Autor: Artstar admin

Ačkoli to kvůli probíhající pandemii nevypadalo s včasném dokončení filmu Casting na lásku zrovna růžově, přeci jen se zadařilo. Už příští čtvrtek 13. srpna tak romantický snímek ve stylu Bridget Jones odstartuje slavnostní premiérou svůj program v kinech po celém Česku.

Koronavirová krize dala kulturní sféře pěkně zabrat. Karanténa postihla i romantický film Casting na lásku. Herci a tvůrci v čele s režisérkou Evou Toulovou totiž museli čekat na tzv. dotáčky. „Nakonec jsme film dotáčeli na poslední chvíli v rouškách,“ okomentovala Toulová, která se těší z toho, že její třetí celovečerní snímek zamíří do kin už 13. srpna.

Romantická komedie je o neúspěšné herečce ve středním věku, která zažívá peripetie ve vztazích. Manžel ji začne podvádět, a tak se zapřisáhne, že se mu pomstí a najde si někoho, před kým její záletný muž zbledne závistí. Začne se proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník
a každé rande končí fiaskem.

Tato komediální oddychová podívaná pro ženské publikum se natáčela převážně v centru Prahy, což znamenalo velkou položku v rozpočtu filmu. „Kvůli tomu, že se točilo v centru, dostal štáb téměř každý natáčecí den pokuty za parkování. A producent se pak nestačil divit,“ odtajnila režisérka. Kromě metropole se Casting na lásku natáčel v Červeném Kostelci, Ústí nad Labem, Peci pod Sněžkou a v Náchodě.

Filmová novinka kromě zajímavého námětu nabízí také atraktivní obsazení. Těšit se můžete na Terezu Petráškovou, Igora Bareše, Martina Sittu, Lukáše Langmajera, Milana Šteindlera, Valerii Zawadskou, Zdeňka Maryšku, Jana Řezníčka, Lukáše Latiňáka, Jitku Sedláčkovou, Jana Čenského či Václava Vydru, který vzal na plac i své dva pejsky. „Po každém slově stop přiběhli, aby ho olízali,“ prozradila zajímavost z natáčení Eva Toulová.

Nejen dámy, ale samozřejmě také muži, kteří se nebojíte romantických komedií, určitě si naplánujte návštěvu kina již od 13. srpna. Film Casting na lásku totiž stojí za to!

Foto: Cooperfilm/Casting na lásku

Obec spisovatelů České republiky za spolupráce s Městskou částí Praha 11 vyhlašuje osmý ročník prestižní soutěže Cena Miloslava Švandrlíka o nejlepší humoristickou knihu roku.  Do soutěže se přijímají publikace českých autorů poprvé vydané v kalendářním roce 2019.  Romány, povídkové soubory a další prozaické žánry mohou přihlásit nakladatelství nebo sami autoři do 15. září 2020. Knihy, které  musí mít kód ISBN,  je třeba  zaslat v elektronické podobě (např. pdf, epub…) na email svandrlikovacena@obecspisovatelu.cz. a zároveň jeden výtisk  na adresu  uvedenou na www.obecspisovatelů.cz.  Mezi vítězi v minulých letech figurovali  Zdeněk Svěrák, Evžen Boček či Rudolf Křesťan. V loňském roce zvítězil Ivan Kraus, ale mezi oceněnými zazněla i další zvučná jména, např. Ivan Mládek, Michael Třeštík, či Daniela Kovářová. Také vítěze letošního ročníku bude vybírat porota z řad renomovaných spisovatelů a kritiků. Do jejího čela byl vybrán novinář a spisovatel PhDr. Lubor Falteisek. Vítěz letošního ročníku cenu převezme  24. listopadu v KC Zahrada na pražském Chodově.

Podrobnosti k soutěži najdete na internetových stránkách Obce spisovatelů České republiky  (obecspisovatelu.cz)

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: Obecspisovatelu.cz

V pořadí již třetí celovečerní snímek režisérky Evy Toulové s názvem Casting na lásku je dotočen. Jak bude komedie pro ženy ve stylu Bridget Jones vypadat? Podívejte se na první ochutnávku prostřednictvím právě vydaného traileru.

 

Režisérka Eva Toulová

A je to tady! Po více jak roce natáčení jde do světa trailer k novinkovému filmu Casting na lásku, který zrežírovala a zároveň k němu napsala scénář Eva Toulová. Ta stojí mimochodem i za snímky, jako je Šťastná a Jak se moří revizoři.

Mladá režisérka si pro své „celovečeráky“ vybírá atraktivní tematiku především pro ženy a ani Casting na lásku není výjimkou. „Film je určený pro ženské publikum a má být ve stylu Deník Bridget Jonesové. Naše hlavní hrdinka tam má také hodně vnitřních voiceoverů,“ okomentovala třicetiletá umělkyně Eva Toulová.

