveckou oborou. A Vilém z Rožmberka zbystřil! Krčínovi nabídl barterový obchod s myšlenkou, že svůj bývalý majetek vyhandluje zpátky za Sedlčany, ke kterým přihodí ještě deset vesnic. Krčín na velkorysou nabídku kývl a Vilém z Rožmberka nechal v sousedství Leptáče zbudovat lovecký zámek. Na stavbu povolal italského architekta a stavitele Baldassara Maggiho z Arogna a za šest let se nápad vybudovat zámek, který bude vypadat jako italské sídlo, zrealizoval.

Zámek je včleněný do zahrady. Celý areál má tvar obřího obdélníku se zdí, kterou prostupují na třech stranách domky. Složitý terén byl ale původně plný bažin, takže základy stavitelé zpevnili piloty z dubového a olšového dřeva. To v bahně časem ztvrdlo na kámen. A nesměl chybět ani vodní příkop. Po smrti Viléma z Rožmberka přešel zámek do majetku Petra Voka. Ten ho po třech letech prodal císaři Rudolfu II. Po něm patřil ještě Janu Oldřichu z Eggenbergu, kterého vystřídali v roce 1719 Schwarzenbergové. Ti zde v 19. století zřídili ústav pro sirotky. K zestátnění zámku došlo na základě pozemkové reformy roku 1922. Od roku 1981 do roku 2006 tu sídlilo muzeum animovaného filmu. Dnes je zámek zrekonstruovaný do podoby, jakou měl v období posledních Rožmberků.

Nádherné štukové výzdoby zámku i kostela Narození Panny Marie. Autorem je italský mistr Antonio Melana, který patřil v 16. století k družině umělců pracujících pro pány z Hradce a Rožmberka. Nakouknout můžete i do alchymistického koutku. Uchvátí vás honosný Zlatý sál, který sloužil k přijímaní hostů. Zdi zdobí malovaná tapeta brokátového vzoru, malované jsou i dveřní špalety či okenní výklenky. Kachlová podlaha prošla rekonstrukcí podle původního vzoru. Mrkněte vzhůru: uprostřed klenby, mezi erby, zahlédnete portréty čtyř žen Viléma z Rožmberka.

Zdroj: Zámek Kratochvíle

Prachatice staví nové knihovnické a vzdělávací centrum, má být v roce 2026

Prachatice dnes začaly stavět Multifunkční knihovnické a vzdělávací centrum (MKVC). Vznikne přestavbou bývalé hasičské zbrojnice v Ševčíkově ulici a zároveň přístavbou. Centrum bude knihovnou s volným výběrem, moderními výpůjčními technologiemi, přednáškovým sálem, prostorami pro konference nebo skupinová setkávání, studovnou a kavárnou. V podzemí bude parkoviště pro personál, hosty či zásobování. Celkové náklady budou 199,4 milionu Kč vč. DPH, 68 milionů uhradí uhradí evropská dotace. Hotovo by mělo být v červnu 2026, řekli dnes při slavnostním poklepání na základní kámen zástupci města, knihovny a zhotovitele.

„Tím se vyřeší nejen problém neutěšeného stavu stávající knihovny, který již nevyhovuje po všech stránkách včetně bezbariérovosti, energetické náročnosti a atraktivnosti, ale rovněž problém zchátralé budovy bývalé hasičárny situované v širším okruhu památkové rezervace. A to vše jen několik kroků od gymnázia,“ řekl starosta města Jan Bauer (ODS).

Současnou knihovnu v Husově ulici loni navštívilo více než 90.000 lidí, uspořádala více než 300 kulturních a vzdělávacích akcí. Organizuje univerzitu třetího věku. Jedním z problémů je také omezená kapacita a zastaralé technické vybavení, které v podmínkách historického objektu nelze dál rozvíjet.

Nové centrum bude mít tři podlaží, ve kterých lidé najdou oddělení pro dospělé čtenáře, studovnu s regionálním fondem, oddělení pro děti, čítárnu s literární kavárnou, prostory pro celoživotní vzdělávání a setkávání. Volný výběr by měl obsahovat na 80.000 knih, bude vybavena moderními technologiemi pro samostatné vypůjčování a vracení knih, návratovými boxy. Knihy budou vybaveny RFID zabezpečením, tedy kódy, které souvisí s půjčováním a ochranou knih proti krádeži.

