Rubrika: FILM

Herce Oldřicha Kaisera těší role lodního kapitána v novém filmu Jana Svěráka Pět švestek, který bude mít v tuzemských kinech premiéru 28. května. Radost mu naopak nedělá politika a podle něj nepravdivá tvrzení bulvárního tisku o alkoholismu jeho dcery Karolíny. Po dokončení audioknih Kmotr I a II začal s přípravami na načítání knihy Já Claudius Roberta Gravese. S hereckým kolegou Jiřím Lábusem stále pracuje na nekonečném rozhlasovém seriálu Tlučhořovi. 

Ve filmu Pět švestek, který režisér Svěrák označil za „komedii o dvou rebelujících stařenkách a třech stařících, kteří se vydají na moře bez dozoru dospělých“, se Kaiser objeví v jedné z hlavních rolí.

„Bylo to pěkné natáčení. Při natáčení mě překvapil Petr Kostka, který tam exceloval. Je úžasné, kolik má ještě energie. Strávili jsme na moři mezi řeckými ostrovy na katamaránu asi měsíc. Ptal jsem se režiséra, zda nemá strach, že se někomu něco stane. On mi řekl, že rád riskuje,“ uvedl Kaiser ke snímku, ve kterém se dále objeví Lenka Termerová, Jan Vlasák a Dana Syslová.

Rodák z Liberce, který se proslavil hlavně díky komediálnímu talentu, nevidí nic veselého na politice, kterou označil za tragikomedii. „Nejen teď – a nejen u nás: ze zpráv porci endorfinu člověk opravdu nenačerpá. Tak snad nám místo politiků udělají radost kluci na fotbalovém mistrovství světa,“ poznamenal.

Herečka Iva Janžurová bude v den svých 85. narozenin, které připadnou na 19. května, hrát v Národním divadle. Režijní duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ji v jevištní adaptaci klasiky Karla Jaromíra Erbena obsadilo do role Hany v baladě Štědrý den. Jubileum oslaví také 13. června na prknech Stavovského divadla v talkshow Aleše Cibulky a Českého rozhlasu Tobogan. Největší relax je pro ni doba po úspěšně zvládnutém představení. 

„Rodinu donutím, abychom nic neslavili, maximálně je pozvu na nějakou večeři. Můj muž (Stanislav Remunda) oslavy nesnášel, připomínaly mu, že je v určitém věku. Mě to neděsí, ale trochu mě mučí ta pozornost,“ uvedla.

Janžurová se stále objevuje v několika divadelních rolích. Vedle Kytice hraje ve Stavovském divadle v Audienci u královny, v pražském Divadle Kalich představuje divadelní ikonu přelomu 19. a 20. století Sarah Bernhardtovou a na stejném místě uvádějí její autorskou komedii Veletoč na námět kolegyně Jany Paulové. Herečku Joce de Guérande ztvárňuje ve francouzské komedii Pusťte mě ven!, kterou vedle Divadla Kalich mohou o prázdninách zhlédnout také návštěvníci Hvězdného léta pod žižkovskou věží na letní scéně v pražských Mahlerových sadech.

„Velké role jako je Sarah nebo Alžběta II. v Audienci u královny si musím den předem celé projít a většinou se uklidním. Od svého manžela jsem se naučila, že můžu navázat s lidmi z publika kontakt, pokud dokážu vyslovit něco, co se dotkne jejich niter. Když se to stane, je to navzájem posilující, když se nepodaří navázat vztah s divákem, tak je ten večer planý,“ sdělila herečka, která čerpá energii hlavně na chalupě. „Největší relax je pro mě doba po úspěšně zvládnutém představení,“ podotkla.

S filmovým režisérem Janem Hřebejkem nedávno dokončila komedii Na tělo. Bude představena na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde Janžurová v roce 2015 obdržela Křišťálový glóbus za celoživotní přínos kinematografii.

Další film nepřipravuje. „Už se bojím točit, ten režim natáčení je pro mě únavný, a nikdo mě k tomu teď upřímně řečeno ani nepobízí. Alice Nellis mi ještě dluží jeden snímek, napsala mi dva krásné filmy Ene bene a Výlet, tak třeba něco přijde do třetice,“ konstatovala.

Kariéru Janžurové v květnovém vysílání připomene Česká televize, která mimo jiné uvede komedii Pension pro svobodné pány režiséra Jiřího Krejčíka, drama Juraje Herze Petrolejové lampy a jeho psychologický horor Morgiana, hudební komedii Zdeňka Podskalského Blázinec v prvním poschodí nebo komedii Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova! Nebude chybět dokument Janžurka o hereččiných různých životních rolích pohledem její dcery, režisérky Theodory Remundové.

Janžurová vystudovala DAMU a má na kontě stovky divadelních, seriálových i filmových rolí napříč žánry. Široký rejstřík výrazů a gejzír energie z ní činí jednu z nejoblíbenějších českých hereček. Natočila více než 350 filmů, televizních inscenací a seriálů. „Měla jsem štěstí na báječné lidi, autory a režiséry. Dnes nechápu, že jsem stihla natáčet jeden film za druhým, seriály v televizi a ještě hrát v Divadle na Vinohradech,“ uvedla.

