Orozovič ztvární v seriálu o osudu spisovatelky Monyové násilnického manžela

Igor Orozovič ztvární v seriálu Monyová, který je inspirován osudem brněnské spisovatelky Simony Monyové, jejího násilnického manžela. První část série uvede placená platforma Oneplay 15. května. Tvůrci pod vedením režisérky Zuzany Kirchnerové vypráví spisovatelčin příběh od roku 1997, kdy jí vyšla první kniha, až do tragické smrti v roce 2011. Dvě epizody šestidílného seriálu, včera, 6. května,  v Praze promítli novinářům.

Slavnostní uvedení dvou dílů série Monyová, inspirované osudem úspěšné brněnské spisovatelky Simony Monyové, 6. května 2026, Praha. Vpředu uprostřed v modrém je režisérka Zuzana Kirchnerová a vedle ní vlevo představitelka titulní role Tereza Ramba. (Autor: Krumphanzl Michal ČTK)

„Přiznám se, že jsem ani ten příběh moc neznal a romány Monyové jsem nečetl. Když jsem se tou tematikou začal zabývat, tak jsem pochopil, jak je domácí násilí šílené, a hlavně jsem zjistil, kolik lidí z mého okolí to zažilo. Takže je dobře, že se téma dostává ven, a je potřeba ho neustále komunikovat,“ řekl ČTK Orozovič.

V hlavní roli Monyové se představí herečka Tereza Ramba. Roli druhého manžela a vraha obsadil Orozovič. Skutečný druhý manžel Monyové si dosud odpykává patnáctiletý trest ve vězení, kam ho soud poslal začátkem roku 2012. V seriálu hraje také jako první manžel Monyové herec Kryštof Hádek, dvě fiktivní kamarády Monyové ztvárnily Anna Fialová a Simona Kollárová.

Zleva představitelka titulní role Tereza Ramba a Igor Orozovič s dětskými herci. (Autor: Krumphanzl Michal ČTK)

Domácí násilí hraje v seriálu stěžejní roli. Tvůrci, kteří navázali kontakt i spolupráci s rodinou Monyové včetně prvního manžela, seriál uchopili i jako příběh silné ženy, která v životě překonávala řadu překážek a dokázala se prosadit v literatuře.

Simona Monyová byla autorkou především románů pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Mezi její nejznámější tituly patří Tchyně a uzený…, Deník citového vyděrače, Sebemilenec, Matka v krizi nebo Blonďatá stíhačka. Několik románů spisovatelky označované jako Viewegh v sukních bylo zfilmováno.

Tragédie se stala v srpnu 2011. Do domu Monyové v Brně-Obřanech přišel její druhý manžel Boris Ingr večer s lahví vína a bonboniérou. Řekl, že jde uspat jejich sedmiletého syna. Monyová seděla na zahradě se dvěma kamarádkami a souhlasila. Ingr prý před očima dítěte otevřel okno a vyskočil z něj. Z malé výšky dopadl na auto před domem, vážně se nezranil. Pak se manželé pohádali, při hádce Ingr ženu napadl nožem.

Zprvu se přiznal záchranářům, později už vinu popíral. Tvrdil, že si nic nepamatuje, ale naznačoval také to, že možná sám čelil napadení. Soudy však dospěly k závěru, že na manželku zaútočil on. Motivem byly dlouhotrvající konflikty a vztahové problémy.

Zdroj: ČTK

Kaisera těší role v novém filmu, radost mu nedělá politika

Herce Oldřicha Kaisera těší role lodního kapitána v novém filmu Jana Svěráka Pět švestek, který bude mít v tuzemských kinech premiéru 28. května. Radost mu naopak nedělá politika a podle něj nepravdivá tvrzení bulvárního tisku o alkoholismu jeho dcery Karolíny. Po dokončení audioknih Kmotr I a II začal s přípravami na načítání knihy Já Claudius Roberta Gravese. S hereckým kolegou Jiřím Lábusem stále pracuje na nekonečném rozhlasovém seriálu Tlučhořovi. 