Výstavba potrvá 20 měsíců. „Protože budeme stavět metodou Design and Build, teď se podle architektonického návrhu musí dodělat projekt, ten by měl být hotový do února příštího roku,“ dodal Bauer. Bourací práce potrvají do dubna a hrubá stavba by měla stát do října příštího roku. S dokončením stavby se počítá v červnu 2026. Zhotovitelem je Společnost Knihovna Prachatice, která sdružuje dvě firmy – Auböck, s.r.o. a PROTOM Strakonice, s.r.o.

Investorem je město, které zaplatí 199,4 milionu Kč vč. DPH, 68 milionů pokryje dotace z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) 2021–2027. Toto jsou stavební náklady, další peníze budou potřeba na vybavení centra. Odhad je 13 až 15 milionů Kč. „To ještě budeme soutěžit, část by mohla pokrýt opět dotace,“ řekl Bauer.

Výstavba MKVC se dotkne dopravy v ulicích Požárníků, Lázeňská a Ševčíkova. V některých obdobích v okolí stavby nebude možné parkovat a některé komunikace nebudou průjezdné. Město o dopravních změnách bude informovat prostřednictvím webových stránek, facebooku a mobilního rozhlasu. Během výstavby se může zvýšit prašnost a hlučnost v okolí staveniště a může tam jezdit víc nákladních vozidel.

Dvě budovy, kde je současná knihovna, město podle starosty Bauera může využít pro potřeby města, pro spolky, anebo i prodat. Jejich účel město bude ještě hledat, dodal Bauer.

Zdroj: ČTK

Po třídenním hudebním pobytu čeká mladé české umělce velkolepý koncert v Bruselu

Na klavír začali hrát už ve čtyřech či v šesti letech, denně cvičí několik hodin a jejich obrovský talent již ocenili na několika mezinárodních klavírních soutěžích. Nyní české klavíristy – desetiletou Vivi Nguyen, čtrnáctiletou Noru Lubbadovou a stejně starého Adama Znamirovského – pozná i publikum v Bruselu. Nadaní umělci se v uplynulých třech dnech zúčastnili mistrovských lekcí na Královské konzervatoři v belgické metropoli a večer vystoupí v prestižním koncertním sále Flagey. Do Bruselu s nimi zavítali v roli mentorů projektu uznávaní čeští klavíristé Ivo Kahánek a Jarmila Holcová.

Nejmladší z trojice českých klavíristů je Vivi Nguyen, která žije spolu s rodiči v Praze. „Líbila se mi videa, která mi maminka pouštěla,“ odpověděla na dotaz, proč si v šesti letech vybrala právě klavír. Cvičí každý den, o víkendu čtyři hodiny, přes týden, když chodí do školy, dvě hodiny. „Baví mě hrát nové skladby, chodit na soutěže a hrát na koncertech,“ dodala v rozhovoru  s tím, že potlesk od diváků se jí také líbí. „Radši si hraju víc pro sebe,“ doplnila ale. Na večerním koncertě vystoupí se třemi skladbami, jednou například od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Druhou českou klavíristkou je Nora Lubbadová. „Na klavír hraju od čtyř let, seznámila jsem se s ním, když jsem chodila na houslové hodiny mé sestry a tam jsem viděla, že ji paní učitelka doprovází na klavír,“ popsala. „Zaujalo mě, jak ten nástroj krásně vypadá a když jsem uslyšela jeho zvuk, tak jsem byla rozhodnutá, že na něj potřebuji hrát,“ dodala mladá umělkyně.

Cvičí každý den, ale jak vysvětluje, liší se to podle toho, kolik času jí zabere škola. „Ono popravdě není ani tak důležité, kolik hodin hrajete, ale jak hrajete,“ říká s tím, že většinou to je od dvou do osmi hodin denně.

Mistrovské kurzy, takzvané masterclasses, na bruselské konzervatoři probíhaly také s americkým koncertním pianistou Danielem Blumenthalem a českou klavíristkou a pedagožkou žijící v Bruselu Bohuslavou Jelínkovou Çavuşoğlu. „Já jsem se pana profesora Blumenthala trošku bála, protože je obrovská kapacita a výborný pianista. Je ale také velmi lidský a přátelský. A dal mi spoustu rad týkajících se výrazu, hudebního cítění i techniky,“ doplnila Nora Lubbadová, která na dnešním koncertě zahraje díla Wolfganga Amadea Mozarta a Bedřicha Smetany.