Ústřední postavou romantické komedie je neúspěšná herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i ten osobní, kdy ji manžel začne podvádět a ani se to nijak moc nesnaží skrývat. Stela se zapřisáhne, že se mu stůj co stůj pomstí a najde si někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Začne se proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník a každé rande končí fiaskem.

Romantická komedie o tom, jak všichni pořádní chlapi už vymřeli, nabízí atraktivní obsazení. „Hlavní postavu ztvárňuje Terezka Petrášková. V dalších rolích se můžete těšit na herce, jako je Igor Bareš, Martin Sitta, Václav Vydra, Lukáš Langmajer, Milan Šteindler, Valerie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jan Řezníček, Jitka Sedláčková či Lukáš Latiňák,“ vyjmenovala režisérka.

A opomenout nesmíme ani věčného elegána  Jana Čenského, který se kvůli filmu dokonce naučil řídit limuzínu. Jak mu to šlo, se už musíte přesvědčit sami. Stačí si naplánovat v druhé polovině srpna cestu do kina. O rok později pak bude mít Casting na lásku televizní premiéru na FTV Prima.

Foto: Cooperfilm/Casting na lásku

Hvězdným hostem Tokhiho kapely Groove Army na loňském koncertu Royal Squad v pražském Lucerna Music Baru byl houslový virtuos Pavel Šporcl. Hudebníky pojí nejen přátelství, ale hlavně několikaletá spolupráce, která začala už před devíti lety, kdy byl Tokhi koncertním spoluhráčem na Šporclově turné k desce Sporcelain. A právě tady poprvé zazněla skladba Surprise, která byla z celé desky nejúspěšnější. Surprise (Překvapení) se jmenuje proto, že je na konci alba a je svým pojetím velice taneční, čímž se vzdaluje od obvyklého repertoáru světově uznávaného houslisty.
K této skladbě už jeden klip existuje, ale je bez Groove Army.  „V rámci loňského koncertu vznikl speciální program, kdy Groove Army zahrála několik skladeb s Pavlem Šporclem a skladba Surprise zazněla v koncertním bloku jako poslední. Tuto skladbu napsal Pavel a existuje k ní už jeden videoklip, který je bez Groove Army, ale domluvili jsme se s Pavlem, že k ní natočíme nový koncertní klip, ve kterém budeme i my,“ vysvětlil vznik videoklipu Tokhi.

Parta bubeníků v čele s Tokhim tak Pavla Šporcla doprovází na velkém koncertním pódiu. Videoklip zachycuje skvělou atmosféru, která v loňském roce ve známém pražském hudebním klubu panovala. Pavel Šporcl si spolupráci s Tokhim a jeho kapelou pochvaloval: „Surprise je můj úspěšný singl z alba Sporcelain, který od začátku bodoval v hitparádách. Jsem rád, že si ho vybrali ke klipu. Klip je dynamický a vystihuje atmosféru na koncertě v Lucerně, který byl mimořádný. A nejhlučnější v mém životě,“ vysvětluje se smíchem přední houslista.

Pandemie koronaviru spolupráci Tokhiho a Pavla Šporcla trochu zbrzdila, měli v plánu několik společných vystoupení, která měla na listopadový koncert navázat. Bohužel se neuskutečnila nebo odsunula. Proto se oba interpreti rozhodli přijít s videoklipem právě teď, aby potěšili svoje fanoušky a příznivce alespoň na dálku. Je více než jasné, že toto nebyla poslední společná spolupráce, protože Pavel Šporcl pěje na našeho předního bubeníka jen samou chválu: „Tokhi je skvělý a citlivý kluk. Známe se už od roku 2011 a moc jsme si sedli. Stará se nejen o vlastní projekty, ale pomáhá jimi i potřebným. Dlouho jsme si říkali, že uděláme nějaký společný program, až vloni se to podařilo a Tokhi mne pozval na jejich koncert do Lucerny.“

Foto: KF Production

Pátý ročník Letní scény Divadla Bolka Polívky vyvrcholí po úspěšných „štacích“ ve Slavkově a Mikulově od 20. července do 1. srpna v Brně. V působivém prostředí Biskupského dvora Moravského zemského muzea se odehraje 11 představení, které doplní koncert královny českých muzikálových jevišť Moniky Absolonové za doprovodu skvělého pianisty Ondřeje Hájka. Tečkou za letošním ročníkem a prologem toho příštího pak bude autorské představení herce a mima Pavola Seriše Pozemšťan, které bude uvedeno v amfiteátru na Kraví hoře –budoucím dějišti Letní scény Divadla Bolka Polívky 2021!

