Dívka s perlou: Nejkrásnější holandský obraz v dějinách výtvarného umění

Portrét Dívky s perlou, obraz od vlámského malíře Johannese Vermeera si totiž díky své záhadnosti vysloužil přezdívku holandská Mona Lisa. Obraz se datuje někdy do let 1665-1667. O jeho vzniku se toho sice moc neví, ale panuje kolem něj spousta legend. Byl vyhlášen nejkrásnějším holandským obrazem v dějinách výtvarného umění a inspiroval i k napsání románu a natočení filmu.

Obraz, který dnes známe jako Dívku s perlovou náušnicí, nenesl vždy toto jméno. V inventáři zhotoveném v době Vermeerovy smrti byl zaznamenán jako Obraz v tureckém stylu (kvůli turbanu na hlavě) a v katalogu k prodeji obrazu v roce 1969 v Amsterdamu byl uveden jako Portrét v antickém kroji.

V průběhu let se ustálil název Dívka s turbanem a přispěly k tomu evropské války s Turky a určité mísení evropské a turecké kultury. Teprve koncem 20. století se začalo častěji používat jméno Dívka s perlovou náušnicí, k čemuž přispěl i fakt, že perly byly součástí dalších Vermeerových obrazů, např. Žena s perlovým náhrdelníkem.

Ale perly, jak se zdá, byly v jeho době velmi oblíbené, a tak mu byly neprávem připisovány obrazy Mladá žena s modrým kloboukem, Usměvavá dívka a Krajkářka, na kterých byly také perly.

Kdo je dívka s perlovou náušnicí?

V průběhu staletí se vyrojila řada teorií o tom, kdo dívka na obraze skutečně je, a jednou z nich byl již zmíněný příběh, že byla malířovou milenkou.

Chvíli se věřilo, že je na něm prostě jeho dcera (protože v té době členové rodiny často sloužili jako modely malířům), ale v uměleckých kruzích se stále více věří, že díky mystice, kterou celý obraz vyzařuje, je prostě záležitost fiktivní osoby.

Jmenovitě Emilie Gordenker, ředitelka muzea Mauritshuis, kde je obraz uložen, poznamenala, že takový způsob malby byl rysem tzv. zlatého holandského věku a že to není portrét, ale něco, čemu se říká tronie. Jde o studii hlavy a ramen oděných do exotického oblečení.

Ředitelka muzea uvedla, že je možné, že osobu si někdo vymyslel, ale pravděpodobnější je, že se nejedná o konkrétního člověka, ale někoho nadčasového a tajemného, ​​možná dokonce postavu z Bible.

Celý nápad byl zřejmě vytvořit obraz, který by byl tajemný a nevyzpytatelný, čehož bylo dosaženo kombinací tmavých barev. Tuto teorii podporuje i fakt, že perla na obraze je příliš velká a těžká na každodenní nošení, takže malíř před sebou pravděpodobně neměl živý model.

Ať je to jak chce, faktem je, že Dívka s perlou je spolu s Monou Lisou jedním z nejzáhadnějších obrazů v dějinách umění.

Možný vlastní portrét Jana Vermeera, detail z obrazu „Kuplířka“ (1656)

 

Zdroj: The Royal Picture Gallery Mauritshuis, Wikipedia

 

Německý malíř Caspar David Friedrich: Introvertní umělec období romantismu

Velký romantik a opěvovatel smrti zemřel téměř zapomenut 7. května 1840. Jméno tohoto malíře je pravděpodobně pro mnohé naprosto nové; a přes to se jedná o malíře, i když německého, který často maloval českou krajinu. 

Německý malíř Caspar David Friedrich se narodil 5. září roku 1774 v Greifswaldu, který byl tehdy součástí švédského království. Nyní se nachází v Německu, Přední Pomořansko. Narodil se jako šesté z deseti dětí výrobce svíček a prodavače mýdla Adolfa Gottlieba Friedricha a jeho manželky Sophie Dorothey, rozené Bechly. 

Svými obrazy zachytil krásu romantických krajin jeho doby – například Českého Středohoří, Krkonoš, Saského Švýcarska nebo Rujany. Sám měl k české krajině velmi těsný vztah, který sám vyjádřil v jednom svém dopise: „V Čechách se cítím doma, jako bych se zde narodil…“

Mezi romantiky zaujal přední místo. Maloval alegorické krajiny. Je o něm známo, že vydržel třeba i dost dlouho promočen viset na skále, aby pozoroval bouřku. Svými malbami vzbuzuje probuzení touhy po pátrání o nevyřčených lidských tajemstvích i vyšších dimenzích, i když spíš znázorňoval temnou stránku těchto palčivých otázek.