Každou hodinu s profesorem Blumenthalem si podle svých slov užíval i Adam Znamirovský. Na klavír začal hrát rovněž ve čtyřech letech a uchvátil ho zejména nádherný zvuk tohoto nástroje. „Každý den cvičím podle toho, kolik mám času, ale jsem schopný cvičit až osm hodin denně,“ uvedl mladý klavírista s tím, že ruce ho nebolí. „Ve škole mám individuální studium, takže studuju doma a jednou za půl roku dělám zkoušky ze všech předmětů,“ dodal. Při večerním vystoupení odehraje skladbu Sergeje Prokofjeva.

Společně s trojicí mladých umělců z České republiky se projektu účastní i tři hudební naděje z Belgie: jedenáctiletá Iris Keijzerová, čtrnáctiletá Mahault Skaová a devatenáctiletá Jannat Huseinzodaová.

Čeští mentoři celého projektu Ivo Kahánek a Jarmila Holcová na česko-belgické kulturní výměně oceňují zejména to, že mladí muzikanti mají možnost získat nové zkušenosti na mezinárodní scéně. Vzdělávací pobyt jim navíc nabídne cenné kontakty a prostor pro vzájemnou inspiraci a výměnu zkušeností, které se jim budou do budoucna hodit. Zatímco čeští studenti docházeli na hodiny ke dvěma pedagogům z Belgie, belgičtí mladí muzikanti naopak absolvovali mistrovské kurzy u českých klavíristů.

„Studenti si připravili repertoár, který nám dopředu sepsali. Skladby nám zahráli a my jsme se pustili do práce. Většinou jsme jim říkali věci související právě se skladbami, ale i které se týkaly například rukou a snažili jsme se jim co nejvíce pomoci,“ popsala v rozhovoru Holcová.

Podle Kahánka je někdy výhodou, když student svého pedagoga nezná, právě jak tomu bývá během mistrovských kurzů. „Když člověk někoho vede a slyší ho každý týden, tak o spoustě věcí ví, nicméně na druhou stranu už spoustu věcí nemusí vnímat, protože je na ně zvyklý. Když pak vidíte cizího studenta, tak máte odstup a na první pohled vidíte například určité zlozvyky nebo věci, se kterými by potřeboval pomoci,“ uvedl slavný český klavírista a pedagog. „Je to pro ně i impuls do nové práce, je to velice motivující,“ doplnila ho jeho kolegyně.

Je vůbec potřeba u tak talentovaných studentů ještě něco opravovat? „Samozřejmě že ano, konkurence zejména u klavíru je naprosto vražedná. Studenti jezdí na různé klavírní soutěže, porovnávají se se svými vrstevníky a ty rozdíly tam jsou maličké, v detailech. To, co pro laika působí, že je naprosto geniální, tak pro nás znamená, že na tom můžeme tři hodiny pracovat,“ vysvětlil Kahánek.

„Navíc každý se snaží stát tím nejlepším a nefunguje to tak, že co se naučíte v dětství, tak se uchová do dospělosti. My také každý den cvičíme a pořád se snažíme zlepšovat. Ta práce nikdy nekončí,“ doplnila ho Holcová.

„Podpora mladých talentů je pro nás v Českých centrech nejen prioritou, ale i srdeční záležitostí. Vnímáme, jak důležité je hned v začátcích v kulturní branži propojovat se se světem a získávat zkušenosti,“ uvedla k projektu generální ředitelka Českých center Jitka Pánek Jurková. Spoluorganizátorem akce je právě České centrum v Bruselu a spolu s ním nadace Karel Komárek Family Foundation, která dlouhodobě podporuje mladé české talenty na jejich cestě za úspěchem.

Zdroj: ČTK

 

Svatomartinská husa s červeným zelím a karlovarským knedlíkem

11. listopad. Den, kdy se mohou poprvé ochutnávat letošní vína. Ale také den, kdy se již tradičně peče svatomartinská husa. My si ji tentokrát připravíme s vynikajícím karlovarským knedlíkem a samozřejmě nesmí chybět červené zelí. 

Ingredience:

Svatomartinská husa

4 husí stehna

100 g cibule

2 stroužky česneku

1 větvička rozmarýnu

50 g hladké mouky

drcený kmín

sůl a pepř

 

Červené zelí:

400 g čerstvého červeného zelí

50 g cibule

20 g uzené slaniny

1 celá skořice

0,1 l červeného vína

1 ks badyánu

1 jablko

10 g vlašských ořechů

20 g cukru krystal

0,1 l oleje

sůl a pepř

 

Karlovarský knedlík: 

500 g toastového chleba

0,4 l mléka

100 g másla

4 vejce

15 g listové petržele

muškátový oříšek

sůl a pepř

Postup:

Očištěná husí stehna osolíme, opepříme, okmínujeme, dáme do pekáče a přidáme rozmarýn, oloupanou cibuli, česnek a podlijeme trochou vody. Pečeme v troubě za občasného podlévání na 150 °C přibližně 2 hodiny do změknutí.