„Divadlo míní a plánuje, ale koronavirus mění. Kvůli nejrůznějším posunům a přesunům akcí, které se nemohly odehrát v čase nouzového stavu, došlo ke střetu termínu představení Pozemšťan, které mělo 1. srpna na Biskupáku naši letní scénu ukončit, s Brazil festem Brno.  Naštěstí jsme ve spolupráci s pořadateli festivalu i zástupci města dokázali najít pro Pavla Seriše místo s magickou atmosférou a úžasným výhledem na Špilberk i střed města Brna – přírodní amfiteátr za koupalištěm na Kraví hoře. Věříme, že se tady divákům i Pozemšťanovi bude v líbit, stejně jako nám, když jsme tento prostor objevili“ říká ředitel Divadla Bolka Polívky Ondřej Chalupský.

Pozitivně vnímá „stěhování“ i herec Pavol Seriš, který se do nového působiště těší: „Bude to zrejme trochu väčší punk čo sa týka zázemia a komfortu, ale bude sa to odohrávať na kopci, nad mestom, bude to mať väčší nadhľad. Ak nám vyjde počasie, bude to mať na tej tráve krásnu letnú atmosféru.“

Na Biskupském dvoře se diváci mohou těšit na inscenace Divadla Bolka Polívky, jako jsou autorská hra principála Bolka Polívky DNA, v níž účinkuje s dcerou Annou, či divadelní road-movie Rebelky s Štěpánkou Křesťanovou a Chantal Poullain, která se představí také v oblíbené dojemné komedii Šest tanečních hodin v šesti týdnech po boku charismatického Martina Krause. Chybět nebudou hity spřátelených divadel, jako je například pražské divadlo Studio Dva. To uvede mimo jiné divácky oblíbenou one-man-show Bohumila Klepla Vysavač, jejímž autorem a režisérem je Patrik Hartl, nebo jedovatou tragikomedii o odvrácené straně lásky s názvem Otevřené manželství s Janou Krausovou a Karlem Rodenem. Své místo v programu si našly také vybrané zájezdové produkce, které Letní scéně  obohatí například brilantní situační komedií Dokud nás milenky nerozdělí s Veronikou Freimanovou, Vladimírem Kratinou, Janou Bernáškovou, Kateřinou Lojdovou a Luďkem Nešlehou, nebo třeba tragikomickými i nadějeplnými Drobečky z perníku, v nichž exceluje Simona Stašová.

Všechna představení i koncert začínají ve 20 hodin. Předprodej vstupenek běží v síti GoOut nebo v pokladně Divadla Bolka Polívky. Vstup na místo konání je umožněn vždy 30 minut před začátkem představení.

Program Letní scény Divadla Bolka Polívky 20. 7. – 1. 8. 2020, Brno

20. 7. DNA

Autor a režie: Bolek Polívka, hrají: Anna Polívková, Bolek Polívka, Jaromír Barin Tichý, Jiří Fretti Pfeifer…

21. 7. Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

Autor: Ladislav Smoček, režie: Břetislav Rychlík, hrají: Bolek Polívka, Ivana Chýlková, Pavel Liška, Radim Fiala, Petr Halberstadt / Otmar Brancuzský

22. 7. Rebelky

Autor: Pierre Palmade, Christophe Duthuron, režie: Antonín Procházka, hrají: Chantal Poullain, Štěpánka Křesťanová

23. 7. Lordi

Autor: Oscar Wilde, Robie Ross, režie: Peter Serge Butko, hrají:   Martin Hofmann, Filip Rajmont, Peter Serge Butko, Martin Kotecký

24. 7. koncert Monika Absolonová a Ondřej Hájek – Bez řečí
25. 7. Drobečky z perníku

Autor:   Neil Simon, režie: Milan Schejbal, hrají: Simona Stašová, Andrea Daňková, Čestmír Gebouský, Helena Karochová, Ernesto Čekan / Filip Cíl, Vojtěch Záveský

26. 7. Šest tanečních hodin v šesti týdnech

Autor: Richard Alfieri, režie: Zdeněk Dušek, hrají: Chantal Poullain, Martin Kraus

27. 7. Na poslední chvíli

Režie: Martin Hruška, hrají: Václav Vydra / Jan Čenský, Jana Boušková / Zuzana Slavíková, Josef Carda / Martin Zahálka, Filip Cíl / Daniel Kadlec, Karolína Vágnerová / Barbora Vágnerová, Vlasta Žehrová / Kamila Špráchalová, Miloslav Mejzlík / Martin Hruška

28. 7. Dokud nás milenky nerozdělí

Autor:   Eric Assous, režie: Michaela Doleželová, hrají:     Veronika Freimanová, Vladimír Kratina, Jana Bernášková, Kateřina Lojdová, Luděk Nešleha

29. a 30. 7. Vysavač

Autor a režie: Patrik Hartl, hraje Bohumil Klepl

31. 7. Otevřené manželství

Autor:Daria Fo, Franca Frame, režie: Patrik Hartl, hrají: Jana Krausová, Karel Roden, Petr Pěknic

1. 8. Pozemšťan

Autor: Pavol Seriš Režie: Hana Mikolášková, hraje: Pavol Seriš

Představení je uváděno v amfiteátru Kraví hora!