Ve filmu Pět švestek, který režisér Svěrák označil za „komedii o dvou rebelujících stařenkách a třech stařících, kteří se vydají na moře bez dozoru dospělých“, se Kaiser objeví v jedné z hlavních rolí.

„Bylo to pěkné natáčení. Při natáčení mě překvapil Petr Kostka, který tam exceloval. Je úžasné, kolik má ještě energie. Strávili jsme na moři mezi řeckými ostrovy na katamaránu asi měsíc. Ptal jsem se režiséra, zda nemá strach, že se někomu něco stane. On mi řekl, že rád riskuje,“ uvedl Kaiser ke snímku, ve kterém se dále objeví Lenka Termerová, Jan Vlasák a Dana Syslová.

Rodák z Liberce, který se proslavil hlavně díky komediálnímu talentu, nevidí nic veselého na politice, kterou označil za tragikomedii. „Nejen teď – a nejen u nás: ze zpráv porci endorfinu člověk opravdu nenačerpá. Tak snad nám místo politiků udělají radost kluci na fotbalovém mistrovství světa,“ poznamenal.

Dlouholetý člen pražské Ypsilonky má na kontě nejen mnoho nezapomenutelných rolí, ale i několik pobytů v protialkoholní léčebně. Nyní ČTK řekl, že divoký životní styl, který poutal pozornost médií, je pro něj již minulostí.

„Hodně jsem přibrzdil. A ano, rozumím tomu, že jsem si svým životem a zálibou ve vyprazdňování pohárku v minulosti o pozornost médií nejednou řekl, v tom jsem k sobě dostatečně kritický,“ uvedl.

Kaiser se před lety bránil nepravdivým informacím, které o něm vyšly v deníku Blesk a na jeho webu. Nejčtenější celostátní deník převzal mylné tvrzení, že je Kaiser příbuzný s někdejším komunistickým prezidentem Antonínem Zápotockým a jeho otec pil a dostával stranické zakázky. Soudy mu přiznaly odškodnění 400.000 korun.

Nyní zvažuje právní kroky kvůli nepravdivým tvrzením bulvárních médií o jeho dceři Karolíně. Některé servery uvedly, že měla problémy s alkoholem. „Jsou to dokola opakované lži, které mají prokazatelně škodlivý dopad na její osobní i profesní život. Pokud už někdo hledá senzační příběhy, doporučuji držet se mé osoby – tam je alespoň šance, že se trefí blíž pravdě,“ řekl ČTK Kaiser. „Je mi jich spíše líto, že od sebe opisují a pokračují v útocích, aniž by si třeba něco ověřili. Pokud v tom budou pokračovat, budu to řešit právní cestou,“ doplnil.

Kaiser si loni odnesl Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli neústupného pěstitele ve filmu Zahradníkův rok v režii Jiřího Havelky. Tři křišťálové sošky předtím získal za vedlejší role ve filmech Masaryk, Po strništi bos a Muž se zaječíma ušima. Filmy však příliš nesleduje.

„Spíš rád sáhnu po knížce, většinou to je literatura faktu. Hodně poslouchám podcasty. Když televizní pořad, pak je to často dokumentaristika, novodobá historie třeba. Kromě knih, které čtu z vlastního zájmu, některé další i načítám. Hotové jsou z poslední doby dva díly klasiky – Kmotr I a II a začal jsem s přípravami na Já Claudius,“ podotkl.

Nadšený cestovatel Kaiser jezdí s neurochirurgem Vladimírem Benešem na lov brouků. Před lety se jim dokonce podařilo objevit neznámý druh střevlíka, který dostal jméno Cychrus kaiseri. „Rád bych se ještě znovu podíval do nějaké exotiky, do opravdové divočiny: a nejlíp, pokud by to zase skončilo objevem nového druhu zvířete. Po mně by neměl přece zůstat pojmenovaný jenom jediný brouk! Skromně si myslím na dosud neznámý druh klíštěte,“ připomněl jednu ze svých známých komediálních scének.