Všechen výpek i s cibulí, česnekem a rozmarýnem slijeme do rendlíku a orestujeme do hněda. Přidáme hladkou mouku a orestujeme. Zalijeme vodou, provaříme a přecedíme přes jemný cedník.

Červené zelí očistíme a nakrájíme na tenké plátky. Cibuli a slaninu nakrájíme najemno, orestujeme a přidáme červené zelí. Zalijeme červeným vínem, přidáme skořici, badyán, cukr, sůl a vaříme za občasného podlévání vínem do poloměkka. Ze zelí vyndáme skořici, badyán a přidáme oloupané a na malé kostičky nakrájené jablko a rozdrcené vlašské ořechy. Takto dochucené zelí vaříme ještě asi 15 minut a dochutíme cukrem a solí.

Toastový chléb nakrájíme na kostičky, opečeme v troubě do zlatova a necháme vychladnout. Žloutky oddělíme od bílků. Z bílků vyšleháme tuhý sníh. Opečený toastový chléb zalijeme mlékem, rozpuštěným máslem, přidáme sůl, pepř, muškátový oříšek, nasekanou listovou petržel, žloutky a vyšlehané bílky. Vše promícháme, vytvarujeme kulaté knedlíky a vaříme na páře přibližně 25 minut.

AH

O nešťastné lásce – Michal Dlouhý

Vedoucí síla četnické pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Moravské Ostravě vrchní strážmistr Jan Julínek vyprávěl o případu manželské tragédie.

Četnická stanice Hrabová v politickém okrese Moravská Ostrava byla počátkem měsíce září 1929 vyrozuměna o zmizení manželů Kubečkových bydlících v podkrovním bytě v domě obecního starosty v Kunčičkách. Bylo o nich známo, že občas na několik dní odcestovali ke svým příbuzným, proto je dlouho nikdo nepostrádal. Sháňka po nich začala poté, když Kubečku začal shánět mistr vítkovických železáren, kde muž pracoval jako strojník, že František Kubečka již přes týden nedochází bez předchozí omluvy do práce. To byl důvod, proč se majitel domu a zároveň obecní starosta vydal osobně na četnickou stanici.

Velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Hotový došel k názoru, že bude úplně nejlepší, přesvědčit se přímo v domě, zdali o Kubečkových neví někdo ze sousedů a vypravil se proto do Kunčiček.

Jelikož dotazy u sousedů nic nezjistil a dveře bytu byly zamčeny, nechal vrchní strážmistr násilím otevřít byt.

V bytě bylo vše zpřeházeno a na rozestlané posteli ležela mrtvola muže s rozťatou lebkou. Vzhledem k poměrně teplému počasí se již začala rozkládat. Jednalo se skutečně o Františka Kubečku.

O případu byla okamžitě telefonicky vyrozuměna pátrací stanice v Moravské Ostravě a tamní okresní soud byl požádán o vyslání soudní komise.

Ihned po příjezdu motorového kola pátrací stanice byla provedena prohlídka podkrovního bytu. Okolí postele bylo silně postříkáno krví a mozkem z rozbité lebky. Nebylo pochybnosti o tom, že v bytě došlo ke krutému zápasu. V sousední malé místnosti byla nalezena vražedná zbraň, zakrvácená sekera. Bylo na ní patrno, že byla narychlo a nedokonale omyta vodou. Nedaleko koupací vany ležela ženská košile a živůtek.

Soudní ohledání nemohlo říci více, než bylo na první pohled naprosto jasné. Soudní lékaři provádějící pitvu udali, že smrt nastala před 7 až 8 dny.

Nebylo pochybností, že hrůzný čin má na svědomí manželka Marie, která však byla neznámo kde. Na tomto manželském páru bylo zvláštní to, že mezi nimi byl věkový rozdíl jedenácti let, avšak s tím, že ženě bylo 39 let a muži pouze 28.

Po Marii Kubečkové bylo okamžitě zahájeno pátrání prostřednictvím fonogramu určeného okolním četnickým stanicím, ale byla hledána také u příbuzných obou manželů.

