Májový koncert Hanky Křížkové rozezní Divadlo Broadway!

Praha se letos v květnu ponese ve znamení silných emocí, hudební elegance a jedinečného hlasu. Oblíbená herečka, zpěvačka a šansoniérka Hanka Křížková zve své posluchače na Májový koncert, který se uskuteční 21. května 2026 v prostorách Divadla Broadway.

Večer, který slibuje jedinečný hudební zážitek, doprovodí kapela renomovaného hudebníka Martina Kumžáka. Spojení výrazného hlasového projevu Hanky Křížkové a citlivého hudebního doprovodu vytváří atmosféru, která je pro její koncerty typická, niterná a nezapomenutelná.

Hudba, která promlouvá k duši

Hanka Křížková je známá svým osobitým přístupem k šansonu i muzikálové tvorbě. Její interpretace písní v sobě nese hloubku, životní zkušenost i křehkost, která dokáže oslovit každého posluchače bez rozdílu. Májový koncert nabídne průřez jejím repertoárem – od ikonických šansonů až po novější skladby, které reflektují její aktuální uměleckou cestu.

  Výjimečný večer v srdci Prahy

Divadlo Broadway dodává koncertu jedinečnou atmosféru – intimní, a přesto velkolepou. Publikum se může těšit na večer plný emocí, hudby a osobního kontaktu s umělkyní, která patří mezi nejvýraznější osobnosti české hudební scény.

Předprodej vstupenky na koncert Hanky Křížkové online:

Divadlo Broadway: Online vstupenky

v síti Ticketportal

na pokladně Divadla Broadway

Doporučujeme zajistit si vstupenky včas.

Foto: Hana Křížková

Lukáš Sommer: Koncertní kytarista a skladatel, který proměňuje hudbu v zážitek

Lukáš Sommer, koncertní kytarista a skladatelský virtuos, patří k předním osobnostem mladé skladatelské generace. Ve své tvorbě propojuje klasickou hudbu s prvky jazzu, filmové i scénické hudby a vytváří jedinečný hudební svět, který oslovuje publikum doma i v zahraničí a napříč generacemi.

Hudba Lukáše Sommera vychází z tradice evropské klasické hudby, ale zároveň ji přirozeně rozšiřuje o prvky jazzu. Výsledkem je osobitý hudební jazyk, který dokáže oslovit jak odborné publikum, tak posluchače, kteří hudbu vnímají především emocionálně.

Vedle vlastní tvorby stojí Lukáš Sommer také za jedinečnou kulturní platformou ART LISSA a festivalem LISSA CLASSICA. Tyto projekty přinášejí špičkové umění do regionů.

Je autorem desítek skladeb, včetně orchestrálních děl, komorní hudby i scénických projektů. Také je autorem  více než padesáti opusů  různého žánru.

Virtuos s citem pro detail

Jako koncertní kytarista je Sommer vnímán jako virtuóz, jehož technická brilance je vždy podřízena výrazu. Jeho interpretace nepůsobí pro efekt – naopak je přesná, citlivá a hluboce promyšlená.

Jeho autorské recitály mají charakter hudebního deníku. Každý koncert je originální, každé provedení nese stopu okamžiku. Publikum tak nesleduje pouze interpreta, ale vznik hudebního příběhu.

Opera jako přirozené vyústění

Významnou kapitolu jeho tvorby tvoří opera. Lukáš Sommer má na svém kontě již sedm oper a aktuálně připravuje osmou.

Jeho scénická tvorba se vyznačuje silnou atmosférou, smyslem pro detail i schopností vyprávět prostřednictvím hudby. Opera pro něj není historickým žánrem, ale živým médiem, které má i dnes co říct.

Vedle opery se věnuje také muzikálové tvorbě. Je autorem projektu Sindibád, který uvede v květnu na zámecké scéně v Poděbradech. Tento projekt potvrzuje jeho schopnost oslovit širší publikum, aniž by ztratil svůj autorský rukopis.

Hudba jako zážitek

Zcela specifickou polohu představuje jeho tvorba pro děti. Sommerova dětská opera byla uváděna i na posvátných a historicky významných místech, kde hudba získává nový rozměr.