Jeho obrazy přitahují i dnes svou tajemností, možná dokonce i tragičností, kterou s oblibou zobrazoval v podobě trosek, zřícenin, vraků, rozeklaných nebo padlých stromů, mlhy, osamělých krajin, ale i osamělých poutníků. Od některých je dokonce považován za vizionáře. – Byl jedním z prvních malířů, kteří znázorňovali zimní krajiny.

AH

Foto: ndr.de

Groeninge Museum: Malíři, kteří změnili středověk

Muzeum Groeninge (nizozemsky Groeningemuseum) je galerie v belgických Bruggách, významná zejména svou sbírkou starého nizozemského umění („vlámští primitivové“).

Žádná galerie na světě nemá tak skvělou sbírku vlámských primitivů jako Groeninge Museum v Bruggách. Znalci umění vědí, jakou hodnotu podobné obrazy představují. Ti, kdo se s kvalitami starého vlámského umění teprve seznamují, by se neměli nechat odradit termínem „primitivové“. Znamená totiž, že tito malíři 15. století jako první (latinsky primus) použili nový malířský styl a techniku, která znamenala revoluci v umění středověku. Malíři, jako byl Rogier van der Weyden, Hans Memling, Jan van Eyck a další, dosáhli dokonalosti v zobrazování detailů. Studovali strukturu látek a dalších materiálů a potom je malovali s udivující přesností. Kunsthistorici zjistili, že při velkém zvětšení se dokonce v očích postav na obraze odrážejí lidé, stojící kdesi mimo obraz.


Zajímavá díla

Chloubou sbírky je deskový obraz Jana van Eycka Madona s kanovníkem Jorisem van der Paele z roku 1436. Důkazem van Eyckova realismu je obraz jeho manželky Markéty, ženy s pohledem pichlavých očí. Krásný je Memlingův Oltář svatého Kryštofa nebo Křest Páně, dílo Gerarda Davida. V expozici Groeninge Musea nechybí obrazy Hieronyma Bosche ani velká jména vlámského umění 19. a 20. století, Fernanda Khnopffa, Reného Magritta nebo Paula Delvauxe. Sbírka vznikala už od 18. století. V nynější budově je od přelomu let 1929/30. Před třemi lety prošla instalace zásadní rekonstrukcí. Expozice se pravidelně obměňuje, takže při opakované návštěvě můžete zažít nejedno překvapení.

Madona kanovníka van der Paele

Zdroj: Britannica

Gustave Moreau: francouzský malíř, představitel symbolismu

Malíř Gustave Moreau, známý svými osobitými obrazy biblických a mytologických námětů, které ztvárňoval se snovou atmosférou, měl jednu velkou výhodu – narodil se 6. 4. 1826 v rodině významného architekta, který jeho umění přál, a nikdy ho netrápila hmotná nouze.

Gustave Moreau – vlastní podobizna

Gustave Moreau byl francouzský umělec a důležitá postava v hnutí symbolistů . Jean Cassou ho nazval „symbolistickým malířem par excellence“.  Byl vlivným předchůdcem symbolismu ve výtvarném umění 60. let 19. století a na vrcholu symbolistického hnutí v 90. letech 19. století patřil k nejvýznamnějším malířům.

Chimera (1867), olej na panelu, 33 x 27,3 cm

Moreau maloval alegorie a tradiční biblické a mytologické náměty oblíbené na akademiích výtvarného umění. JK Huysmans napsal: „Gustave Moreau dal ponurým starým tématům novou svěžest díky talentu jak jemnému, tak bohatému: vzal mýty opotřebované opakováním staletí a vyjádřil je jazykem, který je přesvědčivý a vznešený, tajemný a nový „.  Ženské postavy z Bible a mytologie, které tak často zobrazoval, začaly být mnohými považovány za archetypální symbolistky.

Píseň písni (Song of Songs – 1853), 300 × 319 cm., Musée des Beaux-Arts de Dijon

Moreau byl vyznamenán Officier de la Légion d’Honneur v roce 1883. Poněkud misantropický, v pozdějších letech se stal stále více uzavřeným, ačkoli si udržoval úzký okruh přátel. Své dílo se často zdráhal prodat, vystavoval jen zřídka a odmítl řadu prestižních nabídek, včetně pozvání vystavovat na Salon Les XX v Bruselu (1887), odmítl místo profesora, když byl zvolen do Ecole . des Beaux-Arts (1888) a odmítl nabídky na výzdobu budov na Sorbonně (1891). Teprve po smrti svého přítele Élie Delaunaye v roce 1891 souhlasil s převzetím Delaunayova ateliéru na Ecole des Beaux-Arts. Moreau vynikal jako učitel, mezi jeho žáky patřil Henri Matisse , Georges Rouault a další významní umělci. Jeho rodiče koupili městský dům v roce 1852 na 14 Rue de La Rochefoucauld, přestavěli horní patro na ateliér pro Moreau, kde žil a pracoval jako svobodný mládenec po zbytek svého života.