Ještě, než byl rozeslán již zpracovaný pátrací oběžník určený všem četnickým stanicím v širokém okolí, hlásila telefonicky četnická stanice Třebovice v politickém okrese Hlučín pátrací stanici v Moravské Ostravě nález mrtvoly neznámé ženy v řece u obce Hošťálkovice.

Zpráva o nálezu neznámé mrtvoly

Na místě nálezu těla při ústí řeky Opavy do Odry byl již přítomen velitel místní četnické stanice vrchní strážmistr Antonín Schweidler. Po vytažení těla z vody bylo zjištěno, že se jedná o ženu středního věku, které již bylo po několika dnech ve vodě ve značném rozkladu. Na ruce ženy byl snubní prsten s monogramem „F.K.“ a datem „15.XII.1928“.

Domněnku, že se jedná o hledanou Marii Kubečkovou potvrdil jak pronajímatel jejich bytu, tak i příbuzní. S Františkem Kubečkou totiž skutečně uzavřeli sňatek dne 15. prosince 1928. Místo nálezu těla bylo deset kilometrů od jejich bytu.

Právě od příbuzných bylo zjištěno, že Kubečková se trápila tím, že je na rozdíl od jejího manžela mnohem starší a žárlila na něho, že se dívá po mladších a krásnějších ženách.

To byl zřejmě důvod, proč ho zavraždila a poté, když zjistila, co spáchala vykonala sama nad sebou spravedlnost.

Tuto domněnku potvrdilo jak soudní ohledání jejího těla, tak i následně provedená soudní pitva, během které na těle zemřelé nebyla zjištěny žádné stopy násilí a udali že tělo bylo ve vodě zhruba týden.  

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Věštba z run pro měsíc listopad

Runa: Fehu (ᚠ)
Fehu, runa bohatství, je symbolem prosperity a nových začátků. Tento měsíc je pro tebe příhodné období, kdy se mohou objevit zajímavé finanční příležitosti a možnosti investic. Můžeš se těšit na nové projekty nebo nabídky, které ti umožní zvýšit tvé materiální prostředky. Je důležité, abys byl otevřený novým nápadům a přístupům. Neboj se riskovat – pokud máš důvěru ve své schopnosti, můžeš dosáhnout úspěchu, který překoná tvá očekávání. Zvažuj pečlivě, ale zároveň se nezapomínej odvázat a uchopit příležitosti, které ti život nabízí. Fehu tě vyzývá, abys využil všechny dostupné zdroje a neskrýval se před novými možnostmi.

Runa: Raido (ᚱ)
Raido symbolizuje cestování, pohyb a změnu. V listopadu můžeš očekávat, že se v tvém životě odehrají jakékoli změny, a to jak v oblasti osobní, tak profesní. Tyto změny mohou představovat nový směr, ve kterém se tvůj život vydá. Je důležité být flexibilní a otevřený adaptaci, protože okolnosti se mohou rychle měnit. Využij tento čas k tomu, abys se zamyslel nad svými cíli  – možná přijdeš na nový směr, který ti přinese hodnotné zkušenosti. Buď připravený čelit výzvám a nebát se nových možností, i když to může vyžadovat opustit svou komfortní zónu.

Runa: Gebo (ᚷ)
Gebo, runa daru a partnerství, naznačuje, že listopad je ideálním měsícem pro posílení osobních a profesních vztahů. Můžeš očekávat nové spolupráce, které ti poskytnou cenné prospěchy. Měj na paměti, že pravé partnerství je založeno na vzájemné výměně – buď otevřený jak přijímat, tak dávat. Důraz na hodnotu sdílení a spolupráce ti pomůže vytvářet silná pouta s lidmi ve tvé blízkosti. Můžeš se setkat s lidmi, kteří ti obohatí tvůj život nebo ti pomohou uvést tvé nápady do praxe. Věnuj pozornost těmto interakcím a váž si jich – ať už jde o přátelství, pracovní partnerství nebo romantické vazby.

Celkové poselství pro listopad
V listopadu se před tebou otevírají nové příležitosti a důležité změny. Ať už se jedná o osobní růst nebo posílení profesních ambicí, buď připravený s otevřeným srdcem a myslí vítat, co ti život přinese. Tento měsíc by měl být pro tebe časem akce a změní se tvé energetické pole, pokud jsi ochoten přijmout nové výzvy a užívat si plody spolupráce s ostatními. S důvěrou a otevřeností posuň svá očekávání, a měj na paměti, že každý nový krok tě může přivést blíže k tvým cílům a snům.