Kompletní program včetně anotací najdete na https://letniscena.divadlobolkapolivky.cz/program/.

Partnery Letní scény jsou: statutární město Brno, Mikulovská rozvojová, Zámek Slavkov – Austerlitz, tiskárna Helbich, Moravské zemské muzeum, SNIP & CO, Rosound, pivovar Kamenice, rádio Krokodýl a Free, Rengl a Railreklam.

O divadle

Divadlo Bolka Polívky se usídlilo v budově na Jakubském náměstí v Brně v roce 1993 a 17. září téhož roku zde autorským představením Bolka Polívky Trosečník zahájilo svoji činnost a svou první sezónu. Za dvacet sedm let existence se zde vystřídala řada projektů principála Bolka Polívky.

V rámci současného repertoáru lze vybírat jak z autorských her principála Bolka Polívky (Šašek a syn, DNA, Klíště), vlastní produkce (Srnky, Letem sokolím, Horská dráha, Pozemšťan, Rebelky) tak z představení vytvořených ve spolupráci s jinými divadly (Mínus dva, The Naked Truth). Diváci zde mohou zhlédnout širokou nabídku her hostujících českých a zahraničních souborů (Dejvické Divadlo, Činoherní Klub, Štúdio L+S, Divadlo Studio DVA, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Kalich, Divadlo Komediograf a další) a na prknech vidět známé herecké osobnosti.

Vedle divadelních představení jsou pravidelným doplňkem programové skladby Re-kabarety – komponované večery plné dobrého humoru a také koncertní vystoupení předních českých a slovenských hudebníků a kapel nejrůznějších žánrů. Celosezónní aktivitou jsou také výstavy (cca 10–12 za sezonu) významných malířů, grafiků a fotografů, pořádané ve foyer divadla. Divadlo se ve spolupráci se svými partnery věnuje také charitativní činnosti. Zisk z těchto představení rozděluje organizacím, které se věnují pomoci a podpoře tělesně postiženým, rozvoji a výchově dětí či pomoci starým lidem.

Foto: Divadlo Bolka Polívky

V srdci trojské kotliny leží pražská Pálava – vinice svaté Kláry.  Vinná réva se zde hojně pěstovala již za vlády Karla IV., ale první zmínka o vinicích na území dnešní Troje pochází z roku 1228.  Od roku 1995 je památkově chráněná vinice nedílnou součástí Botanické zahrady hl. m. Prahy. Ta se tak stala jednou z mála botanických zahrad na světě, která se může pyšnit tak rozsáhlým vinohradem. Každoročně zde dozrávají hrozny vysoké kvality a v místním sklepě, který se nachází přímo pod vinicí, vznikají špičková vína.  Získávají řadu významných ocenění, ale především mnoho obdivovatelů a fanoušků z řad milovníků vín.  Výjimkou nejsou ani vína ročníku 2019.  Veřejnosti se slavnostně představila ve středu 24. června pod dominantou vinice sv. Kláry –  stejnojmennou kaplí ze 17. století. Pět odrůdových vín a novinku Cuvée Botanica symbolicky pokřtili představitelé a tvůrci nového filmu 3Bobule: herečka Tereza Ramba, herci Kryštof Hádek, Lukáš Langmajer, Miroslav Táborský, Michal Isteník, režisér Martin Kopp a producent Tomáš Vican. Botanická zahrada zde prezentovala i červené víno odrůdy Rulandské modré ročník 2016, která je největší chloubou zdejší vinice.  Návštěvníci pražské botanické zahrady si zde mohou víno zakoupit, či si sklenku vína vychutnat v útulné vinárně či přilehlých terasách viničního domku s překrásným výhledem na panorama Prahy.  V místním sklepě se zájemci zase mohou vždy v neděli odpoledne od července do října na komentované prohlídce seznámit s procesem výroby vína.  Informační stojany na vinařské naučné stezce zase poskytnou návštěvníkům informace a řadu zajímavostí z historie světového i českého vinohradnictví a vinařství.  Děti zase zaujmou kreslené panely rozmístěné po zahradě nebo Banka vůní, kde si otestují své čichové schopnosti.  Ponaučení, odpočinek a také krásné zážitky poskytuje však celá pražská botanická zahrada v Troji. Nejznámější částí je skleník Fata Morgana, ale k zahradě patří také rozsáhlé venkovní expozice s rozmanitou flórou z celého světa. Okouzlí návštěvníky v každém ročním období.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: Dalibor Mašek