Athenians being Delivered to the Minotaur in the Cretan Labyrinth (1855), 102.5 x: 200 cm., Musée municipal de Bourg-en-Bresse

Moreau zemřel na rakovinu 18. 4. 1898, odkázal městský dům a studio s téměř 1200 obrazy a vodovými barvami a více než 10 000 kreseb státu, aby byl přeměněn na muzeum. Musée Gustave Moreau bylo otevřeno pro veřejnost v roce 1903 a je otevřeno dodnes. Je to zdaleka největší a nejvýznamnější sbírka jeho díla.

Pietà (1854), 75 x 96 cm

Titulní obraz: Únos Evropy (Abduction of Europa – c. 1869), 26 x 42 cm, Musée d’Orsay

Zdroj: wikipedia.org, Britannica

Obrazárna Pražského hradu láká na díla Rubense nebo Tiziana

Rubens, Tizian nebo Cranach. I tito umělci jsou zastoupeni ve sbírkách Pražského hradu. Expozice Obrazárny nabízí přes sto nejkvalitnějších obrazů z majetku Pražského hradu, která čítá na 4 tisíce kusů. Jedná se o nejstarší kontinuálně existující sbírku obrazů u nás, jejíž kořeny sahají do přelomu 16. a 17. století. I díky tomu se sbírka svou kvalitou děl řadí mezi nejvýznamnější evropské umělecké kolekce.

Kolekce evropského malířství obsahuje díla významných italských, německých, nizozemských, vlámských a dalších mistrů německé, nizozemské a italské renesance a manýrismu i umělců středoevropského a holandského baroka. Současná stálá expozice Obrazárny Pražského hradu je dokladem tradiční sběratelské a mecenášské aktivity panovníků i prezidentů, s jejichž uměleckým vkusem se dnešní návštěvník může seznámit. Komentované prohlídky umožňují návštěvníkům oživit si již známé informace a zároveň načerpat nové zážitky.

Počátky sbírky sahají do období vlády Rudolfa II., císaře Svaté říše římské, českého krále a rakouského arcivévody. Od roku 1583, kdy Rudolf II. požádal české stavy o příspěvek na zvelebení Pražského hradu, došlo nejen k nákupům obrazů a soch po celé Evropě a k vytváření uměleckých děl na zakázku pro tuto sbírku, ale i k dostavbě několika sálů pro jejich vystavení. V roce 1612, kdy Rudolf II. umírá, čítala sbírka na 3000 děl.

Pokračovat ve čtení „Obrazárna Pražského hradu láká na díla Rubense nebo Tiziana“

Galleria degli Uffizi: Perly italského malířství

Pokud milujete italské umění, určitě se vypravte do Florencie, konkrétně do galerie Uffizi. Řadí se mezi nejdůležitější světové obrazárny a potěší zejména obdivovatele renesančního malířství.

Galerie Uffizi sídlí v nádherné renesanční (původně administrativní) budově Palazzo degli Uffizi z let 1560 až 1580, přebudované v roce 1737 pro umístění sbírky rodiny Medicejských. Dnes je Uffizi vůbec největší renesanční pinakotékou, zatímco sochy, etruské umění a užité umění z původní sbírky putovaly do jiných muzeí ve Florencii. V prostorných chodbách paláce zůstalo rozmístěno asi čtyřicet skulptur, mezi nimi například řecká socha Venuše Medicejská ze 3. století př. n. l. Nádherně koncipovaná galerie s krásným interiérem je považována sama o sobě za umělecké dílo.