Hana Lajtkepová – Parandový les

Bledý měsíc se skryl za tmavým mrakem. Rázem nastala neproniknutelná tma, která vše pohlcovala.
Zdálo se, že zdusila i veškeré zvuky.
Veldan se odvážil zvednout hlavu a rozhlédl se. Nic. Kdyby měl zavřené oči, viděl by totéž – černočernou tmu. Věděl, že teď nemůže svůj úkryt opustit. Krajina byla brázděna hlubokými roklemi a bezednými močály. Doufal jen, že se museli zastavit i jeho pronásledovatelé – nenávistní Darvanghové.
Nikdo nevěděl odkud a proč přišli do jejich města. Ale všem bylo jasné, že přišlo zlo. Brali si, co jim nepatřilo, zabili každého, kdo se jim vzepřel. Velice brzy se sami zvolili do čela města a nastolili svůj temný řád. Pokud se nějaké ženě narodil chlapec, bez zrnka lítosti ho zavraždili. Do svých opevněných sídel si odváželi dívky, které už nikdo nikdy nespatřil. A dokázali věci, které obyčejný smrtelník nedokázal. Vládli černou magií a dvakrát do roka pořádali děsivé rituály. Zrovna pozítří měl opět nastat jeden z těch prokletých dnů.
Darvanghové si před každým rituálem vybírali mezi lidmi tři pomocníky. Odvedli je do svého sídla – a pak je už nikdy nikdo nespatřil. Lidé říkali, že to nebyli pomocníci, ale oběti démonům.
A dnes si vybrali Veldana. Do této chvíle s nimi všichni odešli pokorně – zlomení, vyděšení a mlčenliví odsouzenci. Možná proto byli ti zlořečenci neopatrní. Veldan totiž pocítil hněv a touhu žít, a ve chvíli, kdy konvoj s odsouzenci míjel skalnatý sráz, seskočil dolů. Věděl dobře, co dělá. Zrovna tohle místo důvěrně znal. Už jako kluk si zde s ostatními hrával. Mnohokrát se radoval z vítězství nad ostatními v té nejtěžší disciplíně – slezení zrádné skaliny v co nejkratším čase. Znal důvěrně každý výstupek i plošinu. A taky věděl, že tam za ním s koňmi nemohou. Než vše objedou, dostane se do Parandového lesa. Do lesa, kam se bojí vjet i Darvanghové.
Je to les temný, hluboký, plný záhad, tajemných zvuků – a také tajemných sil. Veldan neslyšel o nikom, kdo by se z lesa vrátil, pokud byl tak hloupý a vstoupil do něho. Jenže nyní se les jevil mnohem nadějnější než jakékoliv jiné místo v knížectví. U Darvanghů čekala jen smrt, ale co když v lese ne? Mladík bleskově slézal skálu a nad sebou slyšel zlostné výkřiky. Darvanghové se ovšem rychle vzpamatovali a část z nich bleskově vyrazila úzkou stezkou do dna rokle.
Veldan se dal do běhu sotva se dotkl země. Necítil zkrvavené prsty ani rozedřená kolena. Les byl ještě daleko a on nesměl ztratit ani jednu drahocennou vteřinu. V zádech brzy uslyšel své pronásledovatele. Několikrát málem zapadl do močálu, jindy na poslední chvíli zastavil před hlubokou průrvou. Ale to, co zdrželo jeho, zdrželo i Darvanghy.
Konečně doběhl k okraji lesa. A zastavil se. Pocítil hrůzu a náhle nechtěl vstoupit. Černá tma jako kdyby ještě více ztmavla a na vše padl chlad. Vypadalo to, že les žije a že Veldana sledují stovky očí. Mladík se zachvěl a otočil se zády k lesu rozhodnutý najít jinou cestu k záchraně. Našel nenápadnou skalní průrvu. Vmáčkl se dovnitř a doufal, že nebude objeven. Už slyšel údery koňských kopyt. Zadržoval dech a napínal sluch. Kdyby to šlo, zastavil by i své srdce, které mu splašeně bušilo v hrudi. Pronásledovatelé už byli velmi blízko. A pak uslyšel podivný šustivý zvuk. Pochopil, co to je a polil ho ledový pot. Meekainy! Stvůry vyvržené snad samotným peklem sloužily Darvanghům při lovu. Byly velké jen jako lasice, ale díky osmi končetinám nesmírně rychlé. Tělo měly pokryté tvrdými bodavými chlupy, které v případě ohrožení vystřelily na kořist a tlapy vyzbrojené dlouhými zahnutými, jako meč ostrými drápy. Ale snad nejnebezpečnější byly jejich mohutné čelisti v tlamě, kterou dokázaly doširoka otevřít. Na vrcholu hlavy jim plály tři rudé divoké oči. A jedny z těchto očí se objevily kousek od průrvy. Meekaina se olízla, zavětřila a začala se přibližovat k Veldanovu úkrytu.
Pomalu, pomaličku natáhla jednu ze svých odporných nohou a náhle bleskově zasekla dráp do mladíkova lýtka a škubla. Veldan pocítil palčivou bolest, ale podařilo se mu zadržet bolestivý výkřik. Stvůra vyplázla odporný jazyk a olízla čerstvou krev. Slastně přivřela oči – a v tom okamžiku zoufalý Veldan zaútočil ostrým kamenem. Trefil meekainu přímo mezi oči. Ta vykvikla a svalila se na záda.
Mladík na nic nečekal, přeskočil překvapenou příšeru a vrhl se zpátky k lesu.
V tu chvíli se mraky rozestoupily a kraj ozářil bledý měsíc. Les se tyčil pouhých pět kroků od uprchlíka. Ten už se nerozmýšlel a chystal se vrhnout mezi mohutné stromy. Jenže ho dostihla další meekaina a zakousla se mu do nohy.
Veldan sebral zbytek sil a spíše upadl než vběhl mezi první stromy i s bestií zakousnutou do své nohy. Cítil tak ukrutnou bolest, že ho začaly obestírat mrákoty. Zdálo se mu, že slyší hlasy, země kolem něho se lehce houpala a cinkala. Ze stromu nalevo vyšlehlo oslnivé světlo a z meekainy zbyla jen hromádka písku.
Veldan s námahou otevřel oči a spatřil snad jen deset kroků od sebe stát skupinu Darvanghů. Ke svému překvapení nepocítil strach. Pochopil, že oni už mu neublíží. Les je nepustí.
A pak ucítil něco velmi zvláštního. Nohy jako by se mu prodlužovaly a zároveň vrůstaly do země. Bolest zmizela. Darvanghové byli náhle malincí. Překvapeně se rozhlédl a konečně pochopil sílu Parandového lesa. Stál tady – mohutný a silný strom Veldan. Strážce brány, kam zlo nikdy nepronikne.