Zdroj: ČTK

Cenu za nejlepší české animované dílo získaly na Anifilmu Pohádky po babičce

Cenu za nejlepší české animované dílo roku 2025 získal v národní soutěži Český obzor koprodukční snímek Pohádky po babičce. Vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií bylo dnes tradiční součástí slavnostního zahájení mezinárodního festivalu animovaného filmu Anifilm, který v Liberci potrvá do neděle.

Vítěze jednotlivých kategorií určilo hlasování zhruba 130 členů Rady animovaného filmu. Loutkový film Pohádky po babičce je adaptací knížky Arnošta Goldflama a stojí za ním režiséři David Súkup, Patrik Pašš, Leon Vidmar a Jean-Claude Rozec. „Pohádky po babičce již nasbíraly nominace na celou řadu cen, včetně Evropských filmových cen, a získaly Českého lva pro nejlepší animovaný film,“ uvedla mluvčí Anifilmu Gabriela Zajícová.

Za nejlepší český krátký a celovečerní film porota vybrala snímek režisérky Báry Anny Stejskalové 9 milionů barev, který vypráví o zvláštním přátelství krevety Fran a slepé rybky Milvy.

Cenu pro nejlepší studentský film získala studentka pražské FAMU Jamaica Kindlová za film Křehce. Pojednává o malém chlapci, který touží po milujícím a bezpečném domově, ale právě toho se mu nedostává, a tak hledá možnost úniku.

Nejlepším seriálem se stal projekt Plešouni režisérky Elišky Soffer Podzimek vytvořený na podporu dětí, které bojují s rakovinou. Snímek, který je založený na autorčině osobní zkušenosti, diváky zavádí mezi onkologicky nemocné děti – perou se se zákeřnou nemocí a ještě se musejí vyrovnávat s vedlejšími účinky chemoterapie.

Cenu za nejlepší české zakázkové dílo získal Jakub Kouřil za film Česko: země na pobřeží, jenž vytvořil pro projekt Czechia 2026 Moravské zemské knihovny k čestnému hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu.

Nejlepším českým videoklipem byl vyhlášen klip k písničce Smrt žije od skupiny Prago Union. Jeho autory jsou Anna Růžková a Arian Berný ze zlínské Univerzity Tomáše Bati.

Tradičně při zahájení festivalu předali dnes organizátoři i cenu za celoživotní přínos animovanému filmu. Letos ji obdržel animátor Jan Klos, jehož jméno se objevuje zejména v titulcích filmů Břetislava Pojara, se kterým spolupracoval na seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. Animátorské umění uplatnil i u filmů Vlasty Pospíšilové, Lubomíra Beneše, Aurela Klimta, Michala Žabky či finské režisérky Katariiny Lillqvistové. Cenu si pětaosmdesátiletý Klos převzal osobně za dlouhého potlesku hostů.

Mezinárodní festival animovaného filmu Anifilm má letos 25. ročník a do neděle na něm v Liberci promítnou přes 500 soutěžních i nesoutěžních snímků. Podle organizátorů je šestidenní festival přehlídkou toho nejlepšího ze současné světové a české animované tvorby. Program má Anifilm na 14 místech po městě, kromě promítání filmů jde i o výstavy, besedy, workshopy či tvůrčí dílny pro děti i dospělé. Výsledky mezinárodních kategorií vyhlásí organizátoři festivalu při slavnostním zakončení Anifilmu v sobotu večer.

Zdroj: ČTK

Iva Janžurová bude v den svých 85. narozenin hrát v Národním divadle v Kytici

Herečka Iva Janžurová bude v den svých 85. narozenin, které připadnou na 19. května, hrát v Národním divadle. Režijní duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ji v jevištní adaptaci klasiky Karla Jaromíra Erbena obsadilo do role Hany v baladě Štědrý den. Jubileum oslaví také 13. června na prknech Stavovského divadla v talkshow Aleše Cibulky a Českého rozhlasu Tobogan. Největší relax je pro ni doba po úspěšně zvládnutém představení. 