Dnešní den je Dnem sdělovacích prostředků. Pokud pomineme posunky a různé grimasy, prvním sdělovacím prostředkem byl vypravěč – člověk, který umí své posluchače zastavit, ztišit a přimět je naslouchat. Vyprávělo se patrně již v jeskyních.  Vyprávělo se celá staletí. Pak lidem vstoupil do života tisk, rozhlas, televize, film, internet. Já však zůstanu u jazykového projevu, který ostatně ty následující sjednocuje.  Řeč se skládá z vět a ty tvoří slova, která jsou stavebními kameny komunikace. Když někdo slovem vládne, je to dar z nebe.  Nadarmo se mu neříká mistr slova. Božena Němcová, Vladislav Vančura, Karel Čapek, Ota Pavel, František Nepil, Miroslav Horníček jsou jedni z řady znamenitých českých spisovatelů, kteří díky svému umu zanechali nezapomenutelnou stopu v literatuře.  Jejich pracovním nástrojem byla mateřština, český jazyk – košatý, mnohobarevný, libozvučný, jazyk, který má více než dvě stě tisíc slov.  Díky tomu dokáže být i úsměvný a hravý.  Humorné hříčky a jazykové rébusy jazyk dokáží ozvláštnit. Nedávno mě udivil neznámý autor mailu, který jsem našla v poště.  Z pečlivě vybraných slov dokázal sestavit skládačku, která se též stala sdělovacím prostředkem.

PRÁSK

Příroda poslala populaci pořádný políček – pandemii.  Prťavá praštěná potvůrka poletuje prostředím, plíživě plošně postupuje po povrchu planety.  Pichlavá potvora pekelně prudí populaci, proniká přes pusu, pak průduškami, plícemi, přeskakuje přes pána, paní, politika, pekaře, popeláře. Pokašláváme, posmrkáváme, prskáme, poleháváme. Při procházkách potkáváme plátnem překryté pusy přátel – poznáme se? Prázdné putyky, pohostinství, posmutnělé plovárny, propocenců prosté posilovny; policajti pozorují postavy plížící se po parcích, pakliže poruší pravidlo, policista píská.  Politici pořád přiblble plácají pusou přes pokrývky. Přeplněné postele, přidušení pacienti, připojené plicní podpory, přetažený personál prvního palebného pole, přepracované pečovatelky, pozůstalí. Ptáme se: PROČ? Poněvadž pěstujeme pokrytectví, pohrdáme právem, pravidly, pochlebujeme přemocným, pochybně podnikáme, pokoutně podvádíme, propadáme pokušení, podlézáme, politikaříme, pletichaříme, promíjíme podrazy? Poněvadž přehlížíme potřebné, pošlapáváme přátelství, podrážíme přátele, ponižujeme partnery, popichujeme plaché, přestáváme promíjet, plácáme plané pomluvy?  Poněvadž pošlapáváme přírodu, plýtváme penězi, potravinami, přejídáme se. Poněvadž pokrok postupuje příliš překotně, příliš pracujeme, pořád pospícháme. Ptáme se: PROČ? Prostě PROTOŽE! Pocity padají podél pochmurné propasti. Převálcuje prťavá potvora populaci? Prdlajs! Prohrajeme, padneme? Prdlajs! Přestaňme plakat! Potvoru přibrzdíme, přiškrtíme, porazíme, poničíme připravenými protilátkami. Pandemii přečkáme, pohromy překonáme, pakliže pokorně poklekneme před pomocníky prvního „palebného pole“, poděkujeme. Přestaňme plakat, pochlapme se! Popřejme si pohodu, posilněme psychiku, pěstujme pokoru, přestaňme pomlouvat, podvádět, podpořme se, pomáhejme si, povzbuďme se, poplácejme se po prsou, posilujme přátelství. Položme počítače, pojďme si povídat, pohrát si, prozpěvovat, pocvičit, provětrat pejska, pokochejme se přírodou, přivoňme podbělu. Pohlaďme partnera po pleši, partnerce polibme pusu, přítelkyni poplácejme po prdelce, popijme pivko, panáka, poděkujme pohostinným. Pozastavme překotné plahočení, pracujme pomaleji, prodýchejme paniku. Projděme si pokoje, přemístěme poličky, posuňme postele, porovnejme polštáře, přerovnejme prádlo, přeleštěme podlahu. Práce, pořádek pomohou překonat paniku. Plicní potvůrka prvně potrápí; pakliže přeskládáme priority, pandemie pomine, přijde proměna, procitnutí, poučení, paprsky prozáří posmutnělý prostor.