V těchto prostorech se koncert mění v zážitek, který přesahuje běžné vnímání. Hudba zde působí téměř rituálně – jako sdílený okamžik mezi interpretem, prostorem a publikem.

Spolupráce jako dialog

Důležitou součástí jeho současné tvorby je spolupráce s Michalem Horáčkem. Na jeho novém hudebním projektu se Lukáš Sommer podílí nejen jako interpret, ale i jako skladatel – je autorem části skladeb, které vznikají pro připravované album i koncertní provedení.

Tato spolupráce je přirozeným setkáním dvou silných autorských osobností a ukazuje Sommerovu schopnost pohybovat se napříč různými hudebními světy.

Hudba bez hranic

Vedle klasické hudby je Lukáš Sommer vyhledávaným aranžérem populární a filmové hudby. Podílel se například na projektu City ER Michal Prokop a jako spoluaranžér spolupracoval na filmových projektech autorů, jakými jsou Ondřej Soukup či Michael Kocáb.

Tento přesah potvrzuje jeho mimořádnou flexibilitu i schopnost zachovat si vlastní rukopis.

Budoucnost, která rezonuje

Lukáš Sommer dnes představuje generaci, která se nebojí hledat nové cesty. Jeho hudba je otevřená, současná a zároveň pevně ukotvená v tradici.

Je koncertním kytaristou – virtuosem, skladatelem i tvůrcem hudebních světů. A zároveň jménem, které se stále výrazněji zapisuje do současné kulturní mapy.

A vše nasvědčuje tomu, že o něm budeme v následujících letech slýchat čím dál častěji.

Foto: Lukáš Sommer

Dokument Jiřina Bohdalová: „A jede se furt dál“ měl slavnostní premiéru

TV Nova natočila dokument o herečce Jiřině Bohdalové, který se bude vysílat 3. května, v den jejích 95, narozenin. V pátek 24. dubna proběhla exkluzivní předpremiéra za účasti herečky a VIP osobností.

Slavnostní předpremiéra proběhla v Karlíně a nechyběla na ní ani rodina herečky, především dcera Simona Stašová, která je průvodkyní celým dokumentem.

Nadšená Jiřina Bohdalová

„Kdo ji zná, tak ví, že kdyby se jí to nelíbilo, poslala by mě někam. Ale ona s tím byla spokojená,“ přiznal na premiéře tvůrce dokumentu Michal Čoudek. Dokument vznikal přes dva roky a herečka se v něm nečekaně otevřela. „Točili jsme s lidmi, kteří mají rádi, Jiřinu, na místech, které má ráda Jiřina.“ 

​Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál

Diváci uvidí velmi osobní a emotivní dokument, který je poctou Jiřině Bohdalové. Vzpomínají zde na ni její nejbližší, například exprezident Miloš Zeman. V dokumentu je mnoho exkluzivního materiálu a dosud nezveřejněné staré záběry z hereččina soukromí.

Dokument Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál sledujte v neděli 5. května v den hereččiných 95. narozenin na TV Nova.

Zdroj: TV NOVA

Exkluzivní odhalení z Ulice: Víme, kdo zdrogoval Žofku

Případ uzavřen. Seriál Ulice tento týden přinese dramatické rozuzlení jednoho z nejnapínavějších příběhů poslední doby. Neznámý pachatel na maturitním plese omámil Žofku drogou v nápoji. Následovalo nejen policejní vyšetřování, ale i neoficiální pátrání jejích přátel, které vyústilo v odhalení viníka.

Na maturitní ples Žofka (Kateřina Ujfaluši) jen tak nezapomene. Krátce před půlnocí jí někdo přidal drogu do pití, následně ji odvedl na dámské toalety a bez jejího vědomí ji fotografoval. Spolužáci ji později odnesli domů, ale už druhý den bylo jasné, že jde o závažný trestný čin. Žofka spolu s Anežkou (Karolína Lipowská) vše nahlásila policii, která okamžitě zahájila vyšetřování. Do pátrání se ale aktivně zapojila i parta jejich přátel v čele s Michalem (Karel Klement) a Šímou (Jakub Krause). 