Ve čtvrtek večer zemřel ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Bylo mu 60 let. ČTK to dnes sdělila jeho manželka Radka Potměšilová. V posledních třech letech měl Potměšil, který byl od svých 23 let po autonehodě upoután na invalidní vozík, vážné zdravotní problémy. Poslední rozloučení s uznávaným hercem a občanským aktivistou se uskuteční 28. dubna v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze. Jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění, vzpomínají na Potměšila kolegové. Umělci, které ČTK oslovila, ocenili také jeho společenskou angažovanost a vnímavost.

„Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK Potměšilová, která má s Potměšilem dva syny.

Syn pedagoga Jaroslava Potměšila se věnoval hraní už od dětství. Před kamerou stál poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech. V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.

Pravidelně se objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.

V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest skončila dopravní nehodou. Potměšil se ale po dlouhém léčení a rehabilitaci vrátil ke své profesi herce.

V roce 2014 hrál v pokračování filmu Bony a klid 2, hrál i v několika televizních seriálech, třeba Kancelář Blaník a Život a doba soudce A. K.

Potměšil, který je autorem věty “Je lepší být na vozíku než s komunisty,” získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Umělečtí kolegové na Potměšila vzpomínají jako na statečného člověka 

„Velmi mě to zasáhlo, Honza byl pro mne symbolem sametové revoluce v roce 1989. Skvělý herec, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění,“ řekl ČTK prezident Herecké asociace, herec a režisér Ondřej Kepka.

K divadlu se po autonehodě Potměšil vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním přišel s nabídkou role v Divadelním spolku Kašpar. „Vždycky budu rád, že jsem u něčeho takového mohl být. Celá ta kapitola toho návratu do života a na jeviště se dnes jeví jako taková neuvěřitelná věc. Budu na Honzu vzpomínat jako na statečného člověka,“ uvedl Špalek.

Režisér Karel Smyczek, který s Potměšilem natáčel seriál Třetí patro nebo dramatický snímek Proč?, Potměšila označil za nesmírně statečného, charakterního a podmanivého člověka i herce.

„To podmanivý je pro něho dost typické, protože byl nesmírně přitažlivý pro děvčata a přitom byl svým způsobem trochu plachý. Vždycky jsme si rozuměli a měli jsme se rádi. Vybavuji si seriál Třetí patro, kde má scénu, ve které mluví s malým chlapečkem. A to bylo tak vnímavé, jak si Honza s tím klukem povídá, že nám bylo líto říct kameře stop,“ vzpomínal Smyczek.

Podle režiséra Jana Hřebejka byl Potměšil jedním z nejtalentovanějších a nejlaskavějších lidí jeho generace, které kdy potkal. „Odešel, ale nezmizel. Tenhle spot s Honzou a Michalem Dočekalem je z konce listopadu 1989, možná jsem ho točil já. Je to pár dnů před autonehodou, po níž zůstal Honza na vozíku. I potom hrál, pomáhal ostatním, učil a měl syna Honzu a osvojil si syna Šimona. Nezmizel,“ uvedl na sociálních sítích Hřebejk.

Potměšil byl kromě své herecké kariéry spjatý s Českou televizí také díky Adventním koncertům České televize. „Byl to okouzlující muž, nesmírně laskavý a přející. Nikdy jsem ho neslyšela stěžovat si na svůj osud, nikdy nemluvil o nikom negativně. Měl v sobě hlubokou víru. Byl zkrátka po všech stránkách velmi inspirativní. K Adventním koncertům České televize neodmyslitelně patřil, k lidem z neziskových organizací přistupoval s velkým pochopením a empatií,“ sdělila moderátorka Ester Janečková.

„Vím, že poslední tři roky pro něj byly hodně těžké, trápily ho zdravotní potíže, spoustu času strávil v nemocnici. Moderovat mohl spíš výjimečně a bylo to pro něho hodně vyčerpávající. Byli jsme ale vždycky moc šťastní, když na natáčení dorazil a vím, že i pro něj to bylo důležité,“ dodala.

Režisér Vít Olmer, který stojí za oběma díly filmu Bony a klid, označil Potměšila za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. „Byl nejen skvělý a přitom skromný, kultivovaný herec, pracoval s obrovským nasazením, a to i při natáčení filmu Bony a klid 2, kdy už byl upoután na invalidním vozíku. Ani v té době neztratil svůj neuvěřitelně pozitivní přístup k životu. Chtěl jsem o něm ještě natočit 13. komnatu, ale bohužel už to nevyšlo,“ podotkl Olmer.

Režisér Zdeněk Troška, který s Potměšilem natočil pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, označil představitele hlavní role za vzor všech ctností. „Honzík byl milován všemi, co ho poznali. Úžasný člověk, úžasný herec, nemůžu se z jeho odchodu vzpamatovat,“ napsal ČTK Troška.

Zdroj: ČTK