Přeji poklidné přežívání, pocit pohody, později pak potkávání, podávání pravice, polibky přátel. Připijme pohárkem perlivé Pálavy, pošleme polibek přes plátno… ☺

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: FB Bosco point

Z Karlova náměstí směrem k Jiráskovu mostu v Praze směřuje Resllova ulice, kde stojí pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje. Poskytl  útočiště skupině příslušníků československého zahraničního odboje vyslaných do Protektorátu Čechy a Morava z Velké Británie. Podíleli  se na realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po úspěšném dokončení operace s krycím názvem Anthropoid dne 27. května 1942 Němci rozpoutali odvetné represivní akce a po atentátnících neúnavě pátrali. V chrámové kryptě je ukryl předseda starších české pravoslavné církve  Jan Sonnevend a pravoslavný farář ThDr. Vladimír Petřek. Po 10. červnu, kdy Němci vypálili obec Lidice, muže zastřelili, ženy poslali do koncentračního tábora Ravensbrück  a některé děti vybrali na poněmčení a deportovali je do Říše na převýchovu,  ostatní  poslali do nacistického vyhlazovacího tábora v polském Chelmnu, biskup Gorazd rozhodl, že parašutisté musí změnit místo úkrytu. Ale Karel Čurda,  jeden z parašutistů z výsadku Out distance,  později konfident gestapa, za vidinu finanční odměny jejich úkryt prozradil fašistům dříve, než skupina mohla uniknout.  Dne 18. června byl  kostel obklíčen osmi sty  příslušníky SS a  gestapa,  kteří měli rozkaz dostat parašutisty živé.  Ti se však nehodlali vzdát.  Tři na hlídce v horní části chrámu bránili chrámovou loď a kůr celé dvě hodiny.  Jejich odpor  byl zlomen až když  jim došly náboje. Poslední  si nechali pro sebe. Němci ale zpočátku netušili, že se v  kostele ukrývá  více parašutistů. Na stopu je údajně přivedl objev čtvrtého obleku na empoře a došlo jim, že nepatří nikomu z mrtvé trojice. Když pak gestapo odhalilo zamaskovaný vstup do krypty, následovalo její dobývání.  Zbývající čtyři parašutisté ukrytí uvnitř  však také bojovali statečně. Němci po marných útocích přivedli  do chrámu Karla Čurdu a ten prý do krypty volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo!“ Parašutisté zareagovali palbou a na další výzvy odpověděli:  „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“  Také oni poslední kulkou ukončili své životy.  Nerovný boj trval celých osm hodin.  Pak střelba ustala.  Sedm statečných –  atentátníci Jan Kubiš a Jozef Gabčík a parašutisté z dalších diverzních operací  Adolf Opálka, Josef Valčík,  Josef Bubeník, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc,  v kostele sv. Cyrila a Metoděje vydechli naposled.  Později však o život přišlo i třináct členů pravoslavné církve. Biskup Gorazd se pokusil vzít veškerou zodpovědnost za ukrývání parašutistů na sebe aby zachránil své kolegy, ale nakonec  kromě něho skončili na popravišti i biskupova manželka a sekretářka, kostelník s manželkou a dcerou a další členové sboru a katedrální kongregace pravoslavné církve, včetně Jana Sonnevenda a Vladimíra Petřeka. V roce 1995  byl na počest  parašutistů,  biskupa Gorazda a ostatních členů pravoslavné církve otevřen pod chrámem v Resslově ulici Národní památník hrdinů heydrichády – místo smíření.  Z vnější strany chrámu i v interiéru na zábradlí a na podlaze kůru jsou dodnes patrné zářezy od střel z německých zbraní.  Připomínají nerovný boj,  který se tu odehrál  mezi příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: autor neznámý

Co všechno se dá za peníze koupit, co všechno lze zpeněžit?  I děs, hrůzu, slzy, bezmoc, bolest, zoufalství a smrt? Celá zaskočená hledím na kalendář, který na rok 2021 vydalo nakladatelství Naše vojsko s názvem Osobnosti třetí říše, a nevěřím svým očím.  „To není propagace nacismu, to je byznys,“ slyším z televizní obrazovky vysvětlení zástupce onoho nakladatelství a nechce se mi věřit ani svým uším. Copak je možné, že by si takový kalendář někdo koupil, aby na něj z jednotlivých listů každý den zírali váleční zločinci, kteří jsou ztělesněním neštěstí a zmaru? Adolf Hitler, Reinhard Heydrich, K. H. Frank.  Jména z galerie lidských zrůd jsem nevybrala náhodně.  Právě tato trojice před sedmdesáti osmi roky  spustila krvavou mašinérii v Lidicích.  Z Wikipedie, archivů a tisku jsem poskládala obraz této tragédie, abychom nezapomněli…

Dne 9. června 1942 vydal Adolf Hitler rozkaz k vyhlazení středočeské vesnice Lidice jako odplatu za atentát československých parašutistů, vyslaných z Velké Británie, na Reinharda Heydricha, nejvyššího představitele okupační moci v protektorátu, který se hodlal stát katem českého národa. Hitler likvidací Lidic pověřil K. H. Franka. Ten na hrůzný průběh událostí osobně dohlížel a dokonce ho nechal nafilmovat.