Odhalení pachatele a rvačka před klubem 

Zlom přišel v Coolně. Podezřelý Leo (Laštovka Kristián) na sebe nechtěně upozornil ve chvíli, kdy z kapsy vytáhl nejen telefon, ale i Žofčin ztracený náramek. Michal s Romanem (Královič Adam) následně zosnovali plán, jak se dostat k Leově telefonu. V něm objevili kompromitující fotografie, a to nejen snímky Žofky z toalety, ale i nevhodné fotografie Romanovy sestry. Situace okamžitě eskalovala v potyčku, která pokračovala i před klubem. Konflikt ukončil až příjezd policie. Leo se následně ke všem činům přiznal. Jak se bude celá kauza dál vyvíjet? 

Herci o náročném tématu 

„S drink spikingem jsem se osobně nesetkal, ale samozřejmě vím, že se to děje. Konečně jsem měl možnost zahrát si zápornou roli, což jsem ocenil. Natáčení scén na toaletách pro mě ale nebylo příjemné,“ uvedl Kristián Laštovka, představitel Lea. Herečka Kateřina Ujfaluši dodává: „Od žen často slýchám, že se jim něco podobného stalo. Ta zkušenost musí být strašná. S vědomím, jaké téma otevíráme musím přiznat, že pro mě natáčení bylo velmi náročné a jsem moc ráda a vděčná, jak se k němu celý štáb postavil.”

Ulice reflektuje společenská témata 

„Ulice je neobyčejně citlivá na dění ve společnosti, snažíme se ho reflektovat. Jedno takové velké téma je i drink spiking. Chtěli jsme upozornit i na díry v legislativě a jak se správně v takové situaci konat.Ulice opět ukázala svou sílu a roli v české společnosti,“ uvedl kreativní producent Mario Kubaš.

Zdroj: TV NOVA

 

Petr H. Batěk: Osobnost, která dává událostem styl i duši

Herec, zpěvák a moderátor Petr H. Batěk patří k těm osobnostem, které dokážou s mimořádnou lehkostí překračovat hranice jednotlivých uměleckých disciplín. Vedle své herecké a hudební dráhy si v posledních letech buduje stále silnější postavení i v oblasti moderování společenských a kulturních událostí.

Jeho projev je kultivovaný, přirozený a zároveň přesný – bez zbytečné okázalosti. Právě tato kombinace činí z Petra H. Baťka moderátora, kterého organizátoři vyhledávají opakovaně a s důvěrou.

Na přelomu dubna a května jej čekají hned dvě výrazné události. Dne 30. dubna provede tradičním Pálením čarodějnic v Řepích, aby o dva dny později, 2. května, stanul v roli moderátora na dynamické Freestyle Bully Show v Berouně. V obou případech jde o návraty na akce, kde již v minulosti zanechal výraznou stopu.

Petr H. Batěk tak potvrzuje, že moderování pro něj není pouhou doplňkovou disciplínou, ale plnohodnotným prostorem pro osobní výraz. Každé vystoupení nese jeho rukopis – cit pro atmosféru, respekt k publiku a schopnost proměnit běžnou událost v zážitek.

Foto: Petr H. Batěk

Zemřel divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Byl milován všemi, co ho poznali, vzpomíná režisér Zdeněk Troška

Ve čtvrtek večer zemřel ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Bylo mu 60 let. ČTK to dnes sdělila jeho manželka Radka Potměšilová. V posledních třech letech měl Potměšil, který byl od svých 23 let po autonehodě upoután na invalidní vozík, vážné zdravotní problémy. Poslední rozloučení s uznávaným hercem a občanským aktivistou se uskuteční 28. dubna v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze. Jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění, vzpomínají na Potměšila kolegové. Umělci, které ČTK oslovila, ocenili také jeho společenskou angažovanost a vnímavost.

„Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK Potměšilová, která má s Potměšilem dva syny.

Syn pedagoga Jaroslava Potměšila se věnoval hraní už od dětství. Před kamerou stál poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech. V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.

Pravidelně se objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.

V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest skončila dopravní nehodou. Potměšil se ale po dlouhém léčení a rehabilitaci vrátil ke své profesi herce.

V roce 2014 hrál v pokračování filmu Bony a klid 2, hrál i v několika televizních seriálech, třeba Kancelář Blaník a Život a doba soudce A. K.