Zajímavá díla

Působivá expozice na vás čeká hned ve druhém sále, zasvěceném Giottovi a toskánským malířům 13. století. Společně je tu vystavena Cimabuova Madonna di Santa Trinita (1285 – 1286) a Giottova Madonna di Ognissanti (1310). S galerií Uffizi si mnozí spojují především Boticelliho obraz Zrození Venuše (okolo 1486), od stejného autora zde dále uvidíte například obraz Alegorie jara (1477 – 1478). Najdete je v jednom z největších sálů, který nedávno vznikl propojením původních pěti menších místností. Ve stejném sále upoutají vaši pozornost další cenná díla toskánských a vlámských malířů, například Filippina Lippiho, Rogiera van der Weydena a Hanse Memlinga. V úseku věnovaném benátským malířům 15. století uvidíte zejména díla Giovanniho Belliniho a Giorgiona. Svůj samostatný sál má v galerii například Michelangelo Buonarroti, Tizian a Caravaggio. Do 7. ledna probíhá v galerii Uffizi výstava Leonardo da Vinci – univerzální génius.

Zdroj: Britannica

Museo del Prado: Bohatá kolekce španělského malířství

Spousta turistů přijíždí do Madridu jen proto, aby navštívili slavnou galerii Prado. Jedině tady můžete vidět tolik děl nejznámějších španělských malířů, jako byl Vélazquez, El Greco, Ribera či Goya.

Muzeum Prado, muzeum umění v Madridu , kde je uložena nejbohatší a nejkomplexnější sbírka španělského malířství na světě.

Zastoupeno je ale i italské umění, často vznikající na objednávku španělských vládců. Proto se tu setkáte i s vynikajícími díly Tiziana či Rubense. Muzeum Prado otevřel v roce 1819 Ferdinand VII. Zdejší sbírky měly být výrazem národní hrdosti, proto se zpočátku skládaly téměř výhradně z děl španělských umělců. Až později byla dokoupena některá významná díla italská, holandská, vlámská a další. Zajímavé je, že skladba sbírek v Pradu je vlastně zrcadlem sběratelského vkusu španělských vládců. Umění zemí, jež neměly se španělskými monarchy zrovna přátelské vztahy, je tu zastoupeno skromněji.

Zajímavá díla

Ačkoli je Prado nabité význačnými díly, jedno nade všechna vyniká: Velázquezovy Dvorní dámy. Diego Velázquez je špičkou mezi španělskými barokními malíři a tento obraz patří k jeho nejlepším. Bývá dokonce označován za jedno z nejvýznamnějších děl v celé historii evropského malířství. Od téhož autora dále uvidíte plátno Arachnin příběh (Přadleny), plátno s mytologickým námětem Vulkánova kovárna či umělcův další velmi slavný obraz, Kapitulace Bredy. Nádherné jsou obrazy El Greca – Seslání ducha svatého, Kavalír s rukou na hrudi či pozdní Ukřižování. Pozornost budí dva Goyovy obrazy – Nahá Maja a Oblečená Maja, které byly původně zasazeny do jednoho rámu.
Pokud patříte k obdivovatelům vlámského malířství, jistě už víte, že v Pradu na vás čeká lahůdka: nejslavnější a nejobdivovanější obraz Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. Krásný je i další Boschův triptych s názvem Vůz sena (1495 – 1500). Německé umění je zastoupeno dvěma deskovými obrazy s názvem Adam a Eva (1507) od Albrechta Dürera. Tím výčet lákadel madridského Prada zdaleka nekončí.

Dvorní dámy od Velázqueze

Zdroj: Britannica

Leonardo da Vinci: Tajemná Mona Lisa

Miliony návštěvníků každoročně navštíví francouzské muzeum Louvre, aby spatřili Monu Lisu, zřejmě nejslavnější portrét všech dob od famózního malíře Leonarda da Vinciho. Jak se podobizna poměrně obyčejné ženy proměnila v celosvětovou senzaci?

Pohled na dav kolem Leonarda da Vinciho, Portrét Mony Lisy,  olej na topolové desce, 77 x 53 cm – Musée du Louvre

Totožnost Mony Lisy dodnes mnohé vzrušuje, podobně jako tajemství jejího úsměvu. Někteří mají za to, že jde o Leonardův autoportrét, pouze v ženském vizuálu. Naopak historik Silvano Vincetti tvrdí, že umělec vyobrazil Giana Giacoma Caprottiho zvaného Salai, svého spolupracovníka a zároveň – dle mínění mnohých – i milence. Podle Caprottiho prý vznikl také da Vinciho obraz Svatý Jan Křtitel, což se Vincetti snažil doložit podobností nosů a očí obou postav. Řada historiků a vědců však považuje danou teorii za nepodloženou.

S dalším vysvětlením identity ženy na obraze nepřišel nikdo menší než zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, podle nějž takto Leonardo zvěčnil svou matku.