Ve středočeské obci Lidice se 9. červen 1942 nelišil od ostatních dnů. Až k večeru sem našla cestu zkáza, když vesnici obklíčily jednotky SS a německá policie a obec neprodyšně uzavřely.  Po půlnoci Němci začali obyvatele vyhánět z jejich domovů. Ženy s dětmi nahnali do místní školy, muže a chlapce starší patnácti let do sklepa a chléva Horákova statku. Ráno za úsvitu lidické muže vyváděli nejprve po pěti a poté po deseti na popravu ke zdi Horákovy stodoly obložené slamníky a matracemi, aby se od ní neodrážely střely. Nejmladšímu bylo pouhých čtrnáct, nejstaršímu osmdesát čtyři let. Symbolem lidskosti a hrdinství se stal třiasedmdesátiletý lidický katolický kněz Josef Štemberka, který všem poskytoval poslední duchovní útěchu. Odmítl milost z rukou nacistů a dobrovolně se jako poslední postavil před popravčí četu. Na zahradě Horákova statku Němci zavraždili sto sedmdesát tři mužů.  Další zastřelili po jejich návratu z práce a o šest dnů později byl na střelnici v pražských Kobylisích zastřelen i Josef Doležal. Ten byl nejdříve odvezen s lidickými dětmi do Lodže, ale tam Němci zjistili, že je starší patnácti let, a tak putoval zpátky, aby také on skončil na popravišti. Lidické děti se svými matkami byly 10. června brzy ráno odvezeny na nákladních autech do tělocvičny kladenského gymnázia. O dva dny později je Němci matkám násilně odebrali a pečlivě zkoumali, nakolik jsou z rasového hlediska vhodné k převýchově. Část dětí vybrali na poněmčení, ostatní poslali nejprve do Lodže a později do nacistického vyhlazovacího tábora v polském Chełmnu, kde byly otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech. Následně sem bylo na smrt posláno ještě jedno z dětí, původně vybrané k poněmčení. Většina lidických žen se se svými dětmi už nikdy neshledala. Sto osmdesát čtyři žen čekala deportace do koncentračního tábora Ravensbrück. V následujících měsících sem bylo dodatečně posláno i dvanáct žen, které byly v době lidické tragédie těhotné.  Němci je ve vězení nechali porodit, aby i jim novorozené děti odebrali.

Po válce se zpět do vlasti vrátilo jen sto čtyřicet tři lidických žen a pouze sedmnáct dětí, které se po obrovském dvouletém úsilí podařilo najít v německých rodinách a ústavech. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem tři sta čtyřicet lidických občanů: sto devadesát dva mužů, šedesát žen a osmdesát osm dětí. Němci věřili, že Lidice, ve kterých před válkou žilo pět set tři obyvatel, vymažou z paměti národa a povrchu země.  Už dopoledne osudného dne byla vesnice liduprázdná a Němci začali s rabováním a pak pleněním obce. Německá důslednost nabyla naprosto obludných rozměrů. Všech sto čtyři domů, školu, barokní farní kostel sv. Martina a faru polili benzínem a podpálili, následně pomocí trhavin vyhodily do povětří.  Na demolování vesnice se denně podílela stovka mužů Říšské pracovní služby. Likvidační četa se nezastavila ani před zničením hřbitova.  Vykopali všechny rakve a ostatky rozvezli na neznámá místa.  I stromy, mimo jediné hrušně nedaleko potoka, o které se mylně domnívali, že je uschlá, vykáceli. Podhorův rybník zavezli sutí a na několika místech posunuli koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. Lidice měly být dokonale srovnány se zemí a jméno obce vymazáno z map.  Zločinné vyhlazení Lidic však svou důkladností a chladnokrevností pobouřilo celý svět. Města a obce se například v  Mexiku, Brazílii a USA přejmenovávaly na Lidice na protest proti nacistickému zločinu, jménem Lidice byly křtěny i právě narozené děti. Pod jménem Lidice bojovaly československé tanky na východní i na západní frontě a také letadla nad kanálem La Manche v bitvě o Británii.  Britští horníci založili hnutí  Lidice shall live – Lidice budou žít – a zorganizovali sbírku na obnovu obce. Lidice se staly v očích světové veřejnosti symbolem boje proti německému nacismu. Osud Lidic však nebyl ojedinělý. K masakrům civilistů docházelo za druhé světové války po celé Evropě. Připomeňme  francouzskou obec Oradour-sur-Glane, vyhlazenou ve stejný den o dva roky později než české Lidice, Kortelisy a Český Malín na Ukrajině, Chatyň v Bělorusku, Čenstochovou v Polsku,  Marzabotto v Itálii, Distomo a Kondomari v Řecku, Ostrý Grúň a Kľak na Slovensku, či české Ležáky, moravské vesnice Javoříčko a Prlov. Vzpomeňme i na dnešní Bělorusko, kde Němci za války zavraždili přes dva miliony lidí a zničili přes pět tisíc vesnic a osad. Symbolem se stala Chatyň, kde bylo zaživa upáleno sto čtyřicet devět obětí, z toho sedmdesát pět dětí.  Na Ukrajině Němci zničili čtyři sta padesát devět vesnic, z nichž je v Česku nejvíce připomínán Český Malín, ve kterém bylo v roce 1943 zavražděno přes tři sta českých osadníků.