Potměšil, který je autorem věty “Je lepší být na vozíku než s komunisty,” získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Umělečtí kolegové na Potměšila vzpomínají jako na statečného člověka 

„Velmi mě to zasáhlo, Honza byl pro mne symbolem sametové revoluce v roce 1989. Skvělý herec, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění,“ řekl ČTK prezident Herecké asociace, herec a režisér Ondřej Kepka.

K divadlu se po autonehodě Potměšil vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním přišel s nabídkou role v Divadelním spolku Kašpar. „Vždycky budu rád, že jsem u něčeho takového mohl být. Celá ta kapitola toho návratu do života a na jeviště se dnes jeví jako taková neuvěřitelná věc. Budu na Honzu vzpomínat jako na statečného člověka,“ uvedl Špalek.

Režisér Karel Smyczek, který s Potměšilem natáčel seriál Třetí patro nebo dramatický snímek Proč?, Potměšila označil za nesmírně statečného, charakterního a podmanivého člověka i herce.

„To podmanivý je pro něho dost typické, protože byl nesmírně přitažlivý pro děvčata a přitom byl svým způsobem trochu plachý. Vždycky jsme si rozuměli a měli jsme se rádi. Vybavuji si seriál Třetí patro, kde má scénu, ve které mluví s malým chlapečkem. A to bylo tak vnímavé, jak si Honza s tím klukem povídá, že nám bylo líto říct kameře stop,“ vzpomínal Smyczek.

Podle režiséra Jana Hřebejka byl Potměšil jedním z nejtalentovanějších a nejlaskavějších lidí jeho generace, které kdy potkal. „Odešel, ale nezmizel. Tenhle spot s Honzou a Michalem Dočekalem je z konce listopadu 1989, možná jsem ho točil já. Je to pár dnů před autonehodou, po níž zůstal Honza na vozíku. I potom hrál, pomáhal ostatním, učil a měl syna Honzu a osvojil si syna Šimona. Nezmizel,“ uvedl na sociálních sítích Hřebejk.

Potměšil byl kromě své herecké kariéry spjatý s Českou televizí také díky Adventním koncertům České televize. „Byl to okouzlující muž, nesmírně laskavý a přející. Nikdy jsem ho neslyšela stěžovat si na svůj osud, nikdy nemluvil o nikom negativně. Měl v sobě hlubokou víru. Byl zkrátka po všech stránkách velmi inspirativní. K Adventním koncertům České televize neodmyslitelně patřil, k lidem z neziskových organizací přistupoval s velkým pochopením a empatií,“ sdělila moderátorka Ester Janečková.

„Vím, že poslední tři roky pro něj byly hodně těžké, trápily ho zdravotní potíže, spoustu času strávil v nemocnici. Moderovat mohl spíš výjimečně a bylo to pro něho hodně vyčerpávající. Byli jsme ale vždycky moc šťastní, když na natáčení dorazil a vím, že i pro něj to bylo důležité,“ dodala.

Režisér Vít Olmer, který stojí za oběma díly filmu Bony a klid, označil Potměšila za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. „Byl nejen skvělý a přitom skromný, kultivovaný herec, pracoval s obrovským nasazením, a to i při natáčení filmu Bony a klid 2, kdy už byl upoután na invalidním vozíku. Ani v té době neztratil svůj neuvěřitelně pozitivní přístup k životu. Chtěl jsem o něm ještě natočit 13. komnatu, ale bohužel už to nevyšlo,“ podotkl Olmer.

Režisér Zdeněk Troška, který s Potměšilem natočil pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, označil představitele hlavní role za vzor všech ctností. „Honzík byl milován všemi, co ho poznali. Úžasný člověk, úžasný herec, nemůžu se z jeho odchodu vzpamatovat,“ napsal ČTK Troška.

Zdroj: ČTK

 
 

Jedinou veřejnou oslavou 95. narozenin Bohdalové bude natáčení pořadu Tobogan

Natáčení narozeninového speciálu rozhlasového pořadu Tobogan v Divadle Hybernia v Praze bude v neděli 26. dubna jedinou veřejnou oslavou 95. narozenin Jiřiny Bohdalové. Herečka vzhledem k úmrtí své sestry Jaroslavy Henzelové zrušila ostatní domluvené akce, ať už šlo o účast v rozhlasovém pořadu Humoriáda či další schůzky naplánované kvůli detailům svých narozeninových oslav. 