Ve skutečnosti totožnost Mony Lisy známe. Šlo zřejmě o Lisu del Giocondo, rozenou Gherardini, ženu florentského obchodníka Francesca del Giocondo. V souvislosti s obrazem ji už v 16. století zmínil Giorgio Vasari, první da Vinciho životopisec. Hypotézu potvrzuje i poznámka objevená roku 2005 v jednom z Ciceronových děl, uloženém v knihovně heidelberské univerzity. Italský úředník Agostino Vespucci si na okraj stránky napsal, že „da Vinci právě pracuje na portrétu Giocondovy manželky Lisy“. Ostatně, v Itálii dnes obraz znají spíš jako La Giocondu.

Tajemný úsměv Mony Lisy inspiroval mnoho spisovatelů, zpěváků a malířů.

Zdroj: smarthistory

Pošlete Ďáblovu sbírku do kin!

Ďáblova sbírka, druhý autorský film Marka Dobeše (Jan Žižka,
Kajínek a Choking Hazard), je typický crossžánr. Pracuje s prvky thrilleru, dramatu i satiry, usiluje o černohumorně vtipný a nepředvídatelný divácký zážitek. Kombinuje moderní žánry found footage a mockumentary s ideovým společenským přesahem. Tvůrci černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka nabízejí na platformě Startovač netradiční cenu své crowd funding kampaně – zatčení hlavního dárce ve Vatikánu.

https://www.startovac.cz/projekty/dablova-sbirka

Po deseti letech práce od námětu k posledním dokončovacím tahům v postprodukci a míchačce, černá autorská komedie Ďáblova sbírka je již skoro hotova. Přesto je před tvůrci filmu ještě posledních pár rozhodujících finálních kroků. Proto se tvůrci obracíme s prosbou o pomoc! Na vás  teď záleží, zda se jim projekt podaří dotáhnout k plánované podzimní premiéře v Kině Lucerna

Odměny jako VIP vstupenky na premiéru nebo memorabilie z předchozích projektů Choking Hazard, Kajínek, Jan Žižka, Byl jsem mladistvým intelektuálem, čekají na vás! Tím můžete podpořit nový film Marka Dobeše!

Hlavní cena – autoři plánují sebeznovu zatčení ve Vatikánu. Už se jim to jednou povedlo. Tak proč to nezopakovat s někým z vás?!

Filmový, televizní a divadelní režisér  Jan Hřebejk řekl o filmu:
V Čechách znám pouze dva tvůrce, kteří jsou schopni natočit opravdu punkový film, který má humor a smysl: Pavla Göbla a Marka Dobeše, jehož Ďáblova sbírka přinese slušnou porci naprosté tvůrčí svobody… Hodně mi to sedlo! Děkuju za zážitek. Vážně se mi Ďáblova sbírka moc líbila! A trochu tu svobodu »závidím«.

O filmu samotném:

 

Tři muži se chtějí zapsat do české historie. Jeden filmař cítí příležitost. A mezi nimi dívka, rozhodnutá odhalit tajemství zmizelého otce.
Richard Bartyzal věřil, že je pouhý krok od objevu důkazů spolupráce mezi nacisty a Vatikánem. S přáteli chtěli najít osobní archiv Adolfa Hitlera údajně ukrytý za květnového povstání českých vlastenců. A slavnostně ho odevzdat státu. Nyní jsou nezvěstní. Policie je viní z loupežného přepadení
i vraždy. Petře Bartyzalové zbývá jediná možnost. Prostudovat materiály, které její otec natočil a vydat se po jeho stopách. Co zjistí, jí donutí přehodnotit svůj vztah k němu. Hledá otce, aby našla sama sebe.

 

www.dablovasbirka.cz

Foto: Alfedus, spol. s r.o.

Zdroj: Alfedus, spol. s r.o.

 

Velikonoce z obrázků Josefa Lady

Malíř, ilustrátor, karikaturista a zakladatel českého komiksu Josef Lada je sice známý především tvorbou pro děti, mezi dospělými čtenáři ho ale proslavily hlavně ilustrace k dílu Jaroslava Haška.

Kromě kreslení také psal a společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou je považovaný za jednoho ze zakladatelů takzvané moderní pohádky v české literatuře; za své dílo roku 1947 obdržel titul národní umělec. Celkem nakreslil přibližně 15000 barevných a černobílých ilustrací, Ilustroval více než 110 knížek pro děti a namaloval přes 550 obrazů. Nejznámějšími Ladovými motivy jsou vodníci, ponocní, hospodská rvačka nebo zabijačka, hrad Zlenice a hlavně rodná vesnička Hrusice ve všech ročních obdobích. Dnes – Velikonoce Josefa Lady.

Zpracovala: Alexandra Hejlová