„Rodinu donutím, abychom nic neslavili, maximálně je pozvu na nějakou večeři. Můj muž (Stanislav Remunda) oslavy nesnášel, připomínaly mu, že je v určitém věku. Mě to neděsí, ale trochu mě mučí ta pozornost,“ uvedla.

Janžurová se stále objevuje v několika divadelních rolích. Vedle Kytice hraje ve Stavovském divadle v Audienci u královny, v pražském Divadle Kalich představuje divadelní ikonu přelomu 19. a 20. století Sarah Bernhardtovou a na stejném místě uvádějí její autorskou komedii Veletoč na námět kolegyně Jany Paulové. Herečku Joce de Guérande ztvárňuje ve francouzské komedii Pusťte mě ven!, kterou vedle Divadla Kalich mohou o prázdninách zhlédnout také návštěvníci Hvězdného léta pod žižkovskou věží na letní scéně v pražských Mahlerových sadech.

„Velké role jako je Sarah nebo Alžběta II. v Audienci u královny si musím den předem celé projít a většinou se uklidním. Od svého manžela jsem se naučila, že můžu navázat s lidmi z publika kontakt, pokud dokážu vyslovit něco, co se dotkne jejich niter. Když se to stane, je to navzájem posilující, když se nepodaří navázat vztah s divákem, tak je ten večer planý,“ sdělila herečka, která čerpá energii hlavně na chalupě. „Největší relax je pro mě doba po úspěšně zvládnutém představení,“ podotkla.

S filmovým režisérem Janem Hřebejkem nedávno dokončila komedii Na tělo. Bude představena na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde Janžurová v roce 2015 obdržela Křišťálový glóbus za celoživotní přínos kinematografii.

Další film nepřipravuje. „Už se bojím točit, ten režim natáčení je pro mě únavný, a nikdo mě k tomu teď upřímně řečeno ani nepobízí. Alice Nellis mi ještě dluží jeden snímek, napsala mi dva krásné filmy Ene bene a Výlet, tak třeba něco přijde do třetice,“ konstatovala.

Kariéru Janžurové v květnovém vysílání připomene Česká televize, která mimo jiné uvede komedii Pension pro svobodné pány režiséra Jiřího Krejčíka, drama Juraje Herze Petrolejové lampy a jeho psychologický horor Morgiana, hudební komedii Zdeňka Podskalského Blázinec v prvním poschodí nebo komedii Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova! Nebude chybět dokument Janžurka o hereččiných různých životních rolích pohledem její dcery, režisérky Theodory Remundové.

Janžurová vystudovala DAMU a má na kontě stovky divadelních, seriálových i filmových rolí napříč žánry. Široký rejstřík výrazů a gejzír energie z ní činí jednu z nejoblíbenějších českých hereček. Natočila více než 350 filmů, televizních inscenací a seriálů. „Měla jsem štěstí na báječné lidi, autory a režiséry. Dnes nechápu, že jsem stihla natáčet jeden film za druhým, seriály v televizi a ještě hrát v Divadle na Vinohradech,“ uvedla.

 
Zdroj: ČTK

Májový koncert Hanky Křížkové rozezní Divadlo Broadway!

Praha se letos v květnu ponese ve znamení silných emocí, hudební elegance a jedinečného hlasu. Oblíbená herečka, zpěvačka a šansoniérka Hanka Křížková zve své posluchače na Májový koncert, který se uskuteční 21. května 2026 v prostorách Divadla Broadway.

Večer, který slibuje jedinečný hudební zážitek, doprovodí kapela renomovaného hudebníka Martina Kumžáka. Spojení výrazného hlasového projevu Hanky Křížkové a citlivého hudebního doprovodu vytváří atmosféru, která je pro její koncerty typická, niterná a nezapomenutelná.