„Oslav půlkulatin Bohdalové, které připadnou na 3. května, se v Divadle Hybernia zúčastní Bolek Polívka, Karel Šíp, Jaroslav Satoranský, Carmen Mayerová, Petr Kostka, Jožka Šmukař s kapelou, Miroslav Donutil, Simona Stašová, Libor Bouček, Ondřej G. Brzobohatý a další. Pořad Tobogan bude moderovat Aleš Cibulka,“ uvedla Lorencová.

Jubileu Bohdalové se bude věnovat i Česká televize. Na svých programech a v iVysílání nabídne více než dvě desítky pořadů, které mapují kariéru této herečky. Tvorba Bohdalové je neoddělitelně spjata s historií televizní zábavy i dramatiky. Hrála zhruba ve 224 filmech, z nichž velkou část tvoří právě televizní snímky. K Bohdalové neodmyslitelně patří také pohádky. Je držitelkou Večerníčkova řádu, její Křemílek a Vochomůrka nebo Rákosníček provázeli generace diváků.

V den hereččiných narozenin Česká televize mimo jiné uvede filmový muzikál Dáma na kolejích, kde Bohdalová hraje podvedenou manželku. Večer bude patřit filmu Ucho režiséra Karla Kachyni, který sice byl natočen v roce 1970, ale premiéru v kinech měl až v roce 1990. Ležel totiž dlouhá léta v trezoru. K oslavám 95. narozenin Bohdalové si připojí i televize Nova, která přinese dokumentární film Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál.

Před kamerou stála Bohdalová poprvé v šesti letech v roce 1937 v grotesce Pižla a Žižla na cestách. Na DAMU ji vzali až napotřetí, studium herectví ale musela přerušit kvůli zatčení svého otce za protistátní činnost. DAMU v roce 1957 dostudovala přes to, že se musela starat o dceru, maminku i mladší sestru. Její otec ve vězení strávil sedm let a v roce 2016 obdržel in memoriam osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.

Po škole začínala Bohdalová u Jana Wericha v Divadle ABC. Od roku 1967 zakotvila na Vinohradech. Od roku 2005 působila v Divadle Na Jezerce. Před filmovou kamerou zazářila od 60. let nejen jako Dáma na kolejích, ale i ve snímcích Ženy v ofsajdu, Čtyři vraždy stačí, drahoušku či v rozverné komedii Světáci režiséra Zdeňka Podskalského.

Úspěch ji provází i v porevolučním období – za již zmíněnou roli oligofreničky Fany ve stejnojmenném snímku z roku 1995 si odnesla Českého lva. Dalšího má za hlavní roli v pohádce Nesmrtelná teta z roku 1993. V roce 2011 převzala cenu Thálie za celoživotní dílo. Před dvěma lety se představila v hlavní roli ve filmu Svatá režiséra Jiřího Stracha. Ztvárnila vitální důchodkyni Olgu, která přežila hrůzy gulagu a musí se vypořádat se svou minulostí.

Zdroj: ČTK

Dnešní oslavu devadesátin Zdeňka Svěráka bude přenášet stovka kin

Dnešní 90. narozeniny herce, scenáristy a spisovatele Zdeňka Svěráka s ním jeho kolegové a přátelé oslaví speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku pak budou moci Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera. Pásmo s řadou hostů bude v režii Českého rozhlasu, v němž oslavenec dříve sám pracoval.

Program večera se vrátí k počátkům Svěrákovy tvorby. Na jevišti vznikne improvizovaná Nealkoholická vinárna U Pavouka, ve které vystudovaný učitel vytvářel v 60. letech své první autorské projekty. Do vinárny budou přicházet umělci spjatí se Svěrákovou divadelní, filmovou i rozhlasovou prací – Daniela Kolářová, Bolek Polívka, Karel Šíp, Vojtěch Kotek či Tomáš Klus.

Promítání pořadu ve více než stovce kinosálů je podle Českého rozhlasu vůbec prvním živým rozhlasovým přenosem z divadla do kin v Česku. Část výtěžku ze vstupného poputuje na podporu Centra Paraple, které pomáhá lidem po poranění míchy a které Svěrák založil.