Území starých Lidic bylo prohlášeno národní kulturní památkou. Je zde muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. Snad každého návštěvníka dojme bronzové sousoší lidických dětí zavražděných v Chełmnu, životní dílo sochařky Marie Uchytilové, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války.

V létě 1947 byl tři sta metrů od původních Lidic položen základní kámen nové obce. Britským horníkům se splnilo jejich přání. Lidice žijí a všem soudným a slušným lidem na celém světě připomínají hrůzy války a zrůdnost těch, kdo je nejen neodsoudí, ale hodlá je dokonce využít ke svému obohacení.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: autor neznámý

Herecké muzeum Viktorka v Ratibořicích, v Babiččině údolí na Náchodsku oslavilo neuvěřitelné 3. narozeniny. Jeho provozovatel, režisér Tomáš Magnusek, který zhubl skoro 70 kilogramů, měl hned několik důvodů k radosti. Především bezvadné hosty, nové artefakty do muzea i skutečnost, že se po koronavirové krizi opět vše vrací do starých kolejí.

Nápad na vybudování muzea uměleckých legend mu pomohl zrealizovat jeho kamarád, herec Martin Dejdar. Ze staré secesní vily Viktorka v Babiččině údolí, která byla v dezolátním stavu, je dnes Herecký dům s muzeem, penzionem, restaurací a hlavně místem, kde to žije.

„Když jsem s tím nápadem kdysi přišel, hodně lidí si klepalo na hlavu a říkali, že jsem blázen. Dobrá věc se podařila a my slavíme třetí výročí a já mám radost, že tu máme celou řadu neuvěřitelných věcí po slavných lidech, kdy z většinou z nich jsem měl tu čest pracovat,“ řekl Tomáš Magnusek.

Kromě „Rumburakova pláště“ ze seriálu Arabela, posledního diáře Heleny Růžičkové, nebo rukaviček Zity Kabátové, je tu celá řada zajímavých artefaktů. Od ocenění, přes scénáře, například od Zdeňka Trošky a dalších kolegů, až po soubory fotografií. K novým raritním věcem přibyla v sobotu i noční košile herečky Jiřiny Šejbalové nebo 1. vydání knihy Popelka 50, která obsahuje podpisy autorů i všech, kteří ji vloni v rámci 50. výročí od natočení legendární televizní pohádky, pokřtili a nechybí ani pamětní razítko.

Díky tomu se na Viktorce o víkendu objevila i představitelka Popelky, herečka Eva Hrušková s manželem, hercem Janem Přeučilem a Pavlem Mészárosem, nakladatelem unikátní knihy, která je souhrnem vzpomínek, zážitků, postřehů i fotografií na natáčení. Eva Hruškové dostala také opožděně i svůj „Popelčí“ zarámovaný fotoobraz.

Přijel pochopitelně i herec a spoluzakladatel muzea Martin Dejdar s rodinou a desítky návštěvníků. A podívat se přijela z nedaleké sousední obce, kde má chalupu i režisérka a scénáristka Pavlína Moskalyková, dcera režisérské legendy Antonína Moskalyka, který v 70. letech v Babiččině údolí natáčel dvoudílný televizní film Babička.

„Košili jsem vydražil na aukčním serveru od paní Marie Stibůrkové z Krhanic na Benešovsku, kde měla Jiřina Šejbalová mnoho let chatu. A tu noční košili věnovala tato slavná herečka její mamince. Když u ní jednou na chatě maminka paní Stibůrkové byla, postihl ji ledvinový záchvat, a když jí odvážela sanitka do nemocnice, tak jí paní Šejbalová dala s sebou dvě košile, protože v tu chvíli u sebe ta paní neměla nic. A pak jí paní Šejbalová tu jednu košili věnovala. Na chatu do Krhanic jezdila slavná představitelka mnoha divadelních, filmových a televizních rolí i se svým manželem, právníkem panem Pipkem. Oba odpočívají na zdejším hřbitůvku. K nim na chatu jezdili často i přátelé z branže, třeba Bohuš Záhorský s Vlastou Fabiánovou a řada dalších,“ prozradil Magnuskův kamarád, který s ním dlouho spolupracuje, PR manažer a novinář René Kekely.

Do Hereckého muzea by se v brzké době měly dostat i některé drobnosti z pozůstalosti po nejmenší české herečce a dabérce Aťce Janouškové a přislíbeny jsou i další artefakty. Právě ty davy lidí, které Viktorkou každoročně projdou, obdivují, fotí se s nimi a vyprávějí pak o nich svých přátelům.

Autor: Karolína Tmavá

Foto: Jaroslav Hauer