Hudba, která promlouvá k duši

Hanka Křížková je známá svým osobitým přístupem k šansonu i muzikálové tvorbě. Její interpretace písní v sobě nese hloubku, životní zkušenost i křehkost, která dokáže oslovit každého posluchače bez rozdílu. Májový koncert nabídne průřez jejím repertoárem – od ikonických šansonů až po novější skladby, které reflektují její aktuální uměleckou cestu.

  Výjimečný večer v srdci Prahy

Divadlo Broadway dodává koncertu jedinečnou atmosféru – intimní, a přesto velkolepou. Publikum se může těšit na večer plný emocí, hudby a osobního kontaktu s umělkyní, která patří mezi nejvýraznější osobnosti české hudební scény.

Předprodej vstupenky na koncert Hanky Křížkové online:

Divadlo Broadway: Online vstupenky

v síti Ticketportal

na pokladně Divadla Broadway

Doporučujeme zajistit si vstupenky včas.

Foto: Hana Křížková

Lukáš Sommer: Koncertní kytarista a skladatel, který proměňuje hudbu v zážitek

Lukáš Sommer, koncertní kytarista a skladatelský virtuos, patří k předním osobnostem mladé skladatelské generace. Ve své tvorbě propojuje klasickou hudbu s prvky jazzu, filmové i scénické hudby a vytváří jedinečný hudební svět, který oslovuje publikum doma i v zahraničí a napříč generacemi.

Hudba Lukáše Sommera vychází z tradice evropské klasické hudby, ale zároveň ji přirozeně rozšiřuje o prvky jazzu. Výsledkem je osobitý hudební jazyk, který dokáže oslovit jak odborné publikum, tak posluchače, kteří hudbu vnímají především emocionálně.

Vedle vlastní tvorby stojí Lukáš Sommer také za jedinečnou kulturní platformou ART LISSA a festivalem LISSA CLASSICA. Tyto projekty přinášejí špičkové umění do regionů.

Je autorem desítek skladeb, včetně orchestrálních děl, komorní hudby i scénických projektů. Také je autorem  více než padesáti opusů  různého žánru.

Virtuos s citem pro detail

Jako koncertní kytarista je Sommer vnímán jako virtuóz, jehož technická brilance je vždy podřízena výrazu. Jeho interpretace nepůsobí pro efekt – naopak je přesná, citlivá a hluboce promyšlená.

Jeho autorské recitály mají charakter hudebního deníku. Každý koncert je originální, každé provedení nese stopu okamžiku. Publikum tak nesleduje pouze interpreta, ale vznik hudebního příběhu.

Opera jako přirozené vyústění

Významnou kapitolu jeho tvorby tvoří opera. Lukáš Sommer má na svém kontě již sedm oper a aktuálně připravuje osmou.

Jeho scénická tvorba se vyznačuje silnou atmosférou, smyslem pro detail i schopností vyprávět prostřednictvím hudby. Opera pro něj není historickým žánrem, ale živým médiem, které má i dnes co říct.

Vedle opery se věnuje také muzikálové tvorbě. Je autorem projektu Sindibád, který uvede v květnu na zámecké scéně v Poděbradech. Tento projekt potvrzuje jeho schopnost oslovit širší publikum, aniž by ztratil svůj autorský rukopis.

Hudba jako zážitek

Zcela specifickou polohu představuje jeho tvorba pro děti. Sommerova dětská opera byla uváděna i na posvátných a historicky významných místech, kde hudba získává nový rozměr.

V těchto prostorech se koncert mění v zážitek, který přesahuje běžné vnímání. Hudba zde působí téměř rituálně – jako sdílený okamžik mezi interpretem, prostorem a publikem.

Spolupráce jako dialog

Důležitou součástí jeho současné tvorby je spolupráce s Michalem Horáčkem. Na jeho novém hudebním projektu se Lukáš Sommer podílí nejen jako interpret, ale i jako skladatel – je autorem části skladeb, které vznikají pro připravované album i koncertní provedení.