Zdroj: ČTK

Petr H. Batěk otevírá „Cestu ven“: Osobní album i výjimečný koncert v Praze

Petr H. Batěk přichází s novým autorským albem Cesta ven, které představí na svém dubnovém koncertu „V zákoutí mojí duše“ v Divadle Františka Troníčka a nabídne divákům jedinečný večer.

Petr H. Batěk přichází s novým autorským albem Cesta ven. Album, jež vznikalo jako hluboká umělecká i lidská výpověď, bylo slavnostně pokřtěno za účasti významných osobností české hudební scény, mezi nimiž nechyběli Václav Neckář, Marcela Březinová a Jiřina Anna Jandová.

Na křest nyní navazuje koncertní projekt s názvem „V zákoutí mojí duše“, který se uskuteční ve středu 15. dubna od 19:00 v prostorách Divadla Františka Troníčka.

Tento večer je koncipován jako komorní hudebně poetické setkání, které propojuje autorskou hudbu s mluveným slovem. Diváci se mohou těšit nejen na skladby z alba Cesta ven, ale i na další tvorbu, která odhaluje vnitřní svět autora – jeho hledání, pochybnosti i naději.

„Cesta ven je pro mě víc než album. Je to určitý druh očisty, sdílení a možná i odpovědi na otázky, které si v životě klademe všichni,“ naznačuje Petr H. Batěk.

Batěk dlouhodobě patří mezi výrazné osobnosti české kulturní scény. Projekt Cesta ven tak představuje další důležitý milník jeho tvorby.

Koncert „V zákoutí mojí duše“ slibuje divákům nejen hudební zážitek, ale i hlubší prožitek – zastavení v čase a možnost nahlédnout do světa, kde se prolíná umění s osobní pravdou.

Foto: Petr H. Batěk

Divadelní maskérka Marie Bucharová: Umění, které vzniká v zákulisí

Vyhledávaná umělecká maskérka, která stojí za proměnami operních i muzikálových projektů, formuje vizuální podobu představení s citem pro detail i charakter.

S Danou Morávkovou / Popelka – Muzikál na ledě, evropské turné 2025/2026

Diváci přicházejí do divadla, usedají do hlediště a nechávají se vtáhnout do příběhu. Vidí herce, zpěváky, světla, kostýmy a scénu. Jen málokdy si však uvědomují, kolik lidí stojí za tím, aby vše působilo dokonale. Jedním z těch, jejichž práce zůstává často skrytá, a přesto je pro výsledný dojem zásadní, je umělecký maskér.

Mezi respektované profesionálky tohoto oboru patří Marie Bucharová – vyhledávaná umělecká maskérka, jejíž práce je spojena s řadou významných kulturních projektů. Její rukopis se objevuje na divadelních scénách, v koncertních projektech i ve velkých show produkcích, kde dokáže citlivě propojit výtvarnou představivost s charakterem interpreta.

Maskérství je přitom disciplína, která stojí na pomezí výtvarného umění, psychologie a řemesla. Není to jen líčení – je to schopnost vytvořit tvář, která bude vyprávět příběh.

Tvář jako součást příběhu

V divadelním světě je každý detail důležitý. Barva rtů, linka oka, odstín pleti nebo tvar účesu – to všechno může podpořit charakter postavy a atmosféru celé inscenace. Umělecká maskérka musí přemýšlet podobně jako malíř: pracuje se světlem, barvou i výrazem.

Marie Bucharová se díky své preciznosti a citlivému přístupu postupně stala vyhledávanou spolupracovnicí mnoha umělců. Její práce je spojena například s operním prostředím institucí, jako je Státní opera, kde maskérské umění tvoří důležitou součást vizuální poetiky.

Velkou zkušeností je pro ni také letitá spolupráce na výpravném projektu Popelka – Muzikál na ledě. Tento jedinečný projekt propojuje svět muzikálu, divadla a krasobruslení a klade vysoké nároky nejen na scénografii a kostýmy, ale i na maskérskou práci. Líčení zde musí obstát v dynamickém pohybu, pod silnými světly a v náročných podmínkách ledové plochy.