Na povídku se vztahují autorská práva  Hany Lajtkepové.

Na nový veletrh Kniha Brno dorazilo na výstavišti bezmála 13.000 lidí

Na nový veletrh Kniha Brno dorazilo v pátek a o víkendu na brněnské výstaviště bezmála 13.000 lidí. Akce se zúčastnilo přes 120 hostů a 60 nakladatelství. Pořadatelé o tom informovali v tiskové zprávě. O víkendu se ve stejném pavilonu konal i Comic-Con Junior, kdy vstupenka na něj platila i pro Knihu Brno.

Návštěvníci knižního veletrhu si mohli užít přes 90 hodin besed se svými oblíbenými autory. Mezi těmi zahraničními byli například Daniel Cole, Karin Smirnoff a Tim Weaver. Z českých se fanoušci mohli setkat s Kateřinou Tučkovou, Petrou Klabouchovou, Janem Punčochářem, Oldřichem Kaiserem či Ivetou Toušlovou. Nechyběla ani deskoherna, soutěže, tombola a speciální program pro školy.

„Mám nesmírnou radost z toho, že jsme na prvním ročníku veletrhu mohli přivítat přes 120 hostů napříč literárními žánry. Od návštěvníků máme pozitivní zpětnou vazbu na program, který probíhal v celkem šesti sálech. Oblíbené byly také autogramiády autorů,“ uvedl programový ředitel veletrhu Pavel Koutský.

Knihy Brno se zúčastnilo i více než 40 spisovatelských hostů z žánru fantastiky. „Stala se tak jejich největším tuzemským setkáním. Byl mezi nimi třeba i legendární fantasy spisovatel, oceněný časopisem Time, Michael Moorcock, který s fanoušky probral nové české vydání svého legendárního díla,“ doplnil Pavel Renčín, marketingový ředitel Active Radia, které akci spolupořádá.