Tato spolupráce je přirozeným setkáním dvou silných autorských osobností a ukazuje Sommerovu schopnost pohybovat se napříč různými hudebními světy.

Hudba bez hranic

Vedle klasické hudby je Lukáš Sommer vyhledávaným aranžérem populární a filmové hudby. Podílel se například na projektu City ER Michal Prokop a jako spoluaranžér spolupracoval na filmových projektech autorů, jakými jsou Ondřej Soukup či Michael Kocáb.

Tento přesah potvrzuje jeho mimořádnou flexibilitu i schopnost zachovat si vlastní rukopis.

Budoucnost, která rezonuje

Lukáš Sommer dnes představuje generaci, která se nebojí hledat nové cesty. Jeho hudba je otevřená, současná a zároveň pevně ukotvená v tradici.

Je koncertním kytaristou – virtuosem, skladatelem i tvůrcem hudebních světů. A zároveň jménem, které se stále výrazněji zapisuje do současné kulturní mapy.

A vše nasvědčuje tomu, že o něm budeme v následujících letech slýchat čím dál častěji.

Foto: Lukáš Sommer

Dokument Jiřina Bohdalová: „A jede se furt dál“ měl slavnostní premiéru

TV Nova natočila dokument o herečce Jiřině Bohdalové, který se bude vysílat 3. května, v den jejích 95, narozenin. V pátek 24. dubna proběhla exkluzivní předpremiéra za účasti herečky a VIP osobností.

Slavnostní předpremiéra proběhla v Karlíně a nechyběla na ní ani rodina herečky, především dcera Simona Stašová, která je průvodkyní celým dokumentem.

Nadšená Jiřina Bohdalová

„Kdo ji zná, tak ví, že kdyby se jí to nelíbilo, poslala by mě někam. Ale ona s tím byla spokojená,“ přiznal na premiéře tvůrce dokumentu Michal Čoudek. Dokument vznikal přes dva roky a herečka se v něm nečekaně otevřela. „Točili jsme s lidmi, kteří mají rádi, Jiřinu, na místech, které má ráda Jiřina.“ 

​Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál

Diváci uvidí velmi osobní a emotivní dokument, který je poctou Jiřině Bohdalové. Vzpomínají zde na ni její nejbližší, například exprezident Miloš Zeman. V dokumentu je mnoho exkluzivního materiálu a dosud nezveřejněné staré záběry z hereččina soukromí.

Dokument Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál sledujte v neděli 5. května v den hereččiných 95. narozenin na TV Nova.

Zdroj: TV NOVA

Exkluzivní odhalení z Ulice: Víme, kdo zdrogoval Žofku

Případ uzavřen. Seriál Ulice tento týden přinese dramatické rozuzlení jednoho z nejnapínavějších příběhů poslední doby. Neznámý pachatel na maturitním plese omámil Žofku drogou v nápoji. Následovalo nejen policejní vyšetřování, ale i neoficiální pátrání jejích přátel, které vyústilo v odhalení viníka.

Na maturitní ples Žofka (Kateřina Ujfaluši) jen tak nezapomene. Krátce před půlnocí jí někdo přidal drogu do pití, následně ji odvedl na dámské toalety a bez jejího vědomí ji fotografoval. Spolužáci ji později odnesli domů, ale už druhý den bylo jasné, že jde o závažný trestný čin. Žofka spolu s Anežkou (Karolína Lipowská) vše nahlásila policii, která okamžitě zahájila vyšetřování. Do pátrání se ale aktivně zapojila i parta jejich přátel v čele s Michalem (Karel Klement) a Šímou (Jakub Krause). 