Z maskérny – s Hankou Křížkovou

Důvěra mezi maskérkou a umělcem

Vedle velkých produkcí spolupracuje Marie Bucharová také s výraznými osobnostmi české hudební scény. Jednou z nich je zpěvačka Leona Šenková, jejíž koncertní vystoupení vyžadují nejen hlasovou dokonalost, ale také výraznou a stylově promyšlenou vizuální podobu.

Právě zde se ukazuje další rozměr maskérské práce – důvěra. Umělec přichází na jeviště s emocí, příběhem i vlastní energií. Maskér musí dokázat tuto osobnost vnímat a podpořit ji tak, aby výsledek působil přirozeně a zároveň dostatečně výrazně pro velké jeviště.

Leona Šenková a Marie Bucharová

Krása okamžiku

Práce umělecké maskérky je pomíjivá. Vzniká v zákulisí, trvá několik hodin – a pak zmizí s posledním potleskem večera. Přesto má obrovskou sílu. Pomáhá vytvořit iluzi, která diváky přenese do jiného světa.

A právě v tom spočívá kouzlo této profese.

Za každou postavou na jevišti, za každou scénickou proměnou a za každým silným vizuálním momentem stojí nejen talent herců a zpěváků, ale také citlivá práce lidí v zákulisí.

Mezi nimi i Marie Bucharová – umělkyně, která dokáže jedním štětcem a několika tahy vytvořit tvář příběhu.

Přípravy na natáčení videoklipu Leony Šenkové a Jarka Filgase

Marie, jak jste se vlastně dostala k profesi umělecké maskérky?

K profesi maskérky jsem se dostala vlastně po dlouhé době, od malinka mám ráda divadlo, maminka mě brala od raného dětství i na operu. Moc se mi líbilo, jak je divadlo proměnlivé, chtěla jsem vždy vidět všechny alternace a zákulisí mě velmi lákalo. Moje profese vizážistky mi tak pomohla dostat se do divadel a prožívat tak vlastně svůj dětský sen.

Spolupracujete také s operními zpěváky. Liší se práce pro operu od jiných projektů?

Každá práce má své, jak v operním světe, tak muzikálovém, nebo na koncertech. V divadlech je to spolupráce více lidí (režisér, výtvarník, producent), vlastně všechny musíte uspokojit, aby projekt byl podle jejich představ. Věřte mi, někdy se projekt/představení rodí ve velkých bolestech, ale poté ten potlesk a radost nejen diváku je velké zadostiučinění. U koncertů nebo menších projektů se domlouváte pouze s interpretem a je tak spolupráce rychlejší, ale také většinou krátká.

Mezi umělce, se kterými jste spolupracovala, patří například Leona Šenková. Jak důležitá je podle vás důvěra mezi maskérkou a interpretem?

Důvěra mezi maskérem a interpretem je velmi důležitá. Jsou to velmi kreativní  lidé, kteří na jevišti podávají úžasné výkony, rozdávají radost a emoce. Je proto velmi důležité, aby herec (zpěvák, bruslař), se nezabýval tím, ze ho tlačí sponka či padá paruka…, Leona Šenková je nejen skvělá zpěvačka s velmi silným hlasem, zároveň úžasný člověk se srdcem na dlani. Mám ji moc ráda a rozumíme si.

Co je podle vás na vaší profesi nejkrásnější?

Na mé profesi je nejkrásnější ta rozmanitost, stále setkávání s novými lidmi, poznávání různých stylů hudby, stylů práce, jak jejich tak mých. Celý život se člověk učí, sám je žákem i učitelem. Těším se na další výzvy, poznání a tvoření dalších přestavení či projektů.

A co vás naopak dokáže při práci nejvíc potrápit?

Potrápit? Možná vize režisérů a výtvarníků, ale jak se říká, výzvy vás tlačí dál k lepším výsledkům. Vlastně to bude znít jak „klišé“, ale moje práce mě velmi baví  a o trápení nemůže být řeč. Je to spíš domluva nad určitým stylem, nad vizí jak má, představení/projekt/koncert/klip, vypadat. 

Máte ještě nějaký profesní sen nebo projekt, který byste si jednou ráda vyzkoušela?

Můj profesní sen je pořád velký sen malé holky,  pracovat jednou v La Scale v Itálii. Je to země plná úžasných umělců, skladatelů a již jsem operu navštívila jako divák a jsem uchvácena. Budu snít dál.

Foto: Marie Bucharová