V Brně se v minulosti knižní veletrh konal, výstaviště jej hostilo naposledy v roce 2006. K největším podobným akcím v ČR se nyní řadí Svět knihy v Praze a Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, další akce jsou třeba v Plzni i Ostravě.

Organizátoři Knihy Brno chtějí založit novou tradici, první ročník využijí k získání zpětné vazby od návštěvníků a případnému zlepšení akce pro příští roky. Připravují už další ročník, který se uskuteční v listopadu 2025 opět na brněnském výstavišti.

Zdroj: ČTK

Marta Kubišová vystoupila v pražské Lucerně, kde vyprávěla svůj příběh

Zpěvačka Marta Kubišová v sobotu večer, 2. listopadu, den po svých 82. narozeninách, vystoupila stejně jako v předchozích dvou letech v pražském kině Lucerna v programu Noc s legendou a uzavřela tím trilogii těchto vystoupení.

Za doprovodu promítaných videí vyprávěla svůj životní příběh a v uvolněné atmosféře sklidila několikrát potlesk diváků. Jako hosté přišli Kubišové na jeviště popřát herečka Iva Janžurová, primář kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce Petr Neužil nebo historik a prorektor Masarykovy univerzity Jiří Hanuš, který zpěvačce na pódiu předal zlatou medaili univerzity za přínos v oblasti kultury.

Zaplněný sál kina Lucerna přivítal Kubišovou bouřlivým potleskem vestoje. První promítané video vyprávělo o narození Kubišové a dále o nepřijetí na vysokoškolská studia či o její práci v poděbradských sklárnách. Sama Kubišová pak připomněla například příběh svého dědečka, který hrál podle ní v jejím životě velkou roli, divákům popsala smutek z jeho úmrtí a toho, že se s ním kvůli vystoupením nestihla rozloučit.

Audiovizuální nahrávky popsaly také píseň Modlitba pro Martu, která se stala po sametové revoluci v listopadu 1989 symbolem národního odporu. Kubišová shrnula svůj život od dětství po svou pěveckou kariéru, popsala i choulostivá témata jako potrat, to, jak kvůli němu prožila klinickou smrt. Živě komunikovala s publikem a atmosféra na jevišti byla uvolněná a přátelská. Vyprávěla také o okolnostech zákazu vystupování kvůli kolážím – podvrženým pornografickým fotografiím. „Vlasy měla akorát podobný,“ rozesmála diváky.

Poblahopřát zpěvačce přišel na jeviště mimo jiné prorektor Masarykovy univerzity Hanuš, který jí předal zlatou medaili za kulturu. „Na Masarykově univerzitě dáváme medaili většinou vědcům či odborníkům, ale můžeme ji dát i lidem z oblasti kultury, což je váš případ,“ řekl Hanuš a Kubišové poděkoval.

Kubišová třikrát vyhrála anketu o nejpopulárnější zpěvačku Zlatý slavík (1966, 1968 a 1969) a získala také zlatou Bratislavskou lyru 1968. Vystoupila mimo jiné v pařížské Olympii, v Cannes na festivalu MIDEM a zahrála si ve filmu svého bývalého manžela Jana Němce Mučedníci lásky nebo v seriálu Píseň pro Rudolfa III., ve kterém zazněla právě i Modlitba pro Martu.

Za normalizace Kubišová nesměla veřejně vystupovat a komunistický režim ji mnoha způsoby šikanoval. Někdejší mluvčí Charty 77 se mohla vrátit k vystupování až téměř po 20 letech v listopadu 1989. Poslední studiové album s názvem Soul vydala před sedmi lety a 1. listopadu 2017 oficiálně ukončila pěveckou kariéru. Od té doby se k veřejnému vystoupení dala přemluvit jen výjimečně. Například v roce 2022 v zaplněné Lucerně na koncertu Pocta Martě zazpívala slavnou Modlitbu a společně s ostatními účinkujícími píseň Hey Jude.

Zpívat už ani výjimečně ale neplánuje, dodala  Marta Kubišová. Podotkla, že zpívání jí nechybí.

Po pražské Lucerně mohou zájemci Kubišovou osobně vidět také 7. listopadu v Hořovicích, 10. listopadu v Sedlčanech, 14. listopadu v Mělníku a na závěr turné ukončí symbolicky 17. listopadu v Kolíně. Jak bude jinak výročí 17. listopadu slavit zatím neplánuje. Loni 28. října při oslavách 105. výročí vzniku samostatného Československa zpěvačku prezident Petr Pavel ocenil Řádem TGM první třídy.

Zdroj: ČTK