Odhalení pachatele a rvačka před klubem 

Zlom přišel v Coolně. Podezřelý Leo (Laštovka Kristián) na sebe nechtěně upozornil ve chvíli, kdy z kapsy vytáhl nejen telefon, ale i Žofčin ztracený náramek. Michal s Romanem (Královič Adam) následně zosnovali plán, jak se dostat k Leově telefonu. V něm objevili kompromitující fotografie, a to nejen snímky Žofky z toalety, ale i nevhodné fotografie Romanovy sestry. Situace okamžitě eskalovala v potyčku, která pokračovala i před klubem. Konflikt ukončil až příjezd policie. Leo se následně ke všem činům přiznal. Jak se bude celá kauza dál vyvíjet? 

Herci o náročném tématu 

„S drink spikingem jsem se osobně nesetkal, ale samozřejmě vím, že se to děje. Konečně jsem měl možnost zahrát si zápornou roli, což jsem ocenil. Natáčení scén na toaletách pro mě ale nebylo příjemné,“ uvedl Kristián Laštovka, představitel Lea. Herečka Kateřina Ujfaluši dodává: „Od žen často slýchám, že se jim něco podobného stalo. Ta zkušenost musí být strašná. S vědomím, jaké téma otevíráme musím přiznat, že pro mě natáčení bylo velmi náročné a jsem moc ráda a vděčná, jak se k němu celý štáb postavil.”

Ulice reflektuje společenská témata 

„Ulice je neobyčejně citlivá na dění ve společnosti, snažíme se ho reflektovat. Jedno takové velké téma je i drink spiking. Chtěli jsme upozornit i na díry v legislativě a jak se správně v takové situaci konat.Ulice opět ukázala svou sílu a roli v české společnosti,“ uvedl kreativní producent Mario Kubaš.

Zdroj: TV NOVA

 

Petr H. Batěk: Osobnost, která dává událostem styl i duši

Herec, zpěvák a moderátor Petr H. Batěk patří k těm osobnostem, které dokážou s mimořádnou lehkostí překračovat hranice jednotlivých uměleckých disciplín. Vedle své herecké a hudební dráhy si v posledních letech buduje stále silnější postavení i v oblasti moderování společenských a kulturních událostí.

Jeho projev je kultivovaný, přirozený a zároveň přesný – bez zbytečné okázalosti. Právě tato kombinace činí z Petra H. Baťka moderátora, kterého organizátoři vyhledávají opakovaně a s důvěrou.

Na přelomu dubna a května jej čekají hned dvě výrazné události. Dne 30. dubna provede tradičním Pálením čarodějnic v Řepích, aby o dva dny později, 2. května, stanul v roli moderátora na dynamické Freestyle Bully Show v Berouně. V obou případech jde o návraty na akce, kde již v minulosti zanechal výraznou stopu.

Petr H. Batěk tak potvrzuje, že moderování pro něj není pouhou doplňkovou disciplínou, ale plnohodnotným prostorem pro osobní výraz. Každé vystoupení nese jeho rukopis – cit pro atmosféru, respekt k publiku a schopnost proměnit běžnou událost v zážitek.

Foto: Petr H. Batěk

Zemřel divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Byl milován všemi, co ho poznali, vzpomíná režisér Zdeněk Troška

Ve čtvrtek večer zemřel ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Bylo mu 60 let. ČTK to dnes sdělila jeho manželka Radka Potměšilová. V posledních třech letech měl Potměšil, který byl od svých 23 let po autonehodě upoután na invalidní vozík, vážné zdravotní problémy. Poslední rozloučení s uznávaným hercem a občanským aktivistou se uskuteční 28. dubna v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze. Jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění, vzpomínají na Potměšila kolegové. Umělci, které ČTK oslovila, ocenili také jeho společenskou angažovanost a vnímavost.

„Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK Potměšilová, která má s Potměšilem dva syny.

Syn pedagoga Jaroslava Potměšila se věnoval hraní už od dětství. Před kamerou stál poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech. V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.

Pravidelně se objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.

V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest skončila dopravní nehodou. Potměšil se ale po dlouhém léčení a rehabilitaci vrátil ke své profesi herce.

V roce 2014 hrál v pokračování filmu Bony a klid 2, hrál i v několika televizních seriálech, třeba Kancelář Blaník a Život a doba soudce A. K.

Potměšil, který je autorem věty “Je lepší být na vozíku než s komunisty,” získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Umělečtí kolegové na Potměšila vzpomínají jako na statečného člověka 

„Velmi mě to zasáhlo, Honza byl pro mne symbolem sametové revoluce v roce 1989. Skvělý herec, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění,“ řekl ČTK prezident Herecké asociace, herec a režisér Ondřej Kepka.

K divadlu se po autonehodě Potměšil vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním přišel s nabídkou role v Divadelním spolku Kašpar. „Vždycky budu rád, že jsem u něčeho takového mohl být. Celá ta kapitola toho návratu do života a na jeviště se dnes jeví jako taková neuvěřitelná věc. Budu na Honzu vzpomínat jako na statečného člověka,“ uvedl Špalek.

Režisér Karel Smyczek, který s Potměšilem natáčel seriál Třetí patro nebo dramatický snímek Proč?, Potměšila označil za nesmírně statečného, charakterního a podmanivého člověka i herce.

„To podmanivý je pro něho dost typické, protože byl nesmírně přitažlivý pro děvčata a přitom byl svým způsobem trochu plachý. Vždycky jsme si rozuměli a měli jsme se rádi. Vybavuji si seriál Třetí patro, kde má scénu, ve které mluví s malým chlapečkem. A to bylo tak vnímavé, jak si Honza s tím klukem povídá, že nám bylo líto říct kameře stop,“ vzpomínal Smyczek.

Podle režiséra Jana Hřebejka byl Potměšil jedním z nejtalentovanějších a nejlaskavějších lidí jeho generace, které kdy potkal. „Odešel, ale nezmizel. Tenhle spot s Honzou a Michalem Dočekalem je z konce listopadu 1989, možná jsem ho točil já. Je to pár dnů před autonehodou, po níž zůstal Honza na vozíku. I potom hrál, pomáhal ostatním, učil a měl syna Honzu a osvojil si syna Šimona. Nezmizel,“ uvedl na sociálních sítích Hřebejk.

Potměšil byl kromě své herecké kariéry spjatý s Českou televizí také díky Adventním koncertům České televize. „Byl to okouzlující muž, nesmírně laskavý a přející. Nikdy jsem ho neslyšela stěžovat si na svůj osud, nikdy nemluvil o nikom negativně. Měl v sobě hlubokou víru. Byl zkrátka po všech stránkách velmi inspirativní. K Adventním koncertům České televize neodmyslitelně patřil, k lidem z neziskových organizací přistupoval s velkým pochopením a empatií,“ sdělila moderátorka Ester Janečková.

„Vím, že poslední tři roky pro něj byly hodně těžké, trápily ho zdravotní potíže, spoustu času strávil v nemocnici. Moderovat mohl spíš výjimečně a bylo to pro něho hodně vyčerpávající. Byli jsme ale vždycky moc šťastní, když na natáčení dorazil a vím, že i pro něj to bylo důležité,“ dodala.

Režisér Vít Olmer, který stojí za oběma díly filmu Bony a klid, označil Potměšila za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. „Byl nejen skvělý a přitom skromný, kultivovaný herec, pracoval s obrovským nasazením, a to i při natáčení filmu Bony a klid 2, kdy už byl upoután na invalidním vozíku. Ani v té době neztratil svůj neuvěřitelně pozitivní přístup k životu. Chtěl jsem o něm ještě natočit 13. komnatu, ale bohužel už to nevyšlo,“ podotkl Olmer.

Režisér Zdeněk Troška, který s Potměšilem natočil pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, označil představitele hlavní role za vzor všech ctností. „Honzík byl milován všemi, co ho poznali. Úžasný člověk, úžasný herec, nemůžu se z jeho odchodu vzpamatovat,“ napsal ČTK Troška.

Zdroj